Răzvan Theodorescu - Răzvan Theodorescu - Wikipedia

Răzvan Theodorescu v roce 2015

Emil Răzvan Theodorescu (narozen 22. května 1939) je a rumunština historik a politik. Zkoumal a rozsáhle psal zejména o historii umění. Člen Sociálně demokratická strana (PSD), byl členem Rumunský senát pro Iaşi County od roku 2000 do roku 2004 a pro Botoşani County od roku 2004 do roku 2008 Adrian Năstase kabinetu, byl Ministr kultury a náboženských záležitostí od roku 2000 do roku 2004.

Je ženatý a má dvě děti.[1]

Životopis

Narodil se v Bukurešť do rodiny intelektuálů a po střední škole,[2] studoval historii na Univerzita v Bukurešti od roku 1955 do roku 1963. V letech 1959 až 1961 byl z univerzity vyloučen komunistické úřady z politických důvodů a v tomto období pracoval jako nekvalifikovaný dělník. A kulturní a historik umění, studoval na stipendiu ve Francii v roce 1968 a doktorát z historie získal na univerzitě v Bukurešti v roce 1972. V letech 1963 až 1987 působil jako vědecký pracovník na Rumunská akademie Institut dějin umění, od roku 1972 do roku 1977 působící jako mimořádný ředitel výzkumu.[3] Poté, co protestoval proti demolici, byl ze své vedoucí pozice odvolán Enei Church v roce 1977 a v letech 1984-1985 zahájily kolektivní protest proti demolici Klášter Văcăreşti. V letech 1987 až 1990 působil jako docent na Národní univerzita umění v Bukurešti, kde se stal profesorem v roce 1990, učil kurzy dějin starého rumunského umění, typologie východního křesťanského umění a dějin evropské civilizace.[2] Zastával další posty ve svém oboru, včetně uvnitř UNESCO.[3]

Po 1989 revoluce, Theodorescu vedl Rumunská televize v letech 1990 až 1992 a v letech 1992 až 2000 byl členem Národní rady pro audiovizuální oblast 2000 volby přinesl PSD do úřadu a Theodorescu se stal senátorem a ministrem vlády. Byl vrácen do Senátu v Volby 2004, který jeho strana ztratila, a posadil se do opozice. Rozběhl se k místu v Bukurešti Volby 2008, ale prohrál.[4]

Před svým zvolením v roce 2000 a návratem svého přítele Ion Iliescu tak jako Prezident Rumunska Theodorescu byl silným kritikem středopravých vlád pod Emil Constantinescu, na jednom místě označení Radu Vasile skříňka "Stalinistické, Stakhanovit, totalitní ".[5] Jakmile bude ve funkci, zavázal se pokračovat v „velmi zajímavých“ projektech svých předchůdců se zvýšeným důrazem na tehdejší nadcházející rumunské Přistoupení k Evropské unii.[6] V oblasti náboženských záležitostí pokračoval v pokusech o pokrok v otázce majetkové retrocese od Rumunská pravoslavná církev do Řeckokatolická církev (který byl uzavřen v roce 1948 a jeho majetek byl převeden do pravoslavné církve),[7] a podporoval budování Katedrála rumunské lidové spásy v Carol Park.[8] Rovněž v kroku, který v té době nebyl kontroverzní, připustil účast Rumunska na Holocaust, prohlašující, že Rumunsko má odpovědnost vůči zabitým a jejich rodinám, uznat, co se stalo, a chránit historické židovské nemovitosti a hřbitovy.[9]

V roce 1993 se Theodorescu stal korespondujícím členem Rumunská akademie, v roce 2000 se stal titulárním členem. V roce 1990 se stal korespondentským členem Archeologická společnost v Aténách, a od roku 1998 patří do Newyorská akademie věd. Získal Chevalier (1997) a velitel (2003) Ordre des Arts et des Lettres Od roku 2000 je velkým důstojníkem rumunského národního řádu za zásluhy. Získal řadu dalších akademických vyznamenání a členství, stejně jako ceny a vyznamenání, doma i v zahraničí.[3]

Bibliografie

Theodorescu napsal více než 600 článků v časopisech a více než 25 knih o historii a umění, rumunských i evropských. Mezi jeho knihy patří:[1][3]

  • Mănăstirea Dragomirna (1965)
  • Mănăstirea Bistriţa (1966)
  • Biserica Stavropoleos (1967)
  • Bizanţ, Balcani, Occident na předním místě středověkých kultur Româneşti - secolele X-XIV, Ed. Academiei, Bukurešť 1974
  • Umělecké umění v Dunărea de Jos (400-1400), Ed. Meridiane, Bukurešť, 1976
  • Itinerarii medievale, Ed. Meridiane, Bukurešť, 1979
  • Piatra Trei Ierarhilor, Ed. Meridiane, Bukurešť, 1979
  • Istoria v aproape, Ed. Sport-Turism, Bukurešť, 1980
  • Civilizaţia românilor între středověký a moderní. Orizontul imaginii (1550-1800), I-II, vyd. Meridiane, Bukurešť, 1992; 2. vydání, Princeps Edit, Iaşi, 2006
  • Drumuri către ieri, Ed. Fundaţiei Culturale Române, Bukurešť, 1992
  • Cele 900 de zile ale „manipulării“, Ed. Tinerama, Bukurešť, 1993
  • La peinture murale moldave des 15-ème - 16-ème siècles, Ed. UNESCO, Bukurešť, 1995
  • Roumains et Balkaniques dans la civilization sud-est européenne, Ed. Enciclopedică, Bukurešť, 1999
  • Picătura de istorie, Ed. Fundaţiei Culturale Române, Bukurešť, 1999
  • Constantin Brâncoveanu v „Casa Cărţi” a „Ievropa”, Ed, Rao, Bukurešť, 2006
  • Europa noastră a noi, Ed. Capitel, Bukurešť 2008

Poznámky

  1. ^ A b (v rumunštině) Emil Răzvan Theodorescu Archivováno 03.03.2016 na Wayback Machine
  2. ^ A b (v rumunštině) Recenze Arta Istoriei. Istoria Artei v Studium a kultura, vydání: 14/2008, s. 80-82
  3. ^ A b C d (v rumunštině) Životopis Archivováno 16. února 2009 v Wayback Machine na PSD Sektor 1 stránky
  4. ^ (v rumunštině) Výsledky voleb, alegeri.tv
  5. ^ (v rumunštině) „Răzvan Theodorescu spune că aktuala Putere este 'stalinistă, stahanovistă, totalitară'“ („Răzvan Theodorescu říká, že současná vláda je‚ stalinistická, stachanovská, totalitní '“)[trvalý mrtvý odkaz ], Ziua, 25. července 1999; zpřístupněno 5. května 2009
  6. ^ (v rumunštině) „Ministrul Răzvan Theodorescu crede că 'singurul lucru exportabil e Cultura'“ („Ministrul Răzvan Theodorescu věří, že kultura je jediná exportovatelná věc“ “)[trvalý mrtvý odkaz ], Ziua, 17. ledna 2001; přístup 5. května 2009
  7. ^ (v rumunštině) „Pace religioasă la Mihalţ“ („Náboženský mír v Mihalţ“)[trvalý mrtvý odkaz ], Ziua, 9. června 2003; zpřístupněno 5. května 2009
  8. ^ (v rumunštině) „Catedrala Mântuirii Neamului se mută in Parcul Carol“ („Katedrála rumunské lidové spásy se stěhuje do parku Carol“) Archivováno 2007-06-29 v Archiv. Dnes, Ziua, 30. dubna 2003; přístup 5. května 2009
  9. ^ (v rumunštině) „Operaţiunea 'Jos Antonescu!'“ („Operace„ Pryč s Antonescu! ““)[trvalý mrtvý odkaz ], Ziua, 19. března 2003; zpřístupněno 5. května 2009

externí odkazy