Katalánský pravopis - Catalan orthography - Wikipedia

Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

Katalánský pravopis zahrnuje pravopis a interpunkci Katalánština.

Dějiny

Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Říjen 2018)

Ortografické normy katalánštiny byly poprvé oficiálně definovány na prvním mezinárodním kongresu katalánského jazyka, který se konal v Barceloně v říjnu 1906. Následně byla filologická sekce Institut d'Estudis Catalans (IEC, založená v roce 1911) zveřejnila Normy ortogràfiques v roce 1913 pod vedením Antoni Maria Alcover a Pompeu Fabra. Navzdory určité opozici byl pravopisný systém přijat okamžitě a stal se natolik rozšířeným, že se v roce 1932 shromáždili valencijští spisovatelé a intelektuálové Castelló de la Plana k formálnímu přijetí tzv Normes de Castelló, soubor pokynů podle katalánských jazykových norem Pompeu Fabry.^[1]

V roce 1917 vydala Fabra Ortografický slovník podle ortografických norem IEC. V letech 1931-32 Diccionari General de la Llengua Catalana (General Dictionary of the Catalan language). V roce 1995 byl zaveden nový normativní slovník Slovník katalánského jazyka Ústavu katalánských studií (DIEC), předpokládaný nový milník v pravopisné fixaci jazyka, kromě začlenění neologismů a moderního použití jazyka.

Abeceda

Jako ti z mnoha jiných Románské jazyky, Katalánština abeceda pochází z latinka a je do značné míry založen na fonologie jazyka.^[2]

Katalánská abeceda se skládá z 26 písmen Základní latinka ISO:

Používají se následující kombinace písmen a písmen, ale nepředstavují odlišná písmena v abecedě: A, E, E, Í, Ï, Ó, Ó, Ú, " a C. K. a Ž se používají pouze v zápůjčních slovech. Mimo výpůjčky, dopisy Q a Y se objeví pouze v digrafech qu, qü a ny. Nicméně, Y byl používán, dokud nebyl vytvořen oficiální pravopis v roce 1913, kdy byl nahrazen Já, kromě digrafu ny a výpůjční slova.^[3]

V následující tabulce jsou uvedena písmena a jejich jména ve standardní katalánštině (IEC ) a standardní Valencie (AVL ):

Jména být alta ("vysoké B") a ve baixa („nízké V“) používají mluvčí, kteří nerozlišují fonémy / b / a /proti/. Řečníci, kteří je odlišují, používají jednoduchá jména být a ve.^{[Citace je zapotřebí ]}

Jména efa, ela, ema, ena, erra, a Essa lze také použít v nářečí valencijském.^{[který? ][Citace je zapotřebí ]}

Zvuk pravopisné korespondence

Katalánština je pluricentrický jazyk; výslovnost některých písmen se liší v Východní katalánština (IEC ) a Valencie (AVL ). Kromě těchto variací je výslovnost většiny souhlásek poměrně přímočará a je podobná francouzské, okcitánské nebo portugalské výslovnosti.

Hlavní písmena, písmena s diakritikou a digrafy

Jiné kombinace písmen

Diacritics

Akutní a vážné akcenty

Katalánština také používá akutní a vážné akcenty oznámkovat stres nebo kvalita samohlásky. Akutní na ⟨é ó⟩ naznačuje, že samohláska je zdůrazněna a zblízka (/ e o /), zatímco hrob na ⟨è ò⟩ naznačuje, že samohláska je zdůrazněna a otevřený-střední (/ ɛ ɔ /). Hrob na ⟨à⟩ a akutní na ⟨í ú⟩ jednoduše naznačuje, že samohlásky jsou zdůrazněny. Tedy akutní se používá na blízké nebo blízké střední samohlásky a hrob na otevřené nebo otevřené střední samohlásky.^[10] Například:

• tambE [təmˈbe] ('taky')
• pohřbítEs [intəˈɾɛs] ('zájem')
• CÓrrer [ˈKorə] ('běžet')
• prÓxim [ˈPɾɔksim] ('poblíž')
• ANima [ˈAnimə] ('duše')
• minulýís [pəsˈtis] ('koláč')
• palús [pəˈʎus] ('blázen')

Standardní pravidla upravující přítomnost přízvuků jsou založena na koncovkách slov a poloze zdůrazněné slabiky. Zvýraznění se očekává zejména u:

• Oxytony končící slabikou samohláskou, samohláskou + -⟨s⟩ nebo -⟨en⟩ / ⟨in⟩, příklady:
  • parla [pərˈɫa] ('mluvil')
  • parlés [pərˈɫes] („že mluvil“ minulý spojovací způsob)
  • entén [ənˈten] ('on rozumí')

K tomu nedochází slovy jako parleu [pərˈɫɛw] ('mluvíte' množné číslo), nebo parlem [pəɾˈɫɛm] („mluvíme“).

• Paroxytony s jakýmkoli jiným koncem, včetně neslabičných -⟨i⟩, -⟨u⟩, příkladů:
  • parlàveu [pərˈɫaβəw] („mluvil jsi“ množné číslo)
  • parlàvem [pərˈɫaβəm] („mluvili jsme“)

K tomu nedochází slovy jako parla [ˈPaɾɫə] („mluví“), parles [ˈPaɾɫəs] ('mluvíte' v jednotném čísle), nebo parlen [ˈParɫən] („mluví“).

• Žádný proparoxytony, příklady:
  • química [ˈKimikə] ('chemie')
  • ciència [siˈɛnsiə] ('Věda')

Protože není třeba označovat zdůrazněnou slabiku jednoslabičného slova, většina z nich nemá přízvuk. Výjimkou jsou osoby s a diakritický přízvuk který rozlišuje některé případy slov, která by jinak byla homografická. Příklad: es [əs] („to“ neosobní) vs. és [ˈEs] ('je'), te [tə] („vy“ klitik) vs. té [ˈTe] ('ona má'), mes [ˈMɛs] ('měsíc') vs. més [ˈMes] ('více'), dona [ˈDɔnə] („žena“) vs. dóna [ˈDonə] ('ona dává'). Ve většině případů je slovo bez přízvuku buď nepřízvučné (jako v případě „es“ a „te“), nebo je běžnější slovo bez přízvuku, obvykle funkční slovo.

Různá distribuce otevřený e [ɛ] vs. uzavřený e [E] mezi východní katalánštinou a západní katalánštinou se odráží v některých pravopisných odchylkách mezi standardními katalánskými a valencijskými normami, například: anglès [əŋˈɡɫɛs] (Katalánština) vs. Anglés [aŋˈɡɫes] (Valencie) (dále jen „angličtina“).

Diaeréza

The diaeréza má dvě různá použití: označit přestávku nad ⟨ï, ü⟩ a označit, že ⟨u⟩ ve skupinách ⟨gü, qü⟩ nemlčí.

Pokud se nad ⟨i⟩ nebo ⟨u⟩, která následuje za jinou samohláskou, objeví diaeréza, označuje a mezera, příklady:^[11]

• Raïm [rəˈim] ('hroznový')
• taüt [təˈut] ('rakev')

Tato diaeréza se nepoužívá u zdůrazněné samohlásky, která by již měla mít přízvuk. Příklady: suís [suˈis] („Švýcarský“ mužský rod), ale suïssa [suˈisə] ('Švýcarská' ženská), suïs [ˈSuis] („že se potíte“ spojovací způsob) (bez diaerézy by byl tento poslední příklad vyslovován [ˈSujs], tj. jako pouze jedna slabika Reis [ˈRejs] „králové“).

Určité slovesné tvary sloves končící na -uir nedostávají diaerézu, i když jsou vyslovovány se samostatnými slabikami. Jedná se o infinitiv, gerund, budoucí a podmíněné formy (například traduir, traduint, traduiré a traduiria, vše s bisyllabic [u.i]). Všechny ostatní formy těchto sloves dostávají diaerézu na ï podle běžných pravidel (např. traduïm, traduïa).

Kromě toho ⟨ü⟩ představuje [w] mezi velární souhláskou / ɡ / nebo / k / a a přední samohláska (⟨Gu⟩ a ⟨qu⟩ se používají k vyjádření tvrdé (tj. Velární) výslovnosti před ⟨i⟩ nebo ⟨e⟩).^[12]

• mast [uŋˈɡwen] ('mast')
• qüestió [kwəstiˈo] ('téma')

Sloveso argüir představuje vzácný případ sekvence [ɡu.i]a pravidla pro [gu] a [ui] v tomto případě střet. Nejednoznačnost je vyřešena dalším pravidlem, které uvádí, že v případech, kdy by se diaerézy objevily na dvou po sobě jdoucích písmech, obdrží pouze druhé. To tedy dává argumentovat a Argida, ale argüir, argüint a argüiré protože tyto formy nedostávají diaerezi na i normálně, podle výše uvedené výjimky.

Ce trencada (c-cedilla)

Katalánština ce trencada (Ç ç ), doslova v angličtině „broken cee“, je upravený ⟨C ⟩ s cédille značka (¸). Používá se pouze před ⟨a u o⟩ k označení „měkkého c“ / s /podobně jako v portugalštině, okcitánštině nebo francouzštině (např. srovnání koka [ˈKosə] 'kop', koka [ˈKokə] „dort“ a cosa [ˈKɔzə] 'věc'). V katalánštině, ce trencada také se zobrazí jako poslední písmeno slova, pokud mu předchází jakákoli samohláska (např. feliç [fəˈɫis] 'happy'), ale pak ⟨C ⟩ Může být vyjádřen [z] před samohláskami a souhláskami, např. feliçment [fəˌɫizˈmen] („šťastně“) a braç esquerre [ˈBɾaz əsˈkɛrə] ('levá ruka').

Punt volat (middot)

Takzvaný punt volat nebo middot se používá pouze ve skupině ⟨ŀl⟩ (tzv ela nebo el (e) geminada, 'geminate el') reprezentovat a geminated zvuk / lː /, protože ⟨ll⟩ se používá k reprezentaci palatal lateral / ʎ /. Toto použití znaku middot je nedávným vynálezem ze začátku dvacátého století (ve středověké a moderní katalánštině před Standardizace společnosti Fabra, tento symbol byl někdy používán k označení určitých úniků, zejména v poezii). Jediným (a nepravděpodobným) případem dvojznačnosti v celém jazyce, který by mohl vzniknout, je dvojice ceŀla [ˈSɛɫɫə] ('buňka') vs cella [ˈSɛʎə] ('obočí').

Kapitalizace

Katalánština neuvádí velká písmena dny v týdnu, měsíce ani národní adjektiva.^[13]

dilluns, setembre, anglès

„Monday“, „September“, „English“

Interpunkce

Katalánská interpunkční pravidla jsou podobná angličtině, s některými drobnými rozdíly.^[14]

• Guillemets (komety baixes) « » se často používají místo dvojitých obrácených čárek. Používají se k označení názvů děl nebo frází použitých jako vlastní jména.^[14]
• V textech obsahujících dialog se citovaná řeč obvykle zapisuje pomlčkami, nikoli obrácenými čárkami.^[14]

‒Què navrhuje, donc?

‒El que hauriem de fer ‒ s'atreví a navrhovatel ‒ és anar a ...

"Co tedy navrhuješ?"

„Co bychom měli udělat,“ odvážila se navrhnout, „je jít do ...“

• Otázky končí ?, jako v angličtině.^[14] Před rokem 1993 bylo možné přiložit otázky ¿...?, jako ve španělštině, ale toto již není doporučeno IEC.^[14]

Další konvence

Distribuce dvou rhotik / r / a / ɾ / těsně paralelní španělština. Mezi samohláskami tyto dvě kontrastují, ale jinak jsou v doplňkové distribuci: na začátku, an alveolární trylek, [r], se objeví, pokud předchází souhláska; různé dialekty se liší co se týče rhotiky v coda, přičemž západní katalánština obecně představuje alveolární kohoutek, [ɾ]a dialekty ve střední katalánštině, jako jsou dialogy v Barceloně nebo Gironě, slabě trilkované [r] ledaže předchází samohláskové počáteční slovo ve stejném prozodická jednotka, v jakém případě [ɾ] objeví se.^[15]

Ve východním katalánštině a v severozápadním katalánštině je většina slovních koncovek ⟨r⟩ tichá, ale existuje spousta nepředvídatelných výjimek (např. Ve středovýchodní katalánštině por [ˈPo] „strach“, ale mar [ˈMar] 'moře'). Ve středovýchodních katalánských monosyllabických slovech s výraznou koncovkou ⟨r⟩ získáte posílenou koncovou souhlásku [t] když je v absolutní konečné poloze (např. konečná ⟨r⟩ z cor („srdce“) v Reina del meu cor [ˈRejnə ðəɫ ˈmew ˈkɔrt] ‚královna mého srdce 'vs. el cor es mou [əɫ ˈkɔɾ əs ˈmɔw] „srdce se pohybuje“).

Ve valencijském jazyce se vyslovuje většina instancí slovosledu ⟨r⟩.

Viz také

• Katalánská manuální abeceda
• Katalánština Braillovo písmo

Poznámky

Reference

• Carbonell, Joan F .; Llisterri, Joaquim (1992). „Katalánština“. Časopis Mezinárodní fonetické asociace. 22 (1–2): 53–56. doi:10.1017 / S0025100300004618.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Padgett, Jaye (2003). Systémový kontrast a katalánská rhotika. University of California, Santa Cruz.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Wheeler, Max W .; Yates, Alan; Dols, Nicolau (1999). Katalánština: Komplexní gramatika. New York: Routledge. ISBN  0-415-20777-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Wheeler, Max W. (2005). Fonologie katalánštiny. Oxford: Oxford University Press. ISBN  0-19-925814-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)