Meibutsu - Meibutsu - Wikipedia
Meibutsu (名 物) doslovně znamená „slavná věc“. Nejčastěji se aplikuje na regionální speciality (známé také jako meisan, 名産).
Meibutsu lze použít také ve specializovaných oblastech zájmu, jako je čadó, kde se jedná o slavné čajové náčiní, nebo Japonské meče, kde odkazuje na konkrétní pojmenované slavné čepele.
Definice
Meibutsu lze rozdělit do následujících pěti kategorií:[1]
- Tokusanhin, regionální japonské speciality, jako jsou pečené rýžové koláče (jakimoči ) z Hodogaya a jam ovesná kaše torojiru Mariko;
- Japonská řemesla jako suvenýry jako meče z Kamakura nebo obrazovky zdobené skořápkou Enošima;
V minulosti to také zahrnovalo:
- nadpřirozené suvenýry a zázračné všeléky, jako jsou hořké prášky z Menoke to údajně vyléčilo velké množství nemocí;
- bizarní věci, které dodaly nádech „exotiky“ auře každého místa, například ohnivzdorné mloci z Hakone; a
- prostitutky, které vytvářely lokality jako např Shinagawa, Fujisawa, Akasaka, Yoshida a Goyu slavný. V některých případech tito lidé možná podpořili návštěvy jinak zbídačených a odlehlých lokalit, což přispělo k místní ekonomice a výměně mezi lidmi z různých prostředí.[Citace je zapotřebí ]
Několik výtisků v různých verzích ukiyo-e série Padesát tři stanic Tókaidó líčit meibutsu. Patří mezi ně Arimatsu shibori, vzorovaná látka prodávaná za Narumi (stanice 41) a Kanpyo (nakrájená tykev), produkt z Minakuchi (stanice 51), stejně jako slavný čajovna v Mariko (stanice 21) a slavná tateba (odpočívadlo) prodávající typ rýžový dort volala ubagamochi v Kusatsu (stanice 51).
Další kategorií jsou speciální čajové nástroje to byly historické a vzácné předměty Japonský čajový obřad.
Používání
Evelyn Adam uvedla následující zprávu meibutsu ve své knize z roku 1910, Za Shoji:
Napětí dárcovství by se pro polovinu lidí v Japonsku stalo skutečně nesnesitelným, kdyby nebylo toho, co je známé jako „meibutsu“ nebo specialita každého města. To pěkně vyplňuje mezery; to poskytuje odpověď na nepříjemné otázky. „Co dám laskavému člověku, od kterého jsem dostal svou dvacátou pátou lekci angličtiny?“ „Meibutsu.“ „A co pošlu svému nemocnému tchánovi?“ „Meibutsu“ také, oba mají být přivedeni zpět z dalšího místa, které jsem náhodou navštívil. V tamních obchodech určitě dojde ke snížení množství, s vědomím, že se od každého, kdo vyrazí na dovolenou, očekává návrat „meibutsu“ pro každého, koho zná, myšlenka je taková, že člověk, který si užíval a neměl nic zvláštního měli by se pokusit dohnat ty, kteří zůstali na místě, kam patří, zapojeni do obvyklé nudné rutiny. Pomozte někomu vytrhnout se ze zaběhnutí tím, že mu přinesete domů nějakou malou novinku - to je laskavý duch - a je jedno, co může být maličkost. Ať už je to kovová trubka nebo bambusová hračka, může být perfektně předána babičce nebo vnukovi kojence.
„Meibutsus“ se samozřejmě velmi liší. Některé jsou lepkavé jako kaštanová pasta Nikko, některé jsou objemné a jsou zdrojem neustálé úzkosti, jako jsou křehké koše Arima, některé jsou docela podobné bavlněnému hadříku Ikao obarvenému ve železné pramenité vodě a některé jsou zbytečné, ošklivé a nemožné nést, jako divoké ryby Kamakury - ryby, které se naštvané nebo vzrušené vyhodí do zeměkoule, a pak zůstanou vybouchnuty - jako věčný trest - předpokládám - a promění se v lucerny. Existují desítky všech odrůd, užitečných i zbytečných, drahých a divných, rozumných a hloupých, takže lidé s mnohými cestujícími známými budou brzy spravedlivým způsobem založit muzeum. Nebo, abych byl přesný, byli by, kdyby si věci nechali. Ale nikdo je všechny neuchovává. Providentní hospodyně, která neustále dostává „meibutsus“ a neustále požaduje, aby se věci na oplátku posílaly zpět, vynalezla systém, jak obejít náklady. Je to něco jako podvojné účetnictví. Když se objeví potřeba dárku na zpáteční cestu, jde jako stará matka Hubbardová ke své kredenci a prohlédne si balíčky, které přišly v poslední době. O rozlišovacích věcech, jako jsou nafouknuté ryby, nemusí přijít v úvahu, ale určitě existují nějaké místní nebo nezávazné příspěvky. Bezpochyby tam budou vejce sotva měsíc stará a koláče, které přišly teprve minulý týden. Kterýkoli z nich bude fungovat pěkně; proto je dáma řádně zabalí a předá dál. Devětkrát z deseti, ona, která je přijímá, dělá totéž; také její kamarádka a kamarádka její kamarádky, dokud ta vajíčka nebo koláče nebudou téměř tak cestovaná jako válečný zpravodaj.[2]
Příklady
| Prefektura | Tradiční řemesla | Zemědělské produkty | Tokusanhin |
|---|---|---|---|
 Aiči |
|
| |
 Akita |
|
| |
 Aomori |
| ||
 Čiba |
|
| |
 Ehime | |||
 Fukui |
|
| |
 Fukuoka |
|
| |
 Fukušima |
|
|
|
 Gifu |
|
|
|
 Gunma |
|
| |
 Hirošima |
| ||
 Hokkaido |
|
| |
 Hyogo |
|
| |
 Ibaraki |
|
|
|
 Ishikawa |
|
| |
 Iwate |
|
| |
 Kagawa |
|
| |
 Kagošima |
| ||
 Kanagawa |
| ||
 Koči | |||
 Kumamoto |
| ||
 Kjóto |
| ||
 Mie |
|
| |
 Miyagi |
|
| |
 Miyazaki | |||
 Nagano |
| ||
 Nagasaki |
| ||
 Nara |
| ||
 Niigata |
| ||
 Ōita |
|
|
|
 Dobře |
|
| |
 Okinawa |
|
|
|
 Osaka |
| ||
 Sága |
| ||
 Saitama |
|
| |
 Shiga |
|
|
|
 Šimane |
| ||
 Shizuoka |
|
| |
 Tochigi |
| ||
 Tokušima |
| ||
 Tokio |
|
| |
 Tottori |
| ||
 Toyama |
|
| |
 Wakayama |
|
| |
 Yamagata | |||
 Yamaguchi |
|
| |
 Yamanaši |
|
|
V médiích
Meibutsu jsou klíčem k podpoře cestovního ruchu v Japonsku a jsou od médií často zobrazovány v médiích Edo éra.
Ukiyo-e
- Meibutsu v Ukiyo-e
Bijin otevírání měkkýšů v Fukagawa podle Utagawa Kuniyoshi
Bijin s dýní vypěstovanou v Sunamuře Utagawa Kuniyoshi
Narumi: Nakupujte slavnou tkaninu Arimatsu s barvami Tie Hirošige
Fukuroi: Slavní draci z provincie Tôtômi od Hirošige
Manga a anime
- Ekiben Hitoritabi, jídlo a cestovat manga o ekiben obsahující tokusanhin
- Oishii Kamishama (Delicious Venus), a jídlo manga věnovaný prezentaci tokusanhin
- Omae wa Mada Gunma o Shiranai, komediální manga a anime, které představují nějaké meibutsu z Gunma včetně himokawa udon, yakimanju, hoshi-imo (vítr sušený sladký brambor) a miso pánev
- Yatogame-chan Kansatsu Nikki, komediální manga a anime, které představují nějaké meibutsu z Nagoya
Televize
- Původce japonského stylu - varieté představující meibutsu a tradičního řemeslníka jako pravidelné segmenty