Ignazio Buttitta |
|---|
 Ignazio Buttitta v roce 1986 |
| narozený | (1899-09-19)19. září 1899
Bagheria, Itálie |
|---|
| Zemřel | 5. dubna 1997(1997-04-05) (ve věku 97) |
|---|
| obsazení | Básník |
|---|
Ignazio Buttitta (19. září 1899 - 5. dubna 1997) byl italština básník kdo psal převážně v sicilský.
Životopis
Narozen v Bagheria, Itálie poté, co se zúčastnil, do rodiny obchodníka první světová válka Buttitta se připojil k Italská socialistická strana a kolem tohoto času začal psát poezii sicilský. Jeho první publikovaný svazek poezie byl Sintimintali (Sentimentální), následovaný v roce 1928 Marabedda. Brzy poté se Buttitta přestěhoval do Milán, kde dosáhl určitého úspěchu v komerčním světě a pokračoval ve své literární vášni. Kvůli svým politickým sklonům musel během roku opustit Milán druhá světová válka; po kterém se připojil k Odpor, byl fašisty uvězněn a těsně se vyhnul trest smrti, než se vrátil do Milána, kde trávil čas se sicilskými intelektuály jako např Elio Vittorini, Salvatore Quasimodo a Renato Guttuso. V roce 1954 vydal svou novou knihu poezie, Lu pani si chiama pani (Chléb se nazývá chléb), financovaný z Italská komunistická strana. V tomto svazku se definoval jako Pueta e latru (Básník a zloděj), narážka na způsob, jakým by procházel mezi lidmi jako zloděj, přivlastňoval si své pocity a zanechal po sobě sentimentální nit. Tak tomu bylo zejména v souvislosti s jeho nostalgií po vlasti, ale existují i více sociálně zaměřená témata, zejména protesty proti sociální situaci Itálie a Sicílie, jako např. Stragi di Purtedda (1947, asi Salvatore Giuliano a Masakr Portella della Ginestra ), a Lamentu per la morte di Turiddu Carnevale (1956, asi Salvatore Carnevale - sicilský odborář od Sciary, kterou zabil mafie dne 16. května 1955 - a jeho matka Francesca Serio).
V roce 1964 cantastorie a lidový písničkář Otello Profazio zhudebnil několik Buttittových básní v albu Il treno del sole (také známý jako Profazio Canta Buttitta).[1] V roce 1972 Buttitta vyhrál Cena Viareggio, pro svazek Io faccio il poeta (Jsem básník). Jeho díla byla přeložena do francouzština, ruština a řecký.
Během své kariéry básníka Buttitta nikdy neskrýval svou hrdost na to, že je sicilský, a svou lásku k řeči ostrova. V jedné ze svých nejslavnějších básní Lingua e dialettu (Jazyk a dialekt) výslovně hovoří o jazyce jako o klíčové otázce svého lidu a prosí své bližní Sicilské, aby zachovali svůj jazyk:
Un populu
diventa poviru e servu
quannu ci arrubbanu a lingua
addutata di patri:
è persu pi sempri. | Lid
se stane chudým a otrockým
když jim je jazyk ukraden
zdědili po svých předcích:
je navždy ztracen. |
| |
Moderní sicilský zpěvák se sídlem v Berlíně, Etta Scollo, oslavuje práci sicilského lidového zpěváka a spolupracovníka Buttitty, Rosa Balistreri, včetně vykreslení verze Buttitty Piráti z Palerma:
Arrivaru li navi
Tanti navi a Palermu
Li pirati sbarcaru
Cu li facci d’infernu
N’arrubbaru lu suli, lu suli
Arristamu a lu scuru,
chi scuru
Sicilia chianci!
Tuttu l’oru a l’aranci
Li pirati arrubbaru
Li campagni spugghiati
Cu la negghia lassaru
N’arrubbaru lu suli, lu suli
Arristamu a lu scuru,
chi scuru
Sicilia chianci!
Li culura dû mari
N’arrubbaru chi dannu
Su ‘mpazzuti li pisci
Chi lamentu ca fannu
N’arrubbaru lu suli, lu suli
Arristamu a lu scuru,
chi scuru
Sicilia chianci!
Li fìmmini nostri
Ci scipparu di l’occhi
La lustrura e lu focu
Ca addumava li specchi
N’arrubbaru lu suli, lu suli
Arristamu a lu scuru,
chi scuru
Sicilia chianci! | Lodě dorazí
Tolik lodí v Palermu
Piráti přicházejí na břeh
S pekelnými tvářemi
Kradou nám slunce, slunce
Zůstali jsme ve tmě
jaká tma
Sicílie pláče!
Všechno zlato pomerančů
Piráti kradou pryč
Jejich dravé kampaně
V mlze vytvářejí
Kradou nám slunce, slunce
Zůstali jsme ve tmě
jaká tma
Sicílie pláče!
Barvy moře
Ukradli nám je, pobouření!
Ryby jsou tak šílené
Jak naříkat nad jejich existencí
Kradou nám slunce, slunce
Zůstali jsme ve tmě
jaká tma
Sicílie pláče!
Z očí našich žen
Vytrhávají se
Nádhera a oheň
Což rozsvítilo zrcadla
Kradou nám slunce, slunce
Zůstali jsme ve tmě
jaká tma
Sicílie pláče! |
| |
Reference
- ^ Enrico Deregibus. Dizionario completo della Canzone Italiana. Giunti Editore, 2010. ISBN 8809756258.
externí odkazy
Příjemci ceny Mondello |
|---|
|
Zvláštní cena poroty: Denise McSmith (1975) • Stefano D'Arrigo (1977) • Jurij Trifonov (1978) • Jarosław Iwaszkiewicz (1979) • Pietro Consagra (1980) • Ignazio Buttitta, Angelo Maria e Ela Ripellino (1983) • Leonardo Sciascia (1985) • Wang Meng (1987) • Michail Gorbaciov (1988) • Peter Carey, José Donoso, Northrop Frye, Jorge Semprún, Wole Soyinka, Lu Tongliu (1990) • Fernanda Pivano (1992) • Associazione Scrittori Cinesi (1993) • Dong Baoucum, Fanoušek Boaci, Wang Huanbao, Shi Peide, Chen Yuanbin (1995) • Xu Huainzhong, Xiao Xue, Yu Yougqnan, Qin Weinjung (1996) • Khushwant Singh (1997) • Javier Marías (1998) • Francesco Burdin (2001) • Luciano Erba (2002) • Isabella Quarantotti De Filippo (2003) • Marina Rullo (2006) • Andrea Ceccherini (2007) • Enrique Vila-Matas (2009) • Francesco Forgione (2010) |
|
|
|
|
První práce: Valerio Magrelli (1980) • Ferruccio Benzoni, Stefano Simoncelli, Walter Valeri, Laura Mancinelli (1981) • Jolanda Insana (1982) • Daniele Del Giudice (1983) • Aldo Busi (1984) • Elisabetta Rasy, Dario Villa (1985) • Marco Lodoli, Angelo Mainardi (1986) • Marco Ceriani, Giovanni Giudice (1987) • Edoardo Albinati, Silvana La Spina (1988) • Andrea Canobbio, Romana Petri (1990) • Anna Cascella (1991) • Marco Caporali, Nelida Milani (1992) • Silvana Grasso, Giulio Mozzi (1993) • Ernesto Franco (1994) • Roberto Deidier (1995) • Giuseppe Quatriglio, Tiziano Scarpa (1996) • Fabrizio Rondolino (1997) • Alba Donati (1998) • Paolo Febbraro (1999) • Evelina Santangelo (2000) • Giuseppe Lupo (2001) • Giovanni Bergamini, Simona Corso (2003) • Adriano Lo Monaco (2004) • Piercarlo Rizzi (2005) • Francesco Fontana (2006) • Paolo Fallai (2007) • Luca Giachi (2008) • Carlo Carabba (2009) • Gabriele Pedullà (2010) |
|
Italský autor: Alberto Moravia (1982) • Vittorio Sereni Alla Memoria (1983) • Italo Calvino (1984) • Mario Luzi (1985) • Paolo Volponi (1986) • Luigi Malerba (1987) • Oreste del Buono (1988) • Giovanni Macchia (1989) • Gianni Celati, Emilio Villa (1990) • Andrea Zanzotto (1991) • Ottiero Ottieri (1992) • Attilio Bertolucci (1993) • Luigi Meneghello (1994) • Fernando Bandini, Michele Perriera (1995) • Nico Orengo (1996) • Giuseppe Bonaviri, Giovanni Raboni (1997) • Carlo Ginzburg (1998) • Alessandro Parronchi (1999) • Elio Bartolini (2000) • Roberto Alajmo (2001) • Andrea Camilleri (2002) • Andrea Carraro, Antonio Franchini, Giorgio Pressburger (2003) • Maurizio Bettini, Giorgio Montefoschi, Nelo Risi (2004) • pr. Raffaele Nigro, sek. Maurizio Cucchi, ter. Giuseppe Conté (2005) • pr. Paolo Di Stefano, sek. Giulio Angioni (2006) • pr. Mario Fortunato, sek. Toni Maraini, ter. Andrea Di Consoli (2007) • pr. Andrea Bajani, sek. Antonio Scurati, ter. Flavio Soriga (2008) • pr. Mario Desiati, sek. Osvaldo Guerrieri, ter. Gregorio Scalise (2009) • pr. Lorenzo Pavolini, sek. Roberto Cazzola, ter. (2010) • pr. Eugenio Baroncelli, sek. Milo De Angelis, ter. Igiaba Scego (2011) • pr. Edoardo Albinati, sek. Paolo Di Paolo, ter. Davide Orecchio (2012) • pr. Andrea Canobbio, sek. Valerio Magrelli, ter. Walter Siti (2013) • pr. Irene Chias, sek. Giorgio Falco, ter. Francesco Pecoraro (2014) • pr. Nicola Lagioia, sek. Letizia Muratori, ter. Marco Missiroli (2015) • pr. Marcello Fois, sek. Emanuele Tonon, ter. Romana Petri (2016) • pr. Stefano Massini, sek. Alessandro Zaccuri, ter. Alessandra Sarchi (2017) |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Cena Mondello za multikulturalitu: Kim Thúy (2011) |
|
„Targa Archimede“, Premio all'Intelligenza d'Impresa: Enzo Sellerio (2011) |
|
|
|
Zvláštní cena 40 let Mondello: Gipi (2014) |
Kontrolní úřad  | |
|---|
