Svetlana Alexievič - Svetlana Alexievich
Svetlana Alexievič | |
---|---|
![]() Alexievich v roce 2013 | |
Nativní jméno | Святлана Аляксандраўна Алексіевіч Śviatłana Alaksandraŭna Aleksijevič v Běloruská latinská abeceda |
narozený | Svetlana Alexandrovna Alexievich 31. května 1948 Stanislav, Ukrajinská SSR, Sovětský svaz (moderní Ivano-Frankivsk, Ukrajina ) |
obsazení | Novinář, ústní historik |
Jazyk | ruština |
Národnost | Běloruský |
Alma mater | Běloruská státní univerzita |
Pozoruhodné ceny | Nobelova cena za literaturu (2015) Řád čestného odznaku (1984) Řád umění a literatury (2014) Friedenspreis des Deutschen Buchhandels (2013) Prix Médicis (2013) 100. výročí medaile Běloruské demokratické republiky (2018) |
Podpis | ![]() |
webová stránka | |
alexievich.info/indexEN.html |
Svetlana Alexandrovna Alexievich[1] (narozen 31. května 1948) je a Běloruský investigativní novinář, esejista a ústní historik kdo píše v ruštině. Získala rok 2015 Nobelova cena za literaturu „pro její polyfonní spisy památník utrpení a odvahy v naší době“.[2][3][4][5] Je první spisovatelkou z Běloruska, která cenu získala.[6][7]
Pozadí
Narozen v západoukrajinský město Stanislav (od roku 1962 Ivano-Frankivsk) běloruskému otci a ukrajinské matce,[8] Svetlana Alexievich vyrostla v Bělorusku. Po ukončení školy pracovala jako reportérka v několika místních novinách, než vystudovala Běloruská státní univerzita (1972) a stal se korespondentem literárního časopisu Nyoman v Minsk (1976).[9]
Během své žurnalistické kariéry se Alexievich specializovala na tvorbu příběhů na základě svědectví svědků. V tomto procesu psala umělecky zkonstruovaná orální historie[10] několika dramatických událostí v sovětských dějinách: Druhá světová válka,[11] the Afghánská válka,[12] the pádu Sovětského svazu,[11] a Černobylská katastrofa.[11][13]
V roce 1989 Alexievichova kniha Zinky Boy, o padlých vojácích, kteří se vrátili v zinkových rakvích z Sovětsko-afghánská válka z let 1979 - 1985 byla předmětem kontroverzí a byla obviněna z „pomluvy“ a „znesvěcení cti vojáků“. Alexievich byla v letech 1992 až 1996 několikrát souzena. V roce 1994 byly její knihy v Bělorusku zakázány a žila nějakou dobu v exilu, ale v určitém okamžiku se vrátila před Nobelovou cenou.[14][15]
Literární dílo
Alexievichovy knihy sledují emocionální historii sovětský a post-sovětský jednotlivec prostřednictvím pečlivě vytvořených koláží rozhovorů.[16] Podle ruského spisovatele a kritika Dmitrij Bykov, její knihy vděčí za myšlenky běloruského spisovatele Aleš Adamovič, kteří cítili, že nejlepším způsobem, jak popsat hrůzy 20. století, nebylo vytváření fikce, ale zaznamenávání výpovědí svědků.[17] Běloruský básník Uladzimir Nyaklyayew nazval Adamovich „jejím literárním kmotrem“. On také jmenoval dokumentární román Jsem z vesničky ohně (Běloruský: Я з вогненнай вёскі) od Aleše Adamoviče, Janka Bryl a Uladzimir Kalesnik, o vesnicích vypálených Němec vojska během okupace Běloruska, jako hlavní samostatná kniha, která ovlivnila Alexievichův postoj k literatuře.[18] Alexijevič potvrdil vliv Adamoviče a běloruského spisovatele Vasil Bykaŭ, mezi ostatními.[19] Ona jde Varlam Shalamov jako nejlepší spisovatel 20. století.[20]
Mezi její nejvýznamnější práce v anglickém překladu patří sbírka účtů z první ruky válka v Afghánistánu (Zinky Boys: Sovětské hlasy ze zapomenuté války)[21] a orální historie černobylské katastrofy (Černobylská modlitba / hlasy z Černobylu).[22] Alexievich popisuje téma svých děl takto:
Když se podíváte zpět na celou naši historii, sovětskou i post-sovětskou, je to obrovský společný hrob a krvavá lázeň. Věčný dialog katů a obětí. Prokleté ruské otázky: co je třeba udělat a kdo za to může. Revoluce, gulagy, druhá světová válka, sovětsko-afghánská válka ukrytá před lidmi, pád velké říše, pád obrovské socialistické země, pozemská utopie a nyní výzva kosmických rozměrů - Černobyl . To je výzva pro všechny živé věci na Zemi. Taková je naše historie. A toto je téma mých knih, toto je moje cesta, mé kruhy pekla, od člověka k člověku.[23]
Její první kniha, War's Unwomanly Face, vyšlo v roce 1985. Bylo opakovaně přetištěno a prodalo se více než dva miliony kopií.[21] Kniha byla dokončena v roce 1983 a vydána (v krátkém vydání) v Oktyabr, sovětský měsíčník literárního časopisu, v únoru 1984.[24] V roce 1985 byla kniha vydána několika vydavateli a počet tištěných výtisků dosáhl v příštích pěti letech 2 000 000.[25] Tento román je tvořen monology žen ve válce hovořících o aspektech druhé světové války, které nikdy předtím nebyly ve vzájemném vztahu.[21] Další kniha, Poslední svědci: Kniha příběhů podobných dětem, popisuje osobní vzpomínky dětí během války. Válka viděná očima žen a dětí odhalila nový svět pocitů.[26] V roce 1993 vydala Očarovaný smrtí, kniha o pokusech a dokončených sebevraždách v důsledku pádu Sovětského svazu. Mnoho lidí se cítilo neoddělitelně od Komunistická ideologie a nemohl jistě přijmout novou objednávku a nově interpretovanou historii.[27]
Její knihy nebyly vydány běloruskými státními vydavatelstvími po roce 1993, zatímco soukromá nakladatelství v Bělorusku vydaly pouze dvě její knihy: Černobylská modlitba v roce 1999 a Čas z druhé ruky v roce 2013 byly oba přeloženy do běloruštiny.[28] Výsledkem je, že Alexijevič byl ve zbytku světa známější než v Bělorusku.[29]
Byla popsána jako první novinář získat Nobelova cena za literaturu.[30] Sama odmítá představu, že je novinářkou, a ve skutečnosti se Alexievichův zvolený žánr někdy nazývá „dokumentární literatura“: umělecké ztvárnění skutečných událostí s určitou poetickou licencí.[10] Podle jejích vlastních slov:
Hledal jsem literární metodu, která by umožnila co nejbližší přiblížení reálnému životu. Realita mě vždy přitahovala jako magnet, mučila mě a hypnotizovala, chtěl jsem ji zachytit na papír. Okamžitě jsem si tedy přivlastnil tento žánr skutečných lidských hlasů a vyznání, důkazů a dokumentů. Takto slyším a vidím svět - jako sbor jednotlivých hlasů a koláž každodenních detailů. Tak funguje moje oko a ucho. Tímto způsobem je plně využit veškerý můj mentální a emoční potenciál. Tímto způsobem mohu být současně spisovatelem, reportérem, sociologem, psychologem a kazatelem.
26. října 2019 byl Alexijevič zvolen předsedou Běloruské centrum PEN.[31]
Politická aktivita
Během 2020 běloruské protesty Alexievich se stal členem Koordinační rada z Sviatlana Tsikhanouskaya.[32]
Dne 20. Srpna Alexander Konyuk, Generální prokurátor Bělorusko zahájilo trestní řízení proti členům rady pro koordinaci podle článku 361 dohody Běloruský trestní zákoník, z důvodu pokusu o uchopení státní moci a poškození národní bezpečnosti.[33][34]
Dne 26. srpna byla Alexijevičová vyslýchána běloruskými úřady ohledně jejího zapojení do rady.[35]
Dne 9. září 2020 Alexijevič upozornila tisk, že „muži v černých maskách“ se pokoušejí vstoupit do jejího bytu uprostřed Minsk. „V koordinační radě mi nezbyli žádní přátelé ani společníci. Všichni jsou ve vězení nebo byli násilně posláni do exilu,“ napsala ve svém prohlášení. „Nejprve unesli zemi; nyní je na řadě to nejlepší mezi námi. Ale stovky dalších nahradí ty, které byly vytrženy z našich řad. To se nevzbouřila Rada pro koordinaci. Je to země.“[36] Diplomaté z Litvy, Polska, České republiky, Rumunska, Slovenska a Švédska začali nepřetržitě hlídat Alexievičin dům, aby zabránili jejímu únosu bezpečnostními službami.[37][38]
Dne 28. září 2020 Alexijevič odešel z Běloruska do Německa a sliboval návrat v závislosti na politických podmínkách v Bělorusku. Byla poslední členkou koordinační rady, která nebyla před odjezdem v exilu ani ve vězení.[39]
Ocenění a vyznamenání
Alexievich získal řadu ocenění, včetně:
- Řád čestného odznaku (SSSR, 1984)[40]
- Svatý Eufrosyn z Polotska Medaile (Медаль имени Святой Евфросиньи Полоцкой)[41]
- Nikolay Ostrovskiy literární cena Svaz sovětských spisovatelů (1984)[40]
- Časopis Oktyabr Cena (1984)[40]
- Литературная премия имени Константина Федина Svaz sovětských spisovatelů (1985)[40]
- Cena Lenina Komsomola (1986) - za knihu «У войны не женское лицо»[40]
- Literaturnaya Gazeta Cena (1987)[40]
- Премия имени Андрея Синявского z Novaya Gazeta - «За творческое поведение и благородство в литературе» (1997)[40]
- Magazín Přátelství národů Cena (1997)[40]
- Триумф (премия) (Rusko, 1997)[40]
- 1996 Tucholsky-Preis (švédský PEN) [42]
- Cena Andreje Sinyavského z roku 1997 [43][44]
- Cena knihy Leipziger 1998 o evropském porozumění [42][43]
- 1998 Friedrich-Ebert-Stiftung-Preis [42]
- 1999 Herderova cena
- 2005 Cenu National Book Critics Circle Award, Hlasy z Černobylu
- 2007 Cena Oxfam Novib / PEN [45]
- 2011 Cena Ryszarda Kapuścińského za literární reportáž (Polsko) [14]
- 2011 Angelus Award (Polsko)[46]
- 2013 Mírová cena německého knižního obchodu [47]
- 2013 Prix Médicis essai, La Fin de l'homme rouge ou le temps du désenchantement (Время секонд хэнд)[48]
- 2014 důstojník Řád umění a literatury (Francie)[49][50]
- 2015 Nobelova cena za literaturu[51]
- 2017 Knižní cena Arthura Rossa Bronzová medaile udělená Rada pro zahraniční vztahy pro její knihu Čas z druhé ruky[52]
- Cena Zlatá deska 2017 od Americká akademie úspěchu.[53]
- 2018 100. výročí medaile Běloruské demokratické republiky[54][55]
- 2021 Sonningova cena[56]
Alexievich je členem poradního výboru Cena Lettre Ulysses. Dá inaugeral Anna Politkovská Pamětní přednáška na Britská knihovna dne 9. října 2019.[57] Přednáška je mezinárodní platformou k zesílení hlasu ženských novinářek a obránkyň lidských práv pracujících ve válečných a konfliktních oblastech.
Knihy
- У войны не женское лицо (U voyny ne zhenskoe litso, Válka nemá ženskou tvář), Minsk: Mastatskaya litaratura, 1985.
- (Angličtina) Unwomanly Face of War, (výtažky) z Vždy žena: Příběhy sovětských spisovatelek, Raduga Publishers, 1987.
- (Angličtina) War’s Unwomanly Face, Moskva: Progress Publishers, 1988, ISBN 5-01-000494-1.
- (Maďarský) Háború nem asszonyi dolog. Zrínyi Katonai Kiadó, 1988. ISBN 963-326914-8
- (Angličtina) Unwomanly Face of War: A Oral History of Women in World War II, Random House, 2017, ISBN 978-0399588723
- (Němec) Der Krieg hat kein weibliches Gesicht. Henschel, Berlín 1987, ISBN 978-3-362-00159-5.
- (Němec) Nové rozšířené vydání; übersetzt von Ganna-Maria Braungardt. Hanser Berlin, Mnichov 2013, ISBN 978-3-446-24525-9.
- (Portugalština) Guerra não Tem Rosto de Mulher. Elsinore, 2016. ISBN 9789898843579
- (Gruzínsky) ომს არ აქვს ქალის სახე. თბილისი: ინტელექტი, 2017. ISBN 9789941470356[58]
- (Turečtina) Kadın Yok Savaşın Yüzünde. Kafka Yayınevi, 2016. Přeložil Günay Çetao Kızılırmak. ISBN 978-605-4820-39-9.
- (Maďarský) Nők a tűzvonalban. Nové rozšířené vydání. Helikon, 2016. ISBN 978-963-2277-57-8
- Последние свидетели: сто недетских колыбельных (Poslednie svideteli: sto nedetskikh kolybelnykh, Poslední svědci: Stovka ukolébavek ukolébavek), Moskva: Molodaya Gvardiya, 1985
- (Ruština) Последние свидетели: сто недетских колыбельных. Moskva, Palmira, 2004, ISBN 5-94957-040-5
- (Angličtina) Poslední svědci: Orální historie dětí druhé světové války. Random House, 2019 ISBN 9780399588754, přeloženo Richard Pevear a Larissa Volokhonsky.
- (Němec) Die letzten Zeugen. Kinder im Zweiten Weltkrieg. Neues Leben, Berlín 1989; neu: Aufbau, Berlín 2005, ISBN 3-7466-8133-2. (Originaltitel: Poslednyje sweteteli). Neubearbeitung und Aktualisierung 2008. Aus dem Russischen von Ganna-Maria Braungardt. Berlín: Hanser-Berlin 2014, ISBN 978-3446246478
- (Portugalština) Jako Últimas Testemunhas: Cem histórias sem infância. Elsinore, 2017. ISBN 9789898864178
- (Maďarský) Utolsó tanúk: gyermekként a második világháborúban. Európa, 2017. ISBN 978-963-405-534-1
- (Turečtina) Son tanıklar - Çocukluğa Aykırı Yüz Öykü. Kafka Yayınevi, 2019. Přeložil Aslı Takanay. ISBN 978-605-4820-81-8.
- (Gruzínsky) უკანასკნელი მოწმეები. თბილისი: არტანუჯი, 2018. ISBN 978-9941-478-19-2[59]
- Цинковые мальчики (Tsinkovye malchiki, Kluci ve zinku), Moskva: Molodaya Gvardiya, 1991.
- (Anglicky, USA) Zinky Boys: Sovětské hlasy z války v Afghánistánu. W W Norton 1992 (ISBN 0-393-03415-1), překládali Julia a Robin Whitby.
- (Anglicky, UK) Kluci ve zinku. Penguin Modern Classics 2016 ISBN 9780241264119, překládal Andrew Bromfield.
- (Němec) Zinkjungen. Afghánistán und die Folgen. Fischer, Frankfurt nad Mohanem 1992, ISBN 978-3-10-000816-9.[60]
- (Němec) Nové rozšířené vydání; Hanser Berlin, Mnichov 2014, ISBN 978-3-446-24528-0.
- (Maďarský) Fiúk cinkkoporsóban. Európa, 1999. ISBN 963-07662-4-8
- (Portugalština) Rapazes de Zinco: A geração soviética caída na guerra do Afeganistão. Elsinore, 2017. ISBN 9789898864000
- (Turečtina) Çinko Çocuklar. Kafka Yayınevi, 2018. Přeložili Serdar Arıkan & Fatma Arıkan. ISBN 978-605-4820-64-1.
- Зачарованные смертью (Zacharovannye Smertyu, Očarovaný smrtí) (Běloruský: 1993, Ruský: 1994)
- (Němec) Im Banne des Todes. Geschichten russischer Selbstmörder. Fischer, Frankfurt nad Mohanem, 1994, ISBN 3-10-000818-9).
- (Němec) Seht mal, wie ihr lebt. Russische Schicksale nach dem Umbruch. Berlín (Aufbau, Berlín 1999, ISBN 3-7466-7020-9.
- (Japonština) „死 に 魅 入 ら れ た 人 び と: ソ 連 崩 壊 と 自殺 者 の 記錄 / Svetlana Aleksievich & Taeko Matsumoto. Shi ni miirareta hitobito: Soren hōkai to jisatsusha no kiroku '. Tóquio: Gunzōsha, 2005.
- (Francouzština) Ensorcelés par la mort. “Paris: Plon, 1995. ISBN 2-259-02791-1
- Чернобыльская молитва (Černobylskaya molitva, Černobylská modlitba), Moskva: Ostozhye, 1997. ISBN 5-86095-088-8
- (Anglicky, USA) Hlasy z Černobylu: Orální historie jaderné katastrofy. Dalkey Archive Press 2005 (ISBN 1-56478-401-0), přeložil Keith Gessen.
- (Anglicky, UK) Chernobyl Prayer: A Chronicle of the Future. Penguin Modern Classics 2016 (ISBN 978-0241270530), překládali Anna Gunin a Arch Tait. Nový překlad revidovaného vydání publikovaného v roce 2013.
- (Němec) Tschernobyl. Eine Chronik der Zukunft. Aufbau, Berlín 2006, ISBN 3-7466-7023-3.
- (Portugalština). Vozes de Chernobyl: Histórias de um desastre nuclear., Elsinore, 2016. ISBN 9789898831828
- (Maďarský) Csernobili ima. Európa, 2016. ISBN 978-963-405-382-8
- (Turečtina) Çernobil Duası - Geleceğin Tarihi. Kafka Yayınevi, 2017. Přeložil Aslı Takanay. ISBN 978-605-4820-52-8.
- (Gruzínsky) ჩერნობილის ლოცვა. თბილისი: არტანუჯი, 2015. ISBN 978-9941-445-34-7[61]
- Время секонд хэнд (Vremya sekond khend, Čas z druhé ruky), Moskva: Vremia, 2013. ISBN 978-5-9691-1129-5
- (Běloruský) Час сэканд-хэнд (Канец чырвонага чалавека) / Святлана Алексіевіч. Перакл. з руск. Ц. Чарнякевіч, В. Стралко. - Мн .: Логвінаў, 2014. - 384 с. - (Бібліятэка Саюза беларускіх пісьменнікаў «Кнігарня пісьменніка»; выпуск 46). - ISBN 978-985-562-096-0.
- (Němec) Secondhand-Zeit. Leben auf den Trümmern des Sozialismus. Hanser Berlin, Mnichov 2013, ISBN 978-3-446-24150-3; als Taschenbuch: Suhrkamp, Berlín 2015, ISBN 978-3-518-46572-1.[62]
- (Maďarský) Elhordott múltjaink. Európa, 2015. ISBN 978-963-405-218-0
- (Anglicky, USA) Secondhand Time: The Last of the Soviet. Random House 2016 (ISBN 978-0399588808), přeložil Bela Shayevich.
- (Portugalština) O Fim do Homem Soviético. Elsinore, 2017, ISBN 978-972-0-04740-3
- (Brazilská portugalština) O Fim do Homem Soviético. Companhia das Letras, 2016, ISBN 978-8535928266
- (Polština) Czasy z druhé ruky. Koniec czerwonego człowieka. Czarne 2014 ISBN 978-83-7536-850-5, přeložil Jerzy Czech
- (Turečtina) İkinci El Zaman - Kızıl İnsanın Sonu. Kafka Yayınevi, 2016. Přeložila Sabri Gürses. ISBN 978-605-4820-38-2.
- (Gruzínsky) სექენდ ჰენდის დრო. თბილისი: არტანუჯი, 2017. ISBN 978-9941-463-47-1[63]
Reference
- ^ Její jméno je také přepsáno jako Aleksievich nebo Aleksiyevich. Běloruský: Святланна Аляксандраўна Алексіевіч Śviatłana Alaksandraŭna Aleksijevič Běloruská výslovnost:[alʲɛksʲiˈjɛvʲit͡ʂ]; Ruština: Светланна Александровна Алексиевич Ruská výslovnost:[ɐlʲɪksʲɪˈjevʲɪt͡ɕ]; ukrajinština: Світлана Олександрівна Алексієвич.
- ^ Blissett, Chelly. "Autorka Svetlana Aleksievich nominovaná na Nobelovu cenu za rok 2014 ". Jekatěrinburgské zprávy. 28. ledna 2014. Citováno 28. ledna 2014.
- ^ Treijs, Erica (8. října 2015). „Nobelpriset i litteratur until Svetlana Aleksijevitj“ [Nobelova cena za literaturu pro Svetlanu Aleksijevitj]. www.svd.se (ve švédštině). Svenska Dagbladet. Citováno 8. října 2015.
- ^ Světlana Alexijevičová získala Nobelovu cenu za literaturu, BBC novinky (8. října 2015).
- ^ Dickson, Daniel; Makhovsky, Andrej (8. října 2015). „Běloruský spisovatel získal Nobelovu cenu, odsuzuje Rusko nad Ukrajinou“. Stockholm / Minsk: Reuters. Citováno 8. října 2015.
- ^ „Světlana Alexijevič, investigativní novinářka z Běloruska, získala Nobelovu cenu za literaturu“. Pbs.org. 2013-10-13. Citováno 2015-10-08.
- ^ Colin Dwyer (2015-06-28). „Běloruská novinářka Svetlana Alexijevič vyhrála Nobelovu cenu za literaturu: obousměrný“. NPR. Citováno 2015-10-08.
- ^ „Vzpomínka na Velkou vlasteneckou válku byla politickým aktem“. Ekonom. 20. července 2017. Citováno 21. července 2017.
- ^ Krátká biografie Svetlany Alexievičové (v ruštině) Archivováno 2014-09-18 na Wayback Machine, z Kdo je kdo v Bělorusku
- ^ A b Pinkham, Sophie (29. srpna 2016). „Svědek manipulace“. Nová republika. Citováno 30. srpna 2016.
- ^ A b C „4 knihy ke čtení od Světlany Alexijevičové, nositelky Nobelovy ceny za literaturu a ukrajinsko-běloruského autora“. 2015-10-08. Citováno 2016-08-16.
- ^ „Světlana Alexijevičova„ Zinky Boys “dává hlas neznělým“. Los Angeles Times. Citováno 2016-08-16.
- ^ Flood, Alison; Harding, Luke; agentury (08.10.2015). „Světlana Alexijevič získala Nobelovu cenu za literaturu za rok 2015. Opatrovník. ISSN 0261-3077. Citováno 2016-08-16.
- ^ A b "Svetlana Alexievich". www.pen-deutschland.de. PEN-Zentrum Deutschland. Citováno 8. října 2015.
- ^ „Vítězové ceny za mír“. www.friedenspreis-des-deutschen-buchhandels.de (v němčině). Friedenspreis des Deutschen Buchhandels. Citováno 8. října 2015.
- ^ Alter, Alexandra (8. října 2015). „Svetlana Alexijevič získala Nobelovu cenu za literaturu“. The New York Times. Citováno 8. října 2015.
- ^ Быков, Дмитрий. О присуждении Светлане Алексиевич Нобелевской премии по литературе (v Rusku). Ozvěna Moskvy. Citováno 8. října 2015.
- ^ "Някляеў: Шанцы Беларусі на Нобелеўскую прэмію як ніколі высокія" (v běloruštině). Nasha Niva. Citováno 8. října 2015. Původní citát: "Калі ўся руская літаратура выйшла, як сцвярджаў Дастаеўскі, з«Шыняля»Гогаля, то ўся творчасць Алексіевіч - з дакументальнай кнігі Алеся Адамовіча, Янкі Брыля і Уладзіміра Калесніка«Я з вогненнай вёскі»Адамовіч - яе літаратурны хросны.". Hrubý překlad: „Pokud by přišla celá ruská literatura, jako Dostojevskij uvedl z Gogol je Kabátpak celé spisy Alexijeviče pocházely z dokumentární knihy Aleše Adamoviče, Yanky Brylové a Uladzimira Kalesnika Jsem z planoucí vesnice. Adamovich je její literární kmotr “.
- ^ „Svetlana Alexijevič: Není to jen moje vítězství, ale také vítězství naší kultury a země“. Běloruská telegrafní agentura. 2015-10-08. Citováno 8. října 2015.
- ^ Алексиевич: "Есть мой путь, и я иду этим путём" [Rozhovor Alexijeviče]. BBC novinky (v Rusku). 24. prosince 2015.
- ^ A b C Osipovich, Alexander (19. března 2004). "Pravdivé příběhy". The Moscow Times. Citováno 8. října 2015.
- ^ „Hlasy z Černobylu“. Fairewinds vzdělávání. Citováno 8. října 2015.
- ^ „CHRONICLER Utopické země“. www.alexievich.info. Svetlana Alexievič. Citováno 8. října 2015.
- ^ С. Алексиевич. У войны - не женское лицо. Октябрь, 1984 (2). (S.Alexievich. War's Unwomanly Face. Oktyabr, 1984(2).)
- ^ Карпов, Евгений (8. října 2015). Светлана Алексиевич получила Нобелевскую премию по литературе - первую в истории Беларуси. www.tut.by (v Rusku). Tut. Citováno 8. října 2015. Citace: "Первая книга -«У войны не женское лицо»- была готова в 1983 и пролежала в издательстве два года Автора обвиняли в пацифизме, натурализме и развенчании героического образа советской женщины«Перестройка»дала благотворный толчок..."
- ^ Golesnik, Sergey (16. července 2009). „Černobílé válečné monology hýbou srdcem“ (PDF). www.sb.by. Minské časy. Citováno 8. října 2015.
- ^ Saxena, Randžana. „O čtení filmu„ Okouzlen smrtí “od Světlany Aleksievičové: Příběhy nostalgie a ztráty“. 2013 ICCEES IX. Světový kongres. Archivovány od originál dne 4. března 2016. Citováno 8. října 2015.
- ^ Госиздательства Беларуси не выпускали книги Алексиевич больше 20 лет. www.tut.by (v Rusku). Tut. 8. října 2015. Citováno 8. října 2015.
- ^ Впервые за долгое время премия вручается автору в жанре нон-фикшн. Kommersant (v Rusku). 8. října 2015. Citováno 8. října 2015. Citace: „о она известно гораздо больше за пределами Белоруссии, чем в Белоруссии. Она уважаемый евро
- ^ Světlana Alexijevičová získala Nobelovu cenu za literaturu tím, že BBC
- ^ Název: вяртанне блуднага Севярынца насуперак "культурным марксістам"
- ^ „Основной состав Координационного Совета“. rada.vize. Citováno 28. listopadu 2020.
- ^ „МАЯ КРАІНА БЕЛАРУСЬ“. Telegram.
- ^ „Bělorusko otevírá trestní sondu proti opoziční koordinační radě - generální prokurátor“. UrduPoint.
- ^ Centrální, Shaun Walker; korespondent, východní Evropa (2020-08-26). „Běloruský nositel Nobelovy ceny se ptal opoziční rady. Opatrovník. ISSN 0261-3077. Citováno 2020-08-27.
- ^ Gatinois, Claire (9. září 2020). „Svetlana Alexievitch, Prix Nobel de littérature, à son tour menacée par le régime en Biélorussie“. Le Monde. Citováno 9. září 2020.
- ^ https://euobserver.com/foreign/149386
- ^ https://www.kob.com/news/another-leading-opposition-activist-detained-in-belarus/5856349/?cat=602
- ^ „Svetlana Alexijevič: Laureátka Nobelovy ceny odchází z Běloruska do Německa“. Deutsche Welle. Citováno 28. listopadu 2020.
- ^ A b C d E F G h i Сергей Чупринин: Русская литература сегодня: Зарубежье. М .: Время, 2008 г. ISBN 978-5-9691-0292-7
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 8. 12. 2015. Citováno 2017-06-28.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ A b C "Svetlana Alexievich". internationales literaturfestival berlin. Citováno 10. září 2012.
- ^ A b "Svetlana Alexievich: Hlasy z velké utopie". Citováno 10. ledna 2014.
- ^ „Friedenspreis des deutschen Buchhandels 2013“ (v němčině). Citováno 10. ledna 2014.
- ^ „Fatou Jaw Manneh mezi čtyřmi spisovateli oceněnými Oxfam Novib / PEN“. FOROYAA Noviny. 20. února 2008. Archivovány od originál dne 7. ledna 2013. Citováno 10. září 2012.
- ^ „Světlana Alexijevič jmenována vítězkou středoevropské literární ceny Angelus“. Citováno 2017-12-26.
- ^ msh / ipj (dpa, KNA) (20. června 2013). „Běloruska Svetlana Alexijevičová získala německou literární cenu“. Deutsche Welle. Citováno 21. června 2013.
- ^ „Marie Darrieussecq reçoit le prix Médicis pour“ Il faut beaucoup aimer les hommes"". Le Monde (francouzsky). 12. listopadu 2013. Citováno 13. listopadu 2013.
- ^ „Писательнице Светлане Алексиевич вручили французский орден“. Российская газета (v Rusku). 2014-10-24. Citováno 2019-10-19.
- ^ "Ceny - Svetlana Alexievich". Citováno 2019-10-19.
- ^ Armitstead, Claire; Flood, Alison; Bausells, Marta (8. října 2015). „Nobelova cena za literaturu: Světlana Alexijevič zvítězila„ za své polyfonní spisy “- live“. www.theguardian.com. Opatrovník. Citováno 8. října 2015.
- ^ „The Beautiful Country and the Middle Kingdom“ „Johna Pomfreta“ vyhrává 2017 CFR Arthur Ross Book Award “. Rada pro zahraniční vztahy. 15. listopadu 2017. Citováno 23. prosince 2017.
- ^ "Svetlana Alexievich Životopis a rozhovor". www.achievement.org. Americká akademie úspěchu.
- ^ Мэдаль да 100-годзьдзя БНР уручаны С. Шушкевічу, С. Алексіевіч, Ул. Арлову, Р. Гарэцкаму, С. Антончыку [100. výroční medaile BDR udělena S. Shushkevich, S. Alexievich, Ul. Arlou, R. Haretski, S. Antonchyk] - oficiální web Rada BNR, 16. června 2019
- ^ Алексіевіч, Антончык, Арлоў, Гарэцкі, Шушкевіч узнагароджаныя мэдалём «100 гадоў БНР» [Alexievich, Antonchyk, Arlou, Haretski, Shushkevich oceněn Medailí stého výročí BDR] - Rádio Svaboda, 18. června 2019
- ^ „Vítěz Nobelovy ceny za nejlepší dánské kulturní ocenění“. Christian Post. 29. září 2020. Citováno 26. listopadu 2020.
- ^ "Světlana Alexijevič: Přednáška Památníku Anny Politkovské". Britská knihovna. Citováno 2019-10-07.
- ^ ომს არ აქვს ქალის სახე. saba.com- ზე
- ^ მოწმეები მოწმეები artanuji.ge- ზე
- ^ spiegel.de 1992: Auszug
- ^ ლოცვა ლოცვა artanuji.ge- ზე
- ^ Eine Stimme der Sprachlosen. dradio.de, 20. června 2013, abgerufen am 20. června 2013
- ^ დრო ჰენდის დრო artanuji.ge- ზე
externí odkazy
- Web Světlany Alexijevičové - Obsahuje biografii, bibliografii a výňatky.
- Životopis na mezinárodním literárním festivalu v Berlíně
- Svetlana Alexievič na Nobelprize.org
včetně Nobelovy přednášky 7. prosince 2015 V bitvě ztracen
Rozhovory
- "Opatrovník„Život v ...“ , Rozhovor Luke Harding, duben 2016
- „Rozhovor se Svetlanou Alexijevičovou“, Dalkey Archive Press
- Mezi veřejným a soukromým: Světlana Aleksievich rozhovory s Alešem Adamovičem Canadian Slavonic Papers / Revue Canadienne des Slavistes
Výňatky
Články o Svetlaně Alexijevičové
- „Pravda v mnoha hlasech“ Timothy Snyder, NYRB, Říjen 2015
- „Správce paměti“ Masha Gessen, Newyorčan, Říjen 2015.
- "Z Ruska s láskou" Bookforum, Srpen 2016.
- Spiknutí nevědomosti a poslušnosti, The Telegraph, 2015
- Svetlana Alexievich: Běloruský jazyk je venkovský a literárně nezralý, Běloruský přehled, červen 2013
- Běloruský laureát Nobelovy ceny Sviatlana Alieksijevič zasažen pomlouvačnou kampaní Běloruský přehled, červenec 2017
Akademické články o dílech Svetlany Alexievichové
- Escrita, biografia e sensibilidade: o discurso da memória soviética de Svetlana Aleksiévitch como um problema historiográfico Portál João Camilo
- Matky, otec (otcové), dcera (dcery): Svetlana Aleksievich a Unwomanly Face of War Angela Brintlingerová
- „Žádný jiný důkaz“: Svetlana Aleksievich v tradici psaní sovětské války Daniel Bush
- Matky, prostitutky a rozpad SSSR: zastoupení žen v seriálu Zinky Boys od Svetlany Aleksievich Jeffrey W. Jones
- Hlasy Světlany Aleksievichové z Černobylu: mezi orální historií a nářkem smrti Anna Karpusheva
- Polyfonní vystoupení svědectví ve Hlasech Svetlany Aleksievich z Utopie Johanna Lindbladh
- Nový literární žánr. Trauma a individuální perspektiva v Černobyl'skaia molitva od Svetlany Aleksievich Irina Marchesini
- Světlana Aleksievichova měnící se vyprávění o sovětsko-afghánské válce v Zinky Boys Holly Myers
jiný
- Lukašenkov komentář k Alexijeviči (1''12 video, v ruština, bez titulků)
- Svetlana Alexievič na Goodreads
- Světlana Alexijevič Citáty s obrázky na Rugusavay.com
- Vystoupení na C-SPAN
- Seznam děl