Diwan (poezie) - Diwan (poetry)
![]() | Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte zlepšit to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)
|

v Islámské kultury Středního východu, severní Afriky a Sicílie[1] a jižní Asie, a Diwan (Peršan: دیوان, pohovka, arabština: ديوان, dīwān) je sbírka básní jednoho autora, obvykle s výjimkou jeho dlouhých básní (mathnawī ).[2] Tyto básně, často zpívané nebo zhudebněné, byly často skládány a shromažďovány na císařských dvorech různých sultanátů a byly velmi dobře známé svou schopností inspirovat. V moderní době se inspirativní, lingvistické, veršované, metrové a další designové prvky poezie Diwan nebo Masnavi nacházejí ozvěnou v jiných kulturách, stejně nebo podobně jako předávání skrytých zpráv, bezpečnosti a podpory, ponechaných těm bývalí otroci na podzemní dráze během americké občanské války. Témata, která vycházejí z tradičního islámského původu, tak mohou znovu vykreslit a evokovat přetrvávání života nebo jakéhokoli pokračování, obdivuhodného ke starým nebo tradičním způsobům a moudrosti. Tam, kde se nacházejí ve volných variantách, jako je záhada, přináší moderní Diwan, protože mocnosti, zvláštní poselství zahrnující božství.
Etymologie
Anglické použití výrazu „diwan poetry“ pochází z arabského slova Diwan (دیوان), který je zapůjčen z perštiny a označen jako seznam nebo registr.[3] Perské slovo odvozené z perštiny dibir význam spisovatel nebo písař. Diwan byl také vypůjčené do Arménský, arabština, Urdu, turečtina.[2] V perštině, turečtině a dalších jazycích termín Diwan přišel znamenat sbírku básní od jednoho autora, jako v vybraná dílanebo celé dílo básníka. Tím pádem Diwan-e Mir bude Shromážděná díla Mir Taqi Mir a tak dále. První použití termínu v tomto smyslu je přičítáno Rudaki.
Termín pohovka byl použit v názvech básnických děl ve francouzštině, počínaje rokem 1697,[3] ale bylo to vzácné a didaktické použití, i když to bylo oživeno jeho slavným vystoupením v Goethe je West – östlicher Divan (Básně Západu a Východu), dílo publikované v roce 1819, které odráží trvalý zájem básníka o Střední východ a konkrétně Perská literatura.
Toto slovo bylo také použito podobným způsobem jako sbírky Hebrejská poezie a poezii al-Andalus.
Symbolismus

Osmanská divánská poezie byl velmi ritualizováno a symbolický umělecká forma. Z perské poezie, která ji do značné míry inspirovala, zdědila bohatství symboly jejichž významy a vzájemné vztahy - oba podobnosti (مراعات نظير mura'ât-i nazîr / تناسبtenâsüb) a opozice (تضاد tezâd) - byly víceméně předepsány. Mezi příklady převládajících symbolů, které se do určité míry staví proti sobě, patří mimo jiné:
- the slavík (بلبل bülbül) - růže (ﮔل Gül)
- svět (جهان cihan; عالم ‚Âlem) - růžová zahrada (ﮔﻠﺴﺘﺎن gülistan; ﮔﻠﺸﻦ gülşen)
- asketa (زاهد záhid) - derviši (درويش derviş)
Jak naznačuje opozice „asketů“ a „dervišů“, divanská poezie - podobně jako turecká lidová poezie - byla silně ovlivněna Pomyslel si Sufi. Jednou z hlavních charakteristik divanské poezie - stejně jako perské poezie před ní - však bylo smíchání mystického súfijského prvku s profánním a dokonce erotickým prvkem. Párování „slavíka“ a „růže“ tedy naznačuje dva různé vztahy:
- vztah mezi horlivým milencem („slavík“) a nestálým milovaným („růže“)
- vztah mezi individuálním súfijským praktikujícím (který je v súfismu často charakterizován jako milenec) a Bůh (který je považován za konečný zdroj a předmět lásky)
Podobně „svět“ odkazuje současně na fyzický svět a na tento fyzický svět považovaný za sídlo smutku a nestálosti, zatímco „růžová zahrada“ odkazuje současně na doslovnou zahradu a na zahrada ráje. „Slavík“, neboli trpící milenec, je často vnímán jako situovaný - doslova i obrazně - ve „světě“, zatímco „růže“ neboli milovaná je považována za přítomnost v „růžové zahradě“.[4]
Divanská poezie byla tvořena neustálým srovnáváním mnoha takových obrazů v přísném metrickém rámci, což umožnilo vznik mnoha potenciálních významů. Stručným příkladem je následující řádek poezie, nebo mısra (مصراع), od 18. století soudce a básník Hayatî Efendi:
- بر گل مى وار بو گلشن ﻋالمدﻪ خارسز
- Bir gül mü var bu gülşen-i ‘âlemde hârsız[5]
- („Chybí nějaké růži v tomto světě růžové zahrady trny?“)
Zde je slavík pouze naznačen (jako básník / milenec), zatímco růže, neboli milovaná, je prokázána, že je schopná způsobovat bolest svými trny (خار här). Výsledkem je, že svět má jak pozitivní aspekty (je to růžová zahrada, a tedy analogická s rajskou zahradou), tak negativní stránky (je to růžová zahrada s trny, a tedy odlišná od rajské zahrady). .
Rozvoj

Pokud jde o vývoj divanské poezie za více než 500 let její existence, jedná se - jak zdůrazňuje osmanský Walter G. Andrews - o studii stále ještě v plenkách;[6] o jasně definovaných pohybech a obdobích ještě nebylo rozhodnuto. Na začátku historie tradice byl perský vliv velmi silný, ale to bylo poněkud zmírněno vlivem básníků, jako je Ázerbájdžánský Imadaddin Nasimi (? –1417?) A Ujgur Ali-Shir Nava'i (1441–1501), oba předložili pádné argumenty pro poetický status turkických jazyků proti hodně uctívané perštině. Částečně v důsledku takových argumentů začala divanská poezie v nejsilnějším období - od 16. do 18. století - vykazovat jedinečnou rovnováhu perských a tureckých prvků, dokud na počátku 19. století nezačal znovu převládat perský vliv.
Navzdory nedostatku jistoty ohledně stylistických pohybů a období divanské poezie jsou však určité vysoce odlišné styly dostatečně jasné a lze je snad považovat za ilustrované některými básníky:

- Fuzûlî (1483 - 1556); jedinečný básník, který psal se stejnou dovedností v ázerbájdžánštině,[7] Peršan a arabština a kdo se stal stejně vlivným v perštině i v divánské poezii
- Bâkî (1526–1600); básník velké rétorické síly a jazykové jemnosti, jehož dovednost používat předem stanovené tropy Divan tradice je docela reprezentativní poezie v době Velkolepý Süleyman
- Nef’î (1570 - 1635); básník považován za pána kasîde (druh chvalozpěv ), stejně jako známý pro své drsně satirické básně, které vedly k jeho provedení
- Nâbî (1642–1712); básník, který napsal řadu sociálně orientovaných básní kritických vůči stagnační období osmanské historie
- Nedim (1681 - 1730); revoluční básník Tulipánová éra osmanských dějin, kteří vtlačili do poměrně elitního a zdrženlivého jazyka divanské poezie četné jednodušší populistické prvky
- Şeyh Gâlib (1757–1799); básník Mevlevî Sufi objednávka jejichž práce je považována za vyvrcholení vysoce komplexního takzvaného „indického stylu“ (سبك هندى sebk-i hindî)
Drtivá většina divanské poezie byla text v přírodě: buď gazels (které tvoří největší část repertoáru tradice), nebo kasîdes. Existovaly však i jiné běžné žánry, zejména mesnevî, druh veršovaná romantika a tedy různé narativní poezie; dva nejpozoruhodnější příklady této formy jsou Layla a Majnun (ليلى و مجنون) z Fuzûlî a Hüsn ü Aşk (حسن و عشق; „Krása a láska“) Şeyh Gâlib.
Urdu variace
v Urdu poezie diwan jsou také sbírkou básní, ale tady jsou hlavně ghazals.[8]
Moderní (volná forma) variace
Během americké občanské války nesly Svobodné deky dobře známé vzorce a kódy, které signalizovaly otrokům, že by se měli začít připravovat na cestu na sever ve snaze o svobodu. Symboly, jako je Wagon Wheel (balíček na cestu), oblékání (Shoofly) a připravenost k útěku (Tumbling Blocks), byly šité do přikrývek, které se jako výstraha přikrývaly, těm uprchlým otrokům bez jiné cesty ven. Z nich Medvědí Pau byl běžným nebo jinak známým symbolem pro ty, kteří potřebovali bezpečnost, jídlo a přístřeší, a naznačoval, že s otrokem se již nebude zacházet jako se zvířaty. Od Hvězdy byla cesta vpřed, a dokonce i Srub, někdy ne mnohem víc než chatrč, nebo černá skříňka, po jejich boku, vždy a navždy, jako pošta.[9] V poslední době je v Puzzle D-I-V-I-N-I-T-A-S dabovaný Sorokinova záhadaViděl jsem zde, na třístránkové vícevrstvé vizuální a textové dece, anonymní nositel výřečně spojil sílu přeloženého masnavského verše překlenujícího nejstarší a nejkrásnější jazyk Telugu s naším nejuniverzálnějším moderním jazykem , Angličtina. Základní syntaktické stvoření, nebo otázka jako podobenství, neskrývá odvíjení starodávných východních a islámských témat míru, lásky a rovnováhy, které se nacházejí ve způsobu diamantu, protože obojí je hladce a implicitně vázáno, hraní prostřednictvím kontemplativní propojenosti.[10] Stejně jako otroci, kteří se vydávají na sever, cesta vedená ze stránky na stránku nebo vířením může mít jen málo bez toho, jaké označení, z času na čas, které nejsou ani trochu shovívavé, ale zcela nezbytné vidět nebo použít pro meziprostor. Tajemství toho, zda nás tato moderní hádanka zavede přímo k nezbytným vodítkům nebo odpovědím na památku Shugborough Shepherd's Monument ve Staffordshire v Anglii nebo odtud do starověku a zpět, pak naznačuje, že ve východním myšlení a islámských kulturních tradicích přetrvává nadbytek pozvání: vidět, co už máme, právě teď, v závěsu starými jazyky nebo zákony. Jaké příběhy z páskových „one-ones“ plavou nebo znesou, jsou znatelně 1-1-1-1 nebo v Taenias. Tam, kde jsou nepřesné výrazy nebo syntaxe neplatné, pokud nejsou zastaralé, se zde - naše motivy - vyvíjejí, ne příliš mnoho nebo hromadit a dávají časy všem božstvům. V D-I-V-I-N-I-T-A-S: „Jsou dobře opotřebení mezi lemy, jak je vidět, co slyší od kteréhokoli polnice doplnění oděvů, troubící jejich květ, v melodii podobné písni, B-C-B-A-G-F♯-G-A, odvíjení časově peri-mrknutí, gaye, které na vás mrká pravidlem, které funguje jen na základě patchů, nejen od Ol 'Britannia, ale i tam a zpět, intuitivně, vznešeného myšlení. Že trvající čtvrtiny, ponese a napraví ... Za jak dlouho uvidím konec? [11](anonymní zdroj, nejdelší básnický klub - host-in-law *).
Viz také
- Antologie
- Arabská literatura
- Raně novověká literatura
- Poetický metr osmanské turečtiny
- Osmanští divánští básníci (Kategorie)
- Perská literatura
- Mathnawi (poetická forma)
Reference
- ^ Meri, Josef W .; Bacharach, Jere L. (01.01.2006). Středověká islámská civilizace: A – K, rejstřík. Taylor & Francis. ISBN 9780415966917.
- ^ A b Blois, François de (2011). "POHOVKA". Encyklopedie Iranica.
- ^ A b Alain Rey a kol., Dictionnaire historique de la langue française, nové vydání. (Robert, 1995), sv. 1, s. 617.
- ^ Andrews, Walter G .; Kalpaklı, Mehmet (2005). Věk milovaných: láska a milovaní v raně novověké osmanské a evropské kultuře a společnosti (2. vyd.). Durham: Duke University Press. ISBN 0-8223-3424-0.
- ^ Pala, İskender (1995) Divân Şiiri Antolojisi: Dîvânü'd-Devâvîn Akçağ Yayınları, Kızılay, Ankara, str. 425, ISBN 975-338-081-X
- ^ Andrews, Walter G .; Black, Najaat; Kalpaklı, Mehmet (2011). Osmanská lyrická poezie: Antologie. University of Washington Press. s. 22–23. ISBN 9780295800936.
- ^ Rollberg, Peter (1987). Harry Butler Weber (ed.). Moderní encyklopedie ruské a sovětské literatury (včetně neruské a emigrantské literatury). 8. Academic International Press. p. 76.
V Mezopotámii byl Fuzuli v blízkém kontaktu se třemi kulturami - turkickou, arabskou a perskou. Kromě rodné Ázerbájdžánské republiky se v raném věku naučil arabsky a persky a získal znalost literatury ve všech třech jazycích, což byl úspěch, v němž hrály důležitou roli kosmopolitní literární a vědecké kruhy Hilly.
- ^ Historie urdské literatury T. Grahame Bailey; Úvod
- ^ "Mathwire.com | Svobody Quilts". mathwire.com. Citováno 2020-08-01.
- ^ Laufer, Berthold (1917). The Diamond: A Study in Chinese and Hellenistic Folk-lore. Field Museum of Natural History.
- ^ Cyphus, Dion (2019-02-21), Anglicky: D-I-V-I-N-I-T-A-S puzzle, také známé jako Sorokinova Enigma, z rozumného hlediska, Merci. (PDF), vyvoláno 2020-08-01
Další čtení
- Clinton, Jerome W. (1989). "Bolbol" slavík "- v perské literatuře". Encyklopedie Iranica.
- Diba, Layla S. (2001). „Gol O Bolbol“. Encyklopedie Iranica.