Papežská hymna - Pontifical Anthem

Papežská hymna a březen
Noty
Noty pro „papežskou hymnu“
Státní hymna   Vatikán
Také známý jako„Marche Pontificale“ (anglicky: „Pontifical March“)
TextRaffaello Lavagna, 1991
HudbaCharles Gounod, 1869
Přijato1949
Předcházet"Marcia trionfale "
Ukázka zvuku
„Inno e Marcia Pontificale“ (pomocná)
Vatikán
Tento článek je součástí a série na
Vatikán
  • Obrys
  • Index
  • Vlajka Vatikánu. Svg Portál Vatikánu
  • 046CupolaSPietro.jpg Portál katolicismu

„Papežská hymna a březen" (italština: Inno e Marcia Pontificale), také známý jako „Papežská hymna", je hymna hrál označit přítomnost Papež nebo jeden z jeho zástupců, například a nuncius a při jiných slavnostních příležitostech.[1] Když Vatikánská vlajka je slavnostně zvýšen, pouze prvních osm pruhy jsou přehrávány.[2]

Zatímco papežská hymna slouží také jako národní hymna z Svatý stolec a Vatikánský městský stát, Vatikán zdůrazňuje, že „jej nelze chápat jako národní hymnu“; je to skladba, jejíž slova a hudba „mluví k srdci mnoha lidí z celého světa, kteří vidí Řím the Viz Peter."[1]

Dějiny

Hudbu složil v roce 1869 Charles Gounod na oslavu 11. dubna 1869 Papež Pius IX zlaté jubileum kněžské vysvěcení. Čistě instrumentální skladba ve třech částech,[3] původně nazvaný „Marche pontificale“ (francouzština pro „Papežský pochod“), se stalo velmi populárním od svého prvního představení.[1][2]. Poprvé bylo provedeno ten den ve čtyři hodiny odpoledne se sedmi pontifikálními kapelami a sborem přes tisíc vojáků.

16. října 1949 Papež Pius XII prohlásil to za papežskou hymnu a nahradil ji Viktorin Hallmayer „“Marcia trionfale "(1857), která byla jako papežská hymna při založení Vatikánského městského státu v roce 1929 považována za hymnu nového státu. Gounodovo" Marche Pontificale "bylo poprvé provedeno v této nové roli během slavnostního ceremoniálu dne Štědrý večer z roku 1949, den před otevřením Svatý rok 1950. Také stará státní hymna byla hrána naposledy, téměř jako projev úcty.[1]

Toho času, Antonio Allegra (1905–1969), který byl tehdy jedním z varhaníků Bazilika svatého Petra, napsal italština text[4] pro hudbu Gounoda. Ostatní texty byly pro hudbu složeny v různých jazycích a od různých autorů.[4] V roce 1991 Raffaello Lavagna z Savona (1918–2015) napsal latinský texty pro čtyřhlasý sbor, na aranžmá od Alberico Vitalini.[3]

Italské texty od Allegry (1949)

Originální italština[4]
 
Roma immortale di Martiri e di Santi,
Roma immortale accogli i nostri canti:
Gloria nei cieli a Dio nostro Signore,
Pace ai Fedeli, di Cristo nell'amore.
 
Te veniamo, Angelico Pastore,
V Te vediamo il mite Redentore,
Erede Santo di vera e santa Fede;
Conforto e vanto a chi combatte e crede,
 
Non prevarranno la forza ed il terrore,
Ma regneranno la Verità, l'Amore.
Salve Salve Roma, patriace eterna di memorie
Cantano le tue glorie, mille palme e mille altari
Roma degli Apostoli, Madre guida dei redenti
Roma luce delle genti, il mondo spera te!
Salve Salve Roma la tue luce non tramonta
Vince l'odio e l'onta lo splendor di tua beltà
Roma degli Apostoli, madre guida dei redenti
Roma luce delle genti, il mondo spera te!
Anglický překlad[4]
 
Ó, Řím, nesmrtelný mučedníků a svatých,
Ó nesmrtelný Řím, přijmi naši chválu:
Sláva na nebesích Bohu, našemu Pánu,
A mír lidem, kteří milují Krista!
 
Přijdeme k tobě, andělský pastore,
V Tobě vidíme něžného Vykupitele,
Svatý dědic pravé a svaté víry;
Pohodlí a útočiště těch, kteří věří a bojují.
 
Síla a teror nepřemohou,
Ale Pravda a Láska budou vládnout.

Latinské texty od Lavagny (1991)

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d Papežská hymna a její historie. Z oficiálních stránek Vatikánského městského státu. Zpřístupněno 21. 6. 2009.
  2. ^ A b Papežská hymna a její historie (v italštině). Z oficiálních stránek Svatého stolce. Zpřístupněno 21. 6. 2009.
  3. ^ A b Partitura pro sbor čtyřhlasů Alberica Vitaliniho s původním latinským textem Monsignora Raffaella Lavagny. Z oficiálních stránek Svatého stolce. Zpřístupněno 21. 6. 2009.
  4. ^ A b C d E Inno Pontificio texty s krátkými historickými poznámkami a souborem MIDI. Z oficiálních stránek Svatého stolce. Zpřístupněno 21. 6. 2009.

Další čtení

externí odkazy