Jazyky Bolívie - Languages of Bolivia

Část série na
Kultura Bolívie
Bolívijská vlajka.svg
Dějiny
Lidé
  • Bolívijská vlajka.svg Bolívijský portál

The jazyky Bolívie zahrnout španělština; několik desítek domorodých jazyků, nejvýrazněji Aymara, Kečuánština, Chiquitano a Tupi Guaraní; Bolivijský znakový jazyk (úzce souvisí s Americký znakový jazyk ); a jazyk přistěhovalců, jako je Plautdietsch. Domorodé jazyky a španělština jsou podle ústavy z roku 2009 úředními jazyky státu. Ústava říká, že všechny domorodé jazyky jsou úřední a uvádí 36 konkrétních jazyků, z nichž některé zanikly. Španělsky a kečuánsky se mluví především v Andy kraj; Aymara se mluví hlavně v Altiplano kolem jezera Titicaca se v centrální části města mluví Chiquitanem Santa Cruz a Guaraní na jihovýchodě na hranici s Paraguay.

Seznam úředních jazyků

Geografické rozdělení původních jazyků Bolívie.
Distribuce lidí, kteří primárně mluví španělsky, podle obcí v Bolívii
Převládající domorodý jazyk podle obcí. Zobrazeny pouze jazyky> 20%. Na základě sčítání lidu z roku 2001.

Následující jazyky jsou v seznamu uvedeny jako oficiální jazyky Ústava Bolívie.[1]

V roce 2019 ohlásila bolivijská vláda a Mezinárodní institut pro studium jazyků a kultur (Ipelec) plány na rozšíření ústavního uznání na další tři domorodé jazyky.[Citace je zapotřebí ]

  • Joaquiniano
  • Kumsa
  • Paunaka

Demografie

Jazyklidéprocent
Kečuánština2,281,19825.08%
Aymara1,525,32116.77%
Guaraní62,5750.69%
Jiný rodák49,4320.54%
Všichni nativní3,918,52643.09%
Pouze nativní960,49110.56%
Rodilý a španělský2,739,40730.12%
Pouze španělština4,082,21944.89%
španělština6,821,62675.01%
Zahraniční, cizí250,7542.76%
Španělské a zahraniční4,115,75145.25%

Oficiální status

Bolívijská vláda a vlády resortů jsou povinny používat při svém provozu alespoň dva jazyky, jeden je španělský a druhý je vybrán podle okolností a potřeb daného území. Tyto požadavky jsou uvedeny v článku 234 ústavy z roku 2009 a obecného zákona o jazykových právech a politikách (zákon 269 ze dne 2. srpna 2012); zákon stanovil vládním funkcionářům tříletou lhůtu, ačkoli pro úředníky, kteří nedodrželi, nebyl okamžitý trest.[2] Oddělení a samosprávy jsou povinny používat jazyky svého území, vždy včetně španělštiny.[3]

V návaznosti na reformu národního vzdělávání z roku 1994 bylo na školách v zemi zavedeno spolu se španělštinou všech třicet domorodých jazyků.[4] Mnoho škol však reformy neprovedlo, zejména městské školy.[Citace je zapotřebí ]

Bolívijský národní hymnus byl přeložen do šesti domorodých jazyků: aymarština, bésiro-chiquitano, guaraní, guarayu, kečuánština a mojeño-trinitario.[5]

Jazyky bez oficiálního statusu

Standardní němčina mluví 160 000, z nichž je asi 70 000 Mennonité v Oddělení Santa Cruz. Tito mennonité mluví Plautdietsch, a Německý dialekt, jako běžný jazyk, ale ke čtení a psaní používejte standardní němčinu a jako formální jazyk např. v kostele.[6] V blízkosti hranic Bolívie s Brazílií se také mluví portugalsky a asi 0,2% Bolívie mluví tímto jazykem jako svým mateřským jazykem.[7]

Viz také

Reference

  1. ^ Politická ústava státu - článek 5
  2. ^ „Funcionarios deben hablar una lengua originaria desde agosto“. Página Siete. 2015-07-29. Citováno 2018-03-21.
  3. ^ Nueva Constitución Política Del Estado, Aprobada en grande, detalle y revisión. Prosinec 2007, článek 5.
  4. ^ Hornberger, Nancy. 1997. Jazyková politika, jazykové vzdělávání, jazyková práva: domorodé, přistěhovalecké a mezinárodní perspektivy Archivováno 2012-09-15 na Wayback Machine. Jazyk ve společnosti 27: 443. Citováno 28. dubna 2009.
  5. ^ Cuevas, Aleja (9. srpna 2017). „6 de 34 pueblos logran traducir el Himno Nacional - La Razón“. La Razón (ve španělštině). Citováno 2018-03-21.
  6. ^ Ethnologue: Paraguay [1]
  7. ^ http://inecloud.ine.gob.bo/owncloud/index.php/s/w2ZCFwI7qJrwTwD/download

externí odkazy