Jiří Kolář - Jiří Kolář - Wikipedia

Jiří Kolář 1979
foto Hana Hamplová

Jiří Kolář O tomto zvukuČeská výslovnost (Pomoc ·informace ) (24. září 1914, Protivín - 11. srpna 2002, Praha ) byl čeština básník, spisovatel, malíř a překladatel. Jeho tvorba zahrnovala literární i vizuální umění.

Život

Kolář se narodil v Protivíně 29. září 1914 v dělnickém prostředí. Jeho otec byl pekař a jeho matka švadlena a on sám se v raném věku vyučil truhlářem (což ho stálo prst).[1][2] Později několikrát změnil živnosti, mimo jiné pracoval jako stavební dělník, ostraha a barman. V roce 1943 se stal spisovatelem na plný úvazek, kde žil a pracoval Kladno. V roce 1945 se přestěhoval do hlavního města Prahy, kde pracoval jako redaktor nakladatelství Družstvo Dílo. Kolář se připojil k Komunistický Strana v roce 1945, ale ve stejném roce stranu opustila.[Citace je zapotřebí ] Kvůli svému kritickému postoji k režimu nesměl publikovat poté, co ho ovládli komunisté Československo v roce 1948. Oženil se Běla Helclová v roce 1949. Když v roce 1952 policie našla jeho rukopis, Prométheova játra, ve vlastnictví Václav Černý byl zatčen a strávil několik měsíců ve vězení.[3]

Kolář byl jedním ze skupiny několika umělců Václav Havel, Václav Černý, Jan Vladislav a Josef Hiršal, kteří se setkali a diskutovali v Café Slavia, a to jak v období před Pražským jarem, kdy byl komunistický režim tolerantnější, tak v období normalizace po Pražské jaro. Kolářovo divoké chování ztratilo jeho bývalé přátele (např. Hodil kávu na košili Josefa Hiršala a dal si jeho sodovka nalil na něj na oplátku).[Citace je zapotřebí ] Neúspěch Pražského jara v roce 1968 způsobil Kolářovi a jeho práci opět úctu. V roce 1970 mozkové mrtvice ztuhl mu pravá ruka. Kolář podepsal Charta 77 a na stipendiu do Západní Berlín, vláda se rozhodla ho donutit k emigraci; nemohl se proto vrátit domů. Od roku 1980 žil v Paříž. Po roce 1989 stále častěji navštěvoval svou domovinu. V roce 1999 si Kolář poranil páteř a poslední roky strávil v pražské nemocnici.[4]

Literární dílo

Kolářova poezie vyšla poprvé v roce 1938 v soukromém vydání; tyto rané básně nejsou zahrnuty v jeho úplném díle, pravděpodobně proto, že jsou otevřeně erotické a popisují orální sex (Ústnice), sexuální pozice (Svícen a trakař) a sex s prostitutkou (Růže Večernice).[5] Tím pádem Křestný seznam (Křestní list, 1941) je považován za jeho debut. Křestný seznam a Kolářovy další tři básnické sbírky ze 40. let (Sedm kantát, Limb a jiné básně, Ódy a variace) patří stylisticky k existencialista umělecké hnutí Skupina 42 jehož členem byl Kolář; včetně dalších členů Jindřich Chalupecký, Ivan Blatný, Josef Kainar, Jiřina Hauková a Kamil Lhoták.

V letech Stalinismus v Československu (1948-1953) Kolář psal básnické deníky - Očitý svědek (Očitý svědek, 1949), Prométheova játra (Prometheus 'Liver, 1950). V roce 1957 napsal tvůrčí reinterpretaci Sun Zi je Umění války, starověká čínská klasika válečného umění, pod názvem Mistr Sun o básnickém umění (Mistr Slunce o poetickém umění). V roce 1964 Náhodný svědek (Náhodný svědek), byl vydán výběr z jeho prací ze 40. let a v roce 1966 vyšel pod názvem cenzurovaný výběr z jeho prací z 50. let Vršovický Ezop (Ezop z Vršovice ). V 60. letech začal psát experimentální poezii a vytvářel nové formy poezie, které pojmenoval jako analfabetogram a cvokogram. V těchto nových formách poezie se hranice mezi literárním a vizuálním stále více stírala, což nakonec vedlo k jeho experimentům ve vizuálním umění.

Poezie

  • Křestný seznam (1941)
  • Sedm kantát (1945)
  • Limb a jiné básně (1945)
  • Ódy a variace (1946)
  • Dny v roce (1948)
  • Mistr Sun o básnickém umění (1957)
  • Básně ticha (1965)
  • Evidentní poezie (1965)
  • L'enseigne de Gersaint (1965, také v angličtině a němčině, název převzat z Watteauův obraz )
  • Vršovický Ezop (1966)
  • Nový Epiktet (1968)
  • Návod k upotřebení (1969)
  • Očitý svědek (Mnichov 1983)
  • Prométheova játra (Toronto 1985, Praha 1991)
  • Roky v dnech (1992)

Překlady a znovu vyprávěné příběhy

  • Ezop: Bajky (1957, adaptace staročeských textů)
  • Kocourkov (1959, založený na Johann Friedrich von Schönberg, psáno s Josef Hiršal )
  • O podivuhodném životě mudrce Ezopa, který rozuměl řeči ptáků, zvířat, hmyzu, rostlin i věcí (1960, adaptace staročeských textů, psáno s Hiršalem)
  • Enšpígl (1962, adaptace staroněmeckých textů, psáno s Hiršalem)
  • Baron Prášil (1965, založený na Gottfried August Bürger, psáno s Hiršalem)

Hry

  • Mor v Athénách (1965)
  • Unser täglich Brot (Vídeň 1966, překládal K. B. Schäufellen, česky Chléb náš vezdejší, Praha 1991)

Vizuální umění

Jeho první výstavy v roce 1937 se zaměřily na jeho koláže.[6] V šedesátých letech Kolář nejprve kombinoval malbu a poezii, ale postupně se úplně obrátil k experimentům ve vizuálním umění. Ve své práci pomocí skalpelu vyřezával obrázky z časopisů. Barvy na svých kolážích vyráběl lepením na vytištěné útržky papíru z různých zdrojů.

Jeho koláže měly ovlivnit pohled diváka na život; technika použití fragmentů textu a obrázků z různých zdrojů se dobře hodila k dosažení účinku, který si Kolář přál, tím, že ukázal destrukci a fragmentaci světa, který Kolář obýval. Současně vzájemným srovnáním a kontrastem těchto různých fragmentů technika koláže posloužila k vytvoření překvapivých a vizuálně nápadných nových kombinací; například kombinace astronomických map s Braillovým písmem. Kolář vynalezl nebo pomohl vyvinout nové techniky koláže - konfrontace, froissage, rolovat, chiasmage atd.

Od 60. let 20. století se Kolářova výtvarná díla pravidelně objevovala na výstavách galerií a muzeí. Některé z nejvýznamnějších výstav jeho díla byly v New Yorku Guggenheimovo muzeum v roce 1975, v Praze v roce 1994 v Domě U Černé Matky Boží,[7] v Madridu v roce 1996 v Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofia.[8]

  • Jiří Kolář, Na plném slunci (1959), koláž

  • Jiří Kolář, Cast down face (1960), stratifie

  • Jiří Kolář, Hudební kruh (1965), embosovaný chiasmage

  • Jiří Kolář, Popisný portrét (1963), koláž

  • Jiří Kolář, Lady in love (1967), rollage-cubomania

  • Jiří Kolář, Bez titulu (1959-1962), rola

  • Jiří Kolář, Serve to Muse, alespoň jednou (1962), froissage

  • Jiří Kolář, Pocta Jan Palach (1968-1969), koláž a koláž

  • Jiří Kolář, Krásné peklo (1971), prolínání

  • Jiří Kolář, P.F. 89 (1988), intercollage

  • Jiří Kolář, Bez názvu (1965), poškrábaná koláž a chiasmage

  • Jiří Kolář, Lohengrin, komiks (1964), koláž

  • Jiří Kolář, Pražce (1952), konfrontace

  • Jiří Kolář, W.A. Mozart (60. léta), chiasmage, collaged object

  • Jiří Kolář, Odalisque (1964), rozepnutá koláž, roláž

Poznámky

  1. ^ www.artmuseum.net
  2. ^ www.theguardian.com
  3. ^ Panorama české literatury, s. 339,
  4. ^ Slovník české literatury
  5. ^ http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=524
  6. ^ "Jirí Kolár, objetos y collages | Katalog knihoven | Fundació Gala - Salvador Dalí". www.salvador-dali.org. Citováno 2020-10-28.
  7. ^ Slovník českých spisovatelů od roku 1945 I. díl, s. 400
  8. ^ "Jiři Kolář. Objetos y collages | Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía". www.museoreinasofia.es. Citováno 2020-10-28.

externí odkazy