Péter Esterházy - Péter Esterházy

Nativní forma tohoto osobní jméno je Esterházy Péter. Tento článek používá Pořadí západních jmen když se zmiňuji o jednotlivcích.
Péter Esterházy
Esterházy v roce 2010
Esterházy v roce 2010
narozený(1950-04-14)14.dubna 1950
Budapešť
Zemřel14. července 2016(2016-07-14) (ve věku 66)
Budapešť
obsazeníSpisovatel
Jazykmaďarský
Národnostmaďarský
Alma materUniverzita Eötvöse Loránda
Pozoruhodné práceNebeské harmonie (Harmonia Caelestis, 2000)
Pozoruhodné cenyKossuthova cena
ManželkaMargit Reén
DětiDóra
Marcell
Zsófia
Miklós

Péter Esterházy (14 dubna 1950-14 července 2016) byl maďarský spisovatel. Byl jedním z nejznámějších Maďarů[1][2] a středoevropský[3] spisovatelé své doby. Byl nazýván „vůdčí osobností 20. století Maďarská literatura ",[4] jeho knihy jsou považovány za významné příspěvky k poválečné literatuře.[5]

Životopis

Esterházy se narodil v Budapešť dne 14. dubna 1950, nejstarší syn Mátyáše Esterházyho de Galántha (1919–1998) (hrabě Esterházy do roku 1947, kdy byly zrušeny všechny tituly a hodnosti)[6] a Magdolna Mányoki (1916–1980). Jeho dědeček z otcovy strany byl hrabě Móric Esterházy (1881–1960), který krátce sloužil jako Předseda vlády Maďarska v roce 1917. Prostřednictvím jeho babičky z otcovy strany hraběnky Margit Károlyi (1896–1975) byl jedním z jeho předků hrabě Gyula Károlyi (1871–1947), rovněž předseda vlády v letech 1931–1932.[7][8] Péter měl tři mladší bratry, včetně mezinárodního fotbalisty Márton Esterházy (narozen 1956).

Esterházy byl vzděláván jako matematik a začal psát v 70. letech.[3] Možná je nejlépe známý mimo svou rodnou zemi Nebeské harmonie (Harmonia Caelestis, 2000), který zaznamenává epický vzestup jeho předků během Rakousko-uherská říše k jejich vyvlastnění za komunismu.[2][4] Jeho další román, Přepracované vydání nebo Opravená verze (Javított kiadás, 2002), která se objevila jako dodatek k původní práci, pojednává o jeho poznání, že jeho otec byl informátorem tajné policie během komunistický éra.[4][3]

Po změně režimu v roce 1989 Péter Esterházy odmítl přijmout vrácení jakékoli půdy nebo cenností znárodněných komunisty.

Mnoho z jeho dalších prací se také zabývá zkušenostmi ze života v komunistickém režimu a v postkomunistické zemi.[4][3] Psal stylem, který lze charakterizovat jako postmoderní[3] a jeho prózy popsal John Updike jako „nervózní, náznakové a slangové. ... je tu živost, elektrické praskání. Věty jsou aktivní a konkrétní. Fyzické detaily skákají z temnoty emocionální ambivalence“.[4] V nekrologu publikovaném Reuters, jeho literární technika je popsána jako „Zaměstnává stop-and-go rytmus, jeho psaní se soustředí spíše na zvraty a překvapení než na přímé narativní linie, kombinující osobní zkušenosti s odkazy, citacemi a všemi odstíny vtipů od sarkasmu po toaletní humor, někdy texty jiných autorů. “[3]

Jeho práce byly publikovány ve více než 20 jazycích.[4][3] V Maďarsku mu bylo uděleno několik literárních vyznamenání, včetně prestižních Kossuthova cena v roce 1996,[2] a za svou práci získal ocenění ve Francii, Rakousku, Německu, Slovinsku a Polsku.

Byl velmi kritický vůči autoritářským tendencím Viktor Orbán vláda prohlašuje, že „Orbán není státník“ a že „Orbánův systém škodí Maďarsku. Naše demokracie není liberální, svoboda tisku je omezená a dělba moci je nedostatečná.“[9]

Byl ženatý s Margit Reén a měl čtyři děti.[2]

V říjnu 2015 vyšlo najevo, že trpí rakovina slinivky.[10] Zemřel 14. července 2016.[3]

Původ

Práce publikované v angličtině

(Data s kurzívou se vztahují k původní publikaci, ostatní data se vztahují k publikacím v anglickém jazyce.)

  • Pomáháme slovesům srdce (A szív segédigéi, 1985, 1990, 1991, 1996)
  • Transportéry (Fuharosok, 1983, 1991, 1994)
  • Kniha Hrabal (Hrabal könyve, 1990, 1993, 1994, 1996)
  • Pohled na hraběnku Hahn-Hahn (po Dunaji) (Hahn-Hahn grófnő pillantása, 1991, 1994, 1998, 1999)
  • Ona mě miluje (Egy nő, 1993, 1994, 1997, 1998)
  • Malá maďarská pornografie (Kis magyar pornográfia, 1984, 1995, 1997)
  • Nebeské harmonie: Román (Harmonia Caelestis, 2000, 2004)
  • Ne čl (Semmi művészet, 2008, 2010)

Mezinárodní ocenění

Členství

Reference

  1. ^ Kellan Cummings (srpen 2008). „Rozhovor s Péterem Esterházym“. Slova bez hranic. Citováno 15. července 2016.
  2. ^ A b C d „Maďarský spisovatel Peter Esterhazy umírá v 66 letech“. The New York Times. 14. července 2016. Citováno 16. července 2016.
  3. ^ A b C d E F G h Sandor Peto, Marton Dunai (14. července 2016). „Spisovatel Esterhazy, postmoderní kronikář Maďarska, zemřel v 66 letech“. Reuters. Citováno 15. července 2016.
  4. ^ A b C d E F „V 66 letech zemřel renomovaný maďarský autor Peter Esterhazy“. Denní Sabah. 14. července 2016. Citováno 16. července 2016.
  5. ^ „Péter Esterházy na PEN World Voices Festival“. Maďarská literatura online. 5. prosince 2008. Citováno 15. července 2016. Péter Esterházy, kterého Salman Rushdie představil jako „jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů světové literatury současnosti“, byl ve dnech 29. dubna až 2. května zvláštním hostem na PEN World Voices Festival v New Yorku.
  6. ^ The Statut IV z roku 1947, který v Maďarsku stále platí, prohlašuje zrušení dědičných šlechtických hodností a souvisejících stylů a titulů a rovněž zakazuje jejich používání.
  7. ^ Gudenus, János József (1990). Magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája A – J. Budapešť: Natura. str. 352–380. ISBN  963-234-313-1.
  8. ^ Gudenus, János József (1993). Magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája K – O. Budapešť: Tellér. str. 29–40. ISBN  963-817-800-0.
  9. ^ „Esterházy Péter: Orbán nem államférfi“. 168 óra. Srpna 2015. Citováno 19. dubna 2020.
  10. ^ Marton Dunai (2. října 2015). „Maďarský autor Peter Esterhazy má rakovinu pankreatu: časopis“. Reuters. Citováno 15. července 2016.
  11. ^ A b „Addio Peter Esterhazy. Sua l '“ Amonia Celeste"". RAI Zprávy. Citováno 17. července 2016.
  12. ^ „Péter Esterházy distins cu Ordinul Meritul Cultural in grad de Comandor, Kategoria A“ Literatură"". Agenţide Carte. 2010. Citováno 17. července 2016.
  13. ^ „Österreichischer Staatspreis für Europäische Literatur“. Österreichischer Staatspreis für Europäische Literatur. Archivovány od originál dne 7. ledna 2018. Citováno 17. července 2016.
  14. ^ „Mezinárodní literární ceny ve Vilenici“. kultura.si. Citováno 17. července 2016.
  15. ^ „Mírová cena německého knižního obchodu“. Mírová cena německého knižního obchodu. Citováno 17. července 2016.
  16. ^ „Angelus 2008“. Angelus Award za středoevropskou literaturu. Citováno 17. července 2016.
  17. ^ „Péter Esterházy vyhrává cenu Angelus“. Archivovány od originál dne 23. října 2015. Citováno 26. prosince 2017.
  18. ^ "Melania Mazzucco 'Conversa' Con Peter Esterházy". Premio Mondello. 16. května 2013. Citováno 17. července 2016.
  19. ^ „Masi Foundation, Roll of Honor of Masi Prize Winners“. Masi Foundation. Citováno 17. července 2016.
  20. ^ "Mitglieder". Deutsche Akademie für Sprache und Dichtung. Citováno 17. července 2016.
  21. ^ "Literatur - Mitglieder". Akademie umění v Berlíně. Citováno 17. července 2016.

Další čtení

Bibliografie

  • Tötösy de Zepetnek, Steven (斯蒂文 · 托托西 演). Leg 研究 the 合法化: 一种 新 实用主义 · 整体 化 和 经 主 义 文学 与 文化 研究 方法 (Legitimizace studia literatury: Nový pragmatismus a systémový přístup k literatuře a kultuře). Trans. Ma Jui-ch'i (马瑞琪 翻). Peking: Peking University Press, 1997. 111–134.
  • Tötösy de Zepetnek, Steven. „Kultury, periferie a srovnávací literatura.“ Srovnávací literatura: teorie, metoda, aplikace. Autor: Steven Tötösy de Zepetnek. Amsterdam: Rodopi, 1998. 121–175.

externí odkazy