Homeric Řek - Homeric Greek

Homeric Řek je forma Řecký jazyk který byl použit Homere v Ilias a Odyssey a v Homeric Hymns. Je to literární dialekt Starořečtina skládající se převážně z Iontový a Aeolic, s několika formuláři z Arcadocypriot, a písemná forma ovlivněna Podkroví.^[1] To bylo později pojmenováno Epická řečtina protože to bylo používáno jako jazyk epická poezie, obvykle v daktylický hexametr, básníky jako např Hesiod a Theognis z Megary. Skladby v epické řečtině mohou pocházet až ze 3. století před naším letopočtem, ale s nástupem roku zmizelo Koine Řek.

Hlavní rysy

V následujícím popisu jsou diskutovány pouze formy, které se liší od forem pozdější řečtiny. Vynechané formy lze obvykle předvídat ze vzorů viditelných v iontové řečtině.

Fonologie

Homérská řečtina je jako Iontský Řek a na rozdíl od Klasické podkroví, při řazení téměř ve všech případech long ᾱ na η: tedy Homeric Τροίη, ὥρη, πύλῃσι pro půdu Τροίᾱ, ὥρᾱ, πύλαις / πύλαισι "Troy "," hodina "," brány (dat.) ".^[2] Výjimky zahrnují podstatná jména jako θεᾱ́ „bohyně“ a genitiv množného čísla podstatných jmen první deklinace a genitiv jednotného čísla mužských podstatných jmen první deklinace: θεᾱ́ων, Ἀτρεΐδᾱο „bohyň, syna Atreova“.

Podstatná jména

První skloňování^[3]

The jmenovaný jednotné číslo většiny podstatných jmen žen končí na -η, spíše než dlouho -ᾱ, dokonce i po ρ, ε, a ι (iontová funkce): χώρη pro χώρᾱ. Nicméně, θεᾱ́ a některá jména končí na dlouho -ᾱ.

Některá mužská podstatná jména mají zkrátka jmenovaný jednotné číslo -ᾰ spíše než -ης (ναύτης, Ἀτρεΐδης): ἱππότᾰ pro půdu ἱππότης.

Genitiv jednotného čísla mužského jména končí na -ᾱο nebo -εω, spíše než -ου: Ἀτρεΐδᾱο pro půdu Ἀτρείδου.

The genitiv množné číslo obvykle končí -ᾱων nebo -εων: νυμφᾱων pro půdu νυμφῶν.

The dativ množné číslo téměř vždy končí -ῃσι nebo -ῃς: πύλῃσιν pro půdu πύλαις.

Druhé skloňování

Genitiv singuláru: končí v -οιο, stejně jako -ου. Například, πεδίοιο, stejně jako πεδίου.

Genitivní a dativní duální: končí v -οιϊν. Tím pádem, ἵπποιϊν spíše než ἵπποιν.

Datové množné číslo: končí na -οισι a -οις. Například, φύλλοισι, stejně jako φύλλοις.

Třetí skloňování

Akuzativ singuláru: končí na -ιν, stejně jako -ιδα. Například, γλαυκῶπιν, stejně jako γλαυκώπιδα.

Datové množné číslo: končí na -εσσι a -σι. Například, πόδεσσι nebo ἔπεσσι.

Homérské řečtině chybí kvantitativní metateze přítomný v pozdější řečtině:

• Homeric βασιλῆος namísto βασιλέως, πόληος namísto πόλεως
• βασιλ.α namísto βασιλέᾱ
• βασιλςας namísto βασιλέᾱς
• βασιλήων namísto βασιλέων

Homérská řečtina někdy používá jiné stonky:

• πόλεως namísto πόλιος

Poznámka k podstatným jménům:

• -σ- a -σσ- střídají se v homérské řečtině. Může to být metrické. Například, τόσος a τόσσος jsou ekvivalentní; μέσος a μέσσος; ποσί a ποσσί.
• Zakončení -φι (-οφι) lze použít pro dativ jednotného a množného čísla podstatných jmen a přídavných jmen (příležitostně také pro genitiv jednotného a množného čísla). Například, βίηφι (...silou), δακρυόφιν (... se slzami) a ὄρεσφιν (...v horách).

Zájmena

• Singulární zájmeno třetí osoby („on, ona, to“) (relativní) nebo zřídka singulární článek („the“): ὁ, ἡ, τό
• Zájmeno množného čísla třetí osoby („oni“) (relativní) nebo zřídka množné číslo („the“): jmenovaný οἰ, αἰ, τοί, ταί, dativ τοῖς, τοῖσι, τῇς, τῇσι, ταῖς.

Slovesa

Konce osob

-ν se objeví spíše než -σαν. Například, ἔσταν pro ἔστησαν ve třetí osobě množného čísla aktivní.

Třetí množné číslo střední / pasivní často končí na -αται nebo -ατο; například, ἥατο je ekvivalentní k ἧντο.

Časy

Budoucnost: Obecně zůstává nezpracovaná. Například, ἐρέω místo se zobrazí ἐρῶ nebo τελέω místo τελῶ.

Přítomný nebo nedokonalý: Tyto časy mají někdy iterativní formu s písmeny -σκ- předposlední s koncem. Například, φύγεσκον: ‚dál utíkali '

Aorist nebo nedokonalý: Oba časy mohou občas upustit od svých přírůstků. Například, βάλον se může zobrazit místo ἔβαλον, a ἔμβαλε se může zobrazit místo ἐνέβαλε.

Homeric Greek nemá historický dárek napjatý, ale spíše používá příkazy. Soudní příkazy jsou nahrazeny historickou přítomností v posthomérských spisech z Thucydides a Herodotus.^[4]

Spojovací způsob

Spojovací způsob se objevuje s krátkou samohláskou. Tedy forma .ομεν, spíše než ἴωμεν.

Druhý singulární prostřední konjunktivní konec se jeví jako oba -ηαι a -εαι.

Třetí singulární aktivní konjunktiv končí v -σι. Vidíme tedy formu φορεῇσι, namísto φορῇ.

Příležitostně se místo budoucnosti používá obecný výraz a obecné poznámky.

Infinitiv

Infinitiv se objeví s konci -μεν, -μεναι, a -ναι, namísto -ειν a -ναι. Například, δόμεναι pro δοῦναι; ἴμεν namísto ἰέναι; ἔμεν, ἔμμενnebo ἔμμεναι pro εἶναι; a ἀκουέμεν (αι) namísto ἀκούειν.

Smluvní slovesa

U smluvních sloves, kde Attic zaměstnává -ω-, Použije Homeric Greek -οω- nebo -ωω- namísto -αο-. Například Attic ὁρῶντες se stává ὁρόωντες.

Podobně na místech, kde -αε- smlouvy na -α- nebo -αει- smlouvy na -ᾳ-, Ukáže se buď Homeric Greek αα nebo αᾳ.

Příslovce

Příslovkové přípony

-δε vyjadřuje pocit „kam“; πόλεμόνδε ‚do války '

-δον vyjadřuje pocit „jak“; κλαγγηδόν ‚s výkřiky '

-θεν vyjadřuje pocit „odkud“; .όθεν 'shora'

-θι vyjadřuje pocit „kde“; ὑψόθι „nahoře“

Částice

ἄρα, ἄρ, ῥα „tak“ nebo „další“ (přechod)

τε „a“ (obecná poznámka nebo spojovací výraz)

Emphatics

δή 'Vskutku'

ἦ 'jistě'

περ „jen“ nebo „dokonce“

τοι „Říkám ti ...“ (tvrzení)

Další funkce

Ve většině případů neměla homérská řečtina k dispozici pravdivý údaj určitý člen. Ὁ, ἡ, τό a jejich skloňované formy se vyskytují, ale jsou původem ukazovací zájmena.^[5]

Slovní zásoba

Homer ( Ilias a Odyssey ) používá asi 9 000 slov, z nichž 1382 je vlastní jména. Ze 7 618 zbývajících slov je 2 307 hapax legomena.^[6][7]

Vzorek

The Ilias řádky 1–7

Μῆνιν ἄειδε, θεά, Πηληϊάδεω Ἀχιλῆος
οὐλομένην, ἣ μυρί ‘Ἀχαιοῖς ἄλγε’ ἔθηκε,
πολλὰς δ ‘ἰφθίμους ψυχὰς Ἄϊδι προΐαψεν
ἡρώων, αὐτοὺς δὲ ἑλώρια τεῦχε κύνεσσιν
οἰωνοῖσί τε δαῖτα · Διὸς δ ‘ἐτελείετο βουλή ·
ἐξ οὗ δὴ τὰ πρῶτα διαστήτην ἐρίσαντε
Ἀτρεΐδης τε ἄναξ ἀνδρῶν καὶ δῖος Ἀχιλλεύς.

Robert Fitzgerald (1974):

Hněv je teď tvá píseň, nesmrtelná,
Akhilleův hněv, odsouzený ke zkáze,
který způsobil ztrátu Akhaianů při hořké ztrátě
a přeplněné statečné duše do podsvětí,
opouštět tolik mrtvých mužů - mršiny
pro psy a ptáky; a vůle Dia byla splněna.
Začněte, až se oba muži poprvé utkají
rozešel se navzájem -
lord maršál
Agamemnon, Atreův syn a princ Akhilleus.

Viz také

Wikislovník má kategorii na Epická starořečtina

• Starořecké dialekty
• Homerické texty

Reference

Bibliografie

• Pharr, Clyde. Homeric Greek: Kniha pro začátečníky. University of Oklahoma Press, Norman, nové vydání, 1959. Přepracované vydání: John Wright, 1985. ISBN  0-8061-1937-3. První vydání z roku 1920 ve veřejné doméně.
• Stanford, William Bedell (1959) [1947]. "Úvod, gramatický úvod". Homer: Odyssey I-XII. 1 (2. vyd.). Macmillan Education Ltd., str. Ix – lxxxvi. ISBN  1-85399-502-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení

• Bakker, Egbert J., ed. 2010. Společník starořeckého jazyka. Oxford: Wiley-Blackwell.
• Christidis, Anastasios-Phoivos, ed. 2007. Historie starořečtiny: Od počátků do pozdní antiky. Cambridge, Velká Británie: Cambridge University Press.
• Colvin, Stephen C. 2007. Historický řecký čtenář: Mycenaean to the koiné. Oxford: Oxford University Press.
• Edwards, G. Patrick. 1971. Hesiodův jazyk v tradičním kontextu. Oxford: Blackwell.
• Hackstein, Olav. 2010. „Řecký epos“. v Společník starořeckého jazyka. Upravil Egbert J. Bakker, 401–23. Oxford: Wiley-Blackwell.
• Horrocks, Geoffrey C. 1987. „Jónská epická tradice: Byla ve svém vývoji aeolická fáze?“ Minos 20–22: 269–94.
• ––––. 2010. Řek: Historie jazyka a jeho mluvčích. 2. vyd. Oxford: Wiley-Blackwell.
• Janko, Richard. 1982. Homer, Hesiod a Hymns: Diachronický vývoj v epické dikci. Cambridge, Velká Británie: Cambridge University Press.
• ––––. 1992. „Počátky a vývoj epické dikce.“ v Ilias: Komentář. Sv. 4, knihy 13–16. Upravil Richard Janko, 8–19. Cambridge, Velká Británie: Cambridge University Press.
• Lord, Albert B. 1960. Zpěvačka příběhů. Cambridge, MA: Harvard University Press.
• Nagy, Gregory. 1995. „Evoluční model pro tvorbu homérské poezie: Srovnávací perspektivy.“ v Věky Homera. Editoval Jane Burr Carter a Sarah Morris, 163–79. Austin: University of Texas Press.
• Palmer, Leonard R. 1980. Řecký jazyk. Londýn: Faber & Faber.
• Parry, Milmane. 1971. Výroba homérského verše: Shromážděné papíry Milmana Parryho. Upravil Adam Parry. Oxford: Clarendon.
• Reece, Steve. 2009. Homerova okřídlená slova: vývoj raně řeckého epického diktu ve světle ústní teorie. Amsterdam: Brill.
• West, Martin L. 1988. „Vzestup řeckého eposu.“ Journal of Hellenic Studies 108: 151–72.