Attila Bartis - Attila Bartis - Wikipedia
Attila Bartis | |
---|---|
![]() Bartis v roce 2013 | |
narozený | Târgu Mureș, Rumunsko | 22. ledna 1968
obsazení |
|
Jazyk | maďarský |
Státní občanství | Maďarsko |
Vzdělávání | Bálint György Újságíró Iskola (1990–91) |
Pozoruhodné práce | Klid (2001) |
Pozoruhodné ceny | Cena Attily Józsefa (2005) |
Aktivní roky | 1995 – dosud |
Děti | 2 |
Příbuzní | Ferenc Bartis (otec) |
Attila Bartis (narozen 1968) je rumunský maďarský spisovatel, fotograf, dramatik a novinář. Obdržel Cena Attily Józsefa v roce 2005. Jeho knihy byly přeloženy do více než 20 různých jazyků.[1][2] V roce 2001 vydal svůj druhý román, Klid, který byl do filmu adaptován v roce 2008. V roce 2017 se stal členem Széchenyiho akademie literatury a umění.
raný život a vzdělávání
Attila Bartis se narodil v roce 1968 v Târgu Mureș, v Sedmihradsko region Rumunska. Jeho rodiče byli Ferenc Bartis (1936–2006) a Margit Gherasim. Ferenc, jeho otec, byl spisovatel, básník a novinář. Jeho rodina byla součástí pronásledovaných Maďarská menšina Rumunska. V návaznosti na Maďarská revoluce z roku 1956, Ferenc byl uvězněn v Vězení Gherla ale dostal amnestii od Nicolae Ceaușescu o sedm let později a propuštěn. Attila vyrůstal v kreslení, malování, fotografování a psaní básní a povídek. Jeho matka, která hrála na housle, zemřela v létě roku 1983. V roce 1984 byl šestnáctiletému Attilovi a jeho otci zbaven rumunského občanství a byl jim vydán cestovní pas bez státní příslušnosti. Doporučili jim odejít do Maďarska. Attila se přestěhoval se svým otcem do Budapešť. Attila absolvoval a tělocvična v Škůdce. V letech 1990 až 1991 studoval fotografii na Bálint György Újságíró Iskola z Magyar Újságírók Országos Szövetsége (MÚOSZ). Pracoval jako fotograf a v ojetém knihkupectví.[3][4][5][6][7]
Kariéra
Psaní
V roce 1995, ve věku dvaceti sedmi, vydal svůj debutový román Séta. V roce 1998 jeho debutová sbírka povídek, A kéklő pára, byl publikován. Bartis je možná nejlépe známý pro svůj román Klid (maďarský: Nyugalom), která byla zveřejněna v roce 2001. Klid byl adaptován do filmu s názvem Nyugalom (2008). Film režíroval Róbert Alföldi a hvězdy Dorottya Udvaros, Zalán Makranczi, Dorka Gryllus a Judit Hernádi.[4] Klid byl do angličtiny přeložen Imrem Goldsteinem v roce 2008. Bylo to poprvé, co byla jeho práce přeložena do angličtiny.[8] Goldsteinův překlad vyhrál Cena za nejlepší přeloženou knihu (2009).[9]
Po dobu jednoho roku, Bartis psal povídky v feuilleton časopisu Élet és Irodalom, publikování jednoho příběhu každý měsíc. V roce 2005 publikoval Lázár apokrifek, sbírka dvanácti povídek, které pro časopis napsal.[10][11]
V roce 2010 vydali Bartis a básník István Kemény knihu s názvem Amiről lehet, který obsahuje rozhovory z rozhovorů, které navzájem vedli.[12] V roce 2010 publikoval Tizenegy novela, antologie skládající se z jedenácti Bartisových povídek, z nichž všechny byly dříve publikovány v A kéklő pára a Lázár apokrifek, s výjimkou příběhu „Gyergyó éghajlata“.[13]
V roce 2019 zveřejnil Bartis Az eltűnt idő nyoma, sbírka záznamů v deníku a „poznámek“.[14][15]
Na začátku roku 2000 strávil Bartis pobyt v zahraničí a DAAD stipendium v Berlíně v Německu a poté Jáva, Indonésie na chvíli. Jeho třetí román, Vége, vyšlo v roce 2015. Bylo to částečně napsáno, když žil v Indonésii.[4]
Bartis získal několik ocenění, včetně roku 1997 Cena Tibora Déryho , 2002 Cena Sándora Máraiho a 2005 Cena Attily Józsefa. V roce 2006 mu byla udělena cena A Magyar Köztársasági Érdemrend lovagkeresztje. V roce 2017 se stal členem Széchenyiho akademie literatury a umění.[4][16]
Jeho knihy byly přeloženy do angličtiny, arabštiny, francouzštiny, němčiny, čínštiny, španělštiny, portugalštiny, turečtiny, rumunštiny, polštiny, češtiny, chorvatštiny, norštiny, estonštiny, srbštiny, holandštiny, italštiny, slovenštiny, ruštiny, makedonštiny a ujgurštiny.[16]
Fotografování
Jako fotograf byly jeho fotografie vystaveny na mnoha výstavách.[16][17] Bartisův první průlom ve fotografii byl v roce 1996, kdy jeho Az Engelhard-hagyaték výstava fotografií byla vystavena v budově Műcsarnok-Dorottya Galéria v Budapešti. Exponát představoval portréty spisovatelů, které byly spárovány s portréty žen a každý z dvaceti čtyř spisovatelů napsal báseň nebo povídku pro svůj ženský portrét. Výstava měla později úspěch Literaturhaus v Frankfurt, Německo v roce 1999. Az Engelhard-hagyaték byl také později vystaven na Czuły Barbarzyńca ve Varšavě v roce 2006. V roce 1998 jeho Fotografie Pygmalion výstava byla vystavena na Vintage Galéria v Budapešti.[4]
V roce 2010 vydal Bartis fotoknihu s názvem Csöndet úgy, představující 365 fotografií s nízkým rozlišením pořízených mobilním telefonem od ledna 2005 do prosince 2008.[18][19] V roce 2016 vydal fotoknihu s názvem Világ leírása, részlet, s textem Istvána Keménye.[20] Fotografie byly vystaveny v Deák Erika Galéria v Budapešti v roce 2016.[2] V roce 2018 vydal fotoknihu s názvem Szigeteken, s textem Kathariny Narbutovičové, Zsolta Petrányiho a Attily Szűcse. Byla to jeho dosud největší fotokniha s fotografiemi pořízenými v letech 2014 až 2017, většinou v Jáva, kolem Yogyakarta v Indonésii.[21] Fotografie byly vystaveny v Mai Manó Ház v Budapešti v roce 2018.[22]
Dramata
Bartis se přizpůsobil Klid do dramatické hry s názvem Anyám, Kleopátro, který měl premiéru na Národní divadlo v Budapešti v roce 2003. Hru režíroval Dezső Garas a hrál Dorottya Udvaros. Bartis debutoval jako divadelní režisér v roce 2016 a režíroval svou hru Rendezés na Národní divadlo v Târgu Mureș, Rumunsko. Drama připomínalo oběti Maďarská revoluce z roku 1956. To bylo také představeno na Komediální divadlo v Budapešti v roce 2017.[4]
Osobní život
Bartis žije v Budapešti od roku 1984 a částečně v něm žil Yogyakarta (Java, Indonésie) od roku 2014.[16]
Oženil se v roce 1990. Jeho dcera se narodila v roce 1990 a jeho syn se narodil v roce 1993.[4][23]
Bibliografie
Romány
- Séta. Budapešť: Balassi Kiadó /József Attila Kör (JAK-füzetek 76). 1995. ISBN 978-963-506-016-0.[24]
- Nyugalom. Budapešť: Magvető Könyvkiadó. 2001. ISBN 978-963-14-2251-1.
- Klid. Přeložil Goldstein, Imre. Brooklyn: Archipelago Books. 2008. ISBN 978-0-9800330-0-7.[25]
- Vége. Budapešť: Magvető Kiadó. 2015. ISBN 978-963-14-3340-1.[26]
Sbírky povídek
- A kéklő pára - Novellák (1995–1998). Budapešť: Magvető Könyvkiadó. 1998. ISBN 978-963-14-2118-7.[27]
- Lázár apokrifek. Budapešť: Magvető Könyvkiadó. 2005. ISBN 978-963-14-3404-0.[28]
- Tizenegy novela. 2010.[29]
Hry
- Anyám, Kleopátro (2002)
- Romlás (2005)
- Rendezés (2013)
Literatura faktu
- Bartis, Attila; Kemény, István (2010). Amiről lehet. Budapešť: Magvető Kiadó. ISBN 978-963-14-2702-8.[30]
- Az eltűnt idő nyoma. Budapešť: Magvető Kiadó. 2019. ISBN 978-963-14-3880-2.[15]
Fotoknihy
- Csöndet úgy. Naplóképek 2005. leden - 2008. prosinec. Budapešť: Magvető Kiadó. 2010. ISBN 978-963-14-2842-1.[18]
- Bartis, Attila; Kemény, István (2016). Világ leírása, részlet. Budapešť: Deák Erika Galéria. ISBN 978-963-12-5159-3.[20]
- Bartis, Attila; Narbutovič, Katharina; Petrányi, Zsolt; Szűcs, Attila (2018). Szigeteken. Budapešť: Magvető Kiadó. ISBN 978-963-14-3650-1.[21]
Výstavy
- Az Engelhard-hagyaték
- Műcsarnok-Dorottya Galéria, Budapešť, 1996[31]
- Literaturhaus, Frankfurt, 1999[16][32]
- Czuły Barbarzyńca , Varšava, 2006[16]
- Fotografie Pygmalion
- 33 fotográfia
- Világ leírása, részlet
- Deák Erika Galéria, Budapešť, 2016[2]
- Szigeteken
- Mai Manó Ház, Budapešť, 2018[22]
Adaptace
Divadlo
Rok | Titul | Divadlo | Umístění | Režisér | Ref. |
---|---|---|---|---|---|
2003 | Anyám, Kleopátro (adaptace Anyám, Kleopátro) | Národní divadlo | Budapešť, Maďarsko | Dezső Garas | [37] |
2009 | Romlás (adaptace Romlás) | Komediální divadlo v Budapešti | Budapešť, Maďarsko | János Szikora | [38] |
2013 | Prapadul (adaptace Romlás) | Národní divadlo | Iași, Rumunsko | Lucian Dan Teodorovici | [17][39] |
2014 | Meine Mutter, Kleopatra! (adaptace Nyugalom) | Dolnorakouské státní divadlo | St. Pölten, Rakousko | Róbert Alföldi | [40] |
2015 | Nyugalom (adaptace Nyugalom a Anyám, Kleopátro) | Národní divadlo | Târgu Mureș, Rumunsko | Afrim Radu | [41] |
2016 | Rendezés (adaptace Rendezés) | Národní divadlo | Târgu Mureș, Rumunsko | Attila Bartis | [42] |
2017 | Rendezés (adaptace Rendezés) | Komediální divadlo v Budapešti | Budapešť, Maďarsko | Rémusz Szikszai | [43] |
Film
Rok | Titul | Ředitel | Ref. |
---|---|---|---|
2008 | Nyugalom (inzerát. z Nyugalom) | Róbert Alföldi | [44][45] |
Ocenění a vyznamenání
- 1997: Cena Tibora Déryho[46]
- 2002: Cena Sándora Máraiho[46]
- 2005: Cena Attily Józsefa[46]
- 2006: Rytířský kříž Řád za zásluhy Maďarské republiky[47]
- 2009: Cena za maďarské umění[48]
- 2009: Cena za nejlepší přeloženou knihu (pro Klid)[49]
- 2010: Cena Ernő Szép (pro Romlás)[50]
- 2016: Cena literárního publika Libri (pro Vége)[51][52]
- 2018: Magyarország Babérkoszorúja díjat[53]
Stipendia
- 1995: Společenstvo Zsigmonda Móricze[16]
- 1996: Maďarská Sorosova nadace Literární stipendium[54][16]
- 1997, 1999, 2003: Národní kulturní fond Literární stipendium[17]
- 1998, 1999, 2001: Fotografické stipendium Józsefa Pécsiho[17]
- 2000: Péter Horváth Literární stipendium[16]
- 2002: Grant dramatiků Istvána Örkényho[17]
- 2005: Szolnok Szigligeti divadlo Stipendia dramatiků[17]
- 2006: Literární kolokvium v Berlíně Stipendium rezidence[17][55]
- 2006: Maďarský kulturní institut ve Varšavě Umělec Grant[56][17]
- 2007–2008: Program DAAD Artists-in-Berlin[5]
- 2010: Šanghajský psací program[57]
- 2012: Tianjin Binhai New Area International Writing Program[58][59]
- 2013–2014: Landis + Gyr Literární stipendium, Berlín[16]
- 2014: DAAD Grant na opětovné pozvání[17]
Reference
- ^ „Attila Bartis“. Deák Erika Galéria. Citováno 29. března 2020.
- ^ A b C „A világ leírása, részlet“. Deák Erika Galéria. 7. dubna 2016. Citováno 29. března 2020.
- ^ "Bartis Attila". Írólap. Archivovány od originál dne 4. října 2018. Citováno 29. března 2020.
- ^ A b C d E F G „Visszapillantó tükör - Bartis Attila 50 éves“. NullaHatEgy. 21. ledna 2018. Citováno 29. března 2020.
- ^ A b "Životopis: Bartis, Attila". Berliner Künstlerprogramm. Citováno 31. března 2020.
- ^ Tóth, Hajnal (2. března 2018). „Nem döntés kérdése, hogy mit ír az ember“. Várad.ro. Citováno 31. března 2020.
- ^ Fried, Noémi Lujza (24. února 2018). „Az egyik legismertebb kortárs magyar író volt a nagyváradi Törzsasztal vendége“. Maszol.ro. Citováno 31. března 2020.
- ^ „Recenze beletrie: Klid, Attila Bartis, autor, Imre Goldstein, překladatel“. Vydavatelé týdně. 3. listopadu 2008. Citováno 29. března 2020.
- ^ „Attila Bartis a Brian Evenson« tři procenta “. Citováno 6. září 2020.
- ^ Harci, Andor (19. ledna 2006). „Az ember, aki nem látott csodát“. Litera. Citováno 29. března 2020.
- ^ „Ma: Bartis Attila“. Szeretlek Magyarország. 20. května 2013. Citováno 29. března 2020.
- ^ Modor, Bálint (4. května 2011). "Jak můžeš". KuK - Kultúra és Kritika. Pázmány Péter Catholic University. Citováno 29. března 2020.
- ^ „Tizenegy novella · Bartis Attila · Könyv“. moly.hu. Citováno 29. března 2020.
- ^ Décsy, Eszter (1. listopadu 2019). „Az idő mélyebb és felszínesebb nyomai“. PRAE.HU. Citováno 30. března 2020.
- ^ A b „Az eltűnt idő nyoma“. Magvető Kiadó. Citováno 30. března 2020.
- ^ A b C d E F G h i j "Bartis Attila". Szépírók Társasága. Citováno 29. března 2020.
- ^ A b C d E F G h i „Bartis Attila életrajz“. Mai Manó Ház. Citováno 29. března 2020.
- ^ A b „A csöndet úgy“. Magvető Kiadó. Citováno 29. března 2020.
- ^ Levente, Pál Dániel (29. prosince 2010). „Hogy olvassuk vagy miért ne a csöndet úgy?“. PRAE.HU. Citováno 29. března 2020.
- ^ A b „OSzK MNB KÖNYVEK BIBLIOGRÁFIÁJA 2016 - 20. évfolyam, 15. szám Bibliográfiai tételek szakrendben“. Citováno 29. března 2020.
- ^ A b "A szigeteken". Magvető Kiadó. Citováno 29. března 2020.
- ^ A b „Bartis Attila: A szigeteken“. Mai Manó Ház. Citováno 29. března 2020.
- ^ ""Abszurditás lenne, ha tagadnám a prózám személyességét "- Beszélgetés Bartis Attilával". NullaHatEgy. 16. listopadu 2015. Citováno 29. března 2020.
- ^ „A séta - JAK-füzetek 76. (Budapest, 1995)“. Szaktárs. Citováno 31. března 2020.
- ^ "Klid". Archipelago Books. Citováno 29. března 2020.
- ^ „Vége“. Magvető Kiadó. Citováno 29. března 2020.
- ^ „Bartis Attila - A kéklő pára - Novellák (1995-1998)“. Múzeum Antikvárium. Citováno 31. března 2020.
- ^ „A Lázár - apokrifek“. Magvető Könyvkiadó. Citováno 31. března 2020.
- ^ „Bartis Attila: Tizenegy novela“. Magyar Elektronikus Könyvtár. Citováno 31. března 2020.
- ^ „Amiről lehet“. Magvető Kiadó. Citováno 29. března 2020.
- ^ „A Kulturális Kapcsolatok Intézete Kiállítóterme - Dorottya Galéria kiállításai: 1955–2009“ (PDF). Műcsarnok. Citováno 29. března 2020.
- ^ „Rendezvények augusztus 18-tól říjen 12-ig“. Frankfurt'99. Citováno 29. března 2020.
- ^ „Archiv výstav VINTAGE GALÉRIA“. VINTAGE GALÉRIA. Citováno 29. března 2020.
- ^ Szőnyei, Tamás (6. října 1999). ""Valamit megsemmisíteni néha nehezebb, mint létrehozni "(Bartis Attila író, fotográfus)". Magyar Narancs. Citováno 29. března 2020.
- ^ „Fotográfia és irodalom“. Litera. 7. září 2007. Citováno 29. března 2020.
- ^ „Kemény István: Szentelt víz“. Sófár Portál. 30. září 2007. Citováno 29. března 2020.
- ^ „Anyám, Kleopátra“. Nemzeti Színház. Citováno 31. března 2020.
- ^ Sztrókay, András (únor 2010). „Sztrókay András: Kortársunk, a romlás“. Színház.net. Citováno 31. března 2020.
- ^ „Scriitori in center: Ioana Parvulescu, Attila Bartis a Filip Florian au vorbit despre amestecul fictiunii in realitate“. Suplimentul de cultură. 28. října 2013. Citováno 31. března 2020.
- ^ Affenzeller, Margarete (14. března 2014). „Ja, tak haben wir gelebt vor der Wende“. Der Standard. Citováno 31. března 2020.
- ^ „Nyugalom“. Nemzeti Szinház Marosvásárhely. Citováno 31. března 2020.
- ^ "Rendezés". Nemzeti Szinház Marosvásárhely. Citováno 31. března 2020.
- ^ "Rendezés". Vígszínház. Citováno 31. března 2020.
- ^ Horeczky, Krisztina (3. února 2008). „Alföldi Róbert: Nyugalom“. film.hu. Citováno 31. března 2020.
- ^ „Nyugalom“. Nemzeti Filmintézet. Citováno 31. března 2020.
- ^ A b C „A Nyugalom kapta a legjobb fordítás díját Amerikában“. HVG. MTI. 20. února 2009. Citováno 31. března 2020.
- ^ „Állami kitüntetések az 1956. říjen 23-i forradalom 50. évfordulója alkalmából“. Nemzeti Erőforrás Minisztérium. 20. října 2006. Citováno 31. března 2020.
- ^ „A Magyar Művészetért Díj 2009-ben“ (PDF). MEK (Magyar Elektronikus Könyvtár). str. 207. Citováno 31. března 2020.
- ^ „Nejlepší překlad knihy Longlist 2008: Klid Attily Bartis« Tři procenta “. Citováno 28. září 2020.
- ^ „Szőcs Géza kultúráért felelős államtitkár átadta a Szép Ernő-jutalmakat“. Nemzeti Erőforrás Minisztérium. 22. září 2010. Citováno 31. března 2020.
- ^ „Megvannak a Libri irodalmi díj nyertesei“. Fidelio.hu. 26. května 2016. Citováno 31. března 2020.
- ^ "Libri irodalmi díj: vaskos regényt díjazott a közönség". HVG. 25. května 2016. Citováno 31. března 2020.
- ^ MTI (13. března 2018). „Művészeti kitüntetéseket adtak át március 15. alkalmából“. Híradó. Citováno 29. března 2020.
- ^ "Korábbi díjazottak listája". Magyar Soros Alapítvány. Citováno 31. března 2020.
- ^ „Attila Bartis“. Literarisches Colloquium Berlin. Citováno 31. března 2020.
- ^ „Bemutatkoztak a külföldi intézetek új vezetői“. kultúra.hu. MTI. 5. července 2005. Citováno 31. března 2020.
- ^ Minji, Yao (8. října 2010). „Zahraniční spisovatelky mají pocit, že jsou v Šanghaji“. Šanghaj denně. Citováno 31. března 2020.
- ^ „2012 年 中国 天津 滨海 新区 国际 作家 写作 营 开 营“. Sdružení spisovatelů v Číně. 5. září 2012. Citováno 31. března 2020.
- ^ „国际 写作 营 : 文化 需要 慢 下来 , 沉下来“. China Youth Daily. Sina Corp. 18. září 2012. Citováno 31. března 2020.