Žebrácká opera - The Threepenny Opera

U filmu z roku 1931 viz Threepenny Opera (film z roku 1931). U filmu z roku 1990 viz Mack nůž (1989 film).
Die Dreigroschenoper
Žebrácká opera
Dreigroschenoper.JPG
Originální německý plakát z Berlína, 1928
HudbaKurt Weill
TextBertolt Brecht
Uncredited: François Villon (čtyři písničky přeložil K. L. Ammer )
RezervovatBertolt Brecht
ZákladŽebrácká opera podle John Gay, přeloženo Elisabeth Hauptmann
Premiéra31. srpna 1928: Theater am Schiffbauerdamm, Berlín

Žebrácká opera[1] (Die Dreigroschenoper) je "hrát si s hudbou "od Bertolt Brecht, převzato z překladu Elisabeth Hauptmann z John Gay Angličtina z 18. století baladická opera, Žebrácká opera a čtyři balady François Villon, s hudbou od Kurt Weill. Ačkoli se diskutuje o tom, kolik, pokud vůbec, mohla Hauptmann přispět k textu, Brecht je obvykle uveden jako jediný autor.[2]

Práce nabízí a socialista kritika kapitalista svět. To se otevřelo 31. srpna 1928 v Berlíně Theater am Schiffbauerdamm.

Písně od Žebrácká opera byly široce pokryty a staly se standardy, zejména "Zemřít Moritat von Mackie Messer"(" Balada z Mack nůž ") a "Seeräuberjenny" ("Pirátka Jenny ").

Pozadí

Počátky

V zimě 1927–28 získala Elizabeth Hauptmann, v té době Brechtova milenka, kopii hry Gayů od přátel v Anglii a fascinovaná ženskými postavami a kritikou stavu chudých v Londýně ji začala překládat do němčiny . Brecht se zpočátku o svůj překladatelský projekt příliš nezajímal,[Citace je zapotřebí ] ale v dubnu 1928 se pokusil zaujmout impresário Ernst Josef Aufricht [de ] ve hře, kterou psal, volal Fleischhacker, kterou ve skutečnosti již slíbil jinému producentovi. Aufricht hledal inscenaci, která by mohla uvést na trh svou novou divadelní společnost Theater am Schiffbauerdamm v Berlíně, ale nebyl ohromen zvukem Fleischhacker. Brecht okamžitě navrhl překlad Žebrácká opera místo toho tvrdil, že to sám překládal. Doručil Hauptmannův překlad Aufrichtovi, který za něj okamžitě podepsal smlouvu.[3]

Brechtův hlavní přírůstek do Hauptmannova textu byl přidání čtyř písní francouzského básníka François Villon. Spíše než sám překládat francouzštinu, použil (uncredited) překlady K. L. Ammer (Karl Anton Klammer [de ]), stejný zdroj, který používal od svých nejranějších her.[3]

Partitura od Weilla používá pouze jednu z melodií, která Johann Christoph Pepusch napsal pro originál Žebrácká opera. Nadpis Die Dreigroschenoper bylo stanoveno jen týden před otevřením; dříve to bylo oznámeno jednoduše Žebrácká opera (v angličtině), s podtitulem „Die Luden-Oper“ („The Pasák "Opera").[4]

Psaním v roce 1929 objasnil Weill politické a umělecké záměry díla:

S Dreigroschenoper oslovujeme veřejnost, která nás buď vůbec neznala, nebo si myslela, že nejsme schopni zaujmout posluchače [...] Opera byla založena jako aristokratická forma umění [...] Pokud rámec opery nedokáže odolat dopadu věk, pak musí být tento rámec zničen ... V Dreigroschenoper, rekonstrukce byla možná, pokud jsme tady měli šanci začít od nuly.[5]

Weill v té době tvrdil, že „hudba nemůže podporovat akci hry nebo vytvářet její pozadí“, ale dosahuje své správné hodnoty, když akci ve správný okamžik přeruší. “[6]

Hudba

Weillovo skóre ukazuje vliv jazz a německé taneční hudby té doby.[7] Orchestrace zahrnuje malý soubor s velkým množstvím zdvojnásobení nástrojů (například v původních představeních zahrnovalo celkem 7 hráčů celkem 23 instrumentálních částí, ačkoli moderní představení obvykle používá několik dalších hráčů).[8]

Představení premiérového představení v Theater am Schiffbauerdamm v Berlíně 31. srpna 1928. Jméno Lotte Lenya, která hrála Jenny, bylo omylem vynecháno.

Premiéry

Německo

Žebrácká opera byl poprvé uveden v Theater am Schiffbauerdamm v roce 1928 na scéně navržené Caspar Neher. Přes zpočátku špatný příjem se stal velkým úspěchem a v příštích dvou letech hrál 400krát. Představení bylo odrazovým můstkem pro jednoho z nejznámějších tlumočníků Brechta a Weilla, Lotte Lenya, který byl ženatý s Weillem. Je ironií, že se produkce stala velkým favoritem berlínské „inteligentní sady“ - hraběte Harry Kessler zaznamenal ve svém deníkovém setkání na představení velvyslance a ředitele Dresdnerova banka (a jejich manželky) a uzavřel: „Jeden tam prostě musel být.“[9]

Kritici si nevšimli, že Brecht zahrnul čtyři villonské písně přeložené Ammerem. Brecht odpověděl, že má „zásadní laxnost v otázkách literárního vlastnictví“.[10]

V roce 1933, kdy byli Weill a Brecht nuceni Německem opustit Německo Nacistické uchopení moci byla hra přeložena do 18 jazyků a na evropských pódiích hrála více než 10 000krát.[11]

Spojené království

Ve Spojeném království bylo poprvé plně představeno představení dne 9. února 1956 pod Berthold Goldschmidt, ačkoli tam bylo koncertní představení v roce 1933, a semi-představil představení dne 28. července 1938. Mezitím, dne 8. února 1935 Edward Clark provedl první britské vysílání díla. Obdržela ostré recenze od Ernest Newman a další kritici.[12] Ale nejkrutější kritika přišla od samotného Weilla, který ji soukromě popsal jako „... nejhorší představitelný výkon, jaký si lze představit ... celá věc byla zcela nepochopena“. Zdá se však, že jeho kritika spočívala v konceptu díla jako v poněmčené verzi Žebrácká opera, spíše než pro jeho vedení Clarkem, o kterém se Weill nezmínil.[13][14][15]

NÁS

Ameriku představilo dílo filmová verze z G. W. Pabst, která byla otevřena v New Yorku v roce 1931.[16]

První americká produkce, kterou do angličtiny adaptovali Gifford Cochran a Jerrold Krimsky a kterou inscenovali Francesco von Mendelssohn, představoval Robert Chisholm jako Macheath. Otevřelo se to na Broadwayi u Empire Theatre, 13. dubna 1933, a uzavřen po 12 představeních. Smíšené recenze chválil hudbu, ale udeřil produkci, s kritikem Gilbert Gabriel nazývat to „bezútěšnou záhadou“.[17]

Francie

Francouzská verze od Gaston Baty a napsané Ninonem Steinhofem a André Mauprey byl představen v říjnu 1930 na Théâtre Montparnasse v Paříži. Byl vykreslen jako L'Opéra de quat'sous; (čtvercový sousnebo čtyři haléře být idiomaticky ekvivalent francouzského výrazu pro Třípencový ).[18]

Rusko

V roce 1930 měla práce premiéru v Moskvě Kamerny divadlo, režie Alexander Tairov. Byl to jediný z Brechtových děl, který byl během jeho života uveden v Rusku. Izvestija nesouhlasil: „Je nejvyšší čas, aby naše divadla přestala hrát poctu maloměšťáckému nevkusu a místo toho se obrátila k relevantnějším tématům.“[19]

Itálie

První italská produkce s názvem L'opera da tre soldi a režie Giorgio Strehler, která měla premiéru v Piccolo Teatro v Miláně dne 27. února 1956 za přítomnosti Bertolta Brechta. Obsazení zahrnovalo: Tino Carraro (Mackie), Mario Carotenuto (Peachum), Marina Bonfigli [to ] (Máňa), Milly (Jenny), Enzo Tarascio [to ] (Šéf policie). Dirigent byl Bruno Maderna. Scénografie byla Luciano Damiani a Teo Otto; kostýmy od Ezio Frigerio.[20]

Role

RoleTyp hlasuPremiéra, 31. srpna 1928[21]
(Dirigent: Theo Mackeben )
Macheath („Mackie Messer“ / „Mack the Knife“), Největší a nejznámější zločinec v Londýnětenor /barytonHarald Paulsen
Jonathan Jeremiah Peachum, „Žebrácký přítel“, správce všech žebráků v Londýně; spikne, aby nechal Macka pověsitbarytonErich Ponto
Celia Peachum („Frau Peachum“), Peachumova manželka; pomáhá mu v podnikánímezzosopránRosa Valetti
Polly Peachum, dcera Peachumů; poté, co znal Macka jen pět dní, souhlasí, že si ho vezmesopránRoma Bahn
Jackie "Tiger" Brown, Policejní šéf Londýna a nejlepší Mackův přítel z dob armádybarytonKurt Gerron
Lucy Brown, Dcera Tigera Browna; tvrdí, že je ženatý s MackemsopránKate Kühl
Jenny ("Spelunken-Jenny" / "Low-Dive Jenny" / "Ginny Jenny"), prostitutka jednou romanticky zapletená s Macheathem; je podplacen, aby Macka předal policiimezzosopránLotte Lenya
Ukrást, ztracený mladý muž, který se blíží k Peachums v naději na trénink žebrákůtenorNaphtali Lehrmann
Street Singer („Moritatensänger“), zpívá „Balada o Mackovi noži“ v úvodní scéněbarytonKurt Gerron
Kovář, strážníkbarytonErnst Busch
WalteretenorErnst Rotmund
MatthiastenorKarl Hannemann
JakobtenorManfred Fürst
JimmietenorWerner Maschmeyer
EdetenorAlbert Venohr
Žebráci, gangsteři, kurvy, strážníci

Synopse

Přehled

Stanovené v viktoriánský Na Londýn se hra zaměřuje Macheath, amorální, antiheroický zločinec.

Macheath („Mackie“ nebo „Mack nůž“) se ožení s Polly Peachum. To se nelíbí jejímu otci, který ovládá žebráky Londýna, a snaží se nechat Macheatha pověsit. Jeho pokusům brání skutečnost, že policejní šéf, Tiger Brown, je Macheathův starý armádní soudruh. Přesto Peachum uplatňuje svůj vliv a nakonec nechá Macheatha zatknout a odsoudit pověsit. Macheath uniká tomuto osudu prostřednictvím a deus ex machina okamžiky před provedení když v neomezeném pohybu parodie o šťastném konci přijde posel z královny Pardon Macheath a udělit mu titul barona. Podrobnosti původního textu z roku 1928 byly v pozdějších produkcích často podstatně upraveny.[22]

Začíná Brechtovo vyprávění pro koncertní představení: „Chystáte se slyšet operu pro žebráky. Protože tato opera měla být tak nádherná, jak si jen žebráci dokážou představit, a přesto levná, aby ji mohli žebráci sledovat, se nazývá Žebrácká opera."[23]

Prolog

Pouliční zpěvák baví dav s ilustrovaná vražedná balada nebo Bänkelsang s názvem „Die Moritat von Mackie Messer“ („Balada o Mackovi noži“). Jak píseň uzavírá, dobře oblečený muž opouští dav a překračuje jeviště. Toto je Macheath, alias „Mack the Knife“.

1. dějství

Příběh začíná v obchodě Jonathana Jeremiah Peachuma, šéfa londýnských žebráků, který žebráky obléká a trénuje výměnou za kousek jejich výdělků z žebrání. V první scéně je rozsah Peachumovy nepravosti okamžitě odhalen. Filch, nový žebrák, je povinen podplatit svou profesi a souhlasit s tím, že Peachumovi zaplatí 50 procent všeho, co udělal; předchozího dne byl tvrdě zbit za žebrání v oblasti jurisdikce Peachumovy ochranné rakety.

Po dokončení s novým mužem si Peachum uvědomí, že jeho dospělá dcera Polly se předchozí noc nevrátila domů. Peachum, který vidí svou dceru jako svůj vlastní soukromý majetek, dochází k závěru, že se zapletla s Macheathem. To Peachumovi vůbec nevyhovuje a je odhodlaný tento vztah zmařit a zničit Macheatha.

Scéna se přesouvá do prázdné stáje, kde se sám Macheath připravuje oženit s Polly, jakmile jeho gang ukradl a přinesl veškeré potřebné jídlo a vybavení. Nevyměňují se žádné sliby, ale Polly je spokojená a všichni se posadí na hostinu. Jelikož žádný z členů gangu nedokáže zajistit vhodnou zábavu, Polly vstává a zpívá “Seeräuberjenny ", pomsta fantazie, ve kterém ona je kuchyňská pokojská obrací pirátskou královnu, aby nařídila popravu svých šéfů a zákazníků. Gang je nervózní, když dorazí policejní šéf Tiger Brown, ale to vše je součástí činu; Brown měl sloužil u Macka v anglických koloniálních válkách a při mnoha příležitostech zasáhl, aby zabránil zatčení Macheatha v průběhu let. Duet starých přátel v písni „Kanonen-Song“ („Cannon Song“ nebo „Army Song“). V další scéně Polly se vrací domů a vzdorovitě oznamuje, že se provdala za Macheatha zpěvem písně „Barbarasong“ („Barbara Song“). Stojí pevně proti hněvu svých rodičů, ale bezděčně odhaluje Brownova spojení s Macheathem, které následně využívají ve svůj prospěch.

Zákon 2

Polly varuje Macheatha, že se její otec pokusí zatknout. Nakonec je přesvědčen, že Peachum má na to dostatečný vliv, a učiní opatření k odchodu z Londýna. Polly vysvětlí podrobnosti svého banditského „obchodu“, aby to v jeho nepřítomnosti zvládla. Než opustí město, zastaví se ve svém oblíbeném nevěstinci, kde uvidí svou bývalou milenku Jenny. Zpívají „Zuhälterballade“ („Pimpova balada“, jedna z villonských písní přeložených Ammerem) o jejich společných dnech, ale Macheath neví, že paní Peachum podplatila Jenny, aby ho odevzdala. Přes Brownovu omluvu není nic, co by mohl a Macheath je odvlečen do vězení. Poté, co zpívá „Ballade vom angenehmen Leben“ („Balada o příjemném životě“), se ve stejnou dobu objeví další píseň Villon / Ammer, další přítelkyně, Lucy (Brownova dcera) a Polly, které připraví půdu pro ošklivou hádku která vychází z „Eifersuchtsduett“ („Žárlivý duet“). Poté, co Polly odejde, Lucy zkonstruuje Macheathův útěk. Když to pan Peachum zjistí, postaví se Brownovi a vyhrožuje mu, že mu během dne vypustí všechny své žebráky Královna Viktorie je korunovace průvod, zničil obřad a stál Browna za práci.

Zákon 3

Jenny přijde do obchodu Peachums požadovat její peníze za zradu Macheath, kterou paní Peachum odmítá zaplatit. Jenny odhaluje, že Macheath je v domě Suky Tawdry. Když Brown přijde, odhodlaný zatknout Peachum a žebráky, je zděšen, když zjistí, že žebráci jsou již na svém místě a zastavit je může pouze pan Peachum. K uklidnění Peachuma je jedinou možností Browna zatknout Macheatha a nechat ho popravit. V další scéně je Macheath zpět ve vězení a zoufale se snaží získat dostatečný úplatek, aby se znovu dostal ven, i když se šibenice shromažďují.

Brzy se ukáže, že ani Polly, ani členové gangu nemohou, nebo jsou ochotni, získat žádné peníze, a Macheath se připravuje na smrt. Naříká nad svým osudem a představujemarxista "Otázky:" Co si vybírá zámek ve srovnání s nákupem akcií? Co se vloupalo do banky ve srovnání se založením? Co vraždí člověka ve srovnání s zaměstnáním? " (Tyto otázky se neobjevily v původní verzi díla, ale poprvé se objevily v muzikálu Šťastný konec, další spolupráce Brecht / Weill / Hauptmann, v roce 1929 - možná je ve skutečnosti nenapsal Brecht, ale Hauptmann).[24]

Macheath žádá všechny o odpuštění („Grave Inscription“). Pak náhlý a záměrně komický obrat: Peachum oznamuje, že v této operní milosti zvítězí nad spravedlností a že dorazí posel na koni („Walk to Gallows“); Brown přijde jako ten posel a oznámí, že Macheath byl omilostněn královnou a získal titul, hrad a důchod. Obsazení poté zpívá finále, které končí prosbou, aby provinění nebylo potrestáno příliš tvrdě, protože život je dost drsný.

Hudební čísla

Předehra

11. Předehra
12. Die Moritat von Mackie Messer ("Balada o." Mack nůž "- pouliční zpěvačka)

1. dějství

13. Morgenchoral des Peachum (Peachum's Morning Choral - Peachum, paní Peachum)
14. Anstatt dass-Song (Místo Song - Peachum, paní Peachum)
15. Hochzeits-Lied (svatební píseň - čtyři gangsteři)
16. Seeräuberjenny (Pirátka Jenny - Polly)[Č. 1]
17. Kanonen-Song (Cannon Song - Macheath, Brown)
18. Liebeslied (Love Song - Polly, Macheath)
19. Barbarasong (Barbara Song - Polly)[N 2]
10. I. Dreigroschenfinale (First Threepenny Finale - Polly, Peachum, paní Peachum)

Zákon 2

11.A Melodram (Melodrama - Macheath)
11a. Polly's Lied (Polly's Song - Polly)
12.A Ballade von der sexuellen Hörigkeit (Ballad of Sexual Dependency - paní Peachum)[Č. 3]
13.A Zuhälterballade (Pimpova balada nebo tango balada - Jenny, Macheath)
14.A Ballade vom angenehmen Leben (Balada o příjemném životě - Macheath)
15.A Eifersuchtsduett (Žárlivost Duet - Lucy, Polly)
15b. Arie der Lucy (Aria of Lucy - Lucy)
16.A II. Dreigroschenfinale (Druhé finále trojky - Macheath, paní Peachum, Chorus)[Č. 4]

Zákon 3

17.A Lied von der Unzulänglichkeit menschlichen Strebens (Píseň o nedostatku lidského boje - Peachum)
17a. Reminiszenz (Reminiscence)
18.A Salomonsong (Solomon Song - Jenny)
19.A Ruf aus der Gruft (Call from the Grave - Macheath)
20.A Grabschrift (Grave Inscription - Macheath)
20a. Gang zum Galgen (Walk to Gallows - Peachum)
21.A III. Dreigroschenfinale (Třetí finální finále - Brown, Mrs Peachum, Peachum, Macheath, Polly, Chorus)

Poznámky

  1. ^ V původní verzi „Pirate Jenny“ zpívá Polly během svatební scény, ale někdy je přesunuta do druhého dějství a věnována Jenny. V roce 1956 Off-Broadway hlavní produkce Lotte Lenya Polly zpívala verzi písně „Bilbao Song“ od Brechta a Weilla Šťastný konec v první dějství svatební scény. Někdy (např. V nahrávce z roku 1989) ji zpívá Polly v prvním dějství a Jenny ve druhém dějství mezi písní 13 a 14 podle výše uvedeného seznamu.
  2. ^ V Marc Blitzstein adaptace byla tato píseň přesunuta do druhého dějství a zpívána Lucy Brown.
  3. ^ Adaptace 2016 od Simon Stephens na Národní divadlo, Londýn, zahrnutý "Surabaya Johnny" z hry Brecht / Weill Happe End (zpívá Jenny)
  4. ^ V adaptaci Národního divadla v Londýně v roce 2016 byla tato píseň přesunuta po baladě tanga jako finále, které mělo hrát, a zpívané paní Peachumovou, Macheathem a Chorusem.

Recepce

Opera nebo hudební divadlo?

Ambivalentní povaha Žebrácká opera, odvozený z 18. století baladická opera ale koncipováno z hlediska 20. století hudební divadlo, vedl k diskusi o tom, jak to lze nejlépe charakterizovat. Podle kritika a muzikologa Hans Keller, práce je „nejtěžší možná nevzdělanec opera pro vysoké obočí a nejkrvavější highbrowový muzikál pro lowbrowe “.[25]

Autorita Weill Stephen Hinton konstatuje, že „obecná nejednoznačnost je klíčem k trvalému úspěchu díla“, a poukazuje na záměrný hybridní stav díla:

Pro Weilla [Žebrácká opera] nebyla jen „nejkonzistentnější reakcí na [Richard] Wagner “; znamenalo to také pozitivní krok k operativní reformě. Tím, že se Weill výslovně a implicitně vyhýbá vážnějším tradicím opery, vytvořil smíšenou formu, která zahrnovala mluvené divadlo a populární hudební idiomy. Parodie operní konvence - ze dne Romantický lyrika a šťastné konce - tvoří ústřední zařízení.[4]

„Mack the Knife“

Úvodní a závěrečné nářek díla „Die Moritat von Mackie Messer“ vzniklo těsně před berlínskou premiérou, kdy herec Harald Paulsen (Macheath) hrozil, že přestane, pokud jeho postava neobdrží úvod; tato kreativní nouze vyústila v nejpopulárnější píseň díla, kterou později přeložil do angličtiny Marc Blitzstein tak jako "Mack nůž "a teď jazzový standard že Louis Armstrong, Bobby Darin, Ella Fitzgerald, Frank Sinatra, Michael Bublé, Robbie Williams, Ray Quinn, a nespočet dalších pokryl. V roce 2015 přidala Kongresová knihovna do knihovny „Mack the Knife“ od Louisa Armstronga a Bobbyho Darina Národní registr záznamů.

„Pirátka Jenny“

„Pirate Jenny“ je další známá skladba z díla, kterou od té doby nahrála Nina Simone, Judy Collins, Tania Tsanaklidou, a Marc Almond, mezi ostatními. Navíc, Steeleye Span zaznamenal pod alternativním názvem „The Black Freighter“. Nedávno drag queen Sasha Velour provedl stejnojmennou adaptaci pro pokračování One Dollar Drags, antologie krátkých filmů.[26]

„The Second Threepenny Finale“

Pod názvem „Co udržuje lidstvo naživu? ", toto číslo bylo zaznamenáno Zverimex na B-straně jejich singlu z roku 1993 “Můžete jí odpustit? “a na dvou albech. Tom Waits přikryl to na dvou albech a William S. Burroughs provedl to v dokumentu z roku 1994.

Probuzení

Německo

Po druhé světové válce byla první divadelní představení v Berlíně hrubou inscenací Žebrácká opera v Theater am Schiffbauerdamm. Wolf Von Eckardt popsal představení z roku 1945, kdy diváci vyšplhali přes ruiny a prošli tunelem, aby se dostali do hlediště zbaveného stropu. Kromě vůně mrtvých těl uvězněných pod troskami si Eckardt vzpomíná, že samotní herci byli „haggardní, vyhladovělí [a] ve skutečných hadrech. Mnoho herců ... bylo právě propuštěno z koncentračního tábora. ale zdarma. “[27]

Francie

The Pabst film Žebrácká opera bylo uvedeno ve francouzské verzi v roce 1931. V roce 1937 proběhla v Théâtre de l'Étoile produkce Aufrichta, která však selhala, ačkoli zkoušek se účastnil sám Brecht. Práce byla ve Francii obnovena až po druhé světové válce.[18]

Spojené království

V Londýně, West End a Off-West End probuzení zahrnují:

V roce 2014 proběhly překlady Roberta Davida MacDonalda a Jeremyho Samse (dříve používané v roce 1994 na Skladiště Donmar ) cestoval po Velké Británii, představil jej Graeae Theatre Company s Nottingham Playhouse, Nové divadlo Wolsey Ipswich, Birmingham Repertory Theatre a West Yorkshire Playhouse.[34]

Spojené státy

V roce 1946 byla na festivalu uvedena čtyři představení díla University of Illinois v Urbana, a Northwestern University v roce 1948 předvedl šest představení Evanston, Illinois.[35] V roce 1952 Leonard Bernstein provedl koncertní představení díla v Festival výtvarných umění univerzity Brandeis v amfiteátru Adolpha Ullmana, Waltham, Massachusetts, publiku téměř 5 000. Marc Blitzstein, který dílo přeložil, vyprávěl.[36]

Nejméně pět Broadway a Off-Broadway probuzení byla namontována v New Yorku.

Mezi regionální produkce patří i jedna z Divadelní festival Williamstown, Massachusetts, v červnu a červenci 2003. Režie: Peter Hunt, hrál muzikál Jesse L. Martin jako Mack, Melissa Errico jako Polly, David Schramm jako Peachum, Karen Ziemba jako Lucy Brown a Betty Buckley jako Jenny. Výroba získala příznivé recenze.[40][41][42][17]

Filmové adaptace

Německý režisér G. W. Pabst udělat 1931 německá a francouzská jazyková verze současně, v počátcích zvukových filmů běžnou praxí.

Další verzi režíroval Wolfgang Staudte v západní Německo v roce 1962, v hlavní roli Tvaroh Jürgens, Gert Fröbe, a Hildegarda Knef. Scény s Sammy Davis Jr. byly přidány pro jeho americké vydání.[43]

V roce 1989 americká verze (přejmenovaná Mack nůž ) byl propuštěn, režíroval Menahem Golan, s Raul Julia jako Macheath, Richard Harris jako Peachum, Julie Walters jako paní Peachum, Bill Nighy jako Tiger Brown, Julia Migenes jako Jenny a Roger Daltrey jako pouliční zpěvák.[44]

Rozhlasové adaptace

V roce 2009, BBC Radio 3 ve spolupráci s BBC Philharmonic vysílat kompletní rozhlasovou produkci překladu Michaela Feingolda v režii Nadie Molinari s hudbou v podání BBC Philharmonic.[45] Obsazení zahrnuto Joseph Millson jako Macheath, Elen Rhys jako Polly / Whore, Ruth Alexander-Rubin jako Mrs Peachum / Whore, Zubin Varla jako pan Peachum / Rev. Kimball, Rosalie Craig jako Lucy / Whore, Ute Gfrerer jako Jenny, Conrad Nelson jako Tiger Brown a HK Gruber jako zpěvačka balady.

Nahrávky

Nahrávky jsou v němčině, pokud není uvedeno jinak.

Viz také

Reference

Poznámky

  1. ^ Slovo "třípencový" označuje minci v britské před desetinné měně; název díla v anglickém překladu odráží běžnou výslovnost této mince („THREP-penny“). Mince byla ukončena v roce 1971 po decimalizaci šterlinků.
  2. ^ Thomson & Sacks 1994, s. 108–109.
  3. ^ A b Thomson & Sacks 1994, str. 108.
  4. ^ A b Hinton 2013.
  5. ^ Brook 1996, str. 471–472 ..
  6. ^ Taruskin 2010, str. 535.
  7. ^ Hinton 1990, str. 161.
  8. ^ Ross 2008, str. 192.
  9. ^ Hinton (2009), s. 56.[neúplná krátká citace ]
  10. ^ Thomson & Sacks 1994, str. 111.
  11. ^ Chamberlain, Jane H. „Trojpolitická politika v překladu“ (PDF). Zdroj ATA (45): 20–31. Archivovány od originál (PDF) dne 09.08.2013. Newsletter literárního členění Americká asociace překladatelů. Léto 2009
  12. ^ Kurt Weill, Lotte Lenya, Speak Low (When You Speak Love): Dopisy Kurt Weill a Lotte Lenya, str. 159
  13. ^ Hinton 1990, str. 72.
  14. ^ Bertolt Brecht, Divadlo Bertolta Brechta - Studie z osmi aspektů, str. 30
  15. ^ Philip Reed, Na Mahlera a Brittena: Eseje na počest Donalda Mitchella k jeho sedmdesátině
  16. ^ Hinton 1990, str. 81.
  17. ^ A b C d Žebrácká opera v Americe „Web Threepenny Opera“, přístup 19. září 2016
  18. ^ A b Hinton 1990, str. 63.
  19. ^ Hinton 1990, str. 64–65.
  20. ^ L'opera da tre soldi (1955–56), fotografie, kostýmy; plakát, Piccolo Teatro di Milano, zobrazeno 27. června 2015.
  21. ^ Casaglia 2005.
  22. ^ Hinton 1990, str. 50–77.
  23. ^ Hinton 1990, str. 1.
  24. ^ Hinton 1990, s. 28–29.
  25. ^ Hinton 1990, str. 146.
  26. ^ House of Velour (05.05.2018), Sasha Velour's One Dollar Drags | „Pirátka Jenny“, vyvoláno 2018-05-20
  27. ^ Von Eckardt, Vlk; Gilman, Sander (1975). Berlín Bertolta Brechta. ISBN  978-0-385-05501-7.
  28. ^ Hinton 1990, s. 71–72.
  29. ^ „The Prince Of Wales Theatre, Coventry Street, London, W1 Formerly The Prince's Theatre“. www.arthurlloyd.co.uk. Citováno 2016-09-11.
  30. ^ Hinton 1990, str. 74.
  31. ^ Hinton 1990, str. 75–76.
  32. ^ Meech, Anthony (01.01.2011). „Brechtova Threepenny Opera pro Národní divadlo: Opera 3p?“. V Baines, Roger; Marinetti, Cristina; Perteghella, Manuela (eds.). Postupné a provádění překladu. Kulturní kriminologie. Palgrave Macmillan UK. str. 126–138. doi:10.1057/9780230294608_8. ISBN  978-1-349-31003-6.
  33. ^ "Žebrácká opera | Národní divadlo". www.nationaltheatre.org.uk. Citováno 2016-09-11.
  34. ^ „Threepenny Opera | Graeae Theatre Company“. www.graeae.org. Citováno 2016-09-25.
  35. ^ Hinton 1990, s. 97–99.
  36. ^ Hinton 1990, str. 104.
  37. ^ Hinton 1990, s. 108–115.
  38. ^ "Žebrácká opera: Debauchery, aktualizováno " Jeff Lunden, NPR, 15. dubna 2006
  39. ^ Feingold, Michaeli. „Threepenny Opera Enterts the Dead Zone: Robert Wilson whips out his balzamování fluid at BAM“, The Village Voice, 12. října 2011
  40. ^ Sommer, Elyse. Recenze CurtainUp Berkshire: The Three Penny Opera", curtainup.com, 28. června 2003
  41. ^ Portantiere, Michael. „Berkshires recenze: Žebrácká opera", Theatermania.com, 30. června 2003
  42. ^ Brantley, Ben. „The Fine Art of Slumming It“, The New York Times, 4. července 2003
  43. ^ Die Dreigroschenoper (1962) na IMDb
  44. ^ Mack nůž (1989) na IMDb
  45. ^ "Žebrácká opera, Drama na 3 ". BBC Radio 3.
  46. ^ Christgau, Robert (1981). „Průvodce spotřebitele 70. léta: N“. Průvodce nahrávkou v Christgau: Rocková alba sedmdesátých let. Ticknor a Fields. ISBN  089919026X. Citováno 8. března, 2019 - přes robertchristgau.com.
  47. ^ Haas & Uekermann 1988.

Bibliografie

externí odkazy