Bernská německá fonologie - Bernese German phonology
Tento článek je o fonologii Bernská němčina. Zabývá se proudem fonologie a fonetika, včetně geografických variant. Jako ostatní Vysoký Alemannic odrůd, má obousměrný kontrast plosivy a fricatives to není založeno na vyjadřovat, ale dál délka. Absence hlasu v plosivech a fricativech je typická pro všechny Vysoká němčina odrůdy, ale mnoho z nich nemá obecně oboustranný kontrast lenition.
Samohlásky
Jednonožky
Přední | Centrální | Zadní | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
nezaokrouhlený | zaoblený | nezaokrouhlený | zaoblený | |||||
krátký | dlouho | krátký | dlouho | krátký | dlouho | krátký | dlouho | |
Zavřít | i | iː | y | yː | u | uː | ||
Téměř zavřít | ɪ | ɪː | ʏ | ʏː | ʊ | ʊː | ||
Střední | ɛ | ɛː | - | œː | ə | ɔ | ɔː | |
Otevřeno | … | … | A | A |
- / ɛ (ː), œ (ː), ɔ (ː) / jsou pravdivé uprostřed [ɛ̝ (ː), œ̝ (ː), ɔ̝ (ː)].[1]
- / ə / vyskytuje se pouze ve slabých nepřízvučných slabikách.
- V severní bernské němčině, /A/ je zaokrouhleno na [ɒ ] nebo dokonce splývá s / ɔ / na [ɔ ].
Délka samohlásky
Tam je výrazný délka opozice ve všech samohláskách kromě [ə]. Na rozdíl od standardu Němec neexistuje vzájemná závislost délky samohlásky a kvality samohlásky.
Dvojhlásky
Bernská němčina má sedm dvojhláska fonémy:
- Tři uzavírací dvojhlásky: / ɛi̯, œi̯, ɔu̯ /
- Tři úvodní dvojhlásky: / iə̯, yə̯, uə̯ /
- Jedna dlouhá dvojhláska: / aːu̯ /
Počet fonetických dvojhlásek a triphthongs je výrazně vyšší, protože všechny monofongy (kromě krátkých [i], [y], [u], [ə]) a za všemi úvodními dvojhláskami může následovat a [w] (od vokalizace / l /), například / ˈƩtalː / → [ˈƩtawː] ('stabilní'), / ˈƩtaːl / → [ˈƩtaːw] ('ocel'), / ˈKfyə̯l / → [ˈKfyə̯w] ('pocit').
Kromě toho existují určité kombinace s [j], například [ˈMyə̯j] („dřina“) nebo [ˈD̥ræːjt] ('otočí se' z [ˈD̥ræːjə] 'otočit').
V jižní bernské němčině (ne ve městě Bern), závěrečné dvojhlásky / ɛi̯, œi̯, ɔu̯ / splynout s téměř blízkými monofongami / ɪː, ʏː, ʊː / na [ɪː, ʏː, ʊː ], například [ˈƔ̊lɪːd̥] namísto [ˈƔ̊lɛi̯d̥] ('tkanina').[2] Tento jev se vyskytuje také v sousedních zemích Bernská vysočina a Sense District dialekty.
V severní bernské němčině následovník [w] spouští zaokrouhlování například předchozí samohlásky [ʋʏw] namísto [ʋɪw] ('protože').[3] Tento jev se vyskytuje také v sousedních zemích Solothurn a Vojtěška dialekty.
Souhlásky
Labiální | Alveolární | Postalveolar | Velární | Glottal | |
---|---|---|---|---|---|
Nosní | m – mː | n – nː | ŋ | ||
Stop | b̥ – p | d̥ – t | ɡ̊ – k | ||
Složitý | p͡f | t͡s | t͡ʃ | k͡x | |
Frikativní | proti – F | z̥ – s | ʒ̊ – ʃ | ɣ̊ – X | h |
Přibližně | ʋ | l – lː | j | ||
Rhotic | r |
- / m, p, b̥ / jsou bilabiální, / p͡f / je bilabiální-labiodental, zatímco / f, v̥, ʋ / jsou labiodentální.
- / l / má labializovaný velar allophone [w ], viz. níže.
- / r / je obvykle alveolární [r ], ale ve starém dialektu vyšší třídy patricijů to je uvular [ʀ ].
- / ŋ, k, ɡ̊ / jsou velární, zatímco / j / je palatal.
- / k͡x, x, ɣ̊ / se liší mezi velarem [k͡x, X, ɣ̊ ] a uvular [q͡χ, χ, ʁ̥ ].
- Kromě toho, že se vyskytuje samostatně, [k͡x ] může nastat jako realizace sekvence / kh /.[4]
Souhlásky Fortis a Lenis
Bernské německé překážky se vyskytují ve dvojicích, stejně jako v jiných alemanských odrůdách. Tyto páry se obvykle nazývají fortis a lenis. Nerozlišují se podle hlasitost, ale liší se v délka. Rozdíl v napjatost je také diskutována. Nebylo stanoveno, zda je primární vlastností, která odlišuje tyto páry, délka nebo napjatost. Podobně existují různé možnosti transkripce. Často jsou přepisovány IPA -známky pro páry neznělých a hlasových překážek (například [p - b], [F v]). Aby bylo možné vysvětlit, že v kontrastu není zahrnuta žádná hlasitost, lze použít diakritiku pro neznělost (například [p - b̥], [s - z̥]). Další možností přepisu je zápis délky, buď se znaménkem délky IPA (například [pː - p], [sː - s]) nebo se zdvojnásobením (například [pp - p], [ss - s]). Opozice je možná, pouze pokud jsou překážky obklopeny znělými zvuky. Pokud existuje další sousední zvuk bez zvuku (kromě [h]), pak neexistuje žádný odpor.[5]
U frikativ nedochází k opozici na začátku slabiky. Je to podobné jako s délkovou opozicí, která se vyskytuje u spojitých [m n l]. U zastávek však opozice není omezena, pokud jde o strukturu slabiky, a také se vyskytuje na začátku slabiky, například [ˈB̥axə] („péct“) vs. [Əpaxə] („pečené, minulé příčestí“); aby tato opozice nebyla neutralizována, musí existovat například předchozí znějící zvuk [ɪ ˈʋɔt ə ˈɣ̊uəɣ̊ə ˈb̥axə] („Chci upéct dort“) vs. [ˈ ˈhan ə ˈɣ̊uəɣ̊ə ˈpaxə] („Pečil jsem dort“). V severní bernské němčině se však na začátku slabiky mohou vyskytovat pouze lenisové plosivy, takže výrazy „péct“ a „pečeno (minulé příčestí)“ jsou homofonní jako [ˈB̥axə].
Stejně jako v jiných alemanských dialektech, ale na rozdíl od jiných germánských jazyků neexistuje vzájemná závislost délky souhlásky s délkou předchozí samohlásky. Souhlásky Fortis se mohou vyskytnout po dlouhých nebo krátkých samohláskách a souhlásky lenis také:
krátká samohláska | dlouhá samohláska | |||
---|---|---|---|---|
souhláska lenis | [ˈꞬ̊rad̥] | 'právě teď' | [ˈꞬ̊raːd̥] | 'rovný' |
[ˈƆv̥ə] | 'trouba' | [ˈꞬ̊ɔːv̥ə] | 'děti' | |
souhláska Fortis | [ˈƩtat] | 'město' | [ˈƩtaːt] | 'Stát' |
[ˈAfə] | 'lidoopi' | [ˈƷ̊laːfə] | 'spát' |
Vokalizace / l /
Dlouho / lː / je vyslovováno [wː], například / ˈB̥alːə / → [ˈB̥awːə] ('míč'); / l / na konci slabiky [w], například / Alt̊alt / → [ɣ̊awt] ('Studený').
Tato vlastnost ve starém dialektu vyšších tříd patricijů chybí.
Velarizace / nd̥ /
/ nd̥ / je vyslovováno [ŋː] ve většině případů například / hʊnd̥ / → [hʊŋː] („pes“) nebo / ɣ̊ɪnd̥ / → [ɣ̊ɪŋː] ('dítě'). Existují však některá slova jako [ʋɪnd̥] („vítr“) nebo [v̥rʏnd̥] („přítel“), ve kterém / nd̥ / není velarizovaný.
Tato vlastnost ve starém dialektu vyšších tříd patricijů chybí.
V jihozápadních dialektech schwarzenburské oblasti se vyslovuje [nː].
Snížení / ŋk͡x /
V západních a jižních dialektech (ne ve městě Bern), / ŋk͡x / je vyslovováno [jɣ̊], například / ˈD̥æŋk͡xə / → [ˈD̥æjɣ̊ə] ('myslet').
Stres
V nativních slovech je zdůrazněno slovo kmen, kromě sloves s oddělitelnou předponou, kde je tato předpona zdůrazněna.
Stručně řečeno, ve srovnání se standardní němčinou existuje preference počátečního stresu, například bernské němčiny [ˈKaz̥inɔ] ('kasino'), [ˈƷ̊alɛ (ː)] („chalet“) vs. standardní němčina [kaˈziːno], [ʃaˈleː].
Diachronika
Prodlužování a zkracování samohlásek
Stejně jako ostatní odrůdy vysokého Alemannic vykazuje bernská němčina ve srovnání s. Monosyllabické prodloužení Středně vysoká němčina, slovy jako [špatný] ('koupel'), [ˈRɛːd̥] ('mluvený projev'). Obvykle však neexistuje otevřené prodloužení slabiky, takže odpovídající disyllabická slova mají krátkou samohlásku, například [ˈB̥ad̥ə] ('koupat se'), [ˈRɛd̥ə] ('mluvit'). K prodloužení otevřené slabiky dochází pouze v několika případech, zejména dříve [l] a [r], například [ˈV̥aːrə] („řídit“) nebo [ˈTæːlər] („údolí“).
Charakteristickým rysem bernské němčiny, který ji odlišuje od ostatních vysoce alemanských odrůd, je výskyt zkrácení samohlásek ve srovnání se středně vysokou němčinou. Toto zkrácení platí nejběžněji před [t] slovy jako [ˈTsit] („čas“) nebo [ˈLut] ('hlasitý'). Před jinými souhláskami to může být omezeno například na disyllabická slova [ˈV̥inər] ('jemnější'), [ˈV̥ulə] („faulovat“) na rozdíl od monosyllabic [v̥iːn] ('pokuta'), [v̥uː] („faul“) s nezkrácenou samohláskou.
V zavřít samohlásky, zkrácené a prodloužené samohlásky zůstávají odlišné od původně krátkých a dlouhých samohlásek. To je důvod, proč je rozdíl mezi samohláskami blízkého a blízkého fonematický, i když kontrast je nízký funkční zátěž, s pouze velmi málo skutečnými minimální páry jako [ˈRitər] („jezdec“, zkrácená samohláska) vs. [ˈRɪtər] („rytíř“, původně krátká samohláska) nebo [ˈTʏːrə] („dveře“, prodloužená samohláska) vs. [ˈTyːrə] („zvýšit cenu“, původně dlouhá samohláska).
Reference
- ^ Marti (1985), str. 27s ..
- ^ Marti (1985), str. 26.
- ^ Marti (1985), str. 56, 59.
- ^ Matter, Florian (2014), Realizace / kh / jako sdružení v bernské němčině, Bernská univerzita, vyvoláno 2015-04-28
- ^ Marti 1985, str. 67.
Literatura
- Marti, Werner (1985), Berndeutsch-Grammatik, Bern: Francke, ISBN 3-7720-1587-5