Qasida - Qasida

Část série na
Arabská kultura
Hadîth Bayâd wa Riyâd - BAV Ar368 f10r - zahradní scéna.jpg

The qaṣīda (také hláskováno qaṣīdah; je původně arabské slovo قصيدة, množné číslo qaṣā'id, قــصــائـد; který byl předán do některých dalších jazyků, jako je Peršan: قصیده nebo چكامه‎, chakameh, a turečtina: kaside) je starověké arabské slovo a forma psaní poezie, často přeloženo jako óda, předán jiným kulturám po Arabská muslimská expanze. Slovo qasidah se stále používá v původním rodišti, Arábii a ve všech arabských zemích.

Dobře známé qasā'id patří Sedm Mu'allaqat a Qasida Burda ("Báseň pláště") od Imám al-Busiri a Ibn Arabi Klasická kolekce "The Interpreter of Desires".

Klasická forma qasidy udržuje jeden propracovaný Metr v celé básni a každý řádek se rýmuje stejným zvukem.[1] Obvykle běží od patnácti do osmdesáti řádků a někdy i více než sto.[1] Žánr pochází z Arabská poezie a byl přijat Perských básníků, kde se vyvinula někdy déle než sto řádků.

Formulář

arabština qaṣīda znamená „záměr“ a nalezený žánr je použit jako petice čtenáři. A qaṣīda má jediný předsedající subjekt, logicky vyvinutý a uzavřený. Často je to chvalozpěv, psaný na chválu krále nebo šlechtice, žánr známý jako madīḥ, což znamená „chvála“.

Ve své „knize poezie a básníků“ z devátého století (Kitab al-shi'r wa-al-shu'ara') arabský spisovatel Ibn Qutaybah popisuje (arabsky) qasida sestává ze tří částí:

  1. The nasīb: nostalgický otvor, ve kterém básník uvažuje o tom, co prošlo. Společným tématem je pronásledování básníka po karavanu své milované: v době, kdy dorazí na místo jejich tábora, se již přesunuli.
  2. The raḥīl nebo cestovní sekce: uvolnění nebo uvolnění (takhallus), často dosažený básníkem popisujícím jeho přechod z nostalgie nasīb uvažovat o drsnosti země a života daleko od kmene.
  3. Poselství básně, které může mít několik podob: chvála kmene (fakhr) nebo pravítko (madīḥ), satira o jiných kmenech (hija) nebo nějaká morální zásada (hikam).

I když se mnoho básníků záměrně nebo neúmyslně odchýlilo od tohoto plánu, je to u mnoha rozpoznatelné. Z Abbasid období dále, dvoudílné qaṣīda formuláře obsahující pouze a nasīb a madīḥ byly dominantní.[2]

bengálský

Qasidas byl představen Dháka a později zbytek Bengálsko, Během Mughal éra podle Peršané. Subahdar z Bengálsko, Islam Khan Chisti Námořní flotila je údajně zpívala po příjezdu Jessore v roce 1604.[3][4] V roce 1949 Hakim Habibur Rahman hovořil o nedávném oživení qasidasu od tohoto období ve své knize, Dhaka Panchas Baras Pahle (Dháka, před padesáti lety). Qasidas byl povýšen nawabs a sardary v celém regionu, a obzvláště populární během Islámský měsíc z Ramadán. Stará tradice Stará Dháka je v době sehri, skupiny lidí zpívaly qasidas, aby probudily Muslimové v sousedství.[5]

indonéština

Viz také: Hudba Indonésie § Qasidah moderní

V Indonésii qasidah (Indonéský pravopis: kasidah) odkazuje široce na Islámská hudba obecně spíše než konkrétní styl nebo poezie. Tradiční qasidah byl historicky omezen na arabské přistěhovalce a zbožné muslimské čtvrti. Moderní qasidah se rozšířil o vliv západní a místní indonéské hudby.

Peršan

Po 10. století Íránci nesmírně rozvinuli qasidu a používali ji k jiným účelům. Například, Nasir Khusraw používal to značně pro filozofické, teologické a etické účely, zatímco Avicenna také ji použil k vyjádření filozofických myšlenek. Může to být jarní báseň (perská بهاریه, bahāriye) nebo podzimní báseň (perská خزانیه, xazâniye). Vernisáž je obvykle popisem přírodní události: roční období, přírodní krajina nebo imaginární zlatíčko. V takhallos básníci se obvykle oslovují svým pseudonymem. Poslední část je pak hlavním účelem básníka při psaní básně.

Peršan exponenty zahrnují:

Od 14. století nl se o perské básníky začal více zajímat ghazal a qasida odmítl. The ghazal vyvinut od první části qasida ve kterém básníci chválili své miláčky. Mystickí básníci a sufis použil ghazala k mystickým účelům.

Urdu

Qasida dovnitř Urdu poezie je často chvalozpěv, někdy a satira, někdy řeší důležitou událost. Je zpravidla delší než ghazal ale řídí se stejným systémem rým.[6]

Západoafrický

Velké množství řeholníků qasā'id byl napsán v arabštině Sufi Shaykh Amadou Bamba Mbacke (1855–1927) z Senegal, Západní Afrika. Jeho qasā'id poeticky zkoumají Korán a další naučené texty, chválí Alláha a proroka a jsou považováni - jak v Senegalu, tak v Maroku a dalších západoafrických zemích - za pokročilou a krásnou poezii. The qasā'id Shaykh jsou dnes stále zpívány a recitovány aktivně oběma Mourides patřící k Sufi Tárika Mouridiyya, jakož i členy jiných Sufi Tariqas v Senegalu a v celé západní Africe, zejména Tijaniyya. Originální básnická díla Shaykh Amadou Bamba Mbacke jsou zachována ve velké knihovně ve svatém městě Touba, Senegal, který byl založen šejkem, postaven jeho talibé (studenty) a považován za hlavní město Mouridů.

Viz také

Reference

  1. ^ A b Akiko Motoyoshi Sumi, Popis v klasické arabské poezii: Waṣf, Ekphrasis a Interarts Theory, Brill Studies in Middle Eastern literature, 25 (Leiden: Brill, 2004), s. 1.
  2. ^ Akiko Motoyoshi Sumi, Popis v klasické arabské poezii: Waṣf, Ekphrasis a Interarts Theory, Brill Studies in Middle Eastern literature, 25 (Leiden: Brill, 2004), s. 1 n. 1.
  3. ^ Ahmed Rijád. „কাসিদা“. Bdnews24.com. Citováno 5. května 2018.
  4. ^ Mirza Nathan (1604). Baharistan-i-Ghaibi.
  5. ^ Sirajul Islam. "Qasida". Banglapedie: The National Encyclopedia of Bangladesh, Asijská společnost Bangladéše, Dháka. Citováno 5. května 2018.
  6. ^ A Dějiny z Urdská literatura T. Grahame Bailey; Úvod

externí odkazy