László Krasznahorkai - László Krasznahorkai

Nativní forma tohoto osobní jméno je Krasznahorkai László. Tento článek používá Pořadí západních jmen když se zmiňuji o jednotlivcích.
László Krasznahorkai
Krasznahorkai László.jpg
narozený (1954-01-05) 5. ledna 1954 (věk 66)
Gyula, Békéšská župa, Maďarsko
obsazeníProzaik, scenárista
Jazykmaďarský, Němec
Alma materEötvös Loránd University (ELTE) (University of Budapest)[1]
Univerzita Józsefa Attily (JATE) (University of Szeged)[1]
Doba1985 – dosud
Žánrromány, povídky, scénáře
Literární hnutíPostmodernismus
Pozoruhodné práceSatantango (1985)
Melancholie odporu (1989)
Válka a válka (1999)
Seiobo tam dole (2008)
Pozoruhodné cenyMezinárodní cena Man Booker
Kossuthova cena
DAAD přátelství
ManželkaAnikó Pelyhe (m. 1990, rozvedená)
Dóra Kopcsányi (m. 1997)[2]
Dětitři (Kata, Ágnes a Panni)[2]
webová stránka
krasznahorkai.hu

László Krasznahorkai (Výslovnost maďarština:[ˈLaːsloː ˈkrɒsnɒhorkɒi]; narozen 5. ledna 1954) je a maďarský romanopisec a scénárista známý pro obtížné a náročné romány, často označený postmoderní, s dystopický a melancholická témata.[3] Několik jeho děl, zejména jeho románů Satantango (Sátántangó, 1985) a Melancholie odporu (Az ellenállás melankóliája, 1989), byly maďarským režisérem proměněny v celovečerní filmy Béla Tarr.

Životopis

raný život a vzdělávání

Krasznahorkai se narodil v Gyula, Maďarsko, dne 5. ledna 1954,[1][4] do střední třídy židovský rodina z otcovy strany.[5][6] Jeho otec byl György Krasznahorkai, právník, a jeho matka, Júlia Pálinkás, byla správcem sociálního zabezpečení.[2]

Po ukončení středoškolského studia v roce 1972 na střední škole Erkela Ference, na kterou se specializoval latinský, studoval právo v letech 1973 až 1976 na Univerzita Józsefa Attily (JATE) (nyní univerzita v Szegedu) a od roku 1976 do roku 1978 na Eötvös Loránd University (ELTE) (dříve Budapešťská univerzita).[1] Po ukončení právnických studií získal titul v oboru Maďarský jazyk a literatura ve společnosti ELTE.[1] Jako požadavek na svou diplomovou práci předložil formální teze o práci a zkušenostech maďarského spisovatele a novináře Sándor Márai (1900–1989) poté, co v roce 1948 uprchl z Maďarska, aby unikl komunistickému režimu, který se poté chopil moci druhá světová válka (Márai žil v exilu v Itálii a později San Diego, Kalifornie ).[1] Během let jako student univerzity v Budapešti pracoval Krasznahorkai ve vydavatelství Gondolat Könyvkiadó.[4] Krasznahorkai získal titul v roce 1983.[1]

Kariéra jako spisovatelka

Od ukončení vysokoškolského studia se Krasznahorkai živil jako nezávislý autor. Když v roce 1985 vyšla jeho první velká publikace Satantango dosáhl úspěchu, byl okamžitě vržen do popředí maďarského literárního života. Kniha, a dystopický román odehrávající se v rodném Maďarsku, je považován za jeho nejslavnější. Obdržela a Cena za nejlepší přeloženou knihu v angličtině v roce 2013.[7]

Cestoval mimo Komunistické Maďarsko poprvé v roce 1987 a rok v roce Západní Berlín jako příjemce stipendia DAAD. Od zhroucení Sovětský blok, žil na různých místech.[7] V roce 1990 mohl poprvé strávit značné množství času v východní Asie. Čerpal ze svých zkušeností v Mongolsko a Čína písemně Vězeň z Urgy a Zničení a smutek pod nebem. Mnohokrát se vrátil do Číny.[8]

V roce 1993 jeho román Melancholie odporu obdržel německou cenu Bestenliste za nejlepší literární dílo roku.[7][9] V roce 1996 byl hostem Wissenschaftskolleg v Berlíně.[8] Při dokončování románu Válka a válka, cestoval po celé Evropě. Americký básník Allen Ginsberg byla při dokončení práce velkou pomocí; Krasznahorkai nějakou dobu pobýval v Ginsbergově newyorském bytě a přátelskou radu básníka označil za cennou pro uvedení knihy do života.[10]

V letech 1996, 2000 a 2005 strávil šest měsíců v Kjóto. Jeho kontakt s estetikou a literární teorií Dálného východu vedl k významným změnám v jeho stylu psaní a nasazených tématech.[11] Často se vrací do Německa i do Německa Maďarsko, ale také strávil různě dlouhou dobu v několika dalších zemích, včetně Spojených států, Španělska, Řecka a Japonska,[12] poskytující inspiraci pro svůj román Seiobo tam dole, který vyhrál Cena za nejlepší přeloženou knihu v roce 2014.[13]

Počínaje rokem 1985 renomovaný režisér a autorův dobrý přítel Béla Tarr točil filmy téměř výlučně na základě děl Krasznahorkai, včetně Sátántangó a Harmony Werckmeister.[8] Krasznahorkai řekl film z roku 2011 Turínský kůň bude jejich poslední spolupráce.[14]

Krasznahorkai získal mezinárodní uznání od kritiků. Susan Sontag ho popsal jako „současného maďarského mistra apokalypsy, který inspiruje srovnání s Gogol a Melville ".[7] W. G. Sebald poznamenal: „Univerzálnost vize Krasznahorkai konkuruje vizi Gogol je Mrtvé duše a daleko předčí všechny menší starosti současného psaní. “[15] V roce 2015 obdržel Mezinárodní cena Man Booker, první maďarský autor, který byl takto oceněn.[9]

Osobní život

Poté, co několik let pobýval v Berlíně v Německu, kde šest měsíců působil jako hostující profesor S. Fischer Svobodná univerzita v Berlíně, Krasznahorkai v současné době žije "jako samotář v kopcích Szentlászló „v Maďarsku.[2][16] Po rozvodu se svou první manželkou Anikó Pelyheovou, s níž se oženil v roce 1990, se v roce 1997 oženil se svou druhou manželkou Dórou Kopcsányiovou, sinologkou a grafičkou.[2] Má tři děti: Kata, Ágnes a Emmu.[2]

Bibliografie

Romány

Novely

  • 2003: Ze severu kopcem, z jihu u jezera, ze západu po silnicích, z východu po řece (Északról hegy, Délről tó, Nyugatról utak, Keletről folyó). Přeložit George Szirtes pro nové směry.
  • 2009: Poslední vlk (Az utolsó farkas), přeloženo George Szirtes (New Directions, 2016; paired with John Batki Překlad "Hermana" a "Smrti řemesla" z Milostné vztahy).
  • 2018: Spadework for a Palace (Aprómunka egy palotaért), přeložil John Batki (New Directions, připravováno).
  • 2019: Chasing Homer (Mindig Homérosznak).

Sbírky povídek

  • 1986: Milostné vztahy (Kegyelmi viszonyok), k překladu John Batki pro nové směry.
    • Zahrnuje: „Poslední loď“, „The Bogdanovich Story“, „Trapped Rye“, „Heat“, „Herman: The Game Warden“, „The Death of a Craft“, „In the Barber's Grasp“ a „The Station Seeker ".
  • 2013: Svět jde dál (Megy a világ). Překlady John Batki, George Szirtes a Ottilie Mulzet (New Directions, 2017).

Eseje, rozhovory a další práce

  • 1993: Univerzální Theseus (Théseus-általános), tři fiktivní přednášky. Přeloženo John Batki pro nové směry a zahrnuto v Svět jde dál.
  • 2001: Večer v šest: Několik bezplatných projevů k zahájení výstavy (Este klobouk; néhány szabad megnyitás), eseje.
  • 2003: Krasznahorkai: Konverzace (Krasznahorkai Beszélgetések), rozhovory.
  • 2010: Zvířecí strana (Állatvanbent), společně s Maxem Neumannem, koláž próz a obrázků, přeložil Ottilie Mulzet (Sylph Editions, 2012).
  • 2012: Ani on neodpovídá, ani otázky: Dvacet pět konverzací na stejné téma (Nem kérdez, nem válaszol. Huszonöt beszélgetés ugyanarról.), rozhovory.
  • 2013: Hudba a literatura Č. 2, zvláštní číslo časopisu v délce knihy s texty Krasznahorkai a eseji o jeho díle Bély Tarra a Maxe Neumanna.[17]
  • 2017: Projekt Manhattan, literární deník s fotografickou esejí, přeložil John Batki (Sylph Editions, 2017).

Povídky

  • 1984: „The Bogdanovich Story“ („El Bogdanovichtól“). Trans. Eszter Molnár, v Thy Kingdom Come: 19 Short Stories od 11 maďarských autorů (str. 64–79).
  • 1986: „Poslední loď“ („Az utolsó hajó“). Trans. Eszter Molnár, v Thy Kingdom Come: 19 Short Stories od 11 maďarských autorů (str. 53–63).
  • 1990: "Nejpozději v Turíně" ("Legkésőbb Torinóban"), zahrnuto v Svět jde dál.
  • 1998: „Isaiah Has Come“ („Megjött Ézsaiás“). Přeloženo George Szirtes, obsaženo v Válka a válka.
  • 1999: „Hloupý neslyšící“ („Néma a süketnek“). Trans. Eszter Molnár, v Maďarský Quarterly, Léto 2000 (str. 49-55).
  • 2001: „Not on the Heraclitean Path“ („Nem a hérakleitoszi úton“), zahrnuto v Svět jde dál.
  • 2002: "Svět pokračuje" ("Megy a világ előre"), zahrnutý v Svět jde dál.
  • 2003: „Sto lidí všude řečeno“ („Talán száz ember összesen“), zahrnuto Svět jde dál.
  • 2005: „Wandering-Standing“ („Bolyongás állva“), zahrnuto v Svět jde dál.
  • 2008: "Sjezd po lesní cestě" ("Lefelé egy erdei úton"), zahrnuto v Svět jde dál.
  • 2009: "On Velocity" ("A sebességről"), zahrnuto v Svět jde dál.
  • 2010: „The Bill: For Palma Vecchio, at Venice“ („Számla: Palma Vecchiónak, Velencébe“), přeložil George Szirtes (Sylph Editions, 2013) a součástí Svět jde dál.
  • 2010: "Nine Dragon Crossing" ("Nine Dragons Crosing"), zahrnuto v Svět jde dál.

Scénáře k filmům

Vyznamenání a ocenění

Krasznahorkai byl oceněn řadou literárních cen, mezi nimi i nejvyšší ocenění maďarského státu, Kossuthova cena a Mezinárodní cena Man Booker za jeho dílo přeložené do angličtiny.[9]

  • 2020: Cena Literature.gr Fráze roku 2018
  • 2019: Národní knižní cena za přeloženou literaturu (USA) pro Návrat barona Wenckheima[18]
  • 2017: Cena Aegon Art Award pro Návrat barona Wenckheima (Maďarsko)
  • 2015: Mezinárodní cena Man Booker[19]
  • 2015: The Veřejná knihovna v New Yorku Centrum Dorothy a Lewise B. Cullmana pro učence a spisovatele[20]
  • 2014: Cena Vilenica (Mezinárodní literární festival Vilenica, Slovinsko)
  • 2014: Cena za nejlepší přeloženou knihu, vítěz pro Seiobo tam dole, přeložil z maďarštiny Ottilie Mulzet. První autor, který získal dvě ocenění BTBA.[21]
  • 2014: America Award za celoživotní příspěvek k mezinárodnímu psaní
  • 2013: Cena za nejlepší přeloženou knihu, vítěz pro Satantango, přeloženo z maďarštiny uživatelem George Szirtes[22]
  • 2012: Cena Prima Primissima (Budapešť, Maďarsko)
  • 2010: Cena Brücke-Berlín (Berlín, Německo) pro Seiobo tam dole
  • 2010: Cena Spychera (Leuk, Švýcarsko) za kompletní práci, ale zejména za Ze severu hora, ...[23]
  • 2009: Cena Společnosti spisovatelů (Budapešť, Maďarsko)
  • 2008: Cena maďarského dědictví (Budapešť, Maďarsko)
  • 2007: Nominace na cenu Jean Monnet (Francie)
  • 2004: Kossuthova cena (Maďarsko)
  • 2003: Cena Sorosovy nadace
  • 2002: Laureát Maďarské republiky (Magyar Köztársaság Babérkoszorúja)
  • 1998: Cena Márai Sándora (maďarské ministerstvo školství a kultury)
  • 1993: Cena Krúdy Gyula (Maďarsko)
  • 1993: Cena Bestenliste (Baden-Baden, Německo) pro Melancholie odporu
  • 1992: Cena Déry Tibora (Maďarsko)
  • 1987–1988: Společenstvo DAAD (Západní Berlín, Spolková republika Německo)
  • 1987: Cena Józsefa Attily (Maďarsko)
  • 1987: Cena Mikese Kelemena Köra (Nizozemsko)

Reference

Poznámky

  1. ^ A b C d E F G Krasznahorkai životopis (oficiální web) (Citováno 9. srpna 2012).
  2. ^ A b C d E F „Krasznahorkai, Laszlo 1954–“. Současní autoři, nová revizní řada. 158. 2007. Citováno 16. září 2012.
  3. ^ Wood, James (4. července 2011). „Šílenství a civilizace: velmi podivné fikce László Krasznahorkai“. Newyorčan. Sv. 87 č. 19. s. 71–75.
  4. ^ A b Görömbei, András. „László Krasznahorkai, maďarský spisovatel“. Universität Wien. Archivovány od originál dne 20. května 2015. Citováno 20. května 2015.
  5. ^ Rohter, Larry. „Romány László Krasznahorkai najdou americké publikum“. The New York Times. Citováno 10. března 2019.
  6. ^ https://terebess.hu/keletkultinfo/krasznahorkai1.html
  7. ^ A b C d Bausells, Marta (20. května 2015). „Vše, co potřebujete vědět o László Krasznahorkai, vítězi mezinárodní ceny Man Booker International“. Opatrovník. Citováno 21. května 2015.
  8. ^ A b C „László Krasznahorkai“. Maďarská recenze. Citováno 21. května 2015.
  9. ^ A b C „Mezinárodní cenu Man Booker 2015 vyhrál„ vizionář “László Krasznahorkai“. Opatrovník. 19. května 2015. Citováno 21. května 2015.
  10. ^ „László Krasznahorkai: Disciplinované šílenství“. Guernica. 26.dubna 2012. Citováno 21. května 2015.
  11. ^ Vonnak, Diana (25. dubna 2014). „East Meets East: Krasznahorkai's Intellectual Affair With Japan“. Maďarská literatura online. Archivováno z původního dne 20. května 2015.
  12. ^ Csaba Tóth (31. července 2014). „Laszlo Krasznahorkai: Maďarsko ukazuje svoji ošklivější tvář za posledních 25 let“. Budapešťský maják. Citováno 21. května 2015.
  13. ^ Kellogg, Carolyn (29. dubna 2014). „Můžeš říct Laszlo Krasznahorkai?“. Los Angeles Times. Citováno 21. května 2015.
  14. ^ Hopkins, James (2013). „Rozhovor s Lászlóem Krasznahorkaiem“. Přepis. Citováno 21. května 2015.
  15. ^ „LÁSZLÓ KRASZNAHORKAI: ANIMALINSIDE“. Americká univerzita v Paříži. 2010. Archivovány od originál dne 4. března 2016. Citováno 21. května 2015.
  16. ^ László Krasznahorkai - autor v nakladatelství New Directions Publishing (Citováno 9. srpna 2012).
  17. ^ „László Krasznahorkai“. Časopis Hudba a literatura. Č. 2. 2013. Citováno 11. dubna 2015.
  18. ^ „Návrat barona Wenckheima“. Národní knižní nadace. Citováno 21. listopadu 2019.
  19. ^ „Maďarský spisovatel získal mezinárodní cenu Man Booker. The Times of India. 20. května 2015. Archivováno z původního dne 20. května 2015.
  20. ^ „Veřejná knihovna v New Yorku Dorothy and Lewis B. Cullman Center for Scholars and Writers ohlašuje členy 2015–2016“. Veřejná knihovna v New Yorku. Citováno 14. října 2017.
  21. ^ Post, Chad W. (28. dubna 2014). „BTBA 2014: Vítězové poezie a beletrie“. Tři procenta. Archivováno z původního dne 20. května 2015.
  22. ^ Post, Chad W. (6. května 2013). „Vítězové BTBA 2013“. Tři procenta. Archivováno z původního dne 20. května 2015.
  23. ^ „Literaturpreis 2010 an Alissa Walser und László Krasznahorkai [Literature Prize 2010 for Alissa Walser and László Krasznahorkai]“ (v němčině). 6. května 2010. Archivovány od originál dne 20. května 2015. Citováno 29. srpna 2012.

Další čtení

externí odkazy