Ryokan - Ryōkan

Ryōkan Taigu (良 寛 大愚) (1758–1831) byl klidný a nekonvenční Soto Zen Buddhistický mnich, který žil většinu svého života jako a poustevník. Ryokan je připomínán pro jeho poezie a kaligrafie, které představují podstatu zenového života. On je také známý podle jména Ryokwan v angličtině.

Časný život

Ryōkan se narodil Eizó Yamamoto (山 本 栄 蔵, Yamamoto Eizō) ve vesnici Izumozaki v provincii Echigo (nyní Prefektura Niigata ) v Japonsko na vedoucího vesnice. V raném věku se vzdal světa, aby trénoval v nedalekém zenovém chrámu Sōtō Koso-ji odmítl setkat se s rodinou nebo ji přijmout od své rodiny. Kdysi zenový mistr Kokusen navštívil chrám a na Ryōkana jeho chování hluboce zapůsobilo. Požádal o povolení stát se Kokusenovým učedníkem. Kokusen to přijal a oba se vrátili Entsū-ji klášter v Tamashimě (nyní Prefektura Okajama ).

Ryōkan dosáhl právě v Entsuji satori a byla mu předložena Inka podle Kokusen. Následující rok Kokusen zemřel a Ryōkan odešel z Entsū-ji, aby se vydal na dlouhou pouť. Většinu zbytku svého klášterního života prožil jako poustevník. Jeho rozhodnutí odejít z Entsū-ji mohlo být ovlivněno Gentó Sokuchū opat chrámu. V té době Gento agresivně reformoval Soto škola, aby odstranila vnímané „cizí“ prvky, včetně Koan. Učenec Michel Mohr naznačuje, že Ryokan mohl nesouhlasit s úsilím Genta.^[1]

Původně byl vysvěcen jako Ryōkan Taigu. Ryo znamená „dobrý“, kan znamená „široký“ a Taigu znamená „velký blázen“; Ryōkan Taigu by se tedy překládal jako „velkorysý velkorysý blázen“ s odkazem na vlastnosti, které Ryōkanova práce a život ztělesňuje.

Život jako poustevník

Portrét a kaligrafie

Ryōkan strávil většinu času psaním poezie dělá kaligrafie a komunikovat s přírodou. Jeho poezie je často velmi jednoduchá a inspirovaná přírodou. Miloval děti a někdy zapomněl žebrat o jídlo, protože si hrál s dětmi z nedaleké vesnice. Ryōkan odmítl přijmout jakoukoli pozici jako kněz nebo dokonce jako „básník“. V tradici zenu jeho citáty a básně ukazují, že měl dobrý smysl pro humor a nebral se příliš vážně.

Ryokanův hrob

Ryōkan žil velmi jednoduchý život a příběhů o jeho laskavosti a velkorysosti je neúrekem. Ryōkan na smrtelné posteli nabídl následující báseň smrti na Teishin, jeho blízký společník:

裏 を 見 せ 表 を 見 せ て 散 る 紅葉

う ら を 見 せ お も て を 見 せ て 散 る も み じ

ura wo mise / omote wo misete / chiru momiji

Nyní odhaluje svou skrytou stránku
a teď ten druhý - tedy padá,
podzimní listí.^[2]

I když žil Ryokan jednoduchým a čistým životem, projevoval také vlastnosti, které by za normálních okolností pro typického mnicha vybočily. [jako?]

Poslední roky

V roce 1826 Ryōkan onemocněl a nemohl nadále žít jako poustevník. Přestěhoval se do domu jedné ze svých patronek, Kimury Motouemonové, a starala se o něj mladá jeptiška jménem Teishin. „[První] návštěva je oba nadchla a vedla k blízkému vztahu, který rozjasnil poslední roky Ryōkana.“^[3] Ti dva si vyměnili řadu haiku. Básně, které si vyměnili, jsou živé a něžné. Ryōkan zemřel na svou nemoc šestého dne nového roku 1831. „Teishin zaznamenává, že Ryōkan, sedící v meditační pozici, zemřel„ stejně, jako by usnul ““.^[4]

Příběhy o Ryōkan

Tato sekce potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. (srpen 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Je běžnou praxí, že se mnich zdržuje konzumace masa. Jednou mladý mnich seděl na večeři s Ryokanem a sledoval ho, jak jedí ryby. Na otázku proč Ryōkan odpověděl: „Jím ryby, když jsou nabízeny, ale také jsem nechal blechy a mouchy hodovat na mě [když spí v noci]. Vůbec mě netrápí. “

Říká se, že Ryōkan spal jen s většinou svého těla uvnitř moskytiéry, aby neublížil štěnicím venku.

Ryōkan měl rád rýžové víno a někdy ho pil do přebytku. „Posílám jedno z dětí, aby si koupilo venkovské víno / A až budu opilý, odhodím několik řádků kaligrafie.“^[5]

Ryōkan se zúčastnil svatojánských Bon festivalů. Protože to byl mnich, obvykle by se ho nemohl zúčastnit, ale vkrádal se v přestrojení za ženu.

Ryōkan nenáviděl odpad, a tak každé jídlo, které mu bylo nabídnuto, že nejedl, dal do malého hrnce. V průběhu času jídlo zhnilo a naplnilo se červy a dalšími brouky. Když byl Ryōkan varován, aby to nejedl, řekl: „Ne, ne, je to v pořádku. Nechal jsem červy uniknout, než jsem to snědl a chutná skvěle! “

Jednou večer navštívil zloděj Ryōkanovu chatu na úpatí hory, aby zjistil, že není co ukrást. Ryōkan se vrátil a chytil ho. „Prošel jsi dlouhou cestu, abys mě navštívil," řekl prowlerovi, „a neměl by ses vracet s prázdnými rukama. Vezmi si prosím moje oblečení jako dárek." Zloděj byl zmatený. Vzal oblečení a odplížil se. Ryōkan seděl nahý a sledoval měsíc. „Chudák,“ přemítal, „přál bych si, abych mu mohl dát tento krásný měsíc.“ Tento příběh může být interpretací popisu zmíněného Ryōkanem v a haiku:

盗 人 に 取 り 残 さ れ し 窓 の 月

ぬ す っ と に と り の こ さ れ し ま ど の つ き

nusutto ni / torinokosareshi / mado žádné tsuki

Zloděj to nechal za sebou:

měsíc

u mého okna.^[6]

Poznámky

Další čtení

• Kapky rosy na lotosovém listu (Ryokwan zenového buddhismu), předmluva a překlad Gyofu Soma & Tatsukichi Irisawa. (Tokio, 1950)
• Jeden župan, jedna mísa; Zenová poezie Ryōkan (ISBN  0834801264), 1977, přeložil a uvedl John Stevens. Weatherhill, Inc.
• Tři zenoví mistři: Ikkyu, Hakuin, Ryōkan (Kodansha Biographies) (ISBN  4770016514), 1993, John Stevens.
• Zenový blázen: Ryōkan (ISBN  0804821283), 2000, přeloženo s úvodem autorem Misao Kodama a Hikosaku Yanagashima.
• Velký blázen: Zenový mistr Ryōkan: Básně, dopisy a další spisy (ISBN  0-8248-1777-X), 1996, autor Ryuichi Abe (s Peterem Haskem).
• Ryokan: Vybraná Tanka a Haiku, z japonštiny přeložili Sanford Goldstein, Shigeo Mizoguchi a Fujisato Kitajima (Kokodo, 2000)
• Ryokanova kaligrafie, Kiichi Kato; přeložili Sanford Goldstein a Fujisato Kitajima (Kokodo, 1997)
• Sky Above, Great Wind: The Life and Poetry of Zen Master Ryokan (ISBN  1590309820), napsaný Kazuaki Tanahashim, 2012
• Zen básně Ryōkan přeložil Nobuyuki Yuasa, Princeton University Press, 1981.
• Kakurenbo aneb místo pobytu Zen Priest Ryokana s překlady Nobuyuki Yuasa, Eido Frances Carney, Temple Ground Press, 2013. (ISBN  978-0985565114)

externí odkazy

Média související s Ryoukan na Wikimedia Commons

• Kaligrafie na Wayback Machine (archivováno 28. června 2011)
• Překlady do angličtiny na Allpoetry.
• Překlady do angličtiny na Texas A&M University-Corpus Christi
• Japonský zvuk výběru.
• Překlady do angličtiny u Poet Seers.
• Ryōkan jako poustevník.