Attar z Nishapuru - Attar of Nishapur

Attar z Nishapuru
Írán - Neyshabour - Hrob Attara Neyshabouriho ^ informace - Informace na straně 1 - panoramio.jpg
Attarova socha
Mystický básník
narozenýC. 1145[1]
Nišapur, Seljukská říše
ZemřelC. 1220 (ve věku 74–75)
Nišapur, Khwarezmian Empire
OdpočívadloMauzoleum Attar, Nišapur, Írán
Uctíván vTradiční islám, a zejména tím Sufis[2]
VlivyFerdowsi, Sanai, Khwaja Abdullah Ansari, Mansur Al-Hallaj, Abu-Sa'id Abul-Khayr, Bayazid Bastami
OvlivněnoRumi, Hafez, Jami, Ali-Shir Nava'i a mnoho dalších pozdějších súfijských básníků
Tradice nebo žánr
Mystik poezie
Hlavní dílaPamátník svatých
Konference ptáků
Část série na islám
Súfismus
Allah-green.svg Islámský portál

Abū Ḥamīd bin Abū Bakr Ibrāhīm (asi 1145 - asi 1221; Peršan: ابو حامد بن ابوبکر ابراهیم), Známější pod svými pseudonymy Farid ud-dín (فرید الدین) a ʿAṭṭār (عطار, Attar znamená lékárník ), byl Peršan[3][4][5] básník, teoretik Súfismus, a hagiograf z Nišapur kteří měli obrovský a trvalý vliv na Perská poezie a Súfismus. Napsal sbírku lyrických básní a řadu dlouhých básní ve filozofické tradici Islámská mystika, stejně jako próza s biografiemi a výroky slavných muslimských mystiků.[6] Manṭiq-uṭ-rayr [Konference ptáků] a Ilahi-Nama [Kniha božská] patří k jeho nejslavnějším dílům.

Životopis

Informace o Attarově životě jsou vzácné a vzácné. Zmínil se o něm pouze dva z jeho současníků, `Awfi a Tusi. Všechny zdroje však potvrzují, že byl z Nišapur, hlavní středověké město Khorasan (nyní se nachází na severovýchodě města Írán ), a podle `Awfiho byl básníkem Seljuq období.

Podle Reinert: Zdá se, že za svého života nebyl dobře známý jako básník, kromě svého rodného města, a jeho velikost jako mystika, básníka a mistra vyprávění byla objevena až v 15. století.[4] Zároveň mystický perský básník Rumi zmínil: „Attar byl duch, Sanai jeho oči se skláněly, a časem jsme přišli v jejich vlaku “[7] a zmínky v jiné básni:

Attar cestoval všemi sedmi městy lásky

Zatímco jsem jen v ohybu první uličky..[8]

"Attar byl pravděpodobně syn prosperujícího chemika, který získal vynikající vzdělání v různých oborech." Zatímco jeho práce říkají o jeho životě něco jiného, ​​říkají nám, že vykonával povolání farmacie a osobně se věnoval velkému počtu zákazníků.[4] Lidé, kterým pomáhal v lékárně, se svěřovali svým problémům v `Attaru, což ho hluboce ovlivnilo. Nakonec opustil lékárnu a hodně cestoval - do Bagdád, Basra, Kufa, Mekka, Medina, Damašek, Khwarizm, Turkistán, a Indie, setkání se Sufi Šejchové - a vrátil se propagující súfijské myšlenky.[9] Attar byl Sunni Muslimský.[10]

Od dětství se Attar, povzbuzovaný svým otcem, zajímal o súfisty a jejich výroky a způsob života a považoval jejich svaté za své duchovní průvodce.[11] Ve věku 78 let Attar zemřel násilnou smrtí při masakru, který Mongolové působili na Nishapur v dubnu 1221.[4] Dnes jeho mauzoleum se nachází v Nišapur. Byl postaven Ali-Shir Nava'i v 16. století a později prošel celkovou vládou během vlády Reza Shah v roce 1940.

Učení

Ayaz klečela předtím Sultan Mahmud z Ghazni. K ilustraci šesti básní Attara z Nishapuru slouží miniaturní obraz z roku 1472.

Myšlenky zobrazené v `Attarových pracích odrážejí celý vývoj súfijského hnutí. Výchozím bodem je myšlenka, že očekávané uvolnění a návrat duše k tělu v jiném světě lze zažít během současného života v mystickém spojení dosažitelném vnitřním očištěním.[12] Při vysvětlování svých myšlenek „Attar používá materiál nejen z konkrétně súfijských zdrojů, ale také ze starších asketických dědictví. Ačkoli jsou jeho hrdiny z velké části súfisté a asketové, představuje také příběhy z historických kronik, sbírek anekdot a všech druhů vysoce ceněné literatury.[4] Jeho talent vnímat hlubší významy za vnějším zjevem mu umožňuje přeměnit detaily každodenního života na ilustrace jeho myšlenek. The výstřednost `Attarovy prezentace zneplatňují jeho díla jako zdroje pro studium historických osob, které uvádí. Jako zdroje na hagiologie a fenomenologie Sufism, nicméně, jeho práce mají nesmírnou hodnotu.

Soudě podle `Attarových spisů přistoupil k dostupným Aristotelské dědictví se skepticismem a nechutí.[13][14] Nezdálo se, že by chtěl odhalit tajemství přírody. To je zvláště pozoruhodné v případě lék, který spadal do rozsahu jeho odborných znalostí farmaceuta. Zjevně neměl žádný motiv pro sdílení svých odborných znalostí způsobem obvyklým u soudu panegyristové, jehož typem poezie pohrdal a nikdy nepraktikoval. Takové znalosti se do jeho děl dostávají pouze v kontextech, kde se téma příběhu dotýká odvětví přírodních věd.

Podle Edward G. Browne, Attar stejně jako Rumi a Sana'i, byli Sunni jak je patrné ze skutečnosti, že jejich poezie oplývá chválou pro první dva kalify Abu Bakr a Umar ibn al-Khattāb - kteří jsou nenáviděni Shia mysticismus.[10] Podle Annemarie Schimmel, tendence mezi Shia Autoři, kteří do svých řad zařadili přední mystické básníky, jako jsou Rumi a Attar, se po zavedení Twelver Shia jako státní náboženství v Safavidská říše v roce 1501.[15]

Poezie

Attarova nejslavnější báseň je zdaleka jeho Konference ptáků (Mantiq al-tayr). Stejně jako mnoho z jeho dalších básní je v žánru mathnawi rýmujících se dvojverší. Zatímco matematický žánr poezie může používat různé metry, Attar přijal konkrétní metr, který později napodobil Rumi ve svém slavném Mathnawi-yi Ma’nawi, který se poté stal metrem mathnawi par excellence. První zaznamenané použití tohoto metru pro báseň o mathnawi se uskutečnilo v pevnosti Nizari Ismaili v Girdkuhu v letech 1131-1139. Pravděpodobně připravilo půdu pro pozdější poezii v tomto stylu mystiků jako Attar a Rumi.[16]

V úvodu Mukhtār-Nāma (مختارنامه) a Khusraw-Nāma (خسرونامه), Attar uvádí názvy dalších produktů svého pera:

Manṭiq-uṭ-rayr
  • Dīwān (دیوان)
  • Asrār-Nāma (اسرارنامه)
  • Manṭiq-uṭ-rayr (منطق الطیر), také známý jako Maqāmāt-uṭ-Ṭuyūr (مقامات الطیور)
  • Muṣībat-Nāma (مصیبت‌نامه)
  • Ilahi-Nama (الهی‌نامه)
  • Jawahir-Nama (جواهرنامه)
  • Šarḥ al-Qalb[17] (شرح القلب) Já

V úvodu rovněž uvádí Mukhtār-Nāma, že zničil Jawāhir-Nāma 'a Šarḥ al-Qalb jeho vlastní rukou.

Ačkoli současné zdroje potvrzují pouze `Attarovo autorství Dīwān a Manṭiq-uṭ-rayr, neexistují důvody pro pochybnosti o pravosti Mukhtār-Nāma a Khusraw-Nāma a jejich předmluvy.[4] Z těchto seznamů chybí jedna práce, a to Tadhkirat-ul-Awliyā, který byl pravděpodobně vynechán, protože se jedná o prózu; jeho připsání na `Attar je sotva možné zpochybnit. Ve svém úvodu `Attar zmiňuje tři další svá díla, včetně jednoho oprávněného Šarḥ al-Qalb, pravděpodobně stejný, jaký zničil. Povaha dalších dvou, oprávněných Kašf al-Asrār (کشف الاسرار) a Maʿrifat al-Nafs (معرفت النفس), zůstává neznámý.[18]

Manṭiq-uṭ-rayr

Hlavní článek: Konference ptáků

V básni se ptáci světa shromažďují, aby rozhodli, kdo má být jejich panovníkem, protože žádného nemají. The dudek, nejmoudřejší ze všech, naznačuje, že by měli najít legendární Simorgh. Dudek vede ptáky, z nichž každý představuje lidskou vinu, která brání lidskému druhu dosáhnout osvícení.

Dudek říká ptákům, že musí překročit sedm údolí, aby se dostali do příbytku Simorgh. Jedná se o následující údolí:[19][20]

1. Údolí pátrání, kde Poutník začíná tím, že odhodí veškeré dogma, víru a nevěru.
2. Údolí lásky, kde se kvůli lásce opouští rozum.
3. Údolí znalostí, kde se světské znalosti stávají naprosto zbytečnými.
4. Údolí odloučení, kde jsou vzdány všechny touhy a připoutanosti ke světu. Zde zmizí to, co se považuje za „realitu“.
5. Údolí jednoty, kde si Poutník uvědomuje, že všechno je propojené a že Milovaný je za vším, včetně harmonie, mnohosti a věčnosti.
6. Údolí údivu, kde se Poutník, obklopený krásou Milovaného, ​​zmatený a ponořený do úžasu zjistí, že nikdy nic nevěděl ani nerozuměl.
7. Údolí chudoby a zničení, kde já mizí ve vesmíru a Poutník se stává nadčasovým, existujícím v minulosti i budoucnosti.

Sholeh Wolpé píše: „Když ptáci uslyší popis těchto údolí, sklopí hlavu v nouzi; někteří dokonce zemřou od strachu právě tam a tam. Ale i přes své obavy začnou velkou cestu. Na cestě mnozí zahynou žízní, horko nebo nemoc, zatímco jiní propadají divokým zvířatům, panice a násilí. Nakonec se do sídla Simorgha dostalo jen třicet ptáků. Nakonec se ptáci dozvěděli, že jsou Simorghovi sami; název „Simorgh“ v Perština znamená třicet (si) ptáků (morgh). Nakonec pochopí, že majestát toho Milovaného je jako slunce, které lze vidět v zrcadle. Kdokoli se však do tohoto zrcadla podívá, uvidí také svůj vlastní obraz . “ [19]":[20] 17-18

Pokud vám Simorgh odhalí svou tvář, najdete
že všichni ptáci, ať už je jim třicet, čtyřicet a více,
jsou jen stíny vržené tímto odhalením.
Jaký stín je někdy oddělen od jeho tvůrce?
Vidíš?
Stín a jeho tvůrce jsou jeden a ten samý,
takže překonejte povrchy a ponořte se do záhad.[19][20]

Attarovo mistrovské použití symboliky je klíčovou hnací složkou básně. Toto obratné zacházení se symboliky a narážkami lze vidět na následujících řádcích:

Bylo to v Číně, pozdě v jedné bezměsíčné noci, The Simorgh se poprvé objevil smrtelnému zraku - Kromě symbolického použití Simorgha je narážka na Čínu také velmi významná. Podle Idries Shah „Zde použitá Čína není geografickou Čínou, nýbrž symbolem mystické zkušenosti, jak vyplývá z hadísů (prohlášených za slabé Ibn Adeem, ale přesto je symbolicky využívány některými súfisty):„ Hledejte poznání; dokonce až do Číny “ . [5] V Mantiqu existuje mnohem více příkladů takových jemných symbolů a narážek. V širším kontextu příběhu o cestě ptáků Attar mistrovsky vypráví čtenáři mnoho didaktických krátkých, sladkých příběhů v podmanivém poetickém stylu.

Galerie Konference ptáků

Sbírka v Metropolitní muzeum umění, New York. Folio z ilustrovaného rukopisu s datem kolem 1600. Obrazy od Habiballaha ze Sávy (aktivní cca. 1590–1610), inkoustem, neprůhledným akvarelem, zlatem a stříbrem na papíře, rozměry 25,4 x 11,4 cm.[21]

Tadhkirat-ul-Awliyā

Hlavní článek: Tadhkirat al-Awliya

The Tadhkirat-ul-Awliyā, a hagiografický sbírka muslimských svatých a mystiků je Attarovo jediné známé prozaické dílo. Psaný a kompilovaný po většinu svého života a publikovaný před jeho smrtí, přesvědčivý popis popravy mystika Mansur al-Hallaj, který ve stavu extatického rozjímání vyslovil slova „Jsem Pravda“, je možná nejznámějším výtažkem z knihy.

Ilahi-Nama

Hlavní článek: Ilahi-Nama

The Ilahi-Nama (Peršan: الهی نامه) Nebo Elāhī-Nāmeh je další slavné básnické dílo Attar, skládající se z 6500 veršů. Pokud jde o formu a obsah, má určité podobnosti s Bird Parliament. Příběh je o králi, který je konfrontován s materialistickými a světskými požadavky svých šesti synů. Král se snaží ukázat dočasné a nesmyslné touhy svých šesti synů převyprávěním velkého množství duchovních příběhů. První syn žádá o dceru krále víl, druhý o mistrovství v magii, třetí o pohár Džamšida, který má tu vlastnost, že zobrazuje celý svět, čtvrtý o vodu života, pátý za prsten Šalamouna, který má kontrolu nad vílami a démony, a šestý za zvládnutí alchymie. O každé z těchto tužeb se nejprve hovoří doslovně a jeví se jako absurdní, a poté se vysvětluje, jak existuje esoterická interpretace každé z nich.[22]

Mukhtār-Nāma

Mukhtār-Nāma (Peršan: مختار نامه), Rozsáhlá sbírka čtyřverší (v počtu 2088). V Mokhtar-nama je načrtnuta koherentní skupina mystických a náboženských předmětů (hledání jednoty, pocit jedinečnosti, distancování se od světa, zničení, úžas, bolest, vědomí smrti atd.) A stejně bohatá skupina témata typická pro lyrickou poezii erotické inspirace přijatá mystickou literaturou (trápení lásky, nemožné sjednocení, krása milovaného člověka, stereotypy milostného příběhu jako slabost, pláč, odloučení).[23]

Pohovka

Miniaturní obraz od Bihzad ilustrující pohřeb postaršího Attara z Nishapuru poté, co byl držen v zajetí a zabit Mongol vetřelec.

The Diwan Attar (Peršan: دیوان عطار) Se skládá téměř výhradně z básní v Ghazal („lyrická“) forma, když sbíral svoji Ruba'i („čtyřverší“) v samostatném díle zvaném Mokhtar-nama. Existují také některé Qasida („Ódy“), ale dosahují méně než jedné sedminy divanu. Jeho Qasidas vysvětluje mystická a etická témata a morální zásady. Někdy jsou po vzoru Sanai. The Ghazals z jejich vnějšího slovníku se často zdají být milostné a vínové písně s zálibou v libertinských obrazech, ale obecně znamenají duchovní zážitky ve známém symbolický jazyk klasické islámské Súfismus.[4] Attarovy texty vyjadřují stejné myšlenky jako jeho eposy. Jeho lyrická poezie se významně neliší od jeho narativní poezie, a to samé lze říci o rétorice a obraznosti.

Dědictví

Vliv na Rumi

„Attar je jedním z nejznámějších mystik básníci Íránu. Jeho díla byla inspirací pro Rumi a mnoho dalších mystických básníků. „Attare, spolu s Sanai byly dva z největších vlivů na Rumiho v jeho Sufi pohledy. Rumi se ve své poezii několikrát zmiňoval s největší úctou. Rumi chválí `Attara následovně:

Attar se potuloval sedmi městy lásky, zatímco my jsme sotva zahnuli první ulicí.[24]

Jako lékárník

„Attar byl pseudonym kterou si vzal pro své povolání. „Attar znamená sběratel, lékárník, perfumista nebo alchymista a během jeho života v Persie, hodně z lék a drogy byly založeny na byliny. Z povolání byl tedy podobný modernímu městu doktor a farmaceut.'Attar znamená také růžový olej.

V populární kultuře

Ubuntu Theatre Project v Berkeley v Kalifornii měl premiéru adaptace Attarovy Konference ptáků podle Sholeh Wolpe v Oaklandu v Kalifornii.

Několik hudební umělci mají alba nebo písně, které sdílejí název jeho nejslavnějšího díla, Konference ptáků, jakož i témata osvícení v nich obsažená. Zejména, jazz basista David Holland je album, který byl napsán jako metafora pro jeho vlastní osvícení, a Om Konference ptáků, která se zabývá extrémně esoterickými tématy často spojenými s metaforami let, vnitřní vidění, zničení já a jednota s kosmos.

Argentinský spisovatel Jorge Luis Borges, použitý v jedné ze svých povídek, Přístup k Al-Mu'tasimu, souhrn Konference ptáků jako reference.

V roce 1963 perský skladatel Hossein Dehlavi napsal skladbu pro hlas a orchestr na Attarově 'Forugh-e Eshgh'. Skladba získala své první vystoupení Saba Orchestra a zpěváka Khatereh Parvaneh v Národní televizi v Teherán. V roce 1990 operní zpěvačka Hossein Sarshar provedl i tento kus, jehož záznam je k dispozici.

Viz také

Reference

  1. ^ Encyklopedie Iranica
  2. ^ Daadbeh, Asghar a Melvin-Koushki, Matthew, „ʿAṭṭār Nīsābūrī“, v: Encyclopaedia Islamica, Hlavní redaktoři: Wilferd Madelung a, Farhad Daftary
  3. ^ Farīd al-Dīn ʿAṭṭār, v Encyklopedii Britannica, online vydání - přístup k prosinci 2012. [1]
  4. ^ A b C d E F G B. Reinert, "Attar", v Encyklopedie Iranica, Online vydání
  5. ^ Ritter, H. (1986), „Attar“, Encyclopaedia of Islam, New Ed., Sv. 1: 751-755. Výňatek: „ATTAR, FARID AL-DIN MUHAMMAD B. IBRAHIM.Perský mystický básník.Yahiya Emerick (5. února 2008), The Complete Idiot's Guide to Rumi Meditations „Tři nejvlivnější perscí básníci všech dob, Fariduddin 'Attar, Hakim Sana'i a Jalaluddin Rumi, byli všichni muslimové, zatímco v Persii (Írán) je dnes více než 90 procent šíitský muslim“, Alpha, s. 48, ISBN  9781440636448
  6. ^ Oxford ilustrovaná encyklopedie. Soudce, Harry George., Toyne, Anthony. Oxford [Anglie]: Oxford University Press. 1985–1993. str. 25. ISBN  0-19-869129-7. OCLC  11814265.CS1 maint: ostatní (odkaz)
  7. ^ „A. J. Arberry,„ Sufism: An Account of the Mystics “, Courier Dover Publications, 9. listopadu 2001. s. 141
  8. ^ Sholeh Wolpé, „The Conference of the Birds“ W. W. Norton & Co, 2017, první vydání, str. 5
  9. ^ Iraj Bashiri, “Farid al-Din `Attar "
  10. ^ A b Edward G. Browne, Literární historie Persie od nejstarších dob do Firdawsi, 543 s., Adamant Media Corporation, 2002, ISBN  1-4021-6045-3, ISBN  978-1-4021-6045-5 (viz str.437)
  11. ^ Taḏkerat al-Awliyā; str. 1,55,23 a násl
  12. ^ F. Meier, „Der Geistmensch bei dem persischen Dichter` Attar “, Eranos-Jahrbuch 13, 1945, str. 286 a násl.
  13. ^ Muṣībat-Nāma, str. 54 a násl
  14. ^ Asrār-Nāma, s. 50, 794 a násl
  15. ^ Annemarie Schimmel, Dešifrování Božích znamení, 302 stran, SUNY Press, 1994, ISBN  0-7914-1982-7, ISBN  978-0-7914-1982-3 (viz str. 210)
  16. ^ "Perská poezie, súfismus a ismailismus: Svědectví uznávajícího Boha Khwajah Qasim Tushtari." Journal of the Royal Asiatic Society, Series 3 29, no. 1 (2019): 17–49. https://www.academia.edu/40141803/
  17. ^ citováno v H. Ritter, „Philologika X“, str. 147-53
  18. ^ Ritter, „Philologika XIV“, s. 63
  19. ^ A b C `Ádar, Farid al-Din (2017). Konference ptáků. Přeložil Wolpé, Sholeh (první vydání). New York: W. W. Norton. ISBN  9780393292183. OCLC  951070853.
  20. ^ A b C Konference ptáků Attar, editoval a přeložil Sholeh Wolpé, W. W. Norton & Co 2017 ISBN  978-0-393-29218-3[je nutné ověření ]
  21. ^ "Concourse of the Birds", Folio 11r z Mantiq al-tair (Jazyk ptáků), The Met
  22. ^ Boyle, J. A. (trans.) (1976) Ilahi Nama nebo Kniha boha Farida al-Dina Attara. Manchester: Manchester University Press; 70–74.
  23. ^ Daniela Meneghini, „MOḴTĀR-NĀMA“[mrtvý odkaz ]
  24. ^ Fodorův Írán (1979), autor: Richard Moore a Peter Sheldon, s. 277

Zdroje

  • Sholeh Wolpé. Konference ptáků. 2017 ISBN  978-0-393-29218-3
  • NAPŘ. Browne. Literární historie Persie. 1998. ISBN  0-7007-0406-X.
  • Jan Rypka, Dějiny íránské literatury. Nakladatelská společnost Reidel. 1968 OCLC  460598. ISBN  90-277-0143-1
  • R. M. Chopra, 2014, „Velcí básníci klasické perštiny“, publikace Sparrow, Kalkata (ISBN  978-81-89140-75-5)

externí odkazy