Federico García Lorca - Federico García Lorca

V tomhle Španělské jméno, první nebo otcovský rodinné jméno je García a druhé nebo mateřské příjmení je Lorca.
Federico García Lorca
Fotografía anónima MNCARS 4.jpg
Lorca v roce 1932
narozený
Federico del Sagrado Corazón de Jesús García Lorca

(1898-06-05)5. června 1898
Fuente Vaqueros, Granada, Andalusie, Španělsko
Zemřel19. srpna 1936(1936-08-19) (ve věku 38)
U Alfacar, Granada, Španělsko
Národnostšpanělština
VzděláváníColumbia University, University of Granada
obsazeníDramatik, básník, divadelní režisér
HnutíGenerace '27
Rodiče)Federico García Rodríguez
Vicenta Lorca Romero
Podpis
Federico García Lorca signature.svg

Federico del Sagrado Corazón de Jesús García Lorca[1] (Výslovnost španělština:[feðeˈɾiko ðel saˈɣɾaðo koɾaˈθon de xeˈsuz ɣaɾˈθi.a ˈloɾka]; 5. června 1898 - 19. srpna 1936), známý jako Federico García Lorca[A] (Angličtina: /ɡ.rˌsiːəˈl.rkə/ gar-VIDĚT-ə LOR-kə ), byl španělský básník, dramatik a divadelní režisér.

García Lorca dosáhla mezinárodního uznání jako symbolický člen Generace '27, skupina složená převážně z básníků, kteří představili principy evropských hnutí (např symbolismus, futurismus, a surrealismus ) do Španělská literatura.[2][3] Předpokládá se, že byl zabit Nacionalista síly na začátku španělská občanská válka.[4][5][6][7][8] Jeho ostatky nebyly nikdy nalezeny.

Život a kariéra

Raná léta

García Lorca se narodil 5. června 1898 v Fuente Vaqueros, malé městečko 17 km západně od Granada, jižní Španělsko.[9] Jeho otec Federico García Rodríguez byl prosperujícím vlastníkem půdy s úrodnou farmou vega (údolí) obklopující Granadu a pohodlnou vilu v samém srdci města. García Rodríguez viděl, jak jeho jmění rostlo s rozmachem cukr průmysl. Matka Garcíi Lorcy, Vicenta Lorca Romero, byla učitelkou. Po Fuente Vaqueros se rodina přestěhovala v roce 1905 do nedalekého města Valderrubio (v době pojmenované Asquerosa). V roce 1909, když bylo chlapci 11 let, se jeho rodina přestěhovala do hlavního města kraje v Granadě, kde byla obdoba střední školy; jejich nejznámějším sídlem je letní sídlo zvané Huerta de San Vicente, na tehdejším okraji města Granada. Po zbytek svého života si udržoval důležitost života v blízkosti přírodního světa a chválil svou výchovu v zemi.[9] Všechny tři tyto domy - Fuente Vaqueros, Valderrubio a Huerta de San Vicente - jsou dnes muzea.[10][11][12]

García Lorca c. 1904

V roce 1915, po absolvování střední školy, se García Lorca zúčastnila University of Granada. Během této doby jeho studia zahrnovala právo, literaturu a složení. Po celou dobu dospívání pociťoval hlubší spříznění s hudbou než s literaturou. Když mu bylo 11 let, zahájil šest let výuky klavíru u Antonia Segury Mesy, učitele harmonie na místní konzervatoři a skladatele. Byl to Segura, kdo inspiroval Federicov sen o rozvoji hudební kariéry.[13] Jeho první umělecké inspirace vznikly ze skóre Claude Debussy, Frédéric Chopin a Ludwig van Beethoven.[13] Později se svým přátelstvím se skladatelem Manuel de Falla Španělský folklór se stal jeho múzou. García Lorca nezačal psát, dokud Segura nezemřel v roce 1916, a jeho první prózy jako „Nocturne“, „Ballade“ a „Sonata“ čerpaly z hudebních forem.[14] Jeho prostředí mladých intelektuálů se shromáždilo v El Rinconcillo v kavárně Alameda v Granadě. V letech 1916 a 1917 cestoval García Lorca Kastilie, León, a Galicie, v severním Španělsku, s profesorem jeho univerzity, který ho také vyzval, aby napsal svou první knihu, Impresiones y paisajes (Dojmy a krajiny—Tisk na náklady svého otce v roce 1918). Fernando de los Rios přesvědčil rodiče Garcíi Lorcy, aby ho nechali přejít k progresivnímu, Oxbridge -inspirovaný Residencia de Estudiantes v Madridu v roce 1919, zatímco nominálně navštěvoval kurzy na University of Madrid.[14]

Jako mladý spisovatel

Huerta de San Vicente, letní sídlo Lorcovy rodiny ve španělské Granadě, nyní muzeum

Na Residencia de Estudiantes v Madridu se García Lorca spřátelil Luis Buñuel a Salvador dali a mnoho dalších kreativních umělců, kteří měli nebo by se stali vlivnými ve Španělsku.[14] Byl vzat pod křídla básníka Juan Ramón Jiménez, přiblížit se dramatikovi Eduardo Marquina a Gregorio Martínez Sierra, ředitel Madrid 's Teatro Eslava.[14]

V letech 1919–2020 na pozvání Sierry napsal a uvedl svou první hru, Kouzlo zlého motýla. Byla to veršovaná hra dramatizující nemožnou lásku mezi švábem a motýlem s podpůrným obsazením jiného hmyzu; už po čtyřech představeních se z pódia zasmála nedocenitelná veřejnost a ovlivňovala to po zbytek své kariéry přístup Garcíi Lorcy k divadlu. Později by to tvrdil Mariana Pineda, napsaný v roce 1927, byla ve skutečnosti jeho první hrou. V době, kdy působil na Residencia de Estudiantes, vystudoval právo a filozofii, přestože měl větší zájem o psaní než o studium.[14]

První básnická kniha Garcíi Lorcy, Libro de poemas, byl publikován v roce 1921, sbíral práce napsané od roku 1918 a byl vybrán s pomocí jeho bratra Francisca (přezdívaného Paquito). Týkají se témat náboženské víry, izolace a přírody, která naplnila jeho prózové úvahy.[15] Na začátku roku 1922 se v Granadě přidal ke skladateli García Lorca Manuel de Falla za účelem propagace Concurso de Cante Jondo, festival věnovaný vylepšování flamenco výkon. Rok předtím, než Lorca začala psát své Poema del cante jondo („Báseň hluboké písně“, která vyšla až v roce 1931), takže přirozeně složil esej o umění flamenco,[16] a začal veřejně mluvit na podporu Concurso. Na červnovém hudebním festivalu se setkal s oslavovanými Manuel Torre, flamenco cantaor. Příští rok v Granadě také spolupracoval s Fallou a dalšími na hudební produkci hry pro děti, La niña que riega la albahaca y el príncipe preguntón (Dívka, která zalévá bazalku a zvědavý princ) upraveno Lorcou z andaluského příběhu.[17] Inspirován stejnou strukturní formou sekvence jako jeho kolekce „Deep Song“ Apartmá (1923) nebyl nikdy dokončen a publikován byl až v roce 1983.[15]

V příštích několika letech se García Lorca stále více angažovala ve Španělsku avantgarda. Vydal básnickou sbírku s názvem Canciones (Písně), i když neobsahoval písně v obvyklém smyslu. Krátce poté byla Lorca pozvána, aby na výstavě vystavila sérii kreseb Galerie Dalmau v Barceloně, od 25. června do 2. července 1927.[18] Lorcovy náčrtky byly kombinací populárních a avantgardních stylů, které se doplňovaly Canción. Jeho poezie i kresby odrážely vliv tradičního Andaluský motivy, kubistická syntaxe a zájem o sexuální identitu. Několik kreseb se skládalo ze superponovaných snových tváří (nebo stínů). Později popsal dvojité tváře jako autoportréty, ukazující „schopnost člověka plakat i vyhrávat“ v souladu s jeho přesvědčením, že zármutek a radost jsou neoddělitelné, stejně jako život a smrt.[19]

Romancero Gitano (Cikánské balady, 1928), která je součástí jeho série Cancion, se stala jeho nejznámější knihou poezie.[20] Jednalo se o vysoce stylizovanou napodobeninu balad a básní, které se stále říkaly po celém španělském venkově. García Lorca popisuje dílo jako „vyřezávaný oltářní kus“ Andalusie s „cikány, koňmi, archanděly, planetami, jeho židovským a římským vánkem, řekami, zločiny, každodenním dotykem pašeráka a nebeskou notou nahých dětí Córdoba. Kniha, která téměř vůbec nevyjadřuje viditelnou Andalusii, ale kde se skrytá Andalusie třese. “[20] V roce 1928 mu kniha přinesla slávu po celém Španělsku a hispánském světě a teprve mnohem později se stal dramatikem. Po zbytek svého života by spisovatel hledal prvky andaluské kultury a snažil se najít její podstatu, aniž by se uchýlil k „malebnému“ nebo klišé použití „místní barvy“.[21]

Jeho druhá hra, Mariana Pineda, s kulisami Salvadora Dalího, se kterým se velmi těšilo Barcelona v roce 1927.[14] V roce 1926 hru napsal García Lorca Obuvnická podivuhodná manželka, který by se ukázal až na počátku 30. let. Byla to fraška o fantazii, založená na vztahu mezi koketní, nevrlou ženou a švecem obutým ševcem.

Pohlednice od Lorcy a Dalího Antonio de Luna, signováno „Federico“. „Milý Antonito: Uprostřed lahodné atmosféry moře, fonografů a kubistických obrazů vás zdravím a objímám. Dalí a já připravujeme něco, co bude„ moll bé “. Něco 'moll bonic.' Aniž bych si to uvědomil, uložil jsem se do katalánštiny. Sbohem Antonio. Pozdravte svého otce. A pozdravte se s mým nejlepším nezměnitelným přátelstvím. Viděli jste, co udělali s Paquitem! (Ticho) "Nahoře, napsáno Dalí: „Zdravím Salvadora Dalího“

V letech 1925 až 1928 byl vášnivě zapletený s Dalím.[22] Ačkoli Daliho přátelství s Lorcou mělo silný prvek vzájemné vášně,[b] Dalí řekl, že odmítl erotické pokroky básníka.[23] S úspěchem „Gypsy Ballads“ přišlo odcizení od Dalího a rozpad milostného vztahu se sochařem Emilio Aladrén Perojo. To vedlo k rostoucí depresi, situaci zhoršené jeho úzkostí nad jeho homosexualita. Cítil, že je uvězněn mezi osobností úspěšného autora, kterou byl nucen udržovat na veřejnosti, a mučeným, autentickým já, které dokázal uznat pouze v soukromí. Měl také pocit, že je holubí jako „cikánský básník“. Napsal: "Cikáni jsou téma. A nic víc. Stejně dobře bych mohl být básníkem šicích jehel nebo hydraulických krajin. Kromě toho mi tento cikánství dává vzhled nekulturního, nevědomého a primitivního básníka, kterého velmi dobře znáte." Nejsem. Nechci být obsaden. “[21]

Rostoucí odcizení mezi Garcíou Lorcou a jeho nejbližšími přáteli dosáhlo svého vrcholu, když surrealisté Dalí a Luis Buñuel spolupracoval na svém filmu z roku 1929 Un Chien Andalou (Andaluský pes). García Lorca to interpretoval, možná chybně, jako brutální útok na sebe.[24] V tomto okamžiku se Dalí setkal také se svou budoucí manželkou Gala. Rodina Garcíi Lorcy, která si byla těchto problémů vědoma (i když možná ne jejich příčin), mu v letech 1929–30 zajistila dlouhou návštěvu Spojených států.

Zelený vítr. Zelené větve.
Loď na moři
a kůň na hoře.
Se stínem v pase
sní na svém balkoně,
zelené maso, zelené vlasy,
s očima studeného stříbra.

Z "Romance Sonámbulo",
(„Náměsíčný románek“), García Lorca

V červnu 1929 odcestoval García Lorca do USA s Fernandem de los Rios na ostrově RMS olympijský, sesterský parník do RMS Titánský.[25] Zůstali většinou v New Yorku, kde Rios zahájil přednáškové turné a García Lorca se zapsal na Columbia University School of General Studies, financovaný jeho rodiči. Studoval angličtinu, ale stejně jako dříve ho více pohltilo psaní než studium. Také trávil čas v Vermont a později v Havana, Kuba.

Jeho sbírka Poeta en Nueva York (Básník v New Yorku, publikovaná posmrtně v roce 1942) zkoumá odcizení a izolaci pomocí některých graficky experimentálních básnických technik a byla ovlivněna Zřícení Wall Street kterého byl osobně svědkem.[26][27][28]

Toto odsouzení městské kapitalistické společnosti a materialistické moderny bylo ostrým odklonem od jeho dřívější práce a označení jako folkloristy.[25] Jeho hra této doby, El Público (Veřejnost), byl publikován až na konci 70. let a nikdy nebyl publikován v plném rozsahu, celý rukopis byl zjevně ztracen. Hispánská společnost Ameriky v New Yorku si však ponechává několik jeho osobních dopisů.[29][30]

Druhá republika

Socha Lorcy v Plaza de Santa Ana, Madrid

Návrat Garcíy Lorcy do Španělska v roce 1930 se shodoval s pádem diktatury Primo de Rivera a založení Druhá španělská republika.[25] V roce 1931 byl García Lorca jmenován ředitelem studentské divadelní společnosti Teatro Universitario La Barraca (Chatrč). Bylo financováno z Druhá republika Ministerstvo školství a bylo pověřeno cestováním po španělských venkovských oblastech s cílem bezplatně představit divákům klasické španělské divadlo. S přenosným pódiem a malým vybavením se snažili přinést divadlo lidem, kteří nikdy žádné neviděli, a García Lorca řídila i hrála. Komentoval: „Mimo Madrid je divadlo, které je ve své podstatě součástí života lidí, téměř mrtvé a lidé podle toho trpí, jako by to bylo v případě, že by ztratili dvě oči nebo uši, nebo chuť. My [La Barraca] jim to vrátíme. “[25] Jeho zkušenosti s cestováním po zbídačeném venkovském Španělsku a New Yorku (zejména mezi afroamerickou populací bez franšízy) jej přeměnily na vášnivého obhájce divadla společenských akcí.[25] Napsal: „Divadlo je školou pláče a smíchu, svobodným fórem, kde muži mohou zpochybňovat normy, které jsou zastaralé nebo se mýlí, a živým příkladem vysvětlit věčné normy lidského srdce.“[25]

Během turné s La Barraca, García Lorca napsal své nyní nejznámější hry „Venkovská trilogie „z Krvavá svatba, Yerma a Dům Bernardy Alby, kteří se vzbouřili proti normám buržoazní španělské společnosti.[25] Vyzval k znovuobjevení kořenů evropského divadla a zpochybnění pohodlných konvencí, jako jsou populární dobové salony komedií. Jeho práce zpochybnila uznávanou roli žen ve společnosti a prozkoumala tabuizovaná témata homoeroticismu a třídy. García Lorca napsal v tomto posledním období svého života malou poezii a v roce 1936 prohlásil: „divadlo je poezie, která vychází z knihy a stává se natolik lidskou, aby mohla mluvit a křičet, plakat a zoufat.“[31]

Busta Federica Garcíi Lorcy v Santoña, Kantábrie

Cestování do Buenos Aires v roce 1933 za účelem přednášek a režie argentinské premiéry filmu Krvavá svatbaGarcía Lorca hovořil o svých destilovaných teoriích o umělecké tvorbě a výkonu ve slavné přednášce Hra a teorie hry Duende. To se pokusilo definovat schéma umělecké inspirace s tím, že velké umění závisí na živém vědomí smrti, spojení s půdou národa a uznání omezení rozumu.[31][32]

Kromě návratu ke klasickým kořenům divadla se García Lorca obrátila také k tradičním formám v poezii. Jeho poslední básnické dílo, Sonetos de amor oscuro (Sonety temné lásky, 1936), byl dlouho považován k byli inspirováni jeho vášní pro Rafael Rodríguez Rapun, sekretář La Barraca. Dokumenty a upomínky odhalené v roce 2012 naznačují, že skutečná inspirace byla Juan Ramírez de Lucas, 19letý muž, se kterým Lorca doufala emigrovat do Mexika.[33] Sonety lásky jsou inspirovány básníkem 16. století San Juan de la Cruz.[34] Subvence La Barraca byla snížena na polovinu pravicovou vládou zvolenou v roce 1934 a její poslední vystoupení bylo uvedeno v dubnu 1936.

Lorca strávil léta na Huerta de San Vicente v letech 1926 až 1936. Zde napsal zcela nebo zčásti některá ze svých hlavních děl, mezi nimi Když uplyne pět let (Así que pasen cinco años) (1931), Krvavá svatba (1932), Yerma (1934) a Diván del Tamarit (1931–1936). Básník žil v Huerta de San Vicente ve dnech těsně před jeho zatčením a atentátem v srpnu 1936.[35]

Přestože kresby Garcíi Lorcy často nedostávají pozornost, byl také talentovaným umělcem.[36][37]

Atentát

Politické a sociální napětí se po vraždě prominentních monarchistů aLidová fronta mluvčí José Calvo Sotelo podle Republikánské útočné stráže (Guardias de asalto ).[38] García Lorca věděl, že bude podezřelý z povstání pravé křídlo pro jeho otevřenost socialista pohledy.[34] Granada byla tak bouřlivá, že už měsíce neměla starostu; nikdo se neodvážil přijmout práci. Když Lorcův švagr Manuel Fernández-Montesinos souhlasil s přijetím funkce, byl do týdne zavražděn. Ve stejný den, kdy byl 18. srpna zastřelen, byl Lorca zatčen.[39]

Předpokládá se, že García Lorca byla zastřelena nacionalistickými milicemi[40][41] dne 19. srpna 1936.[42] Autor Ian Gibson ve své knize Atentát na Garcíu Lorcu tvrdí, že byl zastřelen třemi dalšími (Joaquín Arcollas Cabezas, Francisco Galadí Melgar a Dióscoro Galindo González) na místě známém jako Fuente Grande (dále jen „velký pramen“), které je na silnici mezi Víznar a Alfacar.[43] Policejní zprávy zveřejněné rozhlasovou stanicí Cadena SER v dubnu 2015 dospěl k závěru, že Lorca byl popraven fašistickými silami. Zpráva z doby Franka ze dne 9. července 1965 popisuje spisovatele jako „socialistu“ a „zednáře patřícího k lóži Alhambra“, který se zabýval „homosexuálními a neobvyklými praktikami“.[44][45][46]

O motivech a podrobnostech Lorcovy vraždy se vedou značné diskuse. Byly navrženy osobní nepolitické motivy. Životopisec Garcíy Lorcy, Stainton, uvádí, že jeho zabijáci učinili poznámky o jeho sexuální orientaci, což naznačuje, že to hrálo roli v jeho smrti.[47] Ian Gibson naznačuje, že atentát Garcíi Lorcy byl součástí kampaně hromadného zabíjení, jejímž cílem bylo eliminovat příznivce levicové Lidové fronty.[39] Gibson však navrhuje tuto rivalitu mezi pravicí Španělská konfederace autonomních práv (CEDA) a fašista Vyváženost byl hlavním faktorem Lorcovy smrti. Bývalý poslanec CEDA Ramón Ruiz Alonso zatkl Garcíu Lorcu u Rosalesových doma a byl odpovědný za původní výpověď, která vedla k vydání zatýkacího rozkazu.

Pak jsem si uvědomil, že jsem byl zavražděn.
Hledali mě v kavárnách, na hřbitovech a v kostelech
.... ale nenašli mě.
Nikdy mě nenašli?
Ne. Nikdy mě nenašli.

Z „Bajky a kola tří přátel“,
Básník v New Yorku (1929), García Lorca

Tvrdilo se, že García Lorca byl apolitický a měl mnoho přátel v republikánských i nacionalistických táborech. Gibson to popírá ve své knize o básníkově smrti z roku 1978.[39] Cituje například Mundo Obrero's zveřejněný manifest, který Lorca později podepsal, a tvrdí, že Lorca byl aktivním zastáncem Lidové fronty.[48] Lorca přečetl tento manifest na banketu na počest kolegy básníka Rafael Alberti dne 9. února 1936.

Mnoho antikomunistů soucítilo s Lorcou nebo mu asistovalo. Ve dnech před jeho zatčením našel útočiště v domě umělce a vedení Vyváženost člen Luis Rosales. Důkazy skutečně naznačují, že Rosales byl téměř také zastřelen civilním guvernérem Valdésem za pomoc Garcíi Lorce. Básník Gabriel Celaya napsal ve svých pamětech, že kdysi našel Garcíu Lorcu ve společnosti falangista José Maria Aizpurua. Celaya dále napsal, že Lorca každý pátek večeře se zakladatelem a vůdcem falangistů José Antonio Primo de Rivera.[49] Dne 11. Března 1937 se v falangista tisk odsuzující vraždu a lionizující Garcíu Lorcu; článek byl otevřen: „Nejlepší básník císařského Španělska byl zavražděn.“[50] Jean-Louis Schonberg rovněž předložil teorii „homosexuální žárlivosti“.[51] Dokumentace o vraždě, sestavená v roce 1936 v Franco Žádost, na kterou se odvolává Gibson a další, aniž by ji viděli, se ještě musí vynořit. První publikovaný záznam o pokusu najít Lorcův hrob najdete u britského cestovatele a hispánce Gerald Brenan kniha Tvář Španělska.[52] Navzdory časným pokusům, jako byl Brenan v roce 1949, zůstalo toto místo během francké éry neobjeveno.

Hledejte pozůstatky

Místo výkopu, jaké bylo v roce 1999

V roce 2008 zahájil španělský soudce vyšetřování smrti Lorcy. Rodina García Lorca odmítla námitky proti vykopání potenciálního hrobu poblíž Alfacaru, ale nebyly nalezeny žádné lidské ostatky.[53][54] Vyšetřování bylo zrušeno. Další šetření bylo zahájeno v roce 2016, ale marně.[55]

Na konci října 2009 zahájil tým archeologů a historiků z Granadské univerzity vykopávky mimo Alfacar.[56] Místo bylo identifikováno před třemi desetiletími mužem, který řekl, že pomohl vykopat Lorcův hrob.[57][58] Předpokládalo se, že Lorca je pohřbena nejméně se třemi dalšími muži vedle klikaté horské silnice, která spojuje vesnice Víznar a Alfacar.[59]

Vykopávky začaly na žádost rodiny jiné oběti.[60] Po dlouhotrvající námitce dala souhlas také rodina Lorca.[60] V říjnu 2009 Francisco Espínola, mluvčí ministerstva spravedlnosti Andaluský regionální vláda uvedla, že po letech tlaku bude tělo Garcíy Lorcy „exhumováno během několika týdnů“.[61] Lorcovi příbuzní, kteří se původně postavili proti exhumaci, uvedli, že by mohli poskytnout DNA vzorek za účelem identifikace jeho ostatků.[60]

Na konci listopadu 2009, po dvou týdnech těžby místa, byl obnoven organický materiál, o kterém se věřilo, že jde o lidské kosti. Pozůstatky byly převezeny k prozkoumání na univerzitu v Granadě.[62] Ale v polovině prosince 2009 byly vzneseny pochybnosti o tom, zda budou nalezeny básníkovy ostatky.[63] Vykopávka vyprodukovala „ne jednu kost, kus oděvu nebo střely“, řekla Begoña Álvarez, ministryně spravedlnosti v Andalusii. Dodala: „půda byla hluboká pouze 40 cm, takže byla příliš mělká na hrob.“[64][65] Neúspěšný výkop stál 70 000 EUR.[66]

V lednu 2012 místní historik Miguel Caballero Pérez, autor knihy „Posledních 13 hodin Garcíy Lorcy“,[67] požádal o povolení k vykopání jiné oblasti méně než půl kilometru od místa, kde se domnívá, že se nacházejí ostatky Lorcy.[68]

Tvrzení v roce 2016 od Stephena Robertsa, docenta španělské literatury na Nottinghamské univerzitě, a dalších, že tělo básníka bylo pohřbeno ve studni na Alfacar, nebyla doložena.[69]

Cenzura

Francisco Franco je falangista režim uložil obecný zákaz práce Garcíi Lorcy, který byl zrušen až v roce 1953. Ten rok byl (cenzurován) Obras completas (Kompletní díla) byl vydán. V návaznosti na to Krvavá svatba, Yerma a Dům Bernardy Alby se úspěšně hrály na hlavních španělských pódiích. Obras completas nezahrnoval jeho pozdě silně homoerotický Sonety temné lásky, napsané v listopadu 1935 a sdílené pouze s blízkými přáteli. Byly ztraceny až do 1983/4, kdy byly konečně zveřejněny v konceptu. (Nebyly nalezeny žádné konečné rukopisy.) O životě a smrti Garcíi Lorcy bylo možné ve Španělsku otevřeně diskutovat až po Francově smrti. Důvodem byla nejen politická cenzura, ale také neochota rodiny Garcíy Lorcy umožnit vydání nedokončených básní a divadelních her před vydáním kritického vydání jeho děl.

Jihoafrický římskokatolický básník Roy Campbell, který nadšeně podporoval nacionalisty během občanské války i po ní, později vytvořil uznávané překlady Lorcova díla. Ve své básni Umučení F. García Lorca, Campbell napsal,

Nejen, že přišel o život
Podle atentátů:
Ale s kladivem a nožem
Bylo po tom
- přeloženo.[70]

Památníky

Báseň De profundis v Leidene, Holandsko, poslední ze sady 101 Nástěnné básně v Leidenu malovat

V Granadě, městě jeho narození, Parque Federico García Lorca je věnován jeho památce a zahrnuje Huerta de San Vicente, letní dům rodiny Lorca, otevřený jako muzeum v roce 1995. Areál, včetně téměř dvou hektarů půdy, dvou sousedních domů, uměleckých děl a původního vybavení byly zachovány.[71] Na Avenida de la Constitución v centru města je socha Lorcy a ve výstavbě je kulturní centrum nesoucí jeho jméno.[když? ] a bude hrát hlavní roli při zachování a šíření jeho děl.

Parque Federico García Lorca v Alfacar je nedaleko Fuente Grande; v roce 2009 se při vykopávkách nepodařilo lokalizovat Lorcovo tělo. V blízkosti olivovníku, který někteří označují jako umístění hrobu, je kamenný památník Federica Garcíi Lorcy a všech ostatních obětí občanské války v letech 1936–1939. K památníku jsou každoročně položeny květiny k výročí jeho smrti a při příležitosti výročí se každoročně v parku koná vzpomínková akce zahrnující hudbu a čtení básníkových děl. Dne 17. srpna 2011, při příležitosti 75. výročí atentátu na Lorca a na oslavu jeho života a odkazu, zahrnovala tato akce tanec, zpěv, poezii a dramatické čtení a přilákala stovky diváků.

V Barranco de Viznar, mezi Viznarem a Alfacarem, je pamětní kámen s nápisem „Lorca eran todos, 18. 8. 2002„(„ Všichni byli Lorca “). Barranco de Viznar je místem hromadných hrobů a bylo navrženo jako další možné umístění pozůstatků básníka.

García Lorca je poctěn sochou prominentně umístěnou v Madridu Plaza de Santa Ana. Politický filozof David Crocker v roce 2014 uvedl, že „socha je přinejmenším znakem sporné minulosti: levice si každý den na krk sochy nasadí červený šátek a později si ji vezme někdo zprava. vypnuto."[72]

V Paříži ve Francii si památku Garcíi Lorcy uctívají Zahrada Federica Garcíi Lorcy, v centru francouzského hlavního města, na Seina.

Fundación Federico García Lorca, režírovaný Lorcovou neteří Laurou Garcíou Lorcou, sponzoruje oslavu a šíření spisovatelovy práce a v současné době je[když? ] budova Centro Federico García Lorca v Madridu. Rodina Lorcy uložila všechny dokumenty Federico u nadace, která je drží jejich jménem.[73]

V hotelu Castelar v argentinském Buenos Aires, kde Lorca žil v roce 1933 šest měsíců, byla místnost, kde žil, uchovávána jako svatyně a obsahuje jeho původní spisy a kresby.

V roce 2014 byla Lorca jednou z inauguračních oslavujících v Duhová čestná procházka, a Chodník slávy v San Francisku Castro sousedství všímat si LGBTQ lidé, kteří „významně přispěli ve svých oborech“.[74][75][76]

Viz také

Seznam hlavních děl

Básnické sbírky

  • Impresiones y paisajes (Dojmy a krajiny 1918)
  • Libro de poemas (Kniha básní 1921)
  • Poema del cante jondo (Báseň hluboké písně; napsáno v roce 1921, ale publikováno až v roce 1931)
  • Apartmá (napsáno v letech 1920 až 1923, publikováno posmrtně v roce 1983)
  • Canciones (Písně napsáno v letech 1921 až 1924, publikováno v roce 1927)
  • Romancero gitano (Cikánské balady 1928)
  • Ódy (psáno 1928)
  • Poeta en Nueva York (psáno 1930 - publikováno posmrtně v roce 1940, první překlad do angličtiny jako Básník v New Yorku 1940)[77]
  • Llanto por Ignacio Sánchez Mejías (Nářek pro Ignacia Sáncheze Mejíase 1935)
  • Seis poemas galegos (Šest galicijských básní 1935)
  • Sonetos del amor oscuro (Sonety temné lásky 1936, zveřejněno až v roce 1983)
  • Nářek za smrt toreadora a jiné básně (1937)
  • Primeras canciones (První písně 1936)
  • Tamaritský divan (básně napsané v letech 1931–34 a vydané až po jeho smrti ve zvláštním vydání Revista Hispánica Moderna v roce 1940).
  • Vybrané básně (1941)

Vyberte překlady

  • Poem of the Deep Song - Poema del Cante Jondo, přeložil Carlos Bauer (obsahuje původní španělské verše). City Lights Books, 1987 ISBN  0-87286-205-4
  • Báseň hluboké písně, přeloženo Ralph Angel. Sarabande Books, 2006 ISBN  1-932511-40-7
  • Gypsy Ballads: Verze Romancera Gitana Federica Garcíi Lorcy Přeložil Michael Hartnett. Goldsmith Press 1973
  • „Poet in New York-Poeta en Nueva York,“ přeložili Pablo Medina a Mark Statman (zahrnuje původní španělštinu s předmluvou Edwarda Hirsche), Grove Press, 2008, ISBN  978-0-8021-4353-2; 0-8021-4353-9
  • Cikánské balady, dvojjazyčné vydání přeloženo uživatelem Jane Duran a Gloria García Lorca. Enitharmon Press 2016
  • Sonety temné lásky - Tamaritský divan, dvojjazyčné vydání přeloženo uživatelem Jane Duran a Gloria García Lorca s eseji Christophera Maurera a Andrése Sorie Olmeda. Enitharmon Press 2016

Hry

Krátké hry

  • El paseo de Buster Keaton (Buster Keaton jde na procházku 1928)
  • La doncella, el marinero y el estudiante (Dívka, námořník a student 1928)
  • Quimera (Sen 1928)

Filmové skripty

  • Viaje a la luna (Výlet na Měsíc 1929)

Opery

  • Lola, la Comedianta (Lola, herečka, nedokončená spolupráce s Manuel de Falla 1923)

Kresby a malby

  • Salvador dali, 1925. 160 × 140 mm. Inkoust a barevná tužka na papíře. Soukromá sbírka, Barcelona, ​​Španělsko
  • Busta mrtvého muže, 1932. Inkoust a barevná tužka na papíře. Chicago, Illinois

Seznam děl založených na Garcíi Lorce

Poezie a romány založené na Lorce

Poezie a romány založené na Garcíi Lorce

  • Řecký surrealistický básník a malíř Nikos Engonopoulos napsal báseň: Zprávy o smrti španělského básníka Federica Garcíi Lorcy dne 19. srpna 1936 v příkopu Camino de la Fuente, báseň, která staví vedle sebe skutečnou smrt básníka a symbolickou smrt básníků, které jejich současníci odepisují.
  • Řecký básník Nikos Kavvadias báseň Federico García Lorca, v Kavvadias ' Marabu je věnována památce Garcíi Lorcy a srovnává jeho smrt s válečnými zločiny ve vesnici Distomo, Řecko a v Kessariani v Aténách, kde Nacisté popravili více než dvě stě lidí v každém městě.
  • Allen Ginsberg Báseň „Supermarket v Kalifornii“ zmiňuje Lorcu, která záhadně vystupovala s melounem.
  • Španělský básník Luis Cernuda, který je také součástí Generace '27, napsala elegie Un poeta muerto (F.G.L.).
  • Maďarský básník Miklós Radnóti také napsal báseň o Garcíi Lorce v roce 1937 s názvem Federico García Lorca.[78]
  • Španělský básník se sídlem v New Yorku Giannina Braschi zveřejněno El imperio de los sueños v roce 1988; Braschiho říše snů je poctou Básník v New Yorku.
  • Bob Kaufman a Gary Mex Glazner mít obě písemné hold básně oprávněné Lorca.
  • Óscar Castro Zúñiga napsal Responso a García Lorca krátce po smrti Garcíi Lorcy.
  • Harold Norse má báseň, Srazili jsme vašeho přítele básníka, inspirovaný recenzí Iana Gibsona Smrt Lorcy. Báseň se poprvé objevila v Hotel Nirvana,[79] a nověji v V náboji Ohnivé síly shromážděné básně Harolda severského v letech 1934–2003[80]
  • Španělský básník Antonio Machado napsal báseň El Crimen Fue en Granada, s odkazem na smrt Garcíi Lorcy.
  • Turecký básník Turgut Uyar napsal báseň Tři básně pro Federica Garcíu Lorca včetně řádku ve španělštině (obra completas)
  • Irský básník Michael Hartnett vydal anglický překlad poezie Garcíy Lorcy. García Lorca je také periodickou postavou ve většině Hartnettovy poezie, zejména v básni Rozloučení s angličtinou..
  • Hluboký obraz, poetická forma vytvořená Jerome Rothenberg a Robert Kelly, je inspirován Garcíou Lorcou Hluboká píseň.
  • Vietnamský básník Thanh Thao napsal Kytara Lorca a zhudebnil ho Thanh Tung.
  • Kanadský básník jménem John Mackenzie ve své sbírce publikoval několik básní inspirovaných Garcíou Lorcou Dopisy, které jsem nenapsal, včetně jednoho s názvem Lorca's Lament.
  • V roce 1945 řecký básník Odysseas Elytis (Nobelova cena za literaturu, 1979) přeložil a publikoval část knihy García Lorca Romancero Gitano.
  • Pablo Neruda napsal Óda na Federica Garcíu Lorca (1935) a Velebení pro Federica Garcíu Lorca.
  • Robert Creeley napsal báseň s názvem „After Lorca“ (1952)
  • Jack Spicer napsal knihu básní s názvem Po Lorce (1957).
  • Ruský básník Jevgenij Jevtušenko napsal báseň „Když zavraždili Lorca“ („Когда убили Лорку“), ve kterém vykresluje Lorcu jako blízkého Donu Quijotovi - nesmrtelný symbol oddanosti svým ideálům a neustálému boji za ně.
  • Nicole Krauss obsahuje ve svém románu odkaz na Lorcu Velký dům (2010): „Tehdy mi řekl, že stůl krátce použil Lorca.“ (str. 11) Stůl je ústřední metaforou paměti a břemene dědictví, používanou v celém románu. Viz také strana 13. Krauss také odkazuje na básníka Nerudu.
  • Britský básník John Siddique napsal "Touha po zraku (po Lorce)" zahrnutý v Básně ze severní duše[81]
  • Bengálský básník Sunil Ganguly napsal báseň „Kobir Mirtyu-Lorca Smarane“ (Smrt básníka - na památku Lorcy)
  • Erie, pensylvánský básník Sean Thomas Dougherty vydal knihu básní s názvem Noční směna patřící do Lorcy.[82]
  • Scott Ruescher, autor Tektonika chodníků, knížka publikace Pudding House Publications z roku 2009, získala Cenu Eriky Mumfordové za rok 2013 (za poezii o cestování a mezinárodní kultuře) od New England Poetry Club za pětidílnou báseň „Hledám Lorca“.
  • Báseň španělského občanského války z roku 1948, básníka Edwina Rolfa, „Federico García Lorca“, charakterizuje Lorca jako „uznaného vašich [jeho] zabijáků“, které Rolfe vysmívá jako „muže s klobouky z lakované kůže a duší z lakované kůže. „[83]
  • Spanglish román Jo jo jo! podle Giannina Braschi představuje debatu na večírku mezi latinskoamerickými básníky a umělci o genialitě Lorcy ve srovnání s jinými básníky španělského jazyka.
Komiksy založené na Lorce

Komiksy založené na Garcíi Lorce

  • Holandský umělec komiksu Tobias Tak představil ve svém grafickém románu 20 básní od Lorcy Canciones (Scratch Books, 2017). Práce má umělecký směr Joost Swarte a předmluva překladatele Lorcy Christophera Maurera z Bostonské univerzity.[84]
Hudební díla založená na Lorce

Hudební díla založená na Garcíi Lorce

  • Francis Poulenc složen v 1942/43 jeho Sonáta pro housle na památku Lorcy.
  • Řecký skladatel Stavros Xarchacos napsal velkou skladbu, symfonickou báseň, nářek, kompletní Llanto por Ignatio Sanchez Mejias, od Lorcy. Hudební idiom skladby je pro Španělsko velmi věrný.
  • Španělský flamenco zpěvák Camarón de la Isla album La leyenda del tiempo obsahuje texty napsané nebo založené na dílech Lorcy a velká část alba je o jeho odkazu.
  • Mexický skladatel Silvestre Revueltas složen Homenaje a Federico García Lorca (dílo tří pohybů pro komorní orchestr) krátce po smrti Garcíi Lorcy, dílo provedl ve Španělsku v roce 1937.[85]
  • Italsko-americký skladatel Mario Castelnuovo-Tedesco napsal Romencero Gitano pro smíšený sbor a kytaru, op. 152 na základě básní z Poema del Cante Jondo.
  • Italský avantgardní skladatel Luigi Nono napsal triptych skladeb v letech 1951–53 pod společným názvem Tre epitaffi per Federico García Lorca (España en el corazón, Y su sangre ya viene cantando, a Memento: romance de la guardia civil española), a v roce 1954 složil tříaktový balet s názvem Il mantello rosso s argumentem převzatým od Garcíi Lorcy.
  • Chilský skladatel Ariel Arancibia složeno v roce 1968 Responso a García Lorca na základě básně napsal Óscar Castro Zúñiga krátce po smrti García-Lorcy. Responso a García Lorca byl zahrnut do LP „Homenaje a Óscar Castro Zúñiga“ zaznamenané uživatelem Los Cuatro de Chile a Hector a Humberto Duvauchelle.
  • Americký skladatel George Crumb využívá velkou část poezie Garcíi Lorcy v dílech, jako je ta jeho Starověké hlasy dětí, jeho čtyři knihy Madrigalya jeho části Makrokosmos. Jeho čtyři knihy „Madrigalů“ pro soprán a různé nástroje, jako jsou: pikola, flétna, altová flétna, harfa, vibrafon, perkuse a kontrabas, využívají pro svůj text dvanáct krátkých segmentů Lorcovy poezie.
  • Hudební skladatel Osvaldo Golijov a dramatik David Henry Hwang napsal operu jednoho dějství Ainadamar („Fontána slz“) o smrti Garcíi Lorcy, kterou si po letech vzpomněla jeho přítelkyně herečka Margarita Xirgu, který ho nemohl zachránit. To se otevřelo v roce 2003, s revidovanou verzí v roce 2005. Záznam práce vydané v roce 2006 na Deutsche Grammophon štítek (katalogové číslo 642902) získal v roce 2007 ceny Grammy za nejlepší klasickou současnou skladbu a nejlepší operní nahrávku.
  • Finský modernistický skladatel Einojuhani Rautavaara složil Suite de Lorca („Lorca-sarja“) a Canción de nuestro tiempo („Píseň naší doby“) pro smíšený sbor k textům různých básní Garcíy Lorcy (1972 a 1993).
  • Pogue dramaticky převyprávět příběh o jeho vraždě v písni 'Lorca's Novena' na jejich Hell's Ditch album.
  • Indonéský skladatel Ananda Sukarlan wrote two of his "Four Spanish Songs" based on the poems "Oda a Salvador Dali" and "Las Seis Cuerdas", premiered by soprano Mariska Setiawan in 2016 accompanied on the piano by the composer.
  • Hudební skladatel Dave Soldier adapted multiple Lorca poems to country blues songs in idiomatic English in the Kropotkins' CD, Předzvěsti lásky album, which features a hand drawing of Lorca's face on the cover.
  • Reginald Smith Brindle composed the guitar piece "Four Poems of Garcia Lorca" (1975) and "El Polifemo de Oro" (for guitar, 1982) based on two Lorca poems Adivinanza de la Guitarra a Las Seis Cuerdas[86]
  • Hudební skladatel Dmitrij Šostakovič wrote the first two movements of his 14. symfonie based around García Lorca poems.
  • Francouzský skladatel Francis Poulenc dedicated his Violin Sonata (1943) to Lorca's memory, and quoted (in French) the first line of his poem 'Las Seis Cuerdas' (The Six Strings) - "The guitar makes dreams weep" - at the head of the second movement. Složil své Trois chansons de F Garcia Lorca v roce 1947.
  • Francouzský skladatel Maurice Ohana set to music García Lorca's poem Lament for the death of a Bullfighter (Llanto por Ignacio Sánchez Mejías), recorded by the conductor Ataúlfo Argenta v padesátých letech
  • Spanish rock band Marea made a rock version of the poem "Romance de la Guardia Civil española", named "Ciudad de los Gitanos".
  • Wilhelm Killmayer set five of his poems in jeho písňový cyklus Romanzen v roce 1954.[87]
  • In 1959–1960 Austrian-Hungarian composer Iván Erőd složen La doncella, el marinero y el estudiante, a short opera of 15 minutes based almost exclusively on serial techniques, premiered in May 1960 in Innsbruck
  • V roce 1964 Sándor Szokolay adapted Lorca's play Krvavá svatba do opery, Vérnász, first produced in Budapest.
  • Wolfgang Fortner also wrote an operatic adaptation of Krvavá svatba using a German translation by Enrique Beck, Die Bluthochzeit (1957).
  • V roce 1968 Joan Baez sang translated renditions of García Lorca's poems, "Gacela of the Dark Death" and "Casida of the Lament" on her spoken-word poetry album, Baptism: A Journey Through Our Time.
  • American experimental folk-jazz musician Tim Buckley vydali album s názvem Lorca which included a song of the same name.
  • In 1986, CBS Records released the tribute album Poetas En Nueva York (Poets in New York), včetně představení Leonard Cohen, Paco de Lucía.[88]
  • In 1986 Leonard Cohen's English translation of the poem Pequeño vals vienés by García Lorca reached No. 1 in the Spanish single charts (as Take This Waltz, music by Cohen). Cohen has described García Lorca as being his idol in his youth, and named his daughter Lorca Cohen for that reason.[89]
  • Missa Lorca italský skladatel Corrado Margutti (2008) is a choral setting of the Latinská mše text and the poetry of Lorca. U.S. premiere, 2010.
  • V roce 1967 skladatel Mikis Theodorakis set to music seven poems of the Romancero Gitano – translated into Greek by Odysseas Elytis in 1945. This work was premiered in Rome in 1970 under the same title. In 1981, under commission of the Komische Oper Berlin, the composition was orchestrated as a symphonic work entitled Lorca. V polovině 90. let Theodorakis rearranged the work as an instrumental piece for guitar and symphony orchestra.[90][91][92]
  • In 1986, Turkish composer Zülfü Livaneli složil píseň Atlı v albu Zor Yıllar, using a Turkish translation of Lorca's Canción del Jinete podle Melih Cevdet Anday a Sabahattin Eyüboğlu.
  • In 1989, American composer Stephen Edward Dick created new music for Lorca's ballad "Romance Sonambulo", based on the original text, and with permission from Lorca's estate. The piece is set for solo guitar, baritone and flamenco dance, and was performed in 1990 at the New Performance Gallery in San Francisco. The second performance took place in Canoga Park, Los Angeles v roce 2004.
  • 1n 1998, on the 100th anniversary of his birth, pianist Ben Sidran provedeno The Concert for García Lorca at García Lorca's home, Huerta de San Vicente, on his piano.
  • Americký skladatel Geoffrey Gordon složen Lorca Musica per cello solo (2000), utilizing themes from his 1995 three-act ballet Dům Bernardy Alby (1995), for American cellist Elizabeth Morrow.[93] The work was recorded on Morrow's Monolog CD on the Centaur label and was featured at the 2000 World Cello Congress. Three suites from the ballet, for chamber orchestra, have also been extracted from the ballet score by the composer.
  • Lorca was referenced in the song "Španělské bomby " by English punk rock band The Clash on their 1979 album, volání Londýna.
  • The Spanish guitarist José María Gallardo Del Rey composed his 'Lorca Suite' in 2003 as a tribute to the poet. Taking Lorca's folksong compilations Canciones Españolas Antiguas as his starting point, José María Gallardo Del Rey adds the colour and passion of his native Andalucia, incorporating new harmonisations and freely composed link passages that fuse classical and flamenco techniques.
  • Catalán composer Joan Albert Amargós napsal Homenatje a Lorca for alto saxophone in piano. Its three movements are based on three Lorca poems: "Los cuatro muleros, Zorongo, and Anda jaleo".
  • Composer Brent Parker wrote Lorca's Last Walk for piano solo. This was on the Grade 7 syllabus of the Royal Irish Academy of Music's piano exams, 2003–2008.
  • Greek musician Thanasis Papakonstantinou složen Άυπνη Πόλη with part of Lorca's "Poeta en Nueva York", translated to Greek by Maria Efstathiadi.
  • Catalán composer Joan Albert Amargós napsal Homenatje a Lorca for alto saxophone in piano. Its three movements are based on three Lorca poems: "Los cuatro muleros, Zorongo, and Anda jaleo".
  • Argentinský skladatel Roberto García Morillo composed Cantata No. 11 (Homenaje a García Lorca), 1988–89.
  • In 2000 a Greek rock group Onar composed a song based on Lorca's poem " La balada del agua del mar". Teresa Salgueiro from a Portuguese musical ensemble called Madredeus participates reading the poem during the song.
  • Britský skladatel Simon Holt has set Lorca's words to music in Ballad of the Black Sorrow, for five solo singers and instrumental ensemble, and Canciones, for mezzo-soprano and instrumental ensemble. Jeho opera The Nightingale's to Blame is based on Lorca's Amor de don Perlimplín con Belisa en su jardín.
Theatre, film and television based on Lorca

Theatre, film and television based on García Lorca

  • Federico García Lorca: A Murder in Granada (1976) Humberto López y Guerra and produced by the Swedish Television. In October 1980 the New York Times described the transmission of the film by Spanish Television in June that same year as attracting "one of the largest audiences in the history of Spanish Television".[94]
  • Dramatik Nilo Cruz wrote the surrealistic drama Lorca in a Green Dress about the life, death, and imagined afterlife of García Lorca. The play was first performed in 2003 at the Oregonský shakespearovský festival. The Cruz play Beauty of the Father (2010) also features Lorca's ghost as a key character.[95]
  • Britský dramatik Peter Straughan wrote a play (later adapted as a radio play) based on García Lorca's life, The Ghost of Federico Garcia Lorca Which Can Also Be Used as a Table.
  • TVE broadcast a six-hour mini-series based on key episodes on García Lorca's life in 1987. British actor Nickolas Grace played the poet, although he was dubbed by a Spanish actor.
  • There is a 1997 film called Zmizení Garcíy Lorcy, také známý jako Smrt v Granadě, based on a biography by Ian Gibson. Film získal Imagen Award za nejlepší film.
  • Miguel Hermoso's La luz prodigiosa (Konec tajemství) is a Spanish film based on Fernando Macías' novel with the same name, which examines what might have happened if García Lorca had survived his execution at the outset of the španělská občanská válka.
  • British Screenwriter Philippa Goslett was inspired by García Lorca's close friendship with Salvador dali. The resulting biographical film Malý popel (2009) depicts the relationship in the 1920s and 1930s between García Lorca, Dalí, and Luis Buñuel.[96]
  • American playwright Michael Bradford drama, Olives and Blood, produced by Neighborhood Productions at The HERE Art Center/Theatre, June 2012, focuses on the present day trouble one of the supposed murderers of Lorca.
  • Krvavá svatba is the first part of a ballet / flamenco filmová trilogie v režii Carlos Saura a hrát Antonio Gades a Cristina Hoyos (1981).
  • In a segment of the 2001 animated avant-garde film Probuzení života, Timothy Levitch extemporizes on Lorca's poem Sleepless City (Brooklyn Bridge Nocturne).

Poznámky

  1. ^ Podle Španělské pojmenování zvyků, a person usually uses their father's surname as their main surname. As García is a very widely used name, García Lorca is often referred to by his mother's less-common surname, Lorca. Viz například "Translating Lorca". Nový státník (SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ). 10 November 2008. (A typical example of an article in English where "Lorca" is used in the headline and in most of the text, and "Federico García Lorca" is also stated in full.) Spanish conventions require his name to be listed under "G".
  2. ^ For more in-depth information about the Lorca-Dalí connection see Lorca-Dalí: el amor que no pudo ser a Hanebný život Salvadora Dalího, oběma Ian Gibson.

Reference

  1. ^ "Routledge Modern and Contemporary Dramatists".
  2. ^ Redaktoři Encyklopedie Britannica. "Generation of 1927". Encyklopedie Britannica online. Encyclopædia Britannica Inc., n.d. Web. 18. listopadu 2015
  3. ^ "Generation of 1927 – Spanish literature".
  4. ^ Ian Gibson, The Assassination of Federico García Lorca. Penguin (1983) ISBN  0-14-006473-7
  5. ^ Michael Wood, "The Lorca Murder Case", The New York Review of Books, Sv. 24, No. 19 (24 November 1977)
  6. ^ José Luis Vila-San-Juan, García Lorca, Asesinado: Toda la verdad Barcelona, Editorial Planeta (1975) ISBN  84-320-5610-3 „Archivovaná kopie“. Archived from the original on 6 September 2009. Citováno 28. října 2008.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) CS1 maint: BOT: status original-url neznámý (odkaz)
  7. ^ Reuters, "Spanish judge opens case into Franco's atrocities", International Herald Tribune (16 October 2008) Archivováno 10. února 2009 v Wayback Machine
  8. ^ Estefania, Rafael (18 August 2006). "Poet's death still troubles Spain". BBC novinky. Citováno 14. října 2008.
  9. ^ A b Maurer (2001) p. ix
  10. ^ "Patronato Federico García Lorca, Fuentevaqueros, Granada, Spain". www.patronatogarcialorca.org.
  11. ^ "Casa Museo Federico Garcia Lorca – Valderrubio". www.museolorcavalderrubio.com.
  12. ^ "Huerta de San Vicente". huertadesanvicente.com.
  13. ^ A b Stevenson, R. (2007). "'Musical moments' in the Career of Manuel de Falla's Favorite Friend Federico García Lorca". Meziamerická hudební recenze, 17(1–2), 265–276. Citováno z http://search.proquest.com/docview/1310726 Archivováno 16 November 2018 at the Wayback Machine
  14. ^ A b C d E F Maurer (2001) p. X
  15. ^ A b Maurer (2001) p. xi
  16. ^ Federico García Lorca, "El cante jondo (Primitivo canto andaluz)" (1922), reprinted in a collection of his essays entitled Prosa (Madrid: Alianza Editorial 1969, 1972) at 7–34.
  17. ^ José Luis Cano, García Lorca (Barcelona: Salvat Editores 1985) at 54–56 (Concurso), at 56–58 (play), and 174.
  18. ^ Exposició de dibuixos de Federico García Lorca, Galeries Dalmau, 25 June – 2 July 1927, Barcelona (invitation and catalogue)
  19. ^ Leslie Stainton, Lorca – a Dream of Life, Bloomsbury Publishing, 2013, ISBN  1448213444
  20. ^ A b Maurer (2001) p. xii
  21. ^ A b Maurer (2001) p. xiii
  22. ^ Encyklopedie Britannica: "From 1925 to 1928, García Lorca was passionately involved with Salvador Dalí. The intensity of their relationship led García Lorca to acknowledge, if not entirely accept, his own homosexuality."
  23. ^ Bosquet, Alain, Conversations with Dalí, 1969. pp. 19–20. (PDF format) (of García Lorca) 'S.D.: He was homosexual, as everyone knows, and madly in love with me. He tried to screw me twice... I was extremely annoyed, because I wasn't homosexual, and I wasn't interested in giving in. Besides, it hurts. So nothing came of it. But I felt awfully flattered vis-à-vis the prestige. Deep down I felt that he was a great poet and that I owe him a tiny bit of the Divine Dalí's asshole.'
  24. ^ Buñuel, Luis. Můj poslední povzdech. Translated by Abigail Israel. University of Minnesota Press, 2003. ISBN  0-8166-4387-3. P. 66.
  25. ^ A b C d E F G Maurer (2001) p. xiv
  26. ^ [1] García Lorca, Federico. Poeta en Nueva York, by Río, Ángel del, 1900–1962, Spanish Book edition, Madrid : Taurus, 1958
  27. ^ [2] Río, Ángel del. Historia de la Literatura Española, Holt, Rinehart, and Winston, New York, 1948, pp. 340–343 Library of Congress Card Number 63-18131
  28. ^ Río, Ángel del. Columbia University. Amelia A. de del Rio. Barnard College. II Antología general de la Literatura Española, Federico García Lorca, pp. 785–791, Libro De Poemas, 1960 . Holt, Rinehart, and Winston, New York Library of Congress Card Number 60-6296
  29. ^ "Hispanic Society of America". 16. října 2015.
  30. ^ "Lorca in NY". April 5 – July 20, 2013, Back Tomorrow: Federico García Lorca / Poet in New York , New York Public Library Exhibition. Fifth Avenue at 42nd Street Stephen A. Schwarzman Building, Wachenheim Gallery.
  31. ^ A b Maurer (2001) pxv
  32. ^ Arriving Where We Started by Barbara Probst, 1998. She interviewed surviving FUE/Barraca members in Paris.
  33. ^ Tremlett, Giles (10 May 2012), "Name of Federico García Lorca's lover emerges after 70 years: Box of mementoes reveals that young art critic Juan Ramírez de Lucas had brief affair with Spanish poet", Opatrovník, SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
  34. ^ A b Maurer (2001) pxvii
  35. ^ "Huerta de San Vicente". Huerta de San Vicente. Citováno 14. srpna 2012.
  36. ^ Cecilia J. Cavanaugh "Lorca's Drawings And Poems",
  37. ^ Mario Hernández "Line of Light and Shadow" (trans) 383 drawings
  38. ^ Zhooee, Čas, 20 July 1936
  39. ^ A b C Gibson, Ian (1996). El assasinato de García Lorca (ve španělštině). Barcelona: Plaza & Janes. str. 255. ISBN  978-84-663-1314-8.
  40. ^ Graham, Helen. Španělská občanská válka. A very short introduction. Oxfordská univerzita. 2006. Press. str. 28
  41. ^ Beevor, Antony. Battle for Spain. Španělská občanská válka 1936–1939. Knihy tučňáků. 2006. Londýn. str. 100
  42. ^ Prestone, Paule. Španělská občanská válka. Reakce, revoluce a pomsta. Harperova trvalka. Londýn. 2006. pp. 107–108
  43. ^ Gibson, Ian. The Assassination of Federico García Lorca. Knihy tučňáků. Londýn. 1983. str. 164
  44. ^ López, Alexandro. Documents confirm fascists murdered Spanish poet Federico Garcia Lorca. http://www.wsws.org/en/articles/2015/04/30/lorc-a30.html
  45. ^ Cadena Ser. Los documentos sobre la muerte de Lorca. http://cadenaser.com/ser/2015/04/22/album/1429728588_493577.html#1429728588_493577_1429729133
  46. ^ El Pais "Lorca murdered after confessing, says Franco-era police report" http://elpais.com/elpais/2015/04/23/inenglish/1429783994_803509.html
  47. ^ Stainton, Lorca: Sen o životě.
  48. ^ Gibson, Ian (1996). El assasinato de García Lorca (ve španělštině). Barcelona: Plaza & Janes. str. 52. ISBN  978-84-663-1314-8.
  49. ^ Arnaud Imatz, "La vraie mort de Garcia Lorca" 2009 40 La Nouvelle Revue d'Histoire, 31–34, at pp. 31–2, quoting from the Memoirs.
  50. ^ Luis Hurtado Alvarez, Unidad (11 March 1937)
  51. ^ "Federico Garcia Lorca. L'homme – L'oeuvre" 1956 (Paris, Plon).
  52. ^ Gerald Brenan, Tvář Španělska, Chapter 6, 'Granada'. (Serif, London, 2010).
  53. ^ Giles Tremlett. "No remains found". Opatrovník. Londýn. Citováno 14. srpna 2012.
  54. ^ "Lorca family to allow exhumation". BBC novinky. 18. září 2008. Citováno 28. května 2009.
  55. ^ "Judge opens investigation into death of Spanish poet Federico García Lorca" Opatrovník 18. srpna 2016
  56. ^ Abend, Lisa (29 October 2009). "Exhuming Lorca's remains and Franco's ghosts". Time.com. Citováno 14. srpna 2012.
  57. ^ Gibson pp. 467–8
  58. ^ Giles Tremlett in Madrid (18 December 2009). "article "Spanish archeologists fail to find Federico García Lorca's grave"". Opatrovník. Londýn. Citováno 14. srpna 2012.
  59. ^ "Lorca's Granada" pp. 113–123
  60. ^ A b C Kingstone, Steve (28 October 2009). "article 28 October 2009". BBC novinky. Citováno 14. srpna 2012.
  61. ^ Woolls, Daniel (5 October 2009). "Neznámý". Seattle Times. Seattletimes.nwsource.com. Citováno 14. srpna 2012. Citovat používá obecný název (Pomoc)
  62. ^ ""The Leader" Article "First bones found"". Theleader.info. Archivovány od originál dne 25. února 2012. Citováno 14. srpna 2012.
  63. ^ Reuters – "Doubts rise over Spanish poet Lorca's remains".
  64. ^ "article "Spanish dig fails to find grave of poet Lorca"". BBC novinky. 18. prosince 2009. Citováno 14. srpna 2012.
  65. ^ Giles Tremlett in Madrid (18 December 2009). "article Dec 18 09 – "No remains found"". Opatrovník. Londýn. Citováno 14. srpna 2012.
  66. ^ Irish Times, "Lorca’s grave may be uncovered 78 years after execution"
  67. ^ ""Las trece ultimas horas en la vida de Garcia Lorca" (in Spanish)". Elimparcial.es. Citováno 19. března 2014.
  68. ^ Govan, Fiona (6 January 2012). "New search underway for civil war grave of poet Lorca". The Daily Telegraph. Londýn. Citováno 19. března 2014.
  69. ^ "Remains of Federico García Lorca 'hidden at the bottom of a well'".
  70. ^ Roy Campbell, Vybrané básně, Společnost Henryho Regneryho, 1955. Stránka 283. „O mučednictví F. Garcíy Lorcy.“
  71. ^ "Huertadesanvicente.com". Huertadesanvicente.com. Citováno 14. srpna 2012.
  72. ^ "Democratic Development and Reckoning with the Past: The Case of Spain in Comparative Context". Citováno 16. listopadu 2014.
  73. ^ "The Lorca Foundation". Garcia-lorca.org. Archivovány od originál dne 18. července 2012. Citováno 14. srpna 2012.
  74. ^ Shelter, Scott (14. března 2016). "The Rainbow Honor Walk: San Francisco's LGBT Walk of Fame". Quirky Travel Guy. Citováno 28. července 2019.
  75. ^ "Castro's Rainbow Honor Walk Dedicated Today". SFist - San Francisco News, Restaurants, Events, & Sports. 2. září 2014. Archivovány od originál dne 10. srpna 2019. Citováno 13. srpna 2019.
  76. ^ Carnivele, Gary (2. července 2016). "Second LGBT Honorees Selected for San Francisco's Rainbow Honor Walk". My lidé. Citováno 12. srpna 2019.
  77. ^ Classe, O.; Ac02468681], [Anonymus (2000). Encyclopedia of literary translation into English. ISBN  9781884964367. Citováno 14. srpna 2012.
  78. ^ "RADNÓTI MIKLÓS: ERŐLTETETT MENET (VÁLOGATOTT VERSEK)". oszk.hu.
  79. ^ Hotel Nirvana, San Francisco, City Lights (1974) ISBN  0-87286-078-7
  80. ^ V náboji Ohnivé síly shromážděné básně Harolda severského v letech 1934–2003, New York: Thunder's Mouth Press (2003) ISBN  1-56025-520-X
  81. ^ "John Siddique". John Siddique. Archivovány od originál dne 6. září 2009. Citováno 14. srpna 2012.
  82. ^ Dougherty, Sean Thomas (2004). Nightshift Belonging to Lorca [Paperback]. ISBN  0971805997.
  83. ^ Rolfe, Edwin, Cary Nelson a Jefferson Hendricks. Stromy se staly pochodněmi: Vybrané básně. Urbana: University of Illinois Press, 1995.
  84. ^ https://www.lambiek.net/artists/t/tak_tobias.htm
  85. ^ "Program Notes at the Saint Paul Chamber Orchestra". Archivovány od originál dne 7. září 2009.
  86. ^ "Video – El Polifemo de Oro (for guitar, 1982) by Brindle". Youtube.com. Citováno 14. srpna 2012.
  87. ^ "Romanzen" (v němčině). Schott. Citováno 23. srpna 2017.[trvalý mrtvý odkaz ]
  88. ^ Poetas En Nueva York (Poets in New York) na Diskotéky (seznam verzí)
  89. ^ de Lisle, T. (n.d.) Článek -Hallelujah: 70 things about Leonard Cohen at 70
  90. ^ "Composition review Article by Andreas Brandes 11 August 2004". En.mikis-theodorakis.net. 30. října 1998. Archivovány od originál dne 5. března 2012. Citováno 14. srpna 2012.
  91. ^ "Gail Holst composition review article". Mikis-theodorakis.net. Archivovány od originál dne 20. února 2012. Citováno 14. srpna 2012.
  92. ^ Detail on Theodorakis' works Archivováno 26. října 2007 v Wayback Machine
  93. ^ "Lorca Musica per cello solo". Youtube. 20. června 2009. Citováno 14. srpna 2012.
  94. ^ The Lorca Murder Case New York Times 19 October 1980.
  95. ^ Washington Post article on Beauty of the Father 5. února 2010 accessed 26 February 2010
  96. ^ Ian Gibson, La represión nacionalista de Granada en 1936 y la muerte de Federico García Lorca (1971), Guía de la Granada de Federico García Lorca (1989), Vida, pasión y muerte de Federico García Lorca (1998), Lorca-Dalí, el amor que no pudo ser (1999).

Zdroje

Další čtení

  • Spanish translation: Auclair, Marcelle; García Lorca, Federico; Alberti, Aitana (trans.) (1972). Vida y Muerte de García Lorca (ve španělštině). Mexico City: Ediciones Era. OCLC  889360. (411 pages). Includes excerpts from García Lorca's works.

externí odkazy