Attila Bartis - Attila Bartis - Wikipedia

Attila Bartis
Bartis in 2013
Bartis v roce 2013
narozený (1968-01-22) 22. ledna 1968 (věk 52)
Târgu Mureș, Rumunsko
obsazení
  • Spisovatel
  • fotograf
  • dramatik
  • novinář
Jazykmaďarský
Státní občanstvíMaďarsko
VzděláváníBálint György Újságíró Iskola (1990–91)
Pozoruhodné práceKlid (2001)
Pozoruhodné cenyCena Attily Józsefa (2005)
Aktivní roky1995 – dosud
Děti2
PříbuzníFerenc Bartis (otec)

Attila Bartis (narozen 1968) je rumunský maďarský spisovatel, fotograf, dramatik a novinář. Obdržel Cena Attily Józsefa v roce 2005. Jeho knihy byly přeloženy do více než 20 různých jazyků.[1][2] V roce 2001 vydal svůj druhý román, Klid, který byl do filmu adaptován v roce 2008. V roce 2017 se stal členem Széchenyiho akademie literatury a umění.

raný život a vzdělávání

Attila Bartis se narodil v roce 1968 v Târgu Mureș, v Sedmihradsko region Rumunska. Jeho rodiče byli Ferenc Bartis [hu ] (1936–2006) a Margit Gherasim. Ferenc, jeho otec, byl spisovatel, básník a novinář. Jeho rodina byla součástí pronásledovaných Maďarská menšina Rumunska. V návaznosti na Maďarská revoluce z roku 1956, Ferenc byl uvězněn v Vězení Gherla ale dostal amnestii od Nicolae Ceaușescu o sedm let později a propuštěn. Attila vyrůstal v kreslení, malování, fotografování a psaní básní a povídek. Jeho matka, která hrála na housle, zemřela v létě roku 1983. V roce 1984 byl šestnáctiletému Attilovi a jeho otci zbaven rumunského občanství a byl jim vydán cestovní pas bez státní příslušnosti. Doporučili jim odejít do Maďarska. Attila se přestěhoval se svým otcem do Budapešť. Attila absolvoval a tělocvična v Škůdce. V letech 1990 až 1991 studoval fotografii na Bálint György Újságíró Iskola [hu ] z Magyar Újságírók Országos Szövetsége [hu ] (MÚOSZ). Pracoval jako fotograf a v ojetém ​​knihkupectví.[3][4][5][6][7]

Kariéra

Psaní

V roce 1995, ve věku dvaceti sedmi, vydal svůj debutový román Séta. V roce 1998 jeho debutová sbírka povídek, A kéklő pára, byl publikován. Bartis je možná nejlépe známý pro svůj román Klid (maďarský: Nyugalom), která byla zveřejněna v roce 2001. Klid byl adaptován do filmu s názvem Nyugalom (2008). Film režíroval Róbert Alföldi a hvězdy Dorottya Udvaros, Zalán Makranczi, Dorka Gryllus a Judit Hernádi.[4] Klid byl do angličtiny přeložen Imrem Goldsteinem v roce 2008. Bylo to poprvé, co byla jeho práce přeložena do angličtiny.[8] Goldsteinův překlad vyhrál Cena za nejlepší přeloženou knihu (2009).[9]

Po dobu jednoho roku, Bartis psal povídky v feuilleton časopisu Élet és Irodalom, publikování jednoho příběhu každý měsíc. V roce 2005 publikoval Lázár apokrifek, sbírka dvanácti povídek, které pro časopis napsal.[10][11]

V roce 2010 vydali Bartis a básník István Kemény knihu s názvem Amiről lehet, který obsahuje rozhovory z rozhovorů, které navzájem vedli.[12] V roce 2010 publikoval Tizenegy novela, antologie skládající se z jedenácti Bartisových povídek, z nichž všechny byly dříve publikovány v A kéklő pára a Lázár apokrifek, s výjimkou příběhu „Gyergyó éghajlata“.[13]

V roce 2019 zveřejnil Bartis Az eltűnt idő nyoma, sbírka záznamů v deníku a „poznámek“.[14][15]

Na začátku roku 2000 strávil Bartis pobyt v zahraničí a DAAD stipendium v Berlíně v Německu a poté Jáva, Indonésie na chvíli. Jeho třetí román, Vége, vyšlo v roce 2015. Bylo to částečně napsáno, když žil v Indonésii.[4]

Bartis získal několik ocenění, včetně roku 1997 Cena Tibora Déryho [hu ], 2002 Cena Sándora Máraiho [hu ] a 2005 Cena Attily Józsefa. V roce 2006 mu byla udělena cena A Magyar Köztársasági Érdemrend lovagkeresztje. V roce 2017 se stal členem Széchenyiho akademie literatury a umění.[4][16]

Jeho knihy byly přeloženy do angličtiny, arabštiny, francouzštiny, němčiny, čínštiny, španělštiny, portugalštiny, turečtiny, rumunštiny, polštiny, češtiny, chorvatštiny, norštiny, estonštiny, srbštiny, holandštiny, italštiny, slovenštiny, ruštiny, makedonštiny a ujgurštiny.[16]

Fotografování

Jako fotograf byly jeho fotografie vystaveny na mnoha výstavách.[16][17] Bartisův první průlom ve fotografii byl v roce 1996, kdy jeho Az Engelhard-hagyaték výstava fotografií byla vystavena v budově Műcsarnok-Dorottya Galéria v Budapešti. Exponát představoval portréty spisovatelů, které byly spárovány s portréty žen a každý z dvaceti čtyř spisovatelů napsal báseň nebo povídku pro svůj ženský portrét. Výstava měla později úspěch Literaturhaus v Frankfurt, Německo v roce 1999. Az Engelhard-hagyaték byl také později vystaven na Czuły Barbarzyńca [pl ] ve Varšavě v roce 2006. V roce 1998 jeho Fotografie Pygmalion výstava byla vystavena na Vintage Galéria v Budapešti.[4]

V roce 2010 vydal Bartis fotoknihu s názvem Csöndet úgy, představující 365 fotografií s nízkým rozlišením pořízených mobilním telefonem od ledna 2005 do prosince 2008.[18][19] V roce 2016 vydal fotoknihu s názvem Világ leírása, részlet, s textem Istvána Keménye.[20] Fotografie byly vystaveny v Deák Erika Galéria v Budapešti v roce 2016.[2] V roce 2018 vydal fotoknihu s názvem Szigeteken, s textem Kathariny Narbutovičové, Zsolta Petrányiho a Attily Szűcse. Byla to jeho dosud největší fotokniha s fotografiemi pořízenými v letech 2014 až 2017, většinou v Jáva, kolem Yogyakarta v Indonésii.[21] Fotografie byly vystaveny v Mai Manó Ház v Budapešti v roce 2018.[22]

Dramata

Bartis se přizpůsobil Klid do dramatické hry s názvem Anyám, Kleopátro, který měl premiéru na Národní divadlo v Budapešti v roce 2003. Hru režíroval Dezső Garas a hrál Dorottya Udvaros. Bartis debutoval jako divadelní režisér v roce 2016 a režíroval svou hru Rendezés na Národní divadlo v Târgu Mureș, Rumunsko. Drama připomínalo oběti Maďarská revoluce z roku 1956. To bylo také představeno na Komediální divadlo v Budapešti v roce 2017.[4]

Osobní život

Bartis žije v Budapešti od roku 1984 a částečně v něm žil Yogyakarta (Java, Indonésie) od roku 2014.[16]

Oženil se v roce 1990. Jeho dcera se narodila v roce 1990 a jeho syn se narodil v roce 1993.[4][23]

Bibliografie

Romány

  • Séta. Budapešť: Balassi Kiadó /József Attila Kör (JAK-füzetek 76). 1995. ISBN  978-963-506-016-0.[24]
  • Nyugalom. Budapešť: Magvető Könyvkiadó. 2001. ISBN  978-963-14-2251-1.
  • Vége. Budapešť: Magvető Kiadó. 2015. ISBN  978-963-14-3340-1.[26]

Sbírky povídek

Hry

  • Anyám, Kleopátro (2002)
  • Romlás (2005)
  • Rendezés (2013)

Literatura faktu

Fotoknihy

  • Csöndet úgy. Naplóképek 2005. leden - 2008. prosinec. Budapešť: Magvető Kiadó. 2010. ISBN  978-963-14-2842-1.[18]
  • Bartis, Attila; Kemény, István (2016). Világ leírása, részlet. Budapešť: Deák Erika Galéria. ISBN  978-963-12-5159-3.[20]
  • Bartis, Attila; Narbutovič, Katharina; Petrányi, Zsolt; Szűcs, Attila (2018). Szigeteken. Budapešť: Magvető Kiadó. ISBN  978-963-14-3650-1.[21]

Výstavy

  • Az Engelhard-hagyaték
  • Fotografie Pygmalion
    • Vintage Galéria, Budapešť, 1998[33][34]
  • 33 fotográfia
    • Café Eckermann, Goethe Institut, Budapešť, 2007[35][36]
  • Világ leírása, részlet
    • Deák Erika Galéria, Budapešť, 2016[2]
  • Szigeteken
    • Mai Manó Ház, Budapešť, 2018[22]

Adaptace

Divadlo

RokTitulDivadloUmístěníRežisérRef.
2003Anyám, Kleopátro (adaptace Anyám, Kleopátro)Národní divadloBudapešť, MaďarskoDezső Garas[37]
2009Romlás (adaptace Romlás)Komediální divadlo v BudapeštiBudapešť, MaďarskoJános Szikora [hu ][38]
2013Prapadul (adaptace Romlás)Národní divadloIași, RumunskoLucian Dan Teodorovici[17][39]
2014Meine Mutter, Kleopatra! (adaptace Nyugalom)Dolnorakouské státní divadloSt. Pölten, RakouskoRóbert Alföldi[40]
2015Nyugalom (adaptace Nyugalom a Anyám, Kleopátro)Národní divadloTârgu Mureș, RumunskoAfrim Radu [ro ][41]
2016Rendezés (adaptace Rendezés)Národní divadloTârgu Mureș, RumunskoAttila Bartis[42]
2017Rendezés (adaptace Rendezés)Komediální divadlo v BudapeštiBudapešť, MaďarskoRémusz Szikszai[43]

Film

RokTitulŘeditelRef.
2008Nyugalom (inzerát. z Nyugalom)Róbert Alföldi[44][45]

Ocenění a vyznamenání

Stipendia

Reference

  1. ^ „Attila Bartis“. Deák Erika Galéria. Citováno 29. března 2020.
  2. ^ A b C „A világ leírása, részlet“. Deák Erika Galéria. 7. dubna 2016. Citováno 29. března 2020.
  3. ^ "Bartis Attila". Írólap. Archivovány od originál dne 4. října 2018. Citováno 29. března 2020.
  4. ^ A b C d E F G „Visszapillantó tükör - Bartis Attila 50 éves“. NullaHatEgy. 21. ledna 2018. Citováno 29. března 2020.
  5. ^ A b "Životopis: Bartis, Attila". Berliner Künstlerprogramm. Citováno 31. března 2020.
  6. ^ Tóth, Hajnal (2. března 2018). „Nem döntés kérdése, hogy mit ír az ember“. Várad.ro. Citováno 31. března 2020.
  7. ^ Fried, Noémi Lujza (24. února 2018). „Az egyik legismertebb kortárs magyar író volt a nagyváradi Törzsasztal vendége“. Maszol.ro. Citováno 31. března 2020.
  8. ^ „Recenze beletrie: Klid, Attila Bartis, autor, Imre Goldstein, překladatel“. Vydavatelé týdně. 3. listopadu 2008. Citováno 29. března 2020.
  9. ^ „Attila Bartis a Brian Evenson« tři procenta “. Citováno 6. září 2020.
  10. ^ Harci, Andor (19. ledna 2006). „Az ember, aki nem látott csodát“. Litera. Citováno 29. března 2020.
  11. ^ „Ma: Bartis Attila“. Szeretlek Magyarország. 20. května 2013. Citováno 29. března 2020.
  12. ^ Modor, Bálint (4. května 2011). "Jak můžeš". KuK - Kultúra és Kritika. Pázmány Péter Catholic University. Citováno 29. března 2020.
  13. ^ „Tizenegy novella · Bartis Attila · Könyv“. moly.hu. Citováno 29. března 2020.
  14. ^ Décsy, Eszter (1. listopadu 2019). „Az idő mélyebb és felszínesebb nyomai“. PRAE.HU. Citováno 30. března 2020.
  15. ^ A b „Az eltűnt idő nyoma“. Magvető Kiadó. Citováno 30. března 2020.
  16. ^ A b C d E F G h i j "Bartis Attila". Szépírók Társasága. Citováno 29. března 2020.
  17. ^ A b C d E F G h i „Bartis Attila életrajz“. Mai Manó Ház. Citováno 29. března 2020.
  18. ^ A b „A csöndet úgy“. Magvető Kiadó. Citováno 29. března 2020.
  19. ^ Levente, Pál Dániel (29. prosince 2010). „Hogy olvassuk vagy miért ne a csöndet úgy?“. PRAE.HU. Citováno 29. března 2020.
  20. ^ A b „OSzK MNB KÖNYVEK BIBLIOGRÁFIÁJA 2016 - 20. évfolyam, 15. szám Bibliográfiai tételek szakrendben“. Citováno 29. března 2020.
  21. ^ A b "A szigeteken". Magvető Kiadó. Citováno 29. března 2020.
  22. ^ A b „Bartis Attila: A szigeteken“. Mai Manó Ház. Citováno 29. března 2020.
  23. ^ ""Abszurditás lenne, ha tagadnám a prózám személyességét "- Beszélgetés Bartis Attilával". NullaHatEgy. 16. listopadu 2015. Citováno 29. března 2020.
  24. ^ „A séta - JAK-füzetek 76. (Budapest, 1995)“. Szaktárs. Citováno 31. března 2020.
  25. ^ "Klid". Archipelago Books. Citováno 29. března 2020.
  26. ^ „Vége“. Magvető Kiadó. Citováno 29. března 2020.
  27. ^ „Bartis Attila - A kéklő pára - Novellák (1995-1998)“. Múzeum Antikvárium. Citováno 31. března 2020.
  28. ^ „A Lázár - apokrifek“. Magvető Könyvkiadó. Citováno 31. března 2020.
  29. ^ „Bartis Attila: Tizenegy novela“. Magyar Elektronikus Könyvtár. Citováno 31. března 2020.
  30. ^ „Amiről lehet“. Magvető Kiadó. Citováno 29. března 2020.
  31. ^ „A Kulturális Kapcsolatok Intézete Kiállítóterme - Dorottya Galéria kiállításai: 1955–2009“ (PDF). Műcsarnok. Citováno 29. března 2020.
  32. ^ „Rendezvények augusztus 18-tól říjen 12-ig“. Frankfurt'99. Citováno 29. března 2020.
  33. ^ „Archiv výstav VINTAGE GALÉRIA“. VINTAGE GALÉRIA. Citováno 29. března 2020.
  34. ^ Szőnyei, Tamás (6. října 1999). ""Valamit megsemmisíteni néha nehezebb, mint létrehozni "(Bartis Attila író, fotográfus)". Magyar Narancs. Citováno 29. března 2020.
  35. ^ „Fotográfia és irodalom“. Litera. 7. září 2007. Citováno 29. března 2020.
  36. ^ „Kemény István: Szentelt víz“. Sófár Portál. 30. září 2007. Citováno 29. března 2020.
  37. ^ „Anyám, Kleopátra“. Nemzeti Színház. Citováno 31. března 2020.
  38. ^ Sztrókay, András (únor 2010). „Sztrókay András: Kortársunk, a romlás“. Színház.net. Citováno 31. března 2020.
  39. ^ „Scriitori in center: Ioana Parvulescu, Attila Bartis a Filip Florian au vorbit despre amestecul fictiunii in realitate“. Suplimentul de cultură. 28. října 2013. Citováno 31. března 2020.
  40. ^ Affenzeller, Margarete (14. března 2014). „Ja, tak haben wir gelebt vor der Wende“. Der Standard. Citováno 31. března 2020.
  41. ^ „Nyugalom“. Nemzeti Szinház Marosvásárhely. Citováno 31. března 2020.
  42. ^ "Rendezés". Nemzeti Szinház Marosvásárhely. Citováno 31. března 2020.
  43. ^ "Rendezés". Vígszínház. Citováno 31. března 2020.
  44. ^ Horeczky, Krisztina (3. února 2008). „Alföldi Róbert: Nyugalom“. film.hu. Citováno 31. března 2020.
  45. ^ „Nyugalom“. Nemzeti Filmintézet. Citováno 31. března 2020.
  46. ^ A b C „A Nyugalom kapta a legjobb fordítás díját Amerikában“. HVG. MTI. 20. února 2009. Citováno 31. března 2020.
  47. ^ „Állami kitüntetések az 1956. říjen 23-i forradalom 50. évfordulója alkalmából“. Nemzeti Erőforrás Minisztérium. 20. října 2006. Citováno 31. března 2020.
  48. ^ „A Magyar Művészetért Díj 2009-ben“ (PDF). MEK (Magyar Elektronikus Könyvtár). str. 207. Citováno 31. března 2020.
  49. ^ „Nejlepší překlad knihy Longlist 2008: Klid Attily Bartis« Tři procenta “. Citováno 28. září 2020.
  50. ^ „Szőcs Géza kultúráért felelős államtitkár átadta a Szép Ernő-jutalmakat“. Nemzeti Erőforrás Minisztérium. 22. září 2010. Citováno 31. března 2020.
  51. ^ „Megvannak a Libri irodalmi díj nyertesei“. Fidelio.hu. 26. května 2016. Citováno 31. března 2020.
  52. ^ "Libri irodalmi díj: vaskos regényt díjazott a közönség". HVG. 25. května 2016. Citováno 31. března 2020.
  53. ^ MTI (13. března 2018). „Művészeti kitüntetéseket adtak át március 15. alkalmából“. Híradó. Citováno 29. března 2020.
  54. ^ "Korábbi díjazottak listája". Magyar Soros Alapítvány. Citováno 31. března 2020.
  55. ^ „Attila Bartis“. Literarisches Colloquium Berlin. Citováno 31. března 2020.
  56. ^ „Bemutatkoztak a külföldi intézetek új vezetői“. kultúra.hu. MTI. 5. července 2005. Citováno 31. března 2020.
  57. ^ Minji, Yao (8. října 2010). „Zahraniční spisovatelky mají pocit, že jsou v Šanghaji“. Šanghaj denně. Citováno 31. března 2020.
  58. ^ „2012 年 中国 天津 滨海 新区 国际 作家 写作 营 开 营“. Sdružení spisovatelů v Číně. 5. září 2012. Citováno 31. března 2020.
  59. ^ „国际 写作 营 ： 文化 需要 慢 下来 ， 沉下来“. China Youth Daily. Sina Corp. 18. září 2012. Citováno 31. března 2020.