Evropská portugalština - European Portuguese

Evropská portugalština
Português europeu
Rodilý kPortugalsko
Rodilí mluvčí
40 milionů (2012)[1]
Kódy jazyků
ISO 639-3–
GlottologŽádný
IETFpt-PT
Sara, mluvčí evropské portugalštiny

Evropská portugalština (portugalština: português europeu, výrazný[puɾtuˈɣez ewɾuˈpew]) také známý jako Portugalská portugalština (portugalština: português de Portugal), Poloostrovní portugalština (portugalština: português peninsular), Iberská portugalština (portugalština: português ibérico) odkazuje na Portugalský jazyk mluvený Portugalsko. Slovo „evropské“ bylo vybráno, aby se zabránilo střetu „Portugalština portugalština” (“português português") naproti tomu Brazilská portugalština.

Portugalština je pluricentrický jazyk, tj. Je to stejný jazyk s několika interagujícími kodifikovanými standardními formami v mnoha zemích. Portugalština je jazyk založený na latině s gaelským, germánským, řeckým a arabským vlivem. Na Pyrenejském poloostrově se dříve mluvilo jako galicijština-portugalština. S formováním Portugalska jako země ve 12. století se jazyk vyvinul do portugalštiny. Ve španělské provincii Halič, severní hranice s Portugalskem, je rodným jazykem galicijština. Portugalština i galicijština jsou si velmi podobní a domorodci si mohou rozumět, protože sdílejí stejného nedávného společného předka. Portugalština a španělština jsou různé jazyky, i když sdílejí 89% jejich jazyka Lexikon.[2]

Fonologie

Ústní samohlásky
PředníCentrálníZadní
Zavřítiɨu
ZblízkaEÓ
Open-midɛɐɔ
OtevřenoA
Nosní samohlásky
PředníCentrálníZadní
Zavřítĩũ
StředníEÓ
Otevřenoɐ̃
Orální dvojhlásky
Koncový bod
/ j // w /
Startovní bod/A/ajaw
/ ɐ /ɐj.w
/ ɛ /ɛj.w
/E/ejew
/ i /iw
/ ɔ /ɔj
/Ó/ojou
/ u /uj
Nosní dvojhlásky
Koncový bod
/ j̃ // s /
Startovní bod/ ɐ̃ /ɐ̃j̃ɐ̃w̃
/E/ẽj̃
/Ó/õj̃
/ ũ /ũj̃

Klasifikace samohlásek

Portugalské použití výška samohlásky porovnat zdůrazněné slabiky s nepřízvučnými slabikami; samohlásky / a ɛ e ɔ o / mají tendenci být zvýšeni na [ɐ ɛ ɨ ɔ u] když jsou nepřízvuční (viz níže pro detaily). Dialekty Portugalska se vyznačují redukující samohlásky ve větší míře než ostatní. Padající dvojhlásky se skládají z samohlásky následované jednou z vysokých samohlásek / i / nebo / u /; ačkoli rostoucí dvojhlásky se vyskytují také v jazyce, lze je interpretovat jako přestávky.

Evropská portugalština vlastní poměrně širokou škálu samohláskových alofonů:

  • Všechny samohlásky jsou předtím spuštěny a zasunuty / l /.[3]
  • Všechny samohlásky jsou zvednuty a pokročilé před alveolární, palato-alveolární a patrových souhlásek.[3]
  • Slovo konečně, / ɨ / stejně jako nepřízvučný / u / a / ɐ / jsou neznělé [ɯ̥̽, u̥, ə̥].[3]

Realizace / ɐ / tento kontrast se vyskytuje v omezeném morfologickém kontextu, konkrétně v časování sloves mezi první osobou množného čísla přítomné a minulé dokonalé indikativní tvary sloves jako pensamos („myslíme si“) a pensámos ('mysleli jsme').[4][5] navrhuje, aby se jednalo o určitý druh crasis spíše než fonematické rozlišení /A/ a / ɐ /. To znamená, že v falamos „mluvíme“ je očekávaný prenasal /A/- zvedání: [fɐˈlɐmuʃ], zatímco v falámos „mluvili jsme“ jsou fonologicky dva /A/ v krizi: / faˈlaamos /> [fɐˈlamuʃ]. Blízké samohlásky a otevřené samohlásky (/ e ~ ɛ / a / o ~ ɔ /) kontrastují, pouze když jsou ve stresu.[6] V nepřízvučných slabikách se vyskytují v doplňkové distribuci.

Podle Mateus and d'Andrade (2000: 19),[7] v evropské portugalštině zdůraznil [ɐ] vyskytuje se pouze v následujících třech kontextech:

  • Před patrovou souhláskou (např telha [ˈTɐʎɐ])
  • Před patrovým předním klouzáním (např lei [ˈLɐj])
  • Před nosní souhláskou (např cama [ˈKɐmɐ])

v Velký Lisabon (podle OŘECHY III, který nezahrnuje Setúbal ) /E/ lze centralizovat [ɐ] před patrovými zvuky (/ j, ɲ, ʃ, ʒ, ʎ /); např. roupeiro [ʁoˈpɐjɾu], brenha [ˈBɾɐ (ʲ) ɲɐ], texto [ˈTɐ (ʲ) ʃtu], vejo [ˈVɐ (ʲ) ʒu], coelho [kuˈɐ (ʲ) ʎu].

Evropská portugalština „e caduc“

Evropská portugalština má a near-close near-back unrounded samohláska. Vyskytuje se v nepřízvučných slabikách, například v pegar [pɯ̽ˈɣaɾ] ('uchopit').[3] V souboru není žádný standardní symbol Mezinárodní fonetická abeceda pro tento zvuk. The Příručka IPA přepíše to jako / ɯ /, ale v portugalských studiích / ɨ / se tradičně používá.[8]

  • Tradičně se vyslovuje, když je „e“ nepřízvučné; např. verdade [vɨɾ'dadɨ], perigo [pɨ'ɾigu].
  • Pokud však „e“ není obklopeno žádnou samohláskou, je vyslovováno [i]; např. Energia [inɨɾ'ʒiɐ], Exemplo [i'zẽplu].
  • Když je „e“ obklopeno jinou samohláskou, stane se [i]; např. nemovitý [ʁi'al].
  • Všimněte si však, že když e caduc může předcházet polosamohláska [e ~ ɛ] poesia [puɛ'ziɐ], klidnětude [kjɛˈtudɨ].
  • Teoreticky nelze nepřízvučné „i“ snížit na / ɨ /. Když je však obklopen [i, ĩ] nebo jakýkoli patrový zvuk [ɲ, ʎ, ʃ, ʒ], obvykle se stává / ɨ /. Např. ministro [mɨ'niʃtɾu], príncipe ['pɾĩsɨpɨ], artilhar [ɐɾtɨ'ʎaɾ], ca.minhar [kɐmɨ'ɲaɾ], pistola [pɨʃ'tɔlɐ], pijama [pɨ'ʒɐmɐ].
  • * Portugalský „e caduc“ může být elidován a v některých případech se stává a slabičná souhláska; např. verdade [vɾ̩'dad], perigo ['pɾigu], Energia, [inɾ̩'ʒiɐ], ministro [m'niʃtɾu], príncipe ['pɾĩsp], artilhar [ɐɾt'ʎaɾ], ca.minhar [kɐm'ɲaɾ], pistola [pʃ̩'tɔlɐ].

Pro tento zvuk existuje jen velmi málo minimálních párů: některé příklady zahrnují pregar [pɾɨˈɣaɾ] („hřebík“) vs. pregar [pɾɛˈɣaɾ] („kázat“; toto vychází z dřívějšího preegar praedicāre),[9] sê [ˈSe] ('be!') vs. sé [ˈSɛ] ('see / cathedral') vs. se [sɨ] („pokud“) a pêlo [ˈPelu] ('vlasy') vs. pélo [ˈPɛlu] ('I peel off') vs. pelo [pɨlu] ('pro'),[10] po pravopisných změnách jsou nyní všechna tato tři slova napsána pelo.

Geografická variace

Dialektová mapa pro evropskou portugalštinu.
  Transmontano
  Minhoto
  Beirão
  Alentejano
  Alto-Alentejano
  Estremenho
  Micaelense
  Madeirense
  Algarvio
  Portuense

Evropská portugalština se dělí na Severní a jižní odrůdy. Normy prestiže jsou založeny na dvou odrůdách: Coimbra a to z Lisabon.[11][úplná citace nutná ][12]

Foneticky se rozdíly objevují v kontinentální portugalštině. Například v severním Portugalsku fonémy / b / a /proti/ jsou méně diferencované než ve zbytku portugalsky mluvícího světa (podobně jako v ostatních jazycích Pyrenejského poloostrova). Také originál alveolární trylek zůstává běžný v mnoha severních dialektech (zejména ve venkovských oblastech), jako Transmontano, Portuense, Minhoto a hodně z Beirão. Další regionalismus lze nalézt na jihu a ostrovech s využitím gerundium v přítomném progresivním čase spíše než infinitiv.

V portugalštině mluví významná menšina portugalštinou Andorra a Lucembursko. The Andorrské knížectví projevil zájem o členství v EU Komunita zemí portugalského jazyka (CPLP). Ve Francii a Německu existují také komunity přistěhovalců.

Galicijština

The Galicijský jazyk, mluvený v autonomní komunitě v Galicie ve Španělsku velmi úzce souvisí s portugalštinou. Dosud neexistuje shoda mezi spisovateli a lingvisty o tom, zda galicijština a portugalština jsou stále stejný jazyk (ve skutečnosti to bylo po mnoho staletí, galicijština-portugalština se vyvinula v regionu bývalé římské provincie Gallaecia, z vulgárního jazyka) Latina, která byla zavedena římskými vojáky, kolonisty a soudci v době Římské říše) nebo odlišné, ale úzce související jazyky.

Galicie projevila zájem o vstup do CPLP jako přidružený pozorovatel až do povolení španělské vlády.

Výtečnost

The Instituto Camões je portugalská mezinárodní instituce, která se jménem portugalské vlády věnuje celosvětové podpoře portugalského jazyka, portugalské kultury a mezinárodní pomoci.

RTP je portugalská veřejnoprávní televizní síť a slouží také jako prostředek pro evropsko-portugalský mediální obsah po celém světě. Existuje pobočka RTP Internacional pojmenovaný RTP Afrika, který slouží Lusofon Afrika.

Při odhadu velikosti řečové komunity pro evropskou portugalštinu je třeba vzít v úvahu důsledky Portugalská diaspora: komunity přistěhovalců rozmístěné po celém světě v Severní a Jižní Americe, Austrálii, Evropě a Africe.

Viz také

Reference

  1. ^ portugalština na Etnolog (18. vydání, 2015)
  2. ^ Městská mnohojazyčnost v Evropě: Jazyky menšin přistěhovalců doma a ve škole. Guus Extra, Kutlay Yaǧmur. Multilingual Matters, 2004. 428s., ISBN  9781853597787
  3. ^ A b C d Cruz-Ferreira (1995:92)
  4. ^ http://www.uel.br/revistas/uel/index.php/signum/article/viewFile/3881/3120
  5. ^ Spahr (2013:6)
  6. ^ Major (1972:7)
  7. ^ Mateus a d'Andrade (2000). Fonologie portugalštiny. Oxford University Press. str. 19.
  8. ^ https://european-portuguese.info/pt/vowels
  9. ^ Harris, Martin; Vincent, Nigel (1988), Románské jazyky, Oxford: Oxford University Press
  10. ^ Mateus, Maria Helena Mira; Brito, Ana Maria; Duarte, Inês; Faria, Isabel Hub (2003), Gramática da Língua Portuguesa, colecção universitária, Linguística (v portugalštině) (7. vydání), Lisabon: Caminho, s. 995, ISBN  972-21-0445-4
  11. ^ Baxter, A. N. Portugalština jako pluricentrický jazyk.
  12. ^ Clyne, Michael G. Pluricentrické jazyky. str. 14.

externí odkazy