Starý Occitan - Old Occitan
Starý Occitan | |
---|---|
Staré provensálské | |
Kraj | Languedoc, Provence, Dauphiné, Auvergne, Limousin, Aquitaine, Gaskoňska |
Éra | 8. – 14. Století |
Kódy jazyků | |
ISO 639-2 | pro |
ISO 639-3 | pro |
Glottolog | oldp1253 [1] |
Starý Occitan (Moderní Occitan: Occitan Ancian, Katalánština: occità antic), také zvaný Staré provensálské, byla nejčasnější formou Occitano-románské jazyky, o čemž svědčí spisy z osmého až čtrnáctého století.[2][3] Starý Occitan obecně zahrnuje Early a Old Occitan. Middle Occitan je někdy zahrnut ve starém Occitan, někdy v Modern Occitan.[4] Jako termín occitanus objevil se kolem roku 1300,[5] Starý Occitan se označuje jako „Romance“ (Occitan: Římané) nebo „provensálská“ (okcitánština: proensals) ve středověkých textech.
Dějiny
Mezi nejčasnější záznamy Occitan patří Tomida femina, Boecis a Cançó de Santa Fe. Starý Occitan, jazyk používaný jazykem trubadúři, byl první Románský jazyk s literárním korpusem a měla obrovský vliv na vývoj lyrická poezie v jiných evropských jazycích. The interpunktní byl rysem jeho pravopisu a přežívá dnes v katalánštině a Benzín.
Úřední jazyk svrchovaného knížectví Viscountty of Béarn byl místní lidový jazyk Bearnès dialekt starého Occitana. Jednalo se o mluvený jazyk soudních a obchodních soudů a psaný jazyk obyčejového práva. Ačkoli lidové jazyky byly stále více upřednostňovány latinský v západní Evropě v pozdním středověku bylo postavení Occitana v Béarnu neobvyklé, protože jeho použití bylo vyžadováno zákonem: „právníci vypracují své petice a prosby v lidovém jazyce současné země, a to jak řeči, tak písemně“.[6]
Starý katalánština a starý Occitan se rozcházel mezi 11. a 14. stoletím.[7] Katalánština nikdy nepodstoupila posun od / u / na / r / nebo posun z /Ó/ na / u / (s výjimkou nepřízvučných slabik v některých dialektech), a tak se fonologicky rozcházely, než tyto změny ovlivnily starého Occitana.
Fonologie
Starý Occitan se během své historie poněkud změnil a vyvinul, ale základní zvukový systém lze shrnout takto:[8]
Souhlásky
Bilabiální | Labio- zubní | Zubní / alveolární | Postalveolar / palatal | Velární | |
---|---|---|---|---|---|
Nosní | m | n | ɲ | ||
Plosive | p b | t d | k ɡ | ||
Frikativní | F proti | s z | |||
Složitý | ts dz | tʃ dʒ | |||
Postranní | l | ʎ | |||
Trylek | r | ||||
Klepněte na | ɾ |
Poznámky:
- Předpokládá se, že psaný ⟨ch⟩ zastupoval afrikátu [tʃ], ale protože se pravopis často střídá s ⟨c⟩, mohl také představovat [k].
- Slovo-final ⟨g⟩ může někdy představovat [tʃ], jako v měřidlo "radost" (také hláskováno gauč).
- Intervocalic ⟨z⟩ může představovat buď [z] nebo [dz].
- Psaný ⟨j⟩ může představovat buď [dʒ] nebo [j].
Samohlásky
Jednonožky

Přední | Zadní | |
---|---|---|
Zavřít | i y | u |
Zblízka | E | (Ó) |
Open-mid | [ɛ ] | [ɔ ] |
Otevřeno | A | ɑ |
Poznámky:
- [Ó] zřejmě zvýšen na [u] během 12. a 13. století, ale pravopis nebyl ovlivněn: flor / chřipka / "květ".[9],
- Otevřené samohlásky [ɛ] a [ɔ] se zobrazí jako alofony z /E/ a / u /za určitých okolností ve stresovaných slabikách.
Obohacené a trojhlásky
IPA | Příklad | Význam |
---|---|---|
padající | ||
/aj/ | paire | otec |
/ aw / | autre | jiný |
/ uj / | conoiser | vědět |
/ uw / | dous | bonbón |
/ ɔj / | pois | pak |
/ ɔw / | mou | pohybuje se |
/ ej / | vei | Chápu |
/ ew / | hle | pít |
/ ɛj / | seis | šest |
/ ɛw / | breu | krátký |
/ yj / | cuid | věřím |
/ iw / | estiu | léto |
zvyšující se | ||
/ jɛ / | Miels | lepší |
/ s / | cuelh | dostává |
/ s / | cuolh | dostává |
triphthongs stres vždy spadá na střední samohlásku | ||
/ jɛj / | lieis | její |
/ jɛw / | tj | Já |
/ wɔj / | nuoit | noc |
/ wɛj / | pueis | pak |
/ wɔw / | uou | vejce |
/ wɛw / | bueu | vůl |
Morfologie
![]() | Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Prosinec 2016) |
Některé pozoruhodné vlastnosti Old Occitan:
- To mělo systém dvou případů (jmenovaný a šikmý), jako v Stará francouzština, se šikmým odvozeným z latinský akuzativ. Deklinační kategorie byly také podobné těm ze staré francouzštiny; například latinská třetí deklinace podstatných jmen se stresovým posunem mezi jmenovaným a akuzativem byla ve starém Occitanu zachována pouze v podstatných jménech vztahujících se k lidem.
- Existovaly dva odlišné podmíněné časy: „první podmíněný“, podobný podmíněnému času v jiném románském jazyce, a „druhý podmíněný čas“, odvozený z latinského pluperfektního indikativního času. Druhá podmínka je příbuzná literární pluperfect v portugalštině, -ra nedokonalý spojovací způsob ve španělštině, druhý preterit velmi rané staré francouzštiny (Posloupnost svaté Eulalie ) a pravděpodobně moderní budoucnost dokonalá Benzín.
Extrakty
- Z Bertran de Born je Ab joi mou lo vers e · l comens (C. 1200, přeložil James H. Donalson):
Bela Domna · l vostre cors gens | Ó krásná paní, veškerá vaše milost |
Viz také
Další čtení
- Frede Jensen. Syntax středověkého Occitan, 2. vyd. De Gruyter, 2015 (1. vyd. Tübingen: Niemeyer, 1986). Beihefte zur Zeitschrift für romanische Philologie 208. 978-3-484-52208-4.
- Francouzský překlad: Frede Jensen. Syntaxe de l'ancien occitan. Tübingen: Niemeyer, 1994.
- William D. Paden. An Introduction to Old Occitan. Modern Language Association of America, 1998. ISBN 0-87352-293-1.
- Romieu, Maurice; Bianchi, André (2002). Iniciacion a l'occitan ancian / zahájení à l'ancien occitan (v okcitánštině a francouzštině). Pessac: Presses Universitaires de Bordeaux. ISBN 2-86781-275-5.
- Povl Skårup. Morphologie élémentaire de l'ancien occitan. Museum Tusculanum Press, 1997, ISBN 87-7289-428-8
- Nathaniel B. Smith & Thomas Goddard Bergin. Starý provensálský základ. Garland, 1984, ISBN 0-8240-9030-6
Reference
- ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „Staré provensálské“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
- ^ Rebecca Posner, Románské jazyky, Cambridge University Press, 1996, ISBN 0-521-28139-3
- ^ Frank M. Chambers, Úvod do staré provensálské verifikace. Diane, 1985 ISBN 0-87169-167-1
- ^ „Rané období Occitanu se obecně považuje za období od C. 800 do 1000, starý Occitan od 1000 do 1350 a střední Occitan od 1350 do 1550 "ve William W. Kibler, Medieval France: Encyclopedia, Routledge, 1995, ISBN 0-8240-4444-4
- ^ Smith a Bergin, Starý provensálský základ, str. 2
- ^ Paul Cohen, „Linguistic Politics on the Periphery: Louis XIII, Béarn, and the Making of French as an Official Language in Early Modern France“, When Collids Collide: Perspectives on Language Conflict, Language Competition, and Language Coexistence (Ohio State University Press, 2003), str. 165–200.
- ^ Riquer, Martí de, Història de la Literatura Catalana, sv. 1. Barcelona: Edicions Ariel, 1964
- ^ Grafy vycházejí z fonologií uvedených v Paden, William D., An Introduction to Old Occitan, New York 1998
- ^ Viz Paden 1998, s. 101