Čečenský jazyk - Chechen language

Čečenec
нохчийн мотт noxçiyn mott
Rodilý k	Severní Kavkaz
Kraj	Čečensko, Ingušsko a Dagestan
Etnický původ	Čečenci
Rodilí mluvčí	1,4 milionu[1]
Jazyková rodina	Severovýchodní kavkazská Nakh Vainakh Čečenec
Psací systém	cyrilice (současnost, dárek) Dříve použito Latinské písmo, Arabské písmo aGruzínské písmo
Oficiální status
Úřední jazyk v	Rusko  Čečensko  Dagestan
Kódy jazyků
ISO 639-1	ce
ISO 639-2	che
ISO 639-3	che
Glottolog	chec1245[2]
Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

Čečenec (нохчийн мотт, noxçiyn mott, [nɔxˈt͡ʃiːn mu͜ɔt]) je Kavkazský jazyk na severovýchodě hovoří asi 1,4 milionu lidí, převážně v EU Čečenská republika a tím členové čečenské diaspory po celou dobu Rusko a zbytek Evropa, Jordán, Střední Asie (hlavně Kazachstán a Kyrgyzstán ) a Gruzie.

Klasifikace

Čečenec je Kavkazský jazyk na severovýchodě. Spolu s úzce souvisejícími Inguši, s nimiž existuje velká míra vzájemné srozumitelnosti a sdílené slovní zásoby, tvoří Vainakh větev.

Dialekty

Existuje celá řada čečenských dialektů: Akkish, Chantish, Chebarloish, Malkhish, Nokhchmakhkakhoish, Orstkhoish, Sharoish, Shuotoish, Terloish, Itum-Qalish a Himoish. The Kisti Gruzínský dialekt není pro severní Čečence snadno pochopitelný bez párdenní praxe. Jeden rozdíl ve výslovnosti spočívá v tom, že aspirační souhlásky Kisti zůstávají aspirované, když jsou zdvojnásobeny (fortis) nebo po / s /, ale poté ztratí aspiraci v jiných dialektech.

Čečenské dialekty lze klasifikovat podle jejich zeměpisné polohy v Čečenské republice. Dialekty severní nížiny se často označují jako „Oharoy muott„(doslovně„ jazyk nížináře “) a dialekt jižních horských kmenů je známý jako„Laamaroy muott"(rozsvícený" jazyk horolezce "). Oharoy muott tvoří základ pro většinu standardního a literárního čečenského jazyka, který lze do značné míry vysledovat k regionálním dialektům Urus-Martan a současného Grozného. Laamaroyské dialekty zahrnují Chebarloish, Sharoish, Itum-Qalish, Kisti a Himoish. Až donedávna však byl Himoy nezdokumentovaný a byl považován za větev šariša, protože mnoho dialektů se také používá jako základ intertribální (teip) komunikace ve větším čečenštině “tukkhum". Laamaroyské dialekty jako Sharoish, Himoish a Chebarloish jsou konzervativnější a zachovávají si mnoho rysů z Proto-čečenského jazyka. Například v mnoha těchto dialektech chybí řada samohlásek nalezených ve standardním jazyce, které byly výsledkem dálková asimilace mezi zvuky samohlásky. Navíc si himojský dialekt zachovává slovotvorné posttonické samohlásky jako schwa [ə], což naznačuje, že dialekty Laamaroy a Ohwaroy byly v době, kdy se Oharoyské dialekty podstupovaly, již oddělené.

Geografické rozdělení

Podle Ruské sčítání lidu z roku 2010, 1 350 000 lidí uvedlo, že je schopno mluvit čečenstvím.^[1]

Oficiální status

Čečenec je úředním jazykem jazyka Čečensko.^[3]

Jordán

Čečenci v Jordán mají dobré vztahy s Jordánským hášimovským královstvím a jsou schopni praktikovat svou vlastní kulturu a jazyk. U čečenské komunity v Jordánsku je používání čečenského jazyka silné. Jordánští Čečenci jsou dvojjazyční jak v čečenštině, tak v arabštině, ale nemluví mezi sebou arabsky, pouze mluví čečensky s ostatními Čečenci. Někteří Jordánci jsou gramotní i v Čečensku, protože dokázali číst a psát lidem navštěvujícím Jordánsko z Čečenska.^[4]

Fonologie

Některé fonologické charakteristiky čečenského jazyka zahrnují jeho bohatství souhlásek a zvuky podobné arabština a Salishan jazyky Severní Ameriky, stejně jako velký samohláskový systém podobný systému švédský a Němec.

Souhlásky

Čečenský jazyk má, stejně jako většina původních obyvatel jazyky Kavkazu, velký počet souhlásky: přibližně 40 až 60 (v závislosti na dialekt a analýza), mnohem víc než většina Evropské jazyky. Typické pro region, čtyřcestný rozdíl mezi vyjádřený, neznělý, ejective a zdvojený Fortis zastaví je nalezeno.^[5]

Téměř každá souhláska může být Fortis kvůli soustředěnému geminaci, ale pouze výše uvedené se nacházejí v kořeny Souhlásky t buňka a / l / jsou denti-alveolární; ostatní v tomto sloupci jsou alveolární. /X/ je záda velární, ale ne tak docela uvular Boční / l / možná velarizovaný, ledaže by za ním následovala přední samohláska. Trylek / r / je obvykle spojen s jediným kontaktem, a proto je někdy popisován jako a klepněte na [ɾ]. S výjimkou literární Registrovat, a to i jen pro některé reproduktory, vyjádřený afrikáty / dz /, / dʒ / se spojily do fricatives / z /, / ʒ /. Neznělá labiální frikativa /F/ je k dispozici pouze v evropském jazyce výpůjční slova./ w / objevuje se jak v dvojhláskách, tak jako souhláska; jako souhláska má allophone [proti] před předními samohláskami.

Přibližně dvacet pharyngealized souhlásky (označené horním indexem ˤ) se objeví také v tabulce výše. Labiální, alveolární a postalveolární souhlásky mohou být pharyngealized, s výjimkou ejektivy. Faryngealizované souhlásky se nevyskytují v slovesa nebo přídavná jména a v podstatná jména a příslovce vyskytují se převážně před nízké samohlásky / a, aː / ([ə, ɑː]).

S výjimkou sledování souhlásky, /ʢ / je foneticky [ʔˤ ], a lze o něm tvrdit, že je ráz před „pharyngealized „(ve skutečnosti epiglottalizovaná) samohláska. Nemá však distribuční omezení charakteristická pro přední pharyngealized (epiglottalized) souhlásky. I když je lze analyzovat jako přední souhláska plus / ʢ / (vyplují například jako [dʢ] když vyjádřený a [pʰʜ] když neznělý ), Nichols tvrdí, že vzhledem k přísným omezením proti shluky souhlásek v čečenštině je užitečnější analyzovat je jako jednotlivé souhlásky.

Neznělý alveolární trylek / r̥ / kontrastuje s hlasovou verzí / r /, ale vyskytuje se pouze ve dvou kořenech, vworh „sedm“ a barh "osm".

Samohlásky

Na rozdíl od většiny ostatních jazyků Kavkazu má čečenský rozsáhlý soupis samohláska zvuky, asi 44 let, čímž se jeho rozsah pohybuje výše než u většiny evropských jazyků (většina samohlásek je výsledkem environmentálně podmíněné alofonické variace, která se liší jak dialektem, tak metodou analýzy). Mnoho samohlásek je způsobeno přehláska, který je ve standardním dialektu vysoce produktivní. Žádný z dosud používaných pravopisných systémů nerozlišoval samohlásky s úplnou přesností.

Všechny samohlásky mohou být nasalized. Nasalizaci ukládá genitiv, infinitiv a pro některé reproduktory jmenovaný případ z přídavná jména. Nasalizace není silná, ale je slyšitelná i v závěrečných samohláskách, které jsou znechuceny.

Některé z dvojhlásky mít významné alofonie: / ɥø / = [ɥø], [ɥe], [my]; / yø / = [yø], [ye]; / uo / = [woː], [uə].

v uzavřené slabiky, dlouhé samohlásky ve většině dialektů zkrátit (ne Kisti ), ale často se stále liší od krátkých samohlásek (zkrácených [i], [u], [ɔ] a [ɑ̤] vs. krátké [ɪ], [ʊ], [Ó], a [ə], například), ačkoli které zůstávají odlišné, závisí na dialektu.

/ æ /, / æː / a / e /, / eː / jsou v doplňková distribuce (/ æ / nastane po pharyngealized souhlásky, zatímco /E/ ne a / æː /—Identické s / æ / pro většinu mluvčích - vyskytuje se v uzavřených slabikách, zatímco /E/ ne), ale reproduktory mají silný pocit, že se jedná o odlišné zvuky.

Faryngealizace se jeví jako rys souhlásek, ačkoli některé analýzy to považují za rys samohlásek. Nicméně, Nichols tvrdí, že to dobře nezachytává situaci v Čečensku, zatímco je to zjevněji rysem samohlásky v Inguši: Čečenský [tsʜaʔ] "jeden", Inguši [tsaʔˤ], kterou analyzuje jako / tsˤaʔ / a / tsaˤʔ /. Samohlásky mají zpoždění zamumlal nástup po pharyngealized vyjádřené souhlásky a hlučné sání nástup po faryngealizovaných neznělých souhláskách. Vysoké samohlásky / i /, / y /, / u / jsou dvojhlásky, [əi], [əy], [əu], zatímco dvojhlásky / je /, / wo / podstoupit metateze, [ej], [ow].

Fonotaktika

Čečenec umožňuje seskupení počáteční slabiky / st px tx / a původně také umožňuje / x r ​​l / plus jakákoli souhláska a jakýkoli obstruent plus uvular stejné způsob artikulace. Jediný povolený shluk tří souhlásek je / první /.^[6]

Gramatika

Čečenec je aglutinační jazyk s ergativní – absolutní morfosyntaktické zarovnání. Čečenská podstatná jména patří do jedné z několika pohlaví nebo tříd (6), z nichž každá má specifickou předponu, se kterou sloveso nebo doprovod přídavné jméno souhlasí. Sloveso nesouhlasí s osobou ani číslem, má pouze napjaté tvary a příčestí. Mezi nimi jsou optativní a antipasivní. Některá slovesa však tyto předpony neberou.^[7]

Čečenec je ergativní, závislý značkovací jazyk pomocí osmičky případech (absolutní, genitiv, dativ, ergativní, relativní, instrumentální, lokální a srovnávací ) a velký počet postpozice k označení role podstatných jmen ve větách.

Pořadí slov je konzistentní rozvětvené vlevo (jako v japonský nebo turečtina ), aby přídavná jména, demonstrace a vztažné věty předcházet podstatná jména, která modifikují. Doplňkové látky a přísloví podřízení, stejně jako v jiných Severovýchod a v Severozápadní kavkazské jazyky, jsou připevňuje spíše než nezávislá slova.

Čečenec také představuje zajímavé výzvy pro lexikografie, protože vytváření nových slov v jazyce se spoléhá spíše na fixaci celých frází, než na konec existujících slov nebo na kombinaci existujících slov. Může být obtížné rozhodnout, které fráze patří do slovníku, protože gramatika jazyka neumožňuje půjčování nových slovní morfémy vyjádřit nové koncepty.^[8] Místo toho sloveso dan (dělat) je kombinováno s nominální fráze odpovídat novým konceptům importovaným z jiných jazyků.

Třídy podstatných jmen

Čečenská podstatná jména se dělí na šest lexikálně libovolných třídy podstatných jmen.^[9] Morfologicky lze třídy podstatných jmen indexovat změnami předpony doprovodného slovesa a v mnoha případech i přídavného jména. První dvě z těchto tříd platí pro lidské bytosti, ačkoli někteří gramatici je počítají jako dvě a jiné jako jednu třídu; ostatní třídy jsou však mnohem lexikálnější. Třídy čečenských podstatných jmen jsou pojmenovány podle předpony, která je indexuje:

Když podstatné jméno označuje lidskou bytost, obvykle spadá do tříd v- nebo y (1 nebo 2). Většina podstatných jmen odkazujících na mužské entity spadá do třídy v, zatímco třída 2 obsahuje slova související s ženskými entitami. Tím pádem lūlaxuo (soused) je třída 1, ale bere v- pokud je mužský soused a y- pokud žena. Změna předpon před podstatnými jmény několika slovy naznačuje gramatický rod; tím pádem: vosha (bratr) → yisha (sestra). Některá podstatná jména označující lidské bytosti však nejsou ve třídách 1 nebo 2: bēr (dítě) je například ve třídě 3.

Klasifikovaná přídavná jména

Pouze několik čečenských adjektiv indexuje shodu tříd podstatných jmen, pojmenovaných klasifikovaná přídavná jména v literatuře. Klasifikovaná přídavná jména jsou uvedena s předponou třídy -d v níže uvedených romanizacích:^[10]

• деза / d-eza „heavy“
• довха / d-ouxa „horké“
• деха / d-iexa ‚long '
• дуькъа / d-yq’a ‚tlustý '
• дораха / d-oraxa „levné“
• дерстана / d-erstana ‚tlustá '
• дуьткъа / d-ytq’a thin ‘
• доца / d-oca ‚short '
• дайн / d-ain 'light'
• дуьзна / d-yzna ‚plný '
• даьржана / d-aerzhana ‚šíření '
• доккха / d-oqqa „velký / velký / starý“

Skloňování

Zatímco Indoevropské jazyky kód podstatné jméno třída a případ sjednoceny ve stejné morfémy, Čečenská podstatná jména nevykazují žádné genderové označení, ale pokles v osmi gramatické případy, z nichž čtyři jsou základní případy (tj. absolutní, ergativní, genitiv, a dativ ) v jednotném a množném čísle. Pod paradigmatem pro „говр“ (kůň).

Zájmena

Přivlastňovací zájmena

Lokalita má ještě několik dalších forem pro konkrétní pozice.

Slovesa

Slovesa se neskloňují pro osobu (kromě speciální předpony d - pro 1. a 2. osobu množného čísla), pouze pro počet a čas, aspekt, náladu. Menšina sloves vykazuje prefixy shody, a ty souhlasí s podstatným jménem v absolutním případě (co by v anglickém překladu byl předmět pro nepřechodná slovesa nebo předmět s přechodnými slovesy).

Příklad slovní shody v nepřechodné klauzi se složeným slovesem:

• Со цхьан сахьтехь вогІур ву (tak tsHan saHteH voghur vu) = Já (muž) přijedu za hodinu
• Со цхьан сахьтехь йогІур ю (tak tsHan saHteH yoghur yu) = Já (žena) přijedu za hodinu

Zde se rodí budoucnost slovesa -oghur (přijde) a pomocný -u (přítomný čas 'be') obdrží předponu proti- za mužskou dohodu a y- pro ženskou dohodu.

V přechodných větách ve složených spojitých časech vytvořených s pomocným slovesem -u „být“, agent i objekt jsou v absolutním případě. V tomto zvláštním případě a biabsolutivní konstrukce, hlavní sloveso v participiální formě souhlasí s objektem, zatímco pomocné souhlasí s agentem.

• Cо бепиг деш v (tak bepig diesh vu) = Já (muž) dělám chléb.

Tady příčestí d-iesh souhlasit s objektem, zatímco pomocný v-u souhlasí s agentem.^[10]

Slovesné časy jsou tvořeny ablautem nebo příponami nebo obojím (celkem je pět konjugací, níže je jedna). Odvozené stonky mohou být vytvořeny také příponou (kauzativní atd.):

Abecedy

Čečensko-sovětské noviny Serlo (Light), psané čečenským latinským písmem během éry Korenizatsiya

Arabská abeceda písma čečenského jazyka z knihy ABC z roku 1925

Bankovka Severokavkazský emirát

Čečenská cyrilice na talíři v Grozném

Četné nápisy v Gruzínské písmo se nacházejí v hornaté Čečensku, ale nemusí být nutně v Čečensku. Později Arabské písmo byl představen pro Čečence spolu s islám. Čečenská arabská abeceda byla poprvé reformována za vlády Imám Šamil a poté znovu v letech 1910, 1920 a 1922.

Současně abecedu vymyslel Peter von Uslar, skládající se z cyrilice, latiny a gruzínských písmen, byla použita pro akademické účely. V roce 1911 byla reformována také, ale nikdy nezískala popularitu mezi samotnými Čečenci.

Latinka byla představen v roce 1925. To bylo sjednoceno s Ingušem v roce 1934, ale zrušeno v roce 1938.

V letech 1938–1992 byla pro čečenu používána pouze cyrilice.

Poznámky

V roce 1992 byla zavedena nová latinská čečenská abeceda, ale po porážce secesní vlády byla obnovena azbuka.

Slovní zásoba

Většina čečenského slovníku je odvozena z Nakhovy větve severovýchodní kavkazské jazykové rodiny, i když existují významné menšiny slov odvozených z arabštiny (islámské výrazy jako „Iman“, „Ilma“, „Do'a“) a menší část z Turkic (jako „kuzga“, „shish“, patřící do univerzální kavkazské vrstvy půjček) a naposledy ruský (moderní výrazy jako počítač - „kamputar“, televize - „telvideni“, televisor - „telvizar“, metro - „ metro atd.).

Dějiny

Před Ruské dobytí, většina psaní v Čečensku se skládala z islámských textů a historie klanu, psaných obvykle v arabštině, ale někdy také v čečenštině pomocí arabského písma. Čečenský literární jazyk vznikl po Říjnová revoluce a Latinské písmo v polovině 20. let se místo češtiny začal místo češtiny používat arabština. The Písmo cyrilice byl přijat v roce 1938.

Čečenská diaspora v Jordán, krocan, a Sýrie hovoří plynně, ale obecně není gramotný v čečenštině, s výjimkou jedinců, kteří se snažili naučit se psací systém, a protože cyrilice není v těchto zemích obecně známa, většina používá latinku.

Reference

Zdroje

• Pieter Muysken (6. února 2008). Od lingvistických oblastí k areálové lingvistice. Nakladatelská společnost John Benjamins. 29, 46, 47, 49, 52–54, 56, 58, 60, 61, 63, 70–74, 77, 93. ISBN  978-90-272-9136-3.

externí odkazy

• Dodatek: Písmo cyrilice
• Cyrilská a latinská čečenská abeceda
• Čečenský jazyk | Noxchiin mott Bohatství jazykových informací. (Již není aktivní, některé informace zůstanou zachovány)
• Rádio Severního Kavkazu Rferl (zahrnuje také Avar a Adyghe)
• Rusko – čečenský online slovník
• Čečensko-ruský slovník
• Čečenský základní lexikon v globální lexikostatistické databázi
• Převod čečenské cyrilice - latina
• Archiv ELAR z Čečenský včetně dialektu Cheberloi