Krzysztof Meyer - Krzysztof Meyer - Wikipedia

Krzysztof Meyer
Krzysztof Meyer.jpg
Krzysztof Meyer, září 2002
narozený (1943-08-11) 11. srpna 1943 (věk 77)
Krakov, Polsko
Národnostpolština
obsazeníSkladatel, klavírista, hudební vědec
Aktivní roky1964 – dosud

Krzysztof Meyer (narozen 11. srpna 1943) je Polák hudební skladatel, klavírista a hudební vědec, dříve děkan Katedry hudební teorie (1972–1975) na State College of Music (nyní Hudební akademie v Krakově ) a prezident Svazu polských skladatelů (1985–1989). Meyer působil jako profesor kompozice na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem v letech 1987 až 2008, před odchodem do důchodu.[1]

Životopis

Meyer se narodil v Krakově v Polsku. Jako chlapec hrál na klavír a varhany a počátkem roku 1954 zahájil kompoziční studium Stanisław Wiechowicz. Poté na Státní hudební škole v Krakově pokračoval ve studiu u Wiechowicze a po jeho smrti v roce 1963 absolvoval diplom Krzysztof Penderecki (1965). Studoval také hudební teorii (diplom v roce 1966). V Paříži absolvoval kurzy u Nadia Boulanger (1964, 1966 a 1968) a ve Varšavě se stal soukromým žákem Witold Lutosławski.[1]

Jeho Symfonie č. 1 byla jeho první prací v Krakově v roce 1964. V roce 1965 debutoval jako student na „Varšavský podzim ", jako nejmladší skladatel v historii festivalu (Smyčcový kvartet č. 1). Fascinovala ho avantgarda nejen jako skladatel: od roku 1965 do roku 1967 jako člen" MW2 Ensemble "uváděl experimentální skladby, typický pro šedesátá léta, v Polsku a v některých západoevropských zemích, později pokračoval v aktivitě jako pianista, kde hrál převážně svá vlastní díla nebo hrál komorní hudbu.[1]

Od roku 1966 do roku 1987 učil Meyer teorii na State College of Music (nyní Hudební akademie v Krakově ), předsedal katedře teorie hudby v letech 1972 až 1975. V letech 1987–2008 byl profesorem skladby na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem. Napsal biografie Dmitrij Šostakovič a Witold Lutosławski.[1]

V letech 1985 a 1989 byl prezidentem Svazu polských skladatelů. Čtrnáct let (1974–1988) se účastnil práce Repertoárového výboru Mezinárodního festivalu současné hudby „Varšavský podzim“. Kolega z Collegium Invisibile.[2]

Hudba

Ve svých raných skladbách (Smyčcový kvartet č. 1–4, Symfonie č. 1–3) experimentoval Meyer s nekonvenčními zvučnostmi, typickými pro polskou avantgardní hudbu v 60. letech. Použil dvanáctitónovou techniku, i když volně, stejně jako aleatorickou techniku ​​a koláž. Všechny tyto prostředky se objevují v jeho první opeře Cyberiada, na sci-fi libreto poté Stanisław Lem je Kyberiada.[1]

V pozdějších pracích Meyer postupně omezoval množství zvukových nápadů. Stále více se zaměřoval na drama a výraz, jak jsou chápány tradičním způsobem, i když se vyhýbal romantickým efektům. Styl Meyerových pozdějších prací odráží jeho zájem o tradici; dokonce i jeho použití titulů jako „smyčcový kvartet“, „sonáta“, „koncert“, „symfonie“ jsou indikátory tradičního trendu v jeho estetice. „Existují moderní textury a zabarvení, ale obvykle se vyskytují u jazyka, ve kterém celkové toky a struktura ovlivňují tonální tahy a známé směrovky.“[3]

Komorní hudba zaujímá v jeho produkci privilegované místo. „Na takových dílech je pro něj atraktivní skutečnost, že jsou dokonalí pro vytváření„ zvukových hlavolamů “, odkazujících na„ skrytý aritmetický výkon duše, která neví, že se počítá “, jak Leibnitz popsal podstatu hudby. Příkladem je variace temp Smyčcového kvarteta č. 11 nebo změny rytmu Smyčcového kvarteta č. 10. Některé skladby pro velké soubory lze poslouchat jako hudební komentář k politické události nebo existenciální reflexi. jsou naznačeny titulky a citacemi („polská ՚ symfonie č. 6, která odkazuje na atmosféru stanného práva v Polsku v letech 1981 až 1983) nebo použití textu (symfonie č. 8, s texty anti- antisemitské básně Adama Zagajewského). Katastrofické poselství oratoria Stvoření světa je řečeno textem, ale jeho vyjádření je dosaženo hudbou. “[4]

Vybraná ocenění

  • První cena za symfonii č. 3 (1968) na Fitelbergově skladatelské soutěži[5]
  • Prix ​​de Composition Musicale Nadace prince Pierra de Monaka pro operu Cyberiada (1970)[5]
  • Zvláštní uznání na Tribune Internationale des Compositeurs UNESCO v Paříži za Smyčcový kvartet č. 2 (1970) a Smyčcový kvartet č. 3 (1976)[5]
  • První cena na soutěži Karola Szymanowského ve Varšavě za symfonii č. 4[5]
  • Gottfried-von-Herder-Preis (Vídeň, 1984)[5]
  • Cena Unie polských skladatelů (1992)[5]
  • Cena Alfreda Jurzykowského (New York, 1993)[5]
  • Johann-Stamitz-Preis (Mannheim, 1996)[5]

Vybraná díla

Jeviště funguje

Pracuje pro orchestr

  • 9 symfonií:
Č. 1, op. 10 (1964)
Č. 2 Epitaphium Stanisław Wiechowicz in memoriam pro sbor a orchestr, op. 14 (1967)
Č. 3 Symphonie d'Orphée pro sbor a orchestr, op. 20 (1968)
Č. 4, op. 31 (1973)
Č. 5, op. 44 (1979)
Č. 6 „Polská“ symfonie, Op. 57 (1982) (Symfonický orchestr Polského rozhlasu, A. Wit, ISPV 179 CD)
Č. 7 Sinfonia del tempo che passa, Op. 97 (2002–2003) (NOSPR, G. Chmura; DUX 0695)
Č. 8 Sinfonia da requiem, Op. 111 (2009)
Č. 9 Fidae speique Sinfonia, Op. 126 (2016)
  • Ohnivé koule, Op. 37 (1976) (Slezská filharmonie, Karol Stryja, Polské informační centrum 007)
  • Symfonie D dur v mozartovském stylu, Op. 41 (1976)
  • Hommage à Johannes Brahms, Op. 59 (1982) (Kölner-Rundfunk-Sinfonie-Orchester, A. Wit, KOCH 3-5037-2)
  • Musica incrostata, Op. 70 (1988) (WOSPRiT, A. Wit, Koch Schwann 3-1573-2)
  • Hudba na rozloučenou, Op. 88 (1997)

Práce pro sólové nástroje a orchestr

  • 2 flétnové koncerty
Č. 1, op. 6 (1964)
Č. 2, op. 61 (1983)
  • 2 houslové koncerty
Č. 1, op. 12 (1965) (R. Lasocki, WOSPRiT, K. Stryja, Olympia OCD 323)
Č. 2, op. 87 (1996) (M. Rezler, NOSPR, G. Chmura, DUX 0594)
  • 2 violoncellové koncerty
Č. 1, op. 28 (1972) (stažen)
Č. 2, op. 85 (1995) (B. Pergamenschikov, NOSPR, A. Wit, DUX 0594)
  • Concerto da camera pro hoboj, perkuse a smyčce, op. 29 (1972)
  • Koncert pro trubku a orchestr, op. 35 (1973)
  • Koncert pro klavír op. 46 (1989) (Pavel Gililov, WOSPRiT, Antoni Wit, Koch Schwann 3-1573-2)
  • Canti Amadei na violoncellový orchestr, op. 63 (1984) (I. Monighetti, Capella Cracoviensis, S. Gałoński, ISPV 179 CD)
  • Concerto da camera pro harfu, violoncello a smyčcový orchestr, op. 64 (1984) (B. Trendowicz, K. Jaroszewska, Chamber Orchestra Amadeus, A. Duczmal; PR CD 085-2)
  • Caro Luigi na 4 violoncellový orchestr d'archi, op. 73 (1989)
  • Koncert pro altový saxofon a smyčcový orchestr, op. 79 (1992) (John-Edward Kelly NEOS)
  • Koncert pro klarinet a orchestr op. 96 (2001) (E. Brunner, NOSPR, G. Chmura, DUX 0594)
  • Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr, op. 105 (2006) (M. Rezler, Julius Berger, Ł. Borowicz, NOSPR; DUX 0695)
  • Koncert pro (akustickou) kytaru, tympány a smyčcový orchestr, op. 115 (2011)

Vokální díla

  • Symfonie č. 2 Epitaphium Stanisław Wiechowicz in memoriam pro sbor a orchestr, op. 14 (1967)
  • Symfonie č. 3 Symphonie d'Orphée pro sbor a orchestr, op. 20 (1968)
  • Lyric Triptych pro tenor a komorní orchestr op. 38 (1976)
  • Hmotnost pro smíšený sbor a orchestr, op. 68 (1996) (Národní orchestr a sbor ve Varšavě, Antoni Wit, ACD 096-2)
  • Velichalnaya pro smíšený sbor, op. 71 (1988) (Polští slavíci, Wojciech A. Krolopp, Azymuth AZ AZ CD 11.045)
  • Tvorba (Schöpfung), oratorium pro sóly, sbor a orchestr, op. 91 (1999)
  • Symfonie č. 8 Sinfonia da requiem pro sbor a orchestr, op. 111 (2009)

Komorní hudba

Pro dva nástroje

Housle a klavír:

  • Misterioso pro housle a klavír, op. 83 (1994) (A. Breuninger, I. Berger; Ars Musici AM 1204-02)
  • Capriccio interrotto pro housle a klavír, op. 93 (2000) (A. Bayeva, G. Karyeva, PR CD 194; - R. Simovic, Z. Darhomorska, PR CD 191)

Violoncello a klavír:

  • Canzona per violoncello e pianoforte, Op. 56 (1981) (D. Geringas T. Schatz, ISPV 192 CD; - E. Mizerska, E. Abbate, TOCC 0098 )
  • Dvě sonáty pro violoncello a klavír
Sonáta na violoncello a pianoforte Č. 1, op. 62 (1983) (- R. Korupp, K. Meyer, Ambitus 97848; - E. Mizerska, E. Abbate, TOCC 0098 )
Sonáta na violoncello a pianoforte Č. 2, op. 99 (2004) (E. Mizerska, K. Glensk, TOCC 0098 )

Další kombinace:

  • Impromptu multicolore pro dva klavíry, op. 92 (2000) (A. Soós, I. Haag, MGB CTS-M 107)
  • Duetti concertanti pro fagot a klavír, op. 101 (2004) (K. & Etsuko Okazaki, ISPV 194 CD)
  • Proměny pro saxofon a klavír, op. 102 (2004) (J.-E. Kelly, B. Versteegh, ISPV 194)

Pro tři nástroje

  • Hommage à Nadia Boulanger pro flétnu, violu a harfu, op. 17 (1971) (rec. E. Gajewska, R. Duź, H. Storck, ISPV 189 CD)
  • Klavírní trio, op. 50 (1980) (Trio Wawelskie, ISPV 176 CD; - Arcadia Trio, Bella Musica 31,2415; - Altenbergské trio, Challenge classic 72310)
  • Trio pro flétnu, violu a kytaru, op. 78 (1992) (R. Aitken, E. Schloifer, R. Evers; ISPV 176 CD)
  • Smyčcové trio, op. 81 (1993) (Deutsches Streichtrio; ISPV 176 CD; - T. Gadzina, R. Duź, M. Wasiółka; Acte Préalable AP0146)
  • Trio pro klarinet, housle a klavír, op. 90 (1998) (E. Brunner, I. Monighetti, P. Gililov; ISPV 189 CD)
  • Trio pro hoboj, fagot a klavír, op. 98 (2002) (Tomohara Yosiba, Koji a Etsuko Okazaki, ISPV 194)

Pro čtyři nástroje

  • 15 smyčcových kvartet
Č. 1, op. 8 (1963)
Č. 2, op. 23 (1969)
Č. 3, op. 27 (1971)
Č. 4, op. 33 (1974)
Č. 5, op. 42 (1977)
Č. 6, op. 51 (1981)
Č. 7, op. 65 (1985)
Č. 8, op. 67 (1985)
Č. 9, op. 74 (1990)
Č. 10, op. 82 (1994)
Č. 11, op. 95 (2001)
Č. 12, op. 103 (2005)
Č. 13, op. 113 (2010)
Č. 14, op. 122 (2014)
Č. 15, op. 131 (2017)
  • Quattro colori pro klarinet, pozoun, violoncello a klavír, op. 24 (1970)
  • Koncert retro pro flétnu, housle, violoncello a cembalo, op. 39 (1976) (E. Gajewska, T. Gadzina, M. Wasiółka, K. Meyer, Acte Préalable AP0076)
  • Klavírní kvarteto, op. 112 (2009)

Pro pět nebo více nástrojů

  • Klarinetový kvintet, op. 66 (1986) (E. Brunner, Wilanow Smyčcový kvartet, ISPV 147 CD; - P. Drobnik, Kwartet Wieniawski; Dux 0507/0508)
  • Capriccio per sei strumenti, Op. 69 (1988) (E. Gajewska, T. Gadzina, R. Duź, M. Wasiółka, ISPV 189 CD)
  • Klavírní kvintet, op. 76 (1991) (Wilanow String Quartet & K. Meyer; ISPV 171 CD; - Wieniawski Quartet & Andrzej Tatarski; Dux 0507/0508)
  • Cinque colori pro flétnu, housle, violoncello, perkuse a klavír, op. 94 (2001)

Instrumentální hudba

Pro klavírní sólo

Č. 1, op. 5 (1962) (K. Meyer, Acte Préalable AP0076)
Č. 2, op. 7 (1963) (B. Otto, Sächsische Tonträger LC 9930)
Č. 3, op. 13 (1966)
Č. 4, op. 22 (1968)
Č. 5 Sonáta de synové rayonnants, Op. 32 (1975/1997)
Č. 6 Sonate breve, Op. 106 (2006)
  • 24 preludií pro klavír, op. 43 (1978) (K. Meyer, ISPV CD 174; - P. Kubica, SMS RP 12691 CD)
  • Quasi una Fantasia pro klavír, op. 104 (2005)
  • 6 intermezzi pro klavír, op. 121 (2013)[6]

Pro ostatní klávesnice

  • Sonáta pro cembalo, op. 30 (1973) (E. Chojnacka, ERATO Japan CD 056044
  • Fantazie pro varhany, op. 75 (1990) (S. Palm; KR 10068)

Pro sólové housle

  • 2 houslové sonáty
Č. 1, op. 36 (1975) (W. Marschner, ISPC 192 CD)
Č. 2, op. 113 (2018)

Další práce:

  • 6 Preludes for violin solo (1981) [no opus number]

Pro violoncello sólo

  • Dvě sonáty pro violoncello
Č. 1, op. 1 (1961) (R. Korupp, CD Ambitus 97484)
Č. 2, op. 109 (2007)
  • Moment hudební (1976) [bez čísla opusu]
  • Monolog (1990) (D. Geringas; ConBrioDisc ConBES 2019) [bez čísla opusu]

Pro flétnu sólo

  • Sonata per flauti soli, op. 52 (1980) (E. Gajewska, Acte Préalable AP0076; - B.-G. Schmitt, ISPV 194 CD)

Eseje a odborné spisy

  • Krzysztof Meyer, Schostakowitsch - Sein Leben, sein Werk, seine Zeit, Bergisch Gladbach 1995; také: Paříž 1994, Amsterdam 1996, Madrid 1997, Petrohrad 1998, Varšava 1999, Moskva 2006, Mohuč 2008. [Orig. v polštině 1973.]
  • Krzysztof Meyer, Witold Lutosławski (s Danutou Gwizdalankou), Krakov 2003 (sv. 1), 2004 (sv. 2)
  • Krzysztof Meyer, Dmitrij Schostakowitch. Erfahrungen, Lipsko 1983
  • Krzysztof Meyer, Prokofjew und Schostakowitsch, in: Bericht über das internationale Symposion "Sergej Prokofjew - Aspekte seines Werkes und der Biographie", Řezno 1993, s. 111–133
  • Krzysztof Meyer, Analyzujte formu musikalischer v psychologischer Hinsicht, v: Musikpädagogik jako Aufgabe, Kassel 2003
  • a mnoho článků publikovaných v Polsku i v zahraničí.

Reference

  1. ^ A b C d E Małgorzata Kosińska (2013). „Krzysztof Meyer“. Hudba (v polštině a angličtině). Institut Adama Mickiewicze Culture.pl. Archivovány od originál dne 16. 4. 2013. Citováno 26. července 2013. Zdroj: Polské hudební informační centrum, Svaz polských skladatelů, leden 2002
  2. ^ Collegium Invisibile (2007). „Výroční zpráva a seznam spolupracovníků (školitelé: prof. Krzysztof Meyer)“ (PDF). ci.edu.pl. Archivovány od originál (Soubor PDF, přímé stažení 10,4 MB) dne 23. 3. 2012.
  3. ^ Adrian Thomas Polská hudba od roku Szymanowski, Cambridge University Press 2005, str. 212.
  4. ^ K. Meyer
  5. ^ A b C d E F G h Krzysztof Meyer (V polském hudebním centru, USC)
  6. ^ http://www.smpmedia.net, SMP media GmbH, Hamburg & SMP systems GbR, Berlín -. „Světová premiéra Klavírní skladba Krzysztofa Meyera Sei intermezzi v Berlíně ". www.sikorski.de. Citováno 2016-06-29.

externí odkazy

Literatura

  • B. M. Maciejewski: 12 polských skladatelů. Allegro Press. London, 1976, str. 202-206.
  • L. Rappoport-Gelfand: Hudební život v Polsku. Poválečné roky 1945-1977. Gordon & Breach, New York atd. 1991, s. 133-141. ISBN  2-88124-319-3