Jižní thajština - Southern Thai language

Jižní thajština (Jižní thajština /Thai: ภาษา ไทย ถิ่น ใต้ [pʰaːsǎː tʰaj tʰìn tâːj]), také známý jako Pak Thai (Jižní thajština: ภาษา ปักษ์ ใต้) nebo Dambro (Thai: ภาษา ตาม โพ ร [pʰaːsǎː taːmpʰroː]), je Jihozápadní Tai etnolingvistická identita^[3] a jazyk mluvený ve čtrnácti provincie z jižní Thajsko stejně jako malými komunitami v nejsevernějším Malajský státy. Mluví jím zhruba pět milionů lidí a jako druhý jazyk 1,5 milionu mluvčích Pattani a další etnické skupiny například místní Thajská čínština komunity, Negritos a další kmenové skupiny. Většina řečníků také hovoří plynně nebo jim rozumí Centrálně thajské dialekty.

Odrůdy a příbuzné jazyky

Ačkoli Střední thajština je nejvíce mluvený, Thajsko je domovem dalších souvisejících Tai jazyky. Ačkoli lingvisté obvykle klasifikují tyto styly jako příbuzné, ale odlišné jazyky, rodilí mluvčí je často identifikují jako regionální varianty nebo dialekty „stejného“ thajského jazyka nebo jako „různé druhy thajštiny“.^[4]

Dialekty

Phonyarit (2018)^[5] Rozpoznává následujících devět hlavních dialektů jižního thajštiny na základě vzorů rozdělení tónů a sloučení.

Jižní thajština (východní)

• Nakhonsithammarat dialekt (Standard), mluvený v horní části Provincie Nakhon Si Thammarat a východní část Provincie Surat Thani
• Thungsong dialekt, kterým se mluví v dolní části provincie Nakhon Si Thammarat a okolních provincií, jako je Phatthalung
• Songkhla dialekt, mluvený v Songkhla a okolní provincie, kromě Čtvrť Hat Yai, kde se mluví ústřední thajštinou s jižními výpůjčkami
• Syburi dialekt, mluvený v Syburi (Kedah), Palis a Provincie Satun

Jižní thajština (západní)

• Chaiya dialekt, kterým se mluví v severní části Provincie Surat Thani a Provincie Ranong, klasifikovaný jako dialekt jazyka Peranakans
• Chumphonský dialekt, kterým se mluví Chumphon Province a jižní část Provincie Prachuap Khiri Khan
• Phuketský dialekt, kterým se mluví Peranakans v Provincie Phuket, Provincie Krabi a Provincie Phang Nga
• Samui dialekt, mluvený v Samui District a Pha-ngan District

Takbai dialekt

• Takbai dialekt, kterým se mluví Siamská menšina v Patani

Související jazyky

• Je (Severovýchodní thajština), jazyk Je region Thajska, souhrnný termín pro různé Lao dialekty mluvené v Thajsku, které vykazují některé centrální thajské vlivy, které jsou psány s Thajské písmo. Mluví ním asi 20 milionů lidí. Thajci z Isanské oblasti i mimo ni často tuto variantu nazývají „Lao“, když mluví neformálně.
• Severní thajština (Phasa Nuea, Lanna, Kam Mueang nebo Thajský jüan ), kterými hovoří asi 6 milionů (1983) v dříve nezávislém království Lanna (Chiang Mai ). Sdílí silné podobnosti s Laosem do té míry, že v minulosti jej siamští Thajci označovali jako Lao.
• Střední thajština (Thai Klang, Leang Ka Luang), je jediným oficiálním a národním jazykem Thajska, kterým hovoří asi 20 milionů (2006)
• Phu Thai, mluvený kolem půl milionu kolem Provincie Nakhon Phanom a dalších 300 000 v Laosu a Vietnamu (2006).
• Phuan, kterými hovoří 200 000 ve středním Thajsku a Isanu a 100 000 dalších v severním Laosu (2006).
• Shan (Thai Luang, Tai Long, Thai Yai), kterým hovoří asi 100 000 v severozápadním Thajsku podél hranic s barmskými státy Shan, a 3,2 miliony v Barmě (2006).
• Lü (Lue, Yong, Dai ), kterými hovoří asi 1 000 000 v severním Thajsku a 600 000 dalších v Sipsong Panna Číny, Barmy a Laosu (1981–2000).
• Nyaw jazyk, mluvený 50 000 v Provincie Nakhon Phanom, Provincie Sakhon Nakhon, Provincie Udon Thani severovýchodního Thajska (1990).
• Píseň, kterým hovoří asi 30 000 ve středním a severním Thajsku (2000).

Rozdělení

V Thajsku lze hovořit o jižním thajštině v sousedící oblasti začínající až na sever jako jižní část Provincie Prachuap Khiri Khan a rozšiřuje se na jih k hranici s Malajsie. Menší počet řečníků žije zejména v malajských hraničních státech Kedah, Kelantan, Penang, Perlis, a Perak. V těchto oblastech je primárním jazykem etnických Thajců i etnicky malajských obyvatel na obou stranách thajsko-malajských hranic v provinciích Satun a Songkhla. Ačkoli existuje mnoho regionálních variací a neexistuje žádný standard, jazyk je nejvýraznější v blízkosti malajských hranic. Všechny odrůdy však zůstávají vzájemně srozumitelné. Z ekonomických důvodů mnoho mluvčích jižního thajštiny migrovalo do Bangkoku a dalších thajských měst. Někteří také emigrovali do Malajsie, která nabízí nejen ekonomickou příležitost, ale také kulturu, která sdílí islámský víra praktikovaná některými mluvčími jižního thajštiny.

Dějiny

Malajské království ovládlo většinu z Malajský poloostrov,^{[Citace je zapotřebí ]} tak jako Pattani Kingdom a Tambralinga, ale většina území byla v té či oné době pod vládou Srivijaya. Populace Malajského poloostrova byla silně ovlivněna kulturou Indie přenášeny prostřednictvím misionářů nebo nepřímo prostřednictvím obchodníků. Četné buddhistické a hinduistické svatyně svědčí o šíření indické kultury. Mocenské vakuum zanechané kolapsem Srivijaya bylo vyplněno růstem království Nakhon Si Thammarat, který se následně stal vazalem Sukhothai království. Tato oblast byla hranicí mezi severem Národy Tai a jižní etnické Malajci stejně jako mezi Buddhismus a islám.

Fonologie

Dialekty

• Ligorský dialekt, kterým se mluví Nakhon Si Thammarat, Phatthalung, Trang, Satun provincie a Mueang Pattani Stát Kedah, Mae Lan, Khok Pho a Nong Chik Okresy Provincie Pattani.
• Chaiya dialekt, mluvený v Krabi, Phang Nga, Phuket, Ranong, Surat Thani a Chumphon Provincie.
• Singora dialekt, mluvený v Songkhla, Yala a většinou část Pattani Provincie.
• Mluvte dialektem Bai Kelantanský stát, Provincie Narathiwat a Říkal, Panare, Sai Buri okresy Provincie Pattani.

Tóny

Většina řečníků používajících jižní thajské odrůdy zobrazuje pět phonemic tónů (tonémy ) v citaci monosyllables, i když účinky sandhi může mít za následek podstatně vyšší počet tónů alofony. To platí pro dialekty severně od přibližně 10 ° severní šířky a jižně od 7 ° severní šířky zeměpisná šířka, stejně jako městské sociolekty v celém jižním Thajsku. Mezi tím existují dialekty se šesti a sedmi tónovými systémy. Nářečí Provincie Nakhon Si Thammarat (přibližně se středem na 8 ° severní šířky) má například sedm fonemických tónů.^[6]

Iniciály

Soupis jižní thajské souhlásky je podobný inventáři z Střední thajština; ale nedostatek [ŋ] zvuk.

^* Implikováno před každou samohláskou bez iniciály a po krátké samohlásky bez závěru

^**ฃ a ฅ se již nepoužívají. Moderní thajština má tedy 42 souhláskových dopisů.

Klastry

V jižní thajštině je každá slabika ve slově považována za oddělenou od ostatních, takže kombinace souhlásek ze sousedních slabik nejsou nikdy rozpoznány jako shluk. Jižní thajština má fonotaktická omezení které definují povolenou strukturu slabiky, shluky souhlásek a samohláskové sekvence. Originální thajský slovník zavádí pouze 11 kombinovaných souhláskových vzorů:

• / kr / (กร), / kl / (กล), / kw / (ก ว)
• / kʰr / (ข ร, ค ร), / kʰl / (ข ล, คล), / kʰw / (ข ว, ค ว)
• / pr / (ปร), / pl / (ป ล)
• / pʰr / (พร), / pʰl / (ผล, พล)
• / tr / (ต ร)

Finále

Všechno plosivní zvuky jsou nevydaný. Proto konečné / p /, / t /, a / k / zvuky jsou vyslovovány jako [p̚], [t̚], a [k̚] resp.

^* Glotální zastávka se objeví na konci, když žádné finále nenasleduje krátkou samohlásku.

Samohlásky

Samohlásky jižního Thajska jsou podobné samohláskám Střední thajština. Oni, zepředu dozadu a blízko k otevření, jsou uvedeny v následující tabulce. Horní položka v každé buňce je symbol z Mezinárodní fonetická abeceda, druhá položka dává pravopis v Thajská abeceda, kde pomlčka (-) označuje polohu počáteční souhlásky, po které se samohláska vyslovuje. Druhá pomlčka naznačuje, že musí následovat konečná souhláska.

Každá samohláska existuje dlouhé krátké páry: jsou odlišné fonémy utváření nepříbuzných slov v Isanu, ale obvykle přepsal to samé: เขา (khao) znamená „on / ona“, zatímco ขาว (khao) znamená „bílý“.

Dlouhé a krátké páry jsou následující:

Základní samohlásky lze kombinovat do dvojhlásky. Pro účely stanovení tónu jsou ty, které jsou označeny hvězdičkou, někdy klasifikovány jako dlouhé:

Kromě toho existují tři triphthongs. Pro účely stanovení tónu jsou ty, které jsou označeny hvězdičkou, někdy klasifikovány jako dlouhé:

Rozdíly od střední thajštiny

Ačkoli z hlavních regionálních jazyků Thajska je jižní thajština nejpodobnější v Lexikon a gramatiky pro střední thajštinu, odrůdy jsou dostatečně odlišné, takže vzájemná srozumitelnost mezi nimi může být problematická. Southern Thai představuje a diglosický situace, kdy registry rozsah od nejformálnějších (standardní střední thajština mluvená s jižními thajskými tóny a přízvukem) až po běžnou lidovou mluvu (obvykle smluvní forma thajských výrazů as určitým množstvím přejatých slov od Malajština ). Thajský jazyk byl představen siamskými vpády na Malajský poloostrov, které mohly začít již v Sukhothai království. Během tohoto a po sobě jdoucích království byla oblast, v níž se mluví jižním thajským jazykem, příhraniční zónou mezi thajskými občanskými jednotkami a malajskými sultanáty.^{[Citace je zapotřebí ]} Malajský slovník byl absorbován do lexikonu, protože značný počet malajských mluvčích žilo v policii Patani nebo poblíž ní a komunikovalo s thajskými mluvčími prostřednictvím obchodu; a malajština byla dříve považována za a lingua franca jižní části Malajského poloostrova.

Southern Thai je hlavně mluvený jazyk, ačkoli Thajská abeceda je často používán v neformálních situacích, kdy je psán.

Používaná slova, která jsou etymologicky thajská, se často mluví omezeným a rychlým způsobem, což ztěžuje porozumění mluvčím jiných odrůd. Jelikož jižní thajština v některých provinciích používá až sedm tónů, rozložení tónů se liší od ostatních regionálních odrůd thajštiny. Řečníci z jižní thajštiny navíc téměř vždy zachovávají. Jako / r / na rozdíl od Severní thajština Laoský Isanský jazyk a neformální registry středního Thajska, kde je obecně realizován jako / l /.

Reference

Zdroje

• Bradley, David. (1992). „Jihozápadní Dai jako lingua franca.“ Atlas jazyků mezikulturní komunikace v Pacifiku, Asii a Americe. Sv. II.I: 13, s. 780–781.
• Levinson, David. Celosvětové etnické skupiny: Připravená referenční příručka. Greenwood Publishing Group. ISPN: 1573560197.
• Miyaoka, Osahito. (2007). Mizející jazyky tichomořského okraje. Oxford University Press. ISBN  0-19-926662-X.
• Taher, Mohamed. (1998). Encyklopedický průzkum islámské kultury. Anmol Publications Pvt. Ltd. ISBN  81-261-0403-1.
• Yegar, Moshe. Mezi integrací a odchodem: Muslimské komunity na jižních Filipínách, v jižním Thajsku a v západní Barmě / Myanmaru. Lexington Books. ISBN  0-7391-0356-3.
• Diller, A. Van Nostrand. (1976). Směrem k modelu variace jižní thajské diglosické řeči. Vydavatelé z Cornell University.
• Li, Fang Kuei. (1977). Příručka srovnávacího tai. University of Hawaii Press. ISBN  0-8248-0540-2.

externí odkazy