Jattends un navire - Jattends un navire - Wikipedia

„J'attends un navire“
Píseň
Jazyk	francouzština
Anglický název	Čekám na loď
Psaný	1934
Skladatel (y)	Kurt Weill a Jacques Deval

"J'attends un navire„, také známá jako„ Čekám na loď “, je píseň napsaná v roce 1934 autorem Kurt Weill s texty od Jacques Deval. Píseň byla napsána pro muzikál Marie Galante [fr ] ale později se stal neoficiální hymnou Francouzský odpor.^[1]

Pozadí

Píseň byla jedním z řady hudebních čísel připravených Weillem pro divadelní adaptaci bestselleru Deval Marie Galante, o francouzské prostitutce, která uvízne Panama a musí pracovat jako špion, aby vydělal dost peněz na návrat do Francie. Weill vstoupil do projektu s nadšením, protože práci potřeboval jako nedávnou uprchlík z nacistického Německa, ale spolupráce s Devalem byla svárlivá, protože ti dva sotva komunikovali.^[2] Po roce psaní měla hra premiéru v Théâtre de Paris dne 22. prosince 1934. Špatně přijatá diváky a kritiky, hra trvala jen tři týdny, ale píseň získala svůj vlastní život prostřednictvím prodeje not a populární nahrávka hvězdy show Florelle.^[3]^[4]

Hudebně je píseň součástí žánru šanson réaliste, styl kabaretní písně psaný z pohledu dělnické třídy nebo jinak pohrdajících žen, populární v první polovině 20. století ve Francii. Texty jsou zpívány z pohledu prostitutky Marie, která se prodává v ulicích za dva dolary („Krásná dívka! / Krásná francouzská dívka / Dva dolary! / Budete potěšeni“). Zpěvačka dále říká, že nečeká na muže, ale na to, aby ji loď odnesla pryč z jejího současného života („To není ty, na koho čekám. / Čekám na loď /, která přijde a Řiďte to, tato loď má vítr mého srdce, který vzdychá / voda mých slz ji unese ").

Text

Nádherná dívka! Bella Francesa!
Deux dolary!
Obsah Tu seras.
Entre chez moi! Mets-toi à l'aise!
Prends-moi, paye-moi
Et va-t'en!
Pars, ce n'est pas toi que j'attends.
J'attends un navire qui viendra
Et pour le conduire, ce navire a
Le vent de mon coeur qui soupire
L'eau de mes pleurs le portera
Et si la mer veut le détruire
Ce navire qui viendra
Je le porterai, ce navire
Jusqu'à Bordeaux entre mes bras!
La-bas na m'appelait Marie
Et les garçons au coin des champs
Me chatouillaient pour que je rie
Et que je cède en me battant.
Více od qui je suis "Chérie"
Prends-moi, paye-moi
Et va-t'en!
J'attends un navire qui viendra
Et pour le conduire, ce navire a
Le vent de mon coeur qui soupire
L'eau de mes pleurs le portera
Et si la mer veut le détruire
Ce navire ...

Nádherná dívka! Krásná francouzská dívka ...
Dva dolary!
Budete potěšeni
Pojď na mé místo. Udělejte si pohodlí!
Vezmi mě! Zaplať mi!
A jdi pryč. Odejít!
Nejsem to ty, na koho čekám.
Čekám na loď, která přijde
a řídit to, tato loď má
vítr mého srdce, který vzdychá
voda mých slz ji unese;
a pokud ji chce moře zničit,
tato loď, která přijde,
Odnesu to, tato loď,
až do Bordeaux v náručí!
Tam mi říkali Marie
a chlapci, v rohu polí
lechtal by mě, aby mě rozesmál
a přinutit mě vzdát se při boji se mnou.
Ale ty, pro které jsem "Miláčku"
Vemte mě, zaplaťte mi
a jít pryč.
Čekám na loď, která přijde
a řídit to, tato loď má
vítr mého srdce, který vzdychá
voda mých slz ji unese;
a pokud to chce moře zničit,
tato loď ...

Pozoruhodné verze

Píseň si užila krátkou módu ve třicátých letech minulého století, kterou zaznamenali kabaretní zpěváci jako Lys Gauty. To bylo přeloženo do angličtiny divadelní kritik Michael Feingold pro 1972 Broadway revue Berlín na Broadway s Kurtem Weillem: Hudební cesta.

Rok	Titul	Umělec	Žánr	Označení	Katalog #
1934	„J'attends un navire“	Lys Gauty	Pop	Polydor	25853
1935	„Le Grand Lustecru / J'attends un navire“	Florelle	Pop	Polydor	52401
1943	Šest písní od Kurta Weilla	Lotte Lenya	Pop	Bost Records	BA 8
1972	„Čekám na loď“ Berlín na Broadway s Kurtem Weillem	Margery Cohen (anglické texty od Michaela Feingolda)	Pop	Paramount	PAS-4000
1986	Ute Lemper zpívá Kurt Weill	Ute Lemper	Pop	Bayer	BR 30 018

V jiných médiích

Píseň byla použita jako téma pro Edie Adams estrádní televizní show, Tady je Edie.^[5]
Instrumentální verze písně byla použita jako téma pro ITV televizní seriál Drž mi palce, o trojici britských špiónů.

Viz také

Marie Galante Film hry Deval z roku 1934

Reference

^ „Pensacola Wham“. Newyorčan: 14–15. 10. června 1944. Weill, malý, něžný čtyřicetičtyřicetiletý muž, který nosí brýle se silnými brýlemi a zbývají mu jen okraje vlasů, není jeho náhodnou popularitou nijak zvlášť nadšený. "Příliš mnohokrát se na mně nic neprojevilo, dokonce ani na Third Avenue," řekl nám, když jsme ho minulý týden volali. Je však nadšený zprávou, že jeho stará píseň, kterou napsal v roce 1934 pro francouzskou hudební hru s názvem Marie Galante, byl přijat francouzským undergroundem. Jmenuje se „J'attends un navire“ - „Čekám na loď“ - a ve hře ji zpívala osamělá prostitutka opuštěná v Panamě, která toužila dostat se zpět do Bordeaux (ach, francouzské drama!) . Jak se dnes zpívá v pařížských kavárnách, znamená to invazní čluny.
^ Mucci, John; Felnagle, Richard (1999). „Marie Galante: Stále čekám.“. Citováno 1. březen, 2019. Weill uvítal příspěvek k jeho skromnému příjmu, ale vztah mezi spolupracovníky byl něco jiného než srdečný. Dne 6. dubna 1934 napsal Lenyi, že „Deval způsobuje velké bolesti hlavy. Je absolutně nejhorší literární schwein, jaké jsem kdy potkal, a to říká hodně. [... H] řekl, že se může soustředit Marie Galante 100%. Takže mu dnes říkám a on říká, že vzlétne za dva týdny - do Hollywoodu! Jinými slovy, nemá v úmyslu hru napsat.`` Je zřejmé, že Devalovo srdce nebylo v díle a hra, kterou napsal, není na jeho obvyklém vtipném a pronikavém stylu - skutečná škoda, když vezmeme v úvahu talent, který na projektu pracoval.
^ Gurewitsch, Matthew (7. listopadu 2008). „Weill (téměř) nikdo neví“. The New York Times. Citováno 2. března 2019. Otevřelo se smíšené recenze
^ Weill, Kurt (1996) [dopis ze dne 23. září 1934]. Speak Low (When You Speak Love): Dopisy Kurt Weill a Lotte Lenya. University of California Press. p.143. ISBN 978-0-520-21240-4. Florelle bude hrát Marii Galante. To je pro ni skvělá volba, protože je kasovní remízou a bude šansony slušně zpívat
^ „Tady je Edie (hudební rozmanitost, v hlavní roli Edie Adams)“. Citováno 2. března 2019. Tato píseň od Marie Galante byla zjevně oblíbená melodie Edie Adamsové, která ji pro ni použila téma píseň

[1] „Pensacola Wham“. Newyorčan: 14–15. 10. června 1944. Weill, malý, něžný čtyřicetičtyřicetiletý muž, který nosí brýle se silnými brýlemi a zbývají mu jen okraje vlasů, není jeho náhodnou popularitou nijak zvlášť nadšený. "Příliš mnohokrát se na mně nic neprojevilo, dokonce ani na Third Avenue," řekl nám, když jsme ho minulý týden volali. Je však nadšený zprávou, že jeho stará píseň, kterou napsal v roce 1934 pro francouzskou hudební hru s názvem Marie Galante, byl přijat francouzským undergroundem. Jmenuje se „J'attends un navire“ - „Čekám na loď“ - a ve hře ji zpívala osamělá prostitutka opuštěná v Panamě, která toužila dostat se zpět do Bordeaux (ach, francouzské drama!) . Jak se dnes zpívá v pařížských kavárnách, znamená to invazní čluny.

[2] Mucci, John; Felnagle, Richard (1999). „Marie Galante: Stále čekám.“. Citováno 1. březen, 2019. Weill uvítal příspěvek k jeho skromnému příjmu, ale vztah mezi spolupracovníky byl něco jiného než srdečný. Dne 6. dubna 1934 napsal Lenyi, že „Deval způsobuje velké bolesti hlavy. Je absolutně nejhorší literární schwein, jaké jsem kdy potkal, a to říká hodně. [... H] řekl, že se může soustředit Marie Galante 100%. Takže mu dnes říkám a on říká, že vzlétne za dva týdny - do Hollywoodu! Jinými slovy, nemá v úmyslu hru napsat.`` Je zřejmé, že Devalovo srdce nebylo v díle a hra, kterou napsal, není na jeho obvyklém vtipném a pronikavém stylu - skutečná škoda, když vezmeme v úvahu talent, který na projektu pracoval.

[3] Gurewitsch, Matthew (7. listopadu 2008). „Weill (téměř) nikdo neví“. The New York Times. Citováno 2. března 2019. Otevřelo se smíšené recenze

[4] Weill, Kurt (1996) [dopis ze dne 23. září 1934]. Speak Low (When You Speak Love): Dopisy Kurt Weill a Lotte Lenya. University of California Press. p.143. ISBN 978-0-520-21240-4. Florelle bude hrát Marii Galante. To je pro ni skvělá volba, protože je kasovní remízou a bude šansony slušně zpívat

[5] „Tady je Edie (hudební rozmanitost, v hlavní roli Edie Adams)“. Citováno 2. března 2019. Tato píseň od Marie Galante byla zjevně oblíbená melodie Edie Adamsové, která ji pro ni použila téma píseň

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]