Juan Gelman - Juan Gelman
Juan Gelman | |
|---|---|
 | |
| narozený | 3. května 1930 Buenos Aires, Argentina |
| Zemřel | 14. ledna 2014 (ve věku 83) Mexico City, Mexiko |
| obsazení | básník |
Juan Gelman (3. května 1930 - 14. ledna 2014) byl Argentinský básník. V letech 1956 až do své smrti počátkem roku 2014 vydal více než dvacet knih poezie. Byl naturalizovaným občanem Mexiko,[1] země, kam dorazil jako politický exil v Vojenská junta.
V roce 2007 byla společnosti Gelman udělena Cervantesova cena, nejdůležitější ve španělské literatuře. Jeho díla oslavují život, ale jsou zmírněna také společenskými a politickými komentáři a odrážejí jeho vlastní bolestivé zkušenosti s politikou Argentina.
Životopis
Juan Gelman Burichson se narodil 3. května 1930 v Buenos Aires' Villa Crespo sousedství židovským přistěhovalcům z Ukrajiny. Jako chlapec četl ruskou a evropskou literaturu pod vedením svého bratra Borise.[2] Jeho otec, José Gelman, byl sociální revolucionář, který se účastnil revoluce v Rusku v roce 1905; emigroval do Argentiny, vrátil se krátce po bolševické revoluci a poté se rozčarovaný vrátil do Argentiny navždy.[2]
Gelman se naučil číst, když mu byly tři roky, a většinu svého dětství strávil čtením a hraním fotbalu. Ve velmi mladém věku se začal zajímat o poezii, pod vlivem svého bratra Borise, který mu četl několik básní v ruštině, což chlapec neznal. Zážitek ze čtení Dostojevskij je Urazil a ponížil (1861) v osmi letech na něj udělal hluboký dojem.
Jako mladý muž byl členem několika významných literárních skupin a později se stal významným novinářem. Pracoval také jako překladatel v Spojené národy. Vždy byl horlivým politickým aktivistou. V roce 1975 se zapojil do Montoneros, i když se později od skupiny distancoval. Po 1976 argentinský převrat, do kterého byl donucen vyhnanství z Argentiny. V roce 1976 byl z jejich domu unesen jeho syn Marcelo a jeho těhotná snacha Maria Claudia ve věku 20 a 19 let. Stali se dvěma z 30 000 desaparecidos, lidé, kteří byli násilně „zmizeni“ beze stopy za vlády vojenské junty. V roce 1990 byl Gelman veden k identifikaci ostatků jeho syna (byl popraven a pohřben v sudu naplněném pískem a cementem) a o několik let později, v roce 2000, dokázal vystopovat jeho vnučka, narozený v zadní nemocnici před vraždou Marie Claudie a darován provládní rodině v Uruguay. Pozůstatky Marie Claudie dosud nebyly získány.
Během svého dlouhého exilu žil Gelman Evropa do roku 1988, poté ve Spojených státech a později v Mexiku se svou ženou, argentinskou psychologkou Marou La Madrid.
V roce 1997 Gelman obdržel argentinskou národní cenu za poezii jako uznání jeho celoživotního díla a v roce 2007 Cervantesovu cenu, nejdůležitější cenu pro španělské spisovatele. Měl také dlouhou a brilantní kariéru novináře, který psal pro argentinské noviny Pagina / 12 až do své smrti.
Gelman zahrnoval uruguayského policistu Hugo Campos Hermida v právní žalobě podané ve Španělsku pro „zmizení „jeho snachy v Uruguayi.[3]
Jeho vnučka
Na začátku 21. století uruguayský prezident Jorge Batlle Ibáñez nařídil vyšetřování a byla nalezena Gelmanova vnučka. Macarena, která žila jako adoptivní dítě, vzala příjmení svých rodičů a zahájila kariéru aktivisty za lidská práva.
Smrt
Gelman zemřel ve věku 83 let na komplikace s preleukémie u něj doma v Condesa sousedství Mexico City.[4] Jeho vnučka Macarena přiletěla z Uruguaye, aby se zúčastnila pohřbu. Argentinský prezident vyhlásil tři dny národního smutku, Cristina Fernández de Kirchner.
Osobní dokumenty
Archiv Juana Gelmana, který obsahuje návrhy spisů a sbírku spisů týkajících se jeho vyšetřování lidských práv, je k dispozici pro výzkum v divizi rukopisů na katedře vzácných knih a zvláštních sbírek na Princetonské univerzitě.[5]
Funguje
Publikováno v anglickém překladu
- Nemyslitelná něha: Vybrané básně, překlad: Joan Lindgren, University of California Press, 1997
- Básně Sidneyho Westa, trans .: Katherine M. Hedeen & Victor Rodríguez Nuñez, Salt Publishing, 2009
- Mezi slovy: Juan Gelman Public Letter, trans .: Lisa Rose Bradford, CIAL, 2010
- Komentáře a citace, trans .: Lisa Rose Bradford, Coimbra Editions, Poetry in Translation, 2011
- Znovu slavíci, trans .: J. S. Tennant, in MPT Review, Series 3 no. 11 Frontiers, 2011
- Com / pozice, trans .: Lisa Rose Bradford, Coimbra Editions, Poetry in Translation, 2013
Publikováno ve španělštině
Poezie
- Violín y otras cuestiones, Buenos Aires, Gleizer, 1956.
- El juego en que andamos, Buenos Aires, Nueva Expresión, 1959.
- Velorio del solo, Buenos Aires, Nueva Expresión, 1961.
- Gotán (1956-1962), Buenos Aires, La Rosa Blindada, 1962. (Neuauflage 1996)
- Cólera Buey, La Habana, La Tertulia, 1965. (Neuauflage 1994)
- Los poemas de Sidney West, Buenos Aires, Galerna, 1969. (Neuauflage 1995)
- Fábulas, Buenos Aires, La Rosa Blindada, 1971.
- Relaciones, Buenos Aires, La Rosa Blindada, 1973.
- Hechos y Relaciones, Barcelona, Lumen, 1980.
- Si dulcemente, Barcelona, Lumen, 1980.
- Citas y Comentarios, Visor Madrid, 1982.
- Hacia el Sur, México, Marcha, 1982.
- Com / posiciones (1983-1984), Barcelona, Ediciones del Mall, 1986.
- Interrupciones I, Buenos Aires, Libros de Tierra Firme, 1986.
- Interrupciones II, Buenos Aires, Libros de Tierra Firme, 1988.
- Anunciaciones, Madrid, Visor, 1988.
- Carta a mi madre, Buenos Aires, Libros de Tierra Firme, 1989.
- Dibaxu, Buenos Aires, Seix Barral, 1994.
- Salarios del impío, Buenos Aires, Libros de Tierra Firme, 1993.
- Neúplnost, Buenos Aires, Seix Barral, 1997.
- Tantear la noche, Lanzarote, Fundación César Manrique, 2000.
- Valer la pena, Buenos Aires, Seix Barral, 2001.
- País que fue será, Buenos Aires, Seix Barral, 2004.
- Mundar, Buenos Aires, Seix Barral, 2007.
- De atrásalante en su porfía, Madrid, Visor, und Buenos Aires, Seix Barral, 2009
- El emperrado corazón amora, Barcelona, Tusquets und Buenos Aires, Seix Barral, 2011
Antologie
- Básně, Casa de las Américas, La Habana, 1960.
- Obra poética, Corregidor, Buenos Aires, 1975.
- Poesía, Casa de las Américas, La Habana, 1985.
- Antología poéticaVintén, Montevideo, (1993).
- Antología osobní, Desde la Gente, Instituto Movilizador de Fondos Cooperativos, Buenos Aires, 1993.
- En abierta oscuridad„Siglo XXI, México, 1993.
- Antología poética, Espasa Calpe, Buenos Aires, 1994.
- De Palabra (1971-1987). Prefazione di Julio Cortázar, Visor, Madrid, 1994.
- Oficio Ardiente (2005), Patrimonio Nacional y la Universidad de Salamanca.
- Fulgor del aire (2007), LOM Ediciones, Santiago del Chile
- De palabra: Poesía III (1973-1989) (2008), Visor Libros, Madrid
- Bajo la luvia ajena (2009), Seix Barral, Barcelona
Próza
- Prosa de prensa„Ediciones B, España, 1997
- Ni el flaco perdón de Dios / Hijos de desaparecidos (coautore con Mara La Madrid), Planeta, Buenos Aires, 1997
- Nueva prosa de prensa„Ediciones B Argentina, Buenos Aires, 1999
- Afghánistán / Irák: el imperio empantanado, Buenos Aires, 2001
- Miradas„Seix Barral, Buenos Aires, 2005
- Escritos naléhá, Capital Intellectual, Buenos Aires, 2009
- Escritos urgentes II, Kapitálový intelektuál, Buenos Aires, 2010
- El ciempiés y la araña, ilustraciones de Eleonora Arroyo, hlavní intelektuál, México, 2011
Kritika jeho prací
- Důvod činu uzavření utraceného zápasu / Hernán Fontanet, 2019.
- Juan Gelman y su tiempo: Historias, poemas y reflexiones / Hernán Fontanet, 2015.
- Gelman. Un poeta y su vida / Hernán Fontanet, 2015.
- Juan Gelman: esperanza, utopía y resistencia / Pablo Montanaro, 2006
- La escritura del duelo en la poesía de Juan Gelman / Geneviève Fabry, 2005
- El llamado de los desaparecidos: sobre la poesía de Juan Gelman / Edmundo Gómez Mango, 2004
- Juan Gelman y la nueva poesía hispanoamericana / Miguel Correa Mujica, 2001
- Juan Gelman: poesía de sombra de la memoria / Elena Tamargo Cordero, 2000
- Acercamientos a Juan Gelman / José Bru, 2000
- Palabra de Gelman: en entrevistas y notas periodísticas / Pablo Montanaro, 1998
- La poesía de Gelman: cuando surgen las palabras "/ Daniel Freidemberg, 1997
- Juan Gelman: las estrategias de la otredad: heteronimia, intertextualidad, traducción / María del Carmen Sillato, 1996
- Como temblor del aire: la poesía de Juan Gelman, ensayos críticos / Lilián Uribe, 1995
- Juan Gelman: contra las fabulaciones del mundo / Miguel Dalmaroni, 1993
- Conversaciones con Juan Gelman: contraderrota, Montoneros y la revolución perdida / Roberto Mero, 1987
- La poesía de Juan Gelman o la ternura desatada / Hugo Achugar, 1985
- Juan Gelman, poeta argentino / Beatriz Varela de Rozas, 2004
Viz také
Reference
- ^ „Encabeza Peña Nieto la ceremonia por el XXV Aniversario de Conaculta“. Fondo de Cultura Económica. Citováno 18. července 2015.
Hledáte nabídky pro muže, muže, ženy, muže a ženy z Argentiny, Mexiko, Mexiko, Juan Gelman, nebo manažer minut?
- ^ A b „Jsem jediný Argentinec v rodině. Moji rodiče a moji dva sourozenci byli Ukrajinci. Emigrovali se v roce 1928.“ Juan Gelman: Semblanza Archivováno 2008-12-24 na Wayback Machine (ve španělštině) Ve stejném krátkém autobiografickém textu Gelman uvádí, že jeho matka byla studentkou medicíny a dcerou rabína z malého města. „[Moji rodiče] nás nikdy nezavírali do ghetta, kulturně ani jinak. [...] Nedostal jsem žádné náboženské vzdělání.“ Gelman později napsal několik básní Ladino, tj. žido-španělština; je také známý tím, že ostře kritizuje Izrael.
- ^ Starosta inspektora los 73 años murió el (r) Hugo Campos Hermida (ve španělštině)
- ^ „Fallece a los 83 años el escritor Juan Gelman“. Excélsior. Citováno 18. července 2015.
- ^ „Papíry Juan Gelman (C1511) - Juan Gelman Papers“. findaids.princeton.edu. Citováno 2016-10-12.
externí odkazy
- Vše ve městě poesía de Juan Gelman (ve španělštině)
- La bitácora de Gelman (ve španělštině)
- Poemas de Juan Gelman (ve španělštině)
- Obras de Juan Gelman, Solo Literatura (ve španělštině)
- Speciale di EL MUNDO su Juan Gelman (ve španělštině)
- Poeticas de Gelman (ve španělštině)
- Juan Gelman por elortiba (ve španělštině)
- Juan Gelman a media voz (ve španělštině)
Kontrolní úřad  |
|---|