Mansijský jazyk - Mansi language

Mansi
	ма̄ньси ла̄тыӈ
Rodilý k	Rusko
Kraj	Khanty – Mansi
Etnický původ	12,300 Mansi (Sčítání lidu 2010)
Rodilí mluvčí	940 (2010 sčítání lidu)
Jazyková rodina	Uralský Ugric ? (tradiční seskupení) Mansi; ;
Dialekty	Jižní; Východní; Severní; Západní;
Kódy jazyků
ISO 639-3	mns
Glottolog	mans1269
	Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

The Mansi jazyky (dříve, Vogul a také Maansi) jsou nebo byly mluveny Mansi lidé v Rusko podél Ob řeka a jeho přítoky, v Chanty – Mansi Autonomous Okrug, a Sverdlovská oblast. Tradičně považovány za jediný jazyk, tvoří pobočku Uralské jazyky, často považován za nejužšího příbuzného souseda Khanty jazyky a pak do maďarský. Podle sčítání lidu z roku 2010 bylo v Rusku z 12 000 etnických obyvatel pouze 940 lidí hovořících manšsky.

Základní dialekt Mansi literární jazyk je dialekt Sosva, představitel severního jazyka. Níže uvedená diskuse vychází ze standardního jazyka. Pevný slovosled je typický v Mansi. Příslovce a příčestí hrají důležitou roli v věta konstrukce. A psaný jazyk byl poprvé publikován v roce 1868 a aktuální cyrilice abeceda byla navržena v roce 1937.

Odrůdy

Dialekty Mansi (a Khanty ).

Severní Mansi

Západní a jižní mansí

Východní manština

Mansi se dělí na čtyři hlavní dialekt skupiny, které jsou do značné míry vzájemně nesrozumitelné, a proto je nejlépe jej považovat za čtyři jazyky. Mezi jižní odrůdu a zbytek lze nastavit primární rozdělení. Řada rysů je také sdílena mezi západními a východními odrůdami, zatímco některé pozdější zvukové změny se šířily mezi východní a severní (a nacházejí se také v některých sousedních dialektech Northern Khanty na východ).

Jednotlivé dialekty jsou známy podle řek, jejichž reproduktory žijí (d) na:^[3]

Proto-Mansi

Southern Mansi (Tavdin ) (†)

Core Mansi

Central Mansi

Western Mansi (†)

	Pelym

	Severní Vagilsk

	Jižní Vagilsk

	Dolní Lozva

	Střední Lozva

Východní manština (Kondin )

	Dolní Konda

	Střední Konda

	Horní Konda

	Jukonda

Severní Mansi

	Horní Lozva

	Sosva

	Sygva

	Ob

Dílčí dialekty uvedené výše jsou ty, které se ještě používaly na konci 19. a na počátku 20. století a byly dokumentovány v jazykových zdrojích o Mansi. Pre-vědecké záznamy z 18. a počátku 19. století existují také o jiných odrůdách západního a jižního Mansi, mluvené dále na západ: Tagil, Tura a Chusovaya dialekty jižní^[4] a Vishera dialekt západní.^[5]

Dva posledně zmíněné dialekty byly proto používány na západních svazích řeky Ural, kde také několik raných ruských zdrojů dokumentuje osady Mansi. Placename byly použity důkazy o tom, že se přítomnost Mansiho v dřívějších dobách dostala ještě mnohem dále na západ,^[6] ačkoli toto bylo kritizováno jako špatně odůvodněné.^[7]

Severní Mansi má silné ruština, Komi, Něneci, a Northern Khanty vliv a tvoří základ literárního jazyka Mansij. Neexistuje žádný akuzativ; to znamená, že jmenné i akuzativní role nejsou u podstatného jména označeny. * / æ / a * / æː / byly zálohovány [A] a [A].

Western Mansi šel vyhynulý ca. 2000. Měl silné ruské a komi vlivy; dialektové rozdíly byly také značné.^[8] Dlouhé samohlásky byly dvojhlásky.

Východní manštinu mluví 100–200 lidí. Má Khanty a Tatar vliv. Tady je harmonie samohlásek, a pro * / æː / má to [œː ], často dvojhláska.

Southern Mansi byl zaznamenán z oblasti izolované od ostatních odrůd Mansi. Kolem roku 1900 existovalo několik stovek řečníků; v 60. letech to mluvilo jen několik starších mluvčích,^[8] a od té doby vyhynul. Mělo silný tatarský vliv a zobrazovalo několik archaismů jako např harmonie samohlásek, zadržení / r / (jinde sloučeno s * / æ /), / tsʲ / (jinde deaktivován na / sʲ /), / æː / (jinde v čele s /A/ nebo dvojhláska) a / ɑː / (jinde zvýšen na /Ó/).

Fonologie

Mansi souhlásky^[9]
	Labiální	Alveolární	(Alveolo ) Palatal	Pošta- alveolární	Velární
	Labiální	Alveolární	(Alveolo ) Palatal	Pošta- alveolární	Prostý	Labializováno
Nasals	/ m / м	/ n / n	/ n / нь		/ ŋ / ӈ	/ ŋʷ / ӈв
Zastaví	/ p / п	/ t / т	/ tʲ / ть		/ k / к	/ kʷ / кв
Složitý			/ tsʲ / ^[1] ~ / sʲ / сь
Fricatives		/ s / с	/ tsʲ / ^[1] ~ / sʲ / сь	/ ʃ / ^[2] ш	/X/ ^[3] / ɣ / х г	/X/ ^[3] * ɣʷ ^[4] хв (v)
Polosamohlásky			/ j / ©			/ w / ў, в
Postranní		/ l / л	/ lʲ / ль
Trylek		/ r / р

Zde prezentovaný inventář je maximální sbírkou segmentů nalezených napříč odrůdami Mansi. Několik poznámek:

/ tsʲ / byl nalezen pouze v jižní mansi a odpovídá / sʲ / v ostatních odrůdách.
/ ʃ / chybí ve většině dialektů severních a východních skupin, po sloučení do / s /.
Neznělé velar fricatives / x /, / xʷ / se vyskytují pouze v severní skupině a dolním konda dialektu východní skupiny, vyplývající ze spirantizace * k, * kʷ sousedících s původními zadními samohláskami.
Podle Hontiho lze rekonstruovat kontrast mezi * w a * ɣʷ, ale u žádné z ověřených odrůd to nevyplývá.
Kontrast labializace mezi velars se datuje k Proto-Mansi, ale v několika variantách byl posílen labializací velars sousedících se zaoblenými samohláskami. Zejména Proto-Mansi * yK → Core Mansi * æKʷ (forma transponologizace ).

Samohláskové systémy napříč Mansi vykazují velkou rozmanitost. Jak je typické pro uralské jazyky, bylo možné v počáteční, zdůrazněné slabice než v nepřízvučných slabikách rozlišit mnohem více samohlásek. V západních a východních dialektech lze nalézt až 18–19 zdůrazněných kontrastů samohlásek, zatímco severní manština má mnohem menší, převážně symetrický systém 8 samohlásek, i když chybí krátké **/E/ a dlouhý **/ iː /:

Northern Mansi zdůraznil samohlásky
	Nezaokrouhlený	Zaoblený
Zavřít	/ i / ы/č	/ u /, / uː / у/ю
Střední	/E/ э/е	/Ó/, /Ó/ о/ё
Otevřeno	/A/, /A/ а/я

Northern Mansi nepřízvučné samohlásky^[9]
	Úplný	Snížené
Zavřít	i ы/č
Střední	E э/е	ə
Otevřeno	A а/я

Abeceda

První publikací psaného jazyka Mansi byl překlad Matoušovo evangelium publikoval v Londýn v roce 1868. V roce 1932 byla s malým úspěchem zavedena verze latinské abecedy. Bývalá latinská abeceda:

A, B, C, D, E, F, G, H, Ꜧ, I, J, K, L, Ļ, M, N, Ņ, Ŋ, O, P, R, S, S, T, Ţ, U, V, Z, Ь

V roce 1937 cyrilice nahradil latinu.

Zvýrazněná písmena a Г s hodnotou / ɡ /, se používají pouze u jmen a výpůjční slova.
А /A/	А̄ /A/	Б / b /	В / ◌ʷ /	Г / ɡ /, / ɣ /	Д / d /	Е /E/	Е̄ /E:/	Ё /Ó/	Ё̄ /Ó:/	Ж / ʒ /	З / z /	И / i /	Ӣ / i: /	Й / j /	К / k /	Л / l /, / ʎ /	М / m /	Н / n /, / ɲ /	Ӈ / ŋ /	О /Ó/	О̄ /Ó:/	П / p /
П / p /	Р / r /	С / s /	Т / t /	У / u /	Ӯ / uː /	Ф /F/	Х / χ /	Ц / t /	Ч / t͡ʃʲ /	Ш / ʃ /	Щ / ʃʲtʃʲ /	Ъ /-/	Ы / ɪ /	Ы̄ / ɪ: /	Ь / ◌ʲ /	Э / ə ~ ɤ /	Э̄ / ə ~ ɤ: /	Ю / ʲu /	Ю̄ / ʲu: /	Я /A/	Я̄ /A:/

^{[Citace je zapotřebí ]}

Gramatika

Mansi je aglutinační, předmět – předmět – sloveso (SOV) jazyk.^[10]

Článek

V manštině jsou dva články: určitý ань (aɲ), což také znamená „nyní“, když je umístěno před slovesa, a neurčité акв (akʷ), doslovně „jeden“.^[11]

Podstatná jména

Neexistuje žádný gramatický rod. Mansi rozlišuje mezi singulárem, dvojí a množný číslo. Šest gramatické případy existovat. Držení je vyjádřeno pomocí přivlastňovací přípony, například -zм, což znamená „můj“.

Gramatické případy, klesající

Příklad s: пут / put / (kotel)

případ	zpívat.	dvojí	množný
nom.	пут dát	путыг dátɪɣ	путэт putət
loc.	путт putt	путыгт putɪɣt	путэтт putətt
lat.	путн putn	путыгн putɪɣn	путэтн putətn
abl.	путнэл putnəl	путыгнэл putɪɣnəl	путэтнэл putətnəl
trans.	путыг dátɪɣ	-	-
instr.	путэл putəl	путыгтэл putɪɣtəl	путэтэл putətəl

Chybějící případy lze vyjádřit pomocí postpozic, například халнэл (χalnəl, 'of, out of'), саит (sait, „after, behind“) atd.

Slovesa

Mansiho časování má tři osoby, tři čísla, dva časy a čtyři nálady. Aktivní a pasivní hlasy existují.

Rozlišují se intransitivní a tranzitivní konjugace. To znamená, že existují dva možné způsoby konjugace slovesa. Když mluvčí konjuguje v nepřechodu, nemá věta žádný konkrétní předmět (v tomto případě předmět je nic nebo něco podobného něco cokoliv). V tranzitivní konjugaci existuje konkrétní objekt. Tato funkce existuje také v druhé Ugrické jazyky.

Časy

Mansi používá k vyjádření času přípony. Napjatá přípona předchází osobní příponu.

Čas	Přípona	Příklad
Současnost, dárek	-г (lat.^[12] -G)	минагум (lat. minaGum – Jdu)
Minulost	-с (lat. -s)	минасум (minasum – šel jsem)

Jazyk nemá budoucí čas; budoucnost je vyjádřena jinými způsoby.

Nálady

Jsou čtyři nálady: orientační, podmiňovací způsob, rozkazovací způsob a precative.

Orientační nálada nemá příponu. Imperativní nálada existuje pouze ve druhé osobě.

Osobní přípony

Přípony jsou následující:

Osoba	Jednotné číslo	Dvojí	Množný
1. místo	-ум	-умен	-ув
2. místo	-эн	-эн	-эн
3. místo	(bez přípony)	-ыг	-эт

Konjugace slovesa мина (lat. mina [go]), v minulém čase (pamatujte na příponu -с):

Osoba	Jednotné číslo	Dvojí	Množný
1. místo	минасум (minasum)	минасумен (minasumen)	минасув (minasuv)
2. místo	минасэн	минасэн	минасэн
3. místo	минас	минасыг	минасэт

Aktivní / pasivní hlas

Slovesa mají aktivní a pasivní hlas. Aktivní hlas nemá příponu; přípona k vyjádření pasivního je -vе-.

Slovní předpony

Slovní předpony se používají k úpravě významu slovesa konkrétními i abstraktními způsoby. Například s předponou эл- (el-) (pryč, vypnuto) sloveso мина (mina) (go) se stane элмина (elmina), což znamená Jdi pryč. To se překvapivě blíží maďarským ekvivalentům: el- (pryč) a menni (jít), kam elmenni je Jdi pryč

ēl (a) - „vpřed, dále, pryč“

jōm- 'jít, kráčet'	ēl-jōm - „jít pryč / zapnout“
tinal- 'prodat'	ēl-tinal- „prodat“

χot - „směr od něčeho a dalších nuancí intenzity akce“

min- 'jít'	χot-min- „jít pryč, zastavit“
roχt- „být vystrašený“	χot-roχt- „náhle se vyděsit“

Čísla

#	Severní Mansi	maďarský
1	аква (akʷa)	egy
2	китыг (kitiɣ)	kettő
3	хурум (xuːrəm)	három
4	нила (ila)	négy
5	ат (na)	atd
6	хот (xoːt)	čepice
7	сат (saːt)	hét
8	нёллов (následovat)	nyolc
9	онтэллов (ontəlow)	kilenc
10	лов (nízký)	tíz
20	хус (xus)	húsz
100	сат (saːt / janiɣsaːt)	száz
1000	сотэр (soːtər)	ezer

Čísla 1 a 2 mají rovněž atributy: акв (1) a кит (2); srovnat s maďarský két, Staromaďarský souprava).

Příklad

ам хул алысьлаӈкве минасум. - Šel jsem na ryby (doslova „Úlovek ryb jsem šel“).

Poznámky

^ ^A ^b Mansi na Etnolog (18. vydání, 2015)
^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Mansic". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
^ Honti 1998, str. 327–328.
^ Gulya, Janos (1958). „Egy 1736-ból származó manysi nyelvemlék“. Nyelvtudományi Közlemények (60): 41–45.
^ Kannisto, Artturi (1918). „Ein Wörterverzeichnis eines ausgestorbenen wogulischen Dialektes in den Papieren M. A. Castréns“. Suomalais-Ugrilaisen Seuran Aikakauskira (30/8).
^ Kannisto, Artturi (1927). „Über die früheren Wohngebiete der Wogulen“. Finnisch-Ugrische Forschungen (XVIII): 57–89.
^ Napolskikh, Vladimir V. (2002). ""Ugro-Samoyeds „ve východní Evropě?“. Finnisch-Ugrische Mitteilungen (24/25): 127–148.
^ ^A ^b Kálmán 1965, s. 4–5.
^ ^A ^b Honti 1998, str. 335.
^ Grenoble, Lenore A (2003). Jazyková politika v Sovětském svazu. Springer. str. 14. ISBN 978-1-4020-1298-3.
^ Мансийский (вогульский) язык, р. 200
^ * lat .: S latinským písmem.

Reference

Nyelvrokonaink. Teleki László Alapítvány, Budapešť, 2000.
Világ nyelvei. Akadémiai Kiadó, Budapešť
Honti, László (1998). „ObUgrian“. V Abondolo, Daniel (ed.). Uralské jazyky.
Kálmán, Béla (1965). Vogul Chrestomathy. Publikace Indiana University. Uralská a altajská série. 46. Haag: Mouton.
Kulonen, Ulla-Maija (2007). Itämansin kielioppi ja tekstejä. Apuneuvoja suomalais-ugrilaisten kielten opintoja varten (ve finštině). XV. Helsinki: Suomalais-Ugrilainen Seura. ISBN 978-952-5150-87-2.
Munkácsi, Bernát a Kálmán, Béla. 1986. Wogulisches Wörterbuch. Akadémiai Kiadó, Budapešť. [V němčině a maďarštině.]
Riese, Timothy. Vogul: Jazyky světa / Materiály 158. Lincom Europa, 2001. ISBN 3-89586-231-2
Ромбандеева, Евдокия Ивановна. Мансийский (вогульский) язык, Ruská akademie věd, Ústav jazykovědy, 1973. [V ruštině.]

externí odkazy

[e18-1] A ^b Mansi na Etnolog (18. vydání, 2015)

[Glottolog-2] Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Mansic". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.

[FOOTNOTEHonti1998327–328-3] Honti 1998, str. 327–328.

[4] Gulya, Janos (1958). „Egy 1736-ból származó manysi nyelvemlék“. Nyelvtudományi Közlemények (60): 41–45.

[5] Kannisto, Artturi (1918). „Ein Wörterverzeichnis eines ausgestorbenen wogulischen Dialektes in den Papieren M. A. Castréns“. Suomalais-Ugrilaisen Seuran Aikakauskira (30/8).

[6] Kannisto, Artturi (1927). „Über die früheren Wohngebiete der Wogulen“. Finnisch-Ugrische Forschungen (XVIII): 57–89.

[7] Napolskikh, Vladimir V. (2002). ""Ugro-Samoyeds „ve východní Evropě?“. Finnisch-Ugrische Mitteilungen (24/25): 127–148.

[FOOTNOTEKálmán19654–5-8] A ^b Kálmán 1965, s. 4–5.

[FOOTNOTEHonti1998335-9] A ^b Honti 1998, str. 335.

[10] Grenoble, Lenore A (2003). Jazyková politika v Sovětském svazu. Springer. str. 14. ISBN 978-1-4020-1298-3.

[11] Мансийский (вогульский) язык, р. 200

[lat-12] * lat .: S latinským písmem.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]