Khakas jazyk - Khakas language
| Khakas | |
|---|---|
| Хакас тілі, Xakas tįlį | |
| Rodilý k | Rusko |
| Kraj | Khakassia |
| Etnický původ | Khakové |
Rodilí mluvčí | 43 000 (sčítání lidu 2010)[1] |
| Dialekty | |
| cyrilice | |
| Oficiální status | |
Úřední jazyk v |  Rusko |
| Kódy jazyků | |
| ISO 639-3 | kjh |
| Glottolog | khak1248[4] |
Khakas (endonym: Хакас тілі, Xakas tili) je Turkic jazyk mluvený Khakové, kteří převážně žijí v jihozápadní Sibiřské republice Khakas, nebo Khakassia, v Rusko. Khakas číslo 73,000, z nichž 42,000 mluví Khakas jazykem, z nichž většina je dvojjazyčná v ruština.[5]
Tradičně je jazyk Khakas rozdělen do několika úzce souvisejících dialektů, které berou jejich jména od různých kmenů: Sagay, Kacha, Koybal, Beltir, a Kyzyl. Ve skutečnosti tato jména představují spíše bývalé správní jednotky než domorodé nebo jazykové skupiny. Lidé mluvící všemi těmito dialekty se jednoduše nazývali Tadar (tj. Tatar ).
Historie a dokumentace
Lidé, kteří mluví Kyrgyzský jazyk Fuyu pocházejí z Jenisejské oblasti Sibiře, ale byly přemístěny do Džungar Khanát podle Džungarové a potom je Qing přesunul Džungarie do severovýchodní Číny v roce 1761 a název může být způsoben přežitím společného kmenového jména.[6][7] Jenisej Kirgiz byl přinucen vzdát hold smlouvě uzavřené mezi Dzungary a Rusy v roce 1635.[8] Sibe Bannermen byli rozmístěni v Džungarii, zatímco do severovýchodní Číny (Mandžuska) byli deportováni někteří ze zbývajících Öelet Oirats.[9] V povodí Nonni se usadili deportovaní Oirat Öelet. Jenisej Kirghiz byl deportován spolu s Öeletem.[10] Číňané a Oirat nahradili Oirata a Kirghiza během Manchukuo jako dvojího jazyka Yenisei Kirghiz z Nonni.[11] Dnešní kyrgyzští lidé původně žili ve stejné oblasti, v jaké se nejprve mluvili mluvčí Fuyu Kyrgyz v současném Rusku. Tito kyrgyzští byli známí jako Jenisej Kyrgyz. To je nyní mluvené na severovýchodě Čína Heilongjiang provincie a okolí Fuyu County, Qiqihar (300 km severozápadně od Harbin ) malým počtem pasivní reproduktory kteří jsou klasifikováni jako Kyrgyzština národnost.[12]
První velké nahrávky Khakasova jazyka pocházejí z poloviny 19. století. The Finština lingvista Matthias Castrén, který cestoval po severní a střední Asii v letech 1845 až 1849, napsal pojednání o dialektu Koybal a zaznamenal epos. Wilhelm Radloff cestoval na jih sibiřský region rozsáhle mezi 1859 a 1870. Výsledek jeho výzkumu byl mimo jiné publikován v jeho čtyřsvazkovém slovníku a v jeho desetisvazkové sérii Turkic texty. Druhý svazek obsahuje jeho Khakas materiály, které byly opatřeny německým překladem. Devátý svazek s ruským překladem připravil Radloffův student Katanov, který byl sám Sagayem, a obsahuje další materiály Khakas.
Khakas literární jazyk, který byl vyvinut až po Ruská revoluce z roku 1917, je založen na centrálních dialektech Sagay a Kacha; Beltirův dialekt byl do značné míry asimilován Sagayem a dialekt Koybal Kachou.
V roce 1924, a cyrilice byla navržena abeceda, která byla nahrazena a latinský abeceda v roce 1929 a nová azbuka v roce 1939.
V roce 2012 Trvalé hlasy expedice dokumentovala jazyk Xyzyl (prohlásil hizzle) z republiky Khakassia. Oficiálně považován za dialekt Khakas, jeho mluvčí považují Xyzyl za samostatný samostatný jazyk.[13]
Klasifikace
Khakas jazyk je součástí severovýchodních (sibiřských) turkických jazyků, což zahrnuje Shor, Chulym, Tuvan, Tofa, Sakha (Yakut) a Dolgan. Bylo také součástí širšího jazyková oblast pokrývající jižní Samojedic jazyky Kamassian a Mator. Charakteristickým rysem, který tyto jazyky sdílejí s Khakasem a Shorem, je proces asimilace nosu, při kterém je palatální zastávka slova (ve všech těchto jazycích z dřívějšího patrový přibližný * j) se vyvine do alveolární nosní / n / nebo a patrový nosní / ɲ /, když následuje další slovo interní nosní souhláska.[14]
Fonologie
| Přední | Zadní | |||
|---|---|---|---|---|
| Zavřít | č [i] č [iː] | ӱ [y] ӱӱ [yː] | ы [ɯ] ыы [ɯː] | у [u] уу [uː] |
| Střední | е [e] ее [eː] | ӧ [ř] ӧӧ [ř] | о [o] оо [oː] | |
| Otevřeno | а [a] аа [aː] | |||
| Labiální | Zubní | Postranní | Palatal | Velární | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Plosive | neznělý | п [p] | т [t] | к [k] | ||
| vyjádřený | б [b] | д [d] | г [ɡ] | |||
| Frikativní | neznělý | ф [f] | с [s] | ш [ʃ] | х [x] | |
| vyjádřený | v [v] | з [z] | ж [ʒ] | ғ [ɣ] | ||
| Složitý | neznělý | ч [tʃ] | ||||
| vyjádřený | ӌ [dʒ] | |||||
| Nosní | м [m] | n [n] | ң [ŋ] | |||
| Kapalný | р [r] | л [l] | ||||
| Přibližně | © [j] | |||||
Pravopis
Latinka:
| A a | B b | C c | Ç ç | D d | Ə ə | F f | G g |
| Ƣ ƣ | Já já | Į į | J j | K k | L l | M m | N n |
| Ņ ņ | O o | Ɵ ɵ | Str | R r | S s | Ş ş | T t |
| U u | V v | X x | Y y | Z z | Ƶ ƶ | Ь ь |
Cyrilice:
| А а | Б б | В в | Г г | Ғ ғ | Д д | Е е | Ё ё |
| Ж ж | З з | И и | Й © | І і | К к | Л л | М м |
| Н н | Ң ң | О о | Ӧ ӧ | П п | Р р | С с | Т т |
| У у | Ӱ ӱ | Ф ф | Х х | Ц ц | Ч ч | Ӌ ӌ | Ш ш |
| Щ щ | Ъ ъ | Ы ы | Ь ь | Э э | Ю ю | Я я |
Reference
- ^ Khakas na Etnolog (18. vydání, 2015)
- ^ Gregory D. S. Anderson (2005). Jazykový kontakt na jižní střední Sibiři. Otto Harrassowitz Verlag. str. 44–. ISBN 978-3-447-04812-5.
- ^ Bernard Comrie (4. června 1981). Jazyky Sovětského svazu. Archiv CUP. str. 53–. GGKEY: 22A59ZSZFJ0.
- ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Khakas". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
- ^ Население по национальности и владению русским языком (v Rusku). Федеральная служба государственной статистики. Archivovány od originál (Microsoft Excel ) dne 19. 7. 2011. Citováno 2011-02-16.
- ^ Tchoroev (Chorotegin) 2003, str. 110.
- ^ Stary, Giovanni (12. dubna 2018). Tumen Jalafun Jecen Aku: Manchu Studies in Honor of Giovanni Stary. Otto Harrassowitz Verlag. ISBN 9783447053785. Citováno 12. dubna 2018 - prostřednictvím Knih Google.
- ^ Millward 2007, str. 89.
- ^ Juha Janhunen (1996). Mandžusko: Etnická historie. Finsko-uherská společnost. str. 112. ISBN 978-951-9403-84-7.
- ^ Juha Janhunen (1996). Mandžusko: Etnická historie. Finsko-uherská společnost. 111–112. ISBN 978-951-9403-84-7.
- ^ Juha Janhunen (1996). Mandžusko: Etnická historie. Finsko-uherská společnost. str. 59. ISBN 978-951-9403-84-7.
- ^ Hu & Imart 1987, str. 1
- ^ Andrew Howley (2012-05-21). „Průzkumníci NG pomáhají zaznamenávat jazyk Xyzyl“. Časopis National Geographic Explorers Journal. Citováno 2012-10-21.
- ^ Helimski, Eugene (2003). „Areálová seskupení (Sprachbünde) uvnitř a za hranicemi uralské jazykové rodiny: průzkum“ (PDF). Nyelvtudományi Közlemenyek. 100: 158. ISSN 0029-6791.
- ^ A b Donidze, 1997, str. 460-461.
Další čtení
- Castrén, M. A. (1857). Versuch einer koibalischen und karagassischen Sprachlehre nebst Wörterverzeichnissen aus den tatarischen mundarten des minussinschen Kreises. Petrohrad.
- Radloff, W. (1893–1911). Versuch eines Wörterbuches der Türk-Dialecte I-IV. Petrohrad.
- Radloff, W. (1867). Proben der Volkslitteratur der türkischen Stämme Süd-Sibiriens. II. Theil: die Abakan-Dialecte (der Sagaische, Koibalische, Katschinzische), der Kysyl-Dialect und der Tscholym-Dialect (Küerik). Petrohrad.
- Katanov, N.F. (1907). Proben der Volkslitteratur der türkischen Stämme. IX. Theil: Mundarten der Urianchaier (Sojonen), Abakan-Tataren und Karagassen. Petrohrad.
- Anderson, G. D. S. (1998). Xakas. Jazyky světa: Materiály: 251. Mnichov.
- Fuchs Christian; Lars Johanson; Éva Ágnes Csató Johanson (29. dubna 2015). Turkic jazyky. Routledge. str. 100–. ISBN 978-1-136-82527-9.
