Ruský znakový jazyk - Russian Sign Language
tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v Rusku. (Únor 2010) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
Ruský znakový jazyk | |
---|---|
Русский Жестовый Язык Russkii Zhestovyi Yazyk Russkij Žestovyj Âzyk | |
Rodilý k | Rusko, Tádžikistán, Moldavsko, Gruzie |
Rodilí mluvčí | 120 000 v Rusku (sčítání lidu 2010)[1] |
Francouzské znamení
| |
Kódy jazyků | |
ISO 639-3 | Buď:rsl - Ruský znakový jazykvsi - Moldavská znaková řeč |
Glottolog | russ1270 [2] |
Ruský znakový jazyk je znaková řeč komunity neslyšících v Rusku a Tádžikistánu a případně v sousedních zemích, jako je Bělorusko, Moldavsko a Gruzie. (Viz také Litevský znakový jazyk, Mongolský znakový jazyk a Ukrajinská znaková řeč, z nichž všechny mohou být dialekty stejného základního jazyka.) Ruské znamení má gramatiku na rozdíl od (mluvené nebo psané) ruský jazyk s mnohem přísnějšími pravidly pro řazení slov a formování slov. Ruský znakový jazyk patří k Francouzská rodina znakového jazyka. Slovník z Rakouský znakový jazyk také silně ovlivňuje ruskou znakovou řeč.
Ruský znakový jazyk (РЖЯ) má svou vlastní gramatiku a je neslyšícími Rusy používán v každodenní komunikaci. Existuje však „podepsal rusky „který se používá hlavně v oficiální komunikaci, jako jsou přednášky znakového jazyka na univerzitách, konferenční příspěvky, a v minulosti byl používán v televizi v tlumočených zpravodajských pořadech.
Dějiny
RSL je myšlenka k začali ca. 1806, kdy byla otevřena škola pro neslyšící Pavlovsk, 31 kilometrů (19 mil) jižně od Petrohradu. V roce 1810 se škola přestěhovala do Petrohradu. Původní místo během sovětské éry chátralo, ale od té doby bylo opraveno. Z hradu je nyní hotel a restaurace.[3] Byl exportován do Bulharsko v roce 1920, kdy se stal samostatným jazykem (Bulharský znakový jazyk ) spíše než dialekt ruského znakového jazyka, ačkoli se tam také používá ruský znakový jazyk. Stejně jako americký znakový jazyk je i ruský znakový jazyk v rodině francouzského znakového jazyka. Ruský slovník znakového jazyka byl však silně ovlivněn rakouským znakovým jazykem.
V roce 1992 byla otevřena Moskevská bilingvní škola pro neslyšící, která ve třídách používá ruský znakový jazyk.
Hodně z raného výzkumu ruského znakového jazyka provedla Galina Lazarevna Zaitseva, která v roce 1969 napsala disertační práci o prostorových vztazích v ruském znakovém jazyce a v roce 1992 navrhla nyní standardní termín pro ruský znakový jazyk „Russkii Zhestovyi Yazyk“ (rusky: Русский Жестовый Язык). Probíhající výzkum jazyka probíhá v Centru pro studia neslyšících v Moskvě.
Regionální variace
Regionální variace ruského znamení se zdají být relativně široké, srovnatelné s regionálními variantami uvnitř Polský znakový jazyk nebo Estonský znakový jazyk, ale větší než homogennější ASL. Jedna studie uvádí lexikální podobnost mezi dvěma ruskými signatáři ve výši 70–80%, ve stejném rozmezí jako mezi těmito dvěma signatáři a signatáři z Ukrajiny a Moldavska, ale kvůli omezenému vzorku nebylo možné vyvodit žádné závěry o tom, zda představují stejné nebo různé jazyky.[4]
Národní status a společenské postoje
Aktivní stav ruského znakového jazyka je následující:
- Ruská federace poskytuje služby pro znakovou řeč pro rehabilitační opatření.
- Současný stav ruského znakového jazyka je extrémně nízký. Podle článku 14 ruského federálního zákona s názvem „Sociální ochrana osob se zdravotním postižením v Ruské federaci“ je znaková řeč uznávána jako prostředek mezilidské komunikace. I když je uznáno, neexistuje žádná státní podpora, a to navzdory článkům 3, 5, 14 a 19 ruského federálního zákona, které tvrdí, že poskytují nezbytné služby neslyšícím.[5]
Existuje několik problémů týkajících se studia a aplikace znakového jazyka v Rusku, které Valery Nikitich Rukhledev, prezident Všeruská společnost neslyšících[6] citováno:
- Výuka tlumočníků znakového jazyka je starý, dlouho zavedený program a studují některá gesta, která již dávno přestala být používána nebo se změnila ve smyslu či formě. Z tohoto důvodu mají tlumočníci potíže porozumět neslyšícím, kteří se snaží využít jejich služeb.
- Do roku 1990 měly odbory tlumočníků znakového jazyka 5 500 překladatelů, z nichž 1 000 pracovalo v systému naší organizace. Nyní se nám díky federálnímu cílovému programu „Sociální podpora zdravotně postižených“ podařilo udržet překladatele na 800. Nedostatek tlumočníků však stále zůstává na zhruba 5 000 osobách.
- Dnes[když? ]„Ruská federace trénuje tlumočníky znakového jazyka pouze vydáváním státních diplomů z meziregionálního centra pro rehabilitaci osob se sluchovým postižením v Petrohradě. Odstranění stávajícího deficitu tlumočníků znakového jazyka v zemi, jako je Rusko, je nemožné pouze s jedním školicím střediskem. Je nutné vyškolit více odborníků a mít je ve vzdálených oblastech země.
Existuje však naděje, že se situace může změnit. 4. dubna 2009 na ruské radě pro zdravotně postižené diskutoval prezident Dmitrij Medveděv o otázce statusu znakového jazyka v Rusku. V závěrečném projevu vyjádřil prezident Ruské federace svůj názor:[6]
„Skutečný nedostatek překladatelů znakového jazyka skutečně existuje. Tato úroveň potřeby vyžaduje změny. Existují úvahy a návrhy na implementaci, aby se vyřešila potřeba školení tlumočníků znakového jazyka, aby poskytovali překladatelské služby. Souhlasím však s tím, co bylo řečeno: je nutné přehodnotit přípravu tlumočníků na ministerstvu školství a na univerzitách. Tito učitelé by měli být připraveni prakticky v každém federálním okrese, protože máme obrovskou zemi a je nemožné si představit, že by všichni tlumočníci znakového jazyka byli vyškoleni v Moskvě například, a to je jediný způsob, jak tento problém vyřešit. Jsem rád, že Státní duma podpořila iniciativy prezidenta, takže budeme i nadále pracovat ve stejné jednotě, ve které jsme dříve pracovali na vyřešení tohoto problému problém."
Použití ve filmech
- Страна глухих (Země neslyšících) (1998)
- Свадьба тишины (Wedding of Silence) (2004)
- Пыль (prach) (2005)
Viz také
Reference
- ^ Ruské sčítání lidu 2010
- ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Ruský znak". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
- ^ „Era elegance“. historyofromanovs.tumblr.com. Citováno 2020-09-12.
- ^ Bickford, 2005. Znakové jazyky východní Evropy
- ^ Valentin Lebedev. Při hledání společného jazyka (ruština)
- ^ A b text / objeví se / 2009/04 / 214924.shtml doslovný záznam ze zasedání Rady pro zdravotně postižené
Další čtení
- Grenoble, Lenore. 1992. Přehled ruského znakového jazyka. Studie znakového jazyka Č. 77: 321-38.
- Kimmelman, Vadim. 2009. Části řeči v ruském znakovém jazyce: Role ikoničnosti a ekonomiky. Znakový jazyk a lingvistika 12.2:161-186.
- Kimmelman, Vadim. 2012. Slovosled v ruském znakovém jazyce. Studie znakového jazyka Sv. 12.3: 414-445.
- Kimmelman, Vadim. 2014. Informační struktura v ruském znakovém jazyce a znakovém jazyce Nizozemska. Webový přístup
externí odkazy
- Projekt ruského znakového jazyka na Stanfordské univerzitě. - Online video glosář
- MBDSA web charity, která podporuje Moskevskou bilingvní školu pro neslyšící
- Zpráva SIL: Známé jazyky východní Evropy