Jazyk západní yugurština - Western Yugur language

Západní Jugur
yoɣïr lar
Rodilý kČína
KrajGansu
Etnický původ7,000 Yugur (2007)[1]
Rodilí mluvčí
4,600 (2007)[1]
Turkic
Raná forma
Stará ujgurská abeceda (do 19. století) latinka (proud)
Kódy jazyků
ISO 639-3ano
Glottologzápad 2402[4]
Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

Západní Jugur (Western Yugur: yoɣïr lar[5] (Jugurská řeč) nebo yoɣïr śoz (Yugur slovo)) je Turkic jazyk mluvený Yugur lidé. Je to v kontrastu s Východní Jugur, Mongolský jazyk mluvený ve stejné komunitě. Oba jazyky jsou tradičně označovány výrazem "Žlutý Uygur" z endonym Jugura.

Existuje přibližně 4600 turkicky mluvících jugurů.

Klasifikace

Kromě podobností s ujgurskými jazyky sdílí západní Jugur také řadu funkcí archaismy, s několika z Severovýchodní turkické jazyky, ale není bližší ani jednomu z nich. Ani západní, ani východní Yugur nejsou vzájemně srozumitelné s Ujgur.[6]

Western Yugur také obsahuje archaismy které nejsou doloženy ani v moderním ujgurském, ani sibiřském jazyce, jako je jeho předvídání počítacího systému se shoduje se starým Ujgurem a jeho spona dro, který vznikl ze starého Ujguru, ale nahrazuje ujgurské kopulativní osobní přípony.[7]

Geografické rozdělení

Mluvčí západní Juguru pobývají především v západní části Gansu provincie Sunan Yugur Autonomous County.

Fonologie

Zvláštností v západní Juguru je výskyt předdechnutí, což odpovídá tzv pharyngealized nebo nízká samohlásky v Tuva a Tofa a krátké samohlásky v Jakut a Turkmenština. Mezi příklady tohoto jevu patří / oʰs / "třicet", / jɑʰʂ / "dobrý a /to/ "maso".

The harmonický systém samohlásky, typický pro turkické jazyky, se z velké části zhroutil. Hlas jako rozlišovací znak v plosivy a afrikáty byl nahrazen aspirace, jako v čínština.

Souhlásky

Západní Jugur má 28 nativních souhlásek a dvě další (uvedené v závorkách) nalezené pouze v přejatých slovech.

Souhláskové fonémy
LabiálníAlveolárníRetroflexPalatalVelárníUvularGlottal
Nosnímnŋ
Plosiveneznělý sánípʰtʰkʰqʰ
prostý neznělýptkq
Složitýneznělý sání(t͡sʰ)ʈ͡ʂʰt͡ɕʰ
prostý neznělýt͡sʈ͡ʂt͡ɕ
Frikativníneznělý(F)sʂɕXh
vyjádřenýzʐɣ
Trylekr
Přibližněljw

Samohlásky

Západní Jugur má osm fonémů samohlásek typických pro mnoho turkických jazyků, které jsou / i, y, ɯ, u, e, ø, o, ɑ /.

Diachronické procesy

Několik zvukových změn ovlivnilo fonologii západního juguru, zatímco se vyvíjelo od originálu Obyčejný Turkic forma, nejplodnější bytost:

Samohlásky

  • Vysoké samohlásky byly delabializovány v neiniciálních slabikách: CT * tütün> * tütin> WYu tuʰtïn "kouřit", CT * altun > * altïn> WYu aʰltïm "zlato"
  • CT * u byl snížen na WYu Ó v některých slovech, nejčastěji kolem velars a r: CT * burun> WYu pʰorn „před, vpředu“
  • Všechny vysoké samohlásky byly sloučeny - jako přední samohlásky v palatálních kontextech, a jako zpět jinak: CT * üčün> WYu utɕin „with, using“, CT * yïlan> WYu yilan "had"
    • To mělo několik důsledků:
      1. To dělalo Common Turkic allophonic rozdíl mezi * k a * q phonemic.
      2. Harmonická třída samohlásek výsledných slov byla tedy v západním Juguru stanovena lexikálně.
      3. Bývalé samohláskové harmonické přípony s vysokými samohláskami se staly neměnnými: CT: * -Ki / * - Kï> WYu -Ki "atributivní podstatné jméno přípona"
  • Přední samohlásky * ä, * e, * ö byly zvýšeny na * i, * ü kromě před * r, * l, * ŋ a (kromě * ö) * g: CT * ärän> WYu erin "man", CT * kȫk> WYu kük, CT * -lar / * - lär> WYu -lar/-lir "množné přípona"
  • CT * ay se odráží jako WYu ey~E v počáteční slabice a jako i v opačném případě.
  • V počáteční slabice výlučně, krátké samohlásky získají pre-aspiraci následující souhlásky, rozdíl délky je jinak ztracen.

Souhlásky

  • Stejně jako ve většině tureckých jazyků byla iniciála * b asimilována na * m ve slovech obsahujících nasály.
  • Počáteční plosivy a afrikáty, CT * b, * t, * k, * g, * č, se všechny projeví jako neznělé s nepředvídatelnou aspirací: CT * temir> WYu temïr, CT * bog-> WYu pʰoɣ- "svázat lanem"
  • Léky jsou sloučeny do * w intervocally a po kapalinách, které později v některých případech tvoří dvojhlásky nebo se dostanou do kontaktu: CT * yubaš> WYu yüwaʂ "klidný", CT * harpa> WYu Harwa "ječmen"
  • Nakonec a ve většině shluků souhlásek je * p zachováno a * b odstraněno.
  • Zubní a velární neznělé plosy jsou zachovány ve většině pozic, přičemž aspirace se vyskytuje téměř výlučně v počáteční poloze.
  • CT * g je spirantizován do ɣ a CT * d do z.
  • Až na několik výjimek se z CT * š vyvine s: CT * tāš> WYu tas "kámen"
  • CT * z je zachován, s výjimkou devoicing, když je konečný víceslabičnými slovy: CT * otuz> WYu ano "třicet"
  • CT * č se obecně stává WYu š v slabikách codas.
  • CT * ñ se vyvine do WYu y; počáteční CT * y- je většinou zachováno; CT * h- je v některých slovech zdánlivě zachována, ale do jaké míry WYu h- odpovídá tomu je nejasné.

Slovní zásoba

Západní Jugur je jediný turkický jazyk, který si zachoval předvídání počítacího systému, známý z Starý Turkic.[8]

Po staletí byl jazyk západní Yugur používán Kontakt s mongolskými jazyky, Tibetský, a čínské, a jako výsledek přijala velké množství výpůjční slova z těchto jazyků, stejně jako gramatické rysy. Čínské dialekty sousedící s oblastmi, kde se mluví Yugur, ovlivnily jazyk Yugur, což mu dalo výpůjčky.[9]

Gramatika

Osobní značky v podstatná jména stejně jako v slovesa byly z velké části ztraceny. Ve slovesném systému je pojem důkaznost byl gramatikalizováno, zdánlivě pod vlivem tibetštiny.

Psací systém

Hlavní článek: Stará ujgurská abeceda

Grigory Potanin zaznamenal glosář Salar jazyk, Jazyk západního juguru a Východní jugurština ve své knize z roku 1893 v ruském jazyce Tangutsko-tibetské pohraničí Číny a středního Mongolska.[10][11][12][13][14][15]

Dějiny

Hlavní články: Starý ujgurský jazyk a Ujgurské království Gansu

Moderní Ujgur a západní Jugur patří do zcela odlišných větví turecké jazykové rodiny, respektive Karlukovské jazyky mluvený v Kara-Khanid Khanate[16] (jako je jazyk Xākānī popsaný v Mahmud al-Kashgari je Dīwānu l-Luġat al-Turk[17]) a Sibiřský Turkic jazyky, který zahrnuje Starý Ujgur.[18][19]

Jugurští lidé pocházejí z Ujgurské království Gansu.

Reference

  1. ^ A b Západní Jugur na Etnolog (18. vydání, 2015)
  2. ^ Stručná encyklopedie jazyků světa. Přispěvatelé Keith Brown, Sarah Ogilvie (přepracované vydání). Elsevier. 2010. str. 1109. ISBN  978-0080877754. Citováno 24. dubna 2014.CS1 maint: ostatní (odkaz) CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  3. ^ Johanson, Lars, ed. (1998). Mainzské setkání: Sborník ze sedmé mezinárodní konference o turecké lingvistice, 3. – 6. Srpna 1994. Série Turcologica. Přispěvatelka Éva Ágnes Csató. Otto Harrassowitz Verlag. str. 28. ISBN  3447038640. Citováno 24. dubna 2014.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  4. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „West Yugur“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  5. ^ Roos, Marti (2000). Západní jugurský (žlutý ujgurský) jazyk. Gramatika, texty, slovník (PDF) (PhD). University of Leiden. OCLC  67439751.
  6. ^ Olson, James (1998). Etnohistorický slovník Číny. Greenwood Publishing Group. str. 377.
  7. ^ Chen a kol., 1985
  8. ^ Marcel Erdal (leden 2004). Gramatika staroturštiny. Brill. str. 220. ISBN  90-04-10294-9. Citováno 2019-06-05.
  9. ^ Raymond Hickey (2010). Příručka jazykového kontaktu. John Wiley and Sons. str. 664. ISBN  978-1-4051-7580-7. Citováno 2010-10-31.
  10. ^ https://web.archive.org/web/20120316172207/http://altaica.ru/LIBRARY/POPPE/poppe_salar.pdf
  11. ^ http://members.home.nl/marcmarti/yugur/biblio/ROOS_WesternYugurLanguage.pdf
  12. ^ "Yugurologie". Archivovány od originál 5. října 2003.
  13. ^ Grigorij Nikolajevič Potanin (1893). Tangutsko-Tibetskai͡a okraina Kitai͡a i TSentralnai͡a Mongolii͡a.
  14. ^ Григорий Николаевич Потанин (1893). Тангутско-Тибетская окраина Китая и Центральная Монголія: путешествіе Г.Н. Потанина 1884-1886. Том 2. Тип. А.С. Суворина.
  15. ^ Григорий Николаевич Потанин (1893). Тангутско-Тибетская окраина Китая и Центральная Монголія: путешествіе Г.Н. Потанина 1884-1886. Тип. А.С. Суворина.
  16. ^ Arik 2008, str. 145
  17. ^ Clauson, Gerard (duben 1965). "Recenze východního turkicko-anglického slovníku Gunnara Jarringa". The Journal of the Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland. Královská asijská společnost Velké Británie a Irska (1/2): 57. doi:10.1017 / S0035869X00123640. JSTOR  25202808.
  18. ^ Coene 2009, str. 75
  19. ^ Coene 2009, str. 75

Bibliografie

  • Arik, Kagan (2008). Austin, Peter (ed.). Tisíc jazyků: žijící, ohrožené a ztracené (ilustrované vydání). University of California Press. ISBN  978-0520255609. Citováno 10. března 2014.
  • Chén Zōngzhèn a Léi Xuǎnchūn. 1985. Xībù Yùgùyǔ Jiānzhì [Stručná gramatika západní Yugur]. Peking.
  • Coene, Frederik (2009). Kavkaz - úvod. Routledge Současná série Ruska a východní Evropy. Routledge. ISBN  978-1135203023. Citováno 10. března 2014.
  • Coene, Frederik (2009). Kavkaz - úvod. Routledge Contemporary Russia and Eastern Europe Series (ilustrováno, dotisk ed.). Taylor & Francis. ISBN  978-0203870716. Citováno 10. března 2014.
  • Léi Xuǎnchūn (korektura Chéna Zōngzhena). 1992. Xībù Yùgù Hàn Cídiǎn [Western Yugur - čínský slovník]. Čcheng-tu.
  • Malov, S. E. 1957. Jazyk zheltykh ujgurov. Slovar 'i grammatika. Alma Ata.
  • Malov, S. E. 1967. Jazyk zheltykh ujgurov. Teksty i perevody. Moskva.
  • Roos, Martina Erica. 2000. Western Yugur (Yellow Yugur) Jazyk: gramatika, texty, slovník. Diss. University of Leiden. Leidene.
  • Roos, Marti, Hans Nugteren, Zhong Jìnwén. 1999. O některých turkických příslovích západního a východního jugurského jazyka. Turkic jazyky 3.2: 189–214.
  • Tenishev, È. R. 1976. Stroj saryg-jugurskogo jazyka. Moskva.

externí odkazy