Jazyk taba - Taba language

Taba (také známý jako Východní Makian nebo Makian Dalam) je Malayo-polynéský jazyk z Jižní Halmahera – Západní Nová Guinea skupina. To je mluvené většinou na ostrovech Makian, Kayoa a jižní Halmahera v Severní Maluku provincie Indonésie asi 20 000 lidí.^[3]

Dialekty

Mezi všemi vesnicemi na ostrově Makian, ve kterých se mluví Taba, existují malé rozdíly v dialektu. Většina rozdílů má vliv pouze na několik slov. Jedním z nejrozšířenějších reflexů je použití / o / ve Waikyon a Waigitang, kde v jiných vesnicích / a / je zachován z Proto-South Halmaheran.^[4]

Geografické rozdělení

Jak 2005, Ethnologue uvádí Taba jako mající mluvící populaci přibližně 20 000, nicméně, to bylo argumentoval lingvisty, že toto číslo může být ve skutečnosti kdekoli mezi 20 000 a 50 000.^[5] Tímto jazykem se hovoří převážně na východním Makianském ostrově, ačkoli se také vyskytuje na ostrově Southern Mori, Kayoa, Bacan a Obi a podél západního pobřeží jižní Halmahery. Rovněž pokračovala migrace řečníků do jiných oblastí severní části Maluku kvůli častým sopečným výbuchům na ostrově Makian.^[6] Samotný ostrov je domovem dvou jazyků: taba, kterým se mluví na východní straně ostrova, a a Papuánský jazyk mluvený na západní straně, známý alternativně jako Západní Makian nebo Makian Luar (vnější Makian); v Tabě je tento jazyk známý jako Taba Lik („Outer Taba“), zatímco rodilí mluvčí jej znají jako Moi.

Úrovně řeči

Taba je rozdělena do tří různých úrovní řeči: alus, zaujatost a kasar.

Alus neboli „rafinovaný“ taba se používá v situacích, kdy řečník oslovuje někoho staršího nebo většího postavení než samotný mluvčí.
Biasa neboli „obyčejná“ taba se používá ve většině obecných situací.
Kasarská neboli „hrubá“ forma taby se používá jen zřídka a obecně v hněvu.

Fonologie

Taba má patnáct domorodých souhlásek fonémy a čtyři fonémy výpůjček: / ʔ dʒ tʃ f /. Níže jsou uvedeny:

Samohláskové fonémy Taba na a samohláska graf

Taba má pět samohlásek, znázorněných na tabulce níže. Přední a centrální samohlásky jsou nezaokrouhlený; zadní samohlásky jsou zaoblené.

Gramatika

Slovosled

Taba je převážně a jazyk značení hlavy který dodržuje základní AVO slovosled. Existuje však přiměřená míra flexibility.^[9]

(1)	jaka	k = ha-lekat	pakaky	ne
	1SG	1SG = CAUS-zlomeno	nářadí	PROX
	„Zlomil jsem tento nástroj.“

Taba má předložky i postpozice.

Zájmena

V Taba představují zájmena nezávislou uzavřenou množinu. Syntakticky lze zájmena Taba použít v jakémkoli kontextu, kde jsou úplná jmenná fráze je použitelné. Nezávislá zájmena se však používají pouze v odkazu na animovat entity, pokud není jmenný odkaz na neživý Pacienti je vyžadováno v reflexní věty.^[11]

Jak již bylo zmíněno, nezávislá zájmena se obecně používají pro animované odkazy. Z tohoto zevšeobecňování však existují dvě výjimky. Za určitých okolností je neživý považován za „vyšší neživý“, který přiznává syntaktický stav podobný animátům.^[11] Toto je znázorněno jako v angličtině, kde lze například ananimátům, jako jsou automobily nebo lodě, připsat pohlaví. To je ilustrováno níže v odpovědi na otázku „Proč Taba Jaya (název lodi) přestat přicházet do Makian? ':^[11]

The Taba Jaya, loď dostatečně významná na to, aby mohla být pojmenována, má status zájmen podobný animátům. Druhá výjimka se vyskytuje v reflexních klauzích, kde a zájmenná kopie je vyžadován reflexivní pacient, jak je uvedeno níže:^[11]

Nehumánní animáti a inanimáti jsou vždy gramaticky jednotní, bez ohledu na to, kolik účastníků je zahrnuto. V Taba jsou zájmena a podstatná jména označena Person a Number.

Osoba

Taba rozlišuje tři osoby v systému zájmen a křížových odkazů.^[11] Osoba je označena na zájmenech i na křížových odkazech proklitici připojený k slovesným frázím.^[12] Proclitics herec křížové odkazy jsou uvedeny v následující tabulce.^[13] V první osobě množného čísla, a shluk rozlišuje se „inkluzivní“ (včetně adresáta) a „exkluzivní“ (kromě adresáta), jak je běžné u většiny austronézských jazyků.^[13]

Následuje příklad jednoduchého herce intranzitivní klauzule ukazující každou z proklitických předpon. Toto je příklad první osoby jednotného čísla (včetně);^[12]

druhá osoba jednotného čísla;^[12]

třetí osoba jednotného čísla;^[12]

první osoba množného čísla (včetně);^[12]

první osoba množného čísla (exkluzivní);^[12]

druhá osoba množného čísla; a^[12]

třetí osoba množného čísla;^[12]

Střídání mezi proklitickými značkami označuje číslo, kde v (3) k = označuje příchod singulárního herce, zatímco v (7) a = označuje příchod první osoby množného čísla Actors, vyloučení adresáta, a je replikován při změně předpony v dalších příkladech.

Číslo

Číslo je vyznačeno na frázi a zájmenu podstatného jména. Taba rozlišuje gramaticky mezi jednotnými a množnými čísly, jak je uvedeno v bodech (3) až (9) výše. Množné označení je pro člověka povinné a používá se u všech frází podstatných jmen, která odkazují na více jednotlivců. Pluralita se také používá k označení úcty u druhé a třetí osoby při oslovování nebo mluvení o jednotlivci, který je starší než mluvčí.^[4] Pravidla pro označování čísla u frází podstatných jmen jsou shrnuta v následující tabulce:^[4]

The enclitic = si známky Číslo ve frázi podstatného jména. = si níže (10), znamená, že na pláži hraje více než jedno dítě, a v (11) enklitika naznačuje, že fáze podstatného jména mama lo baba, v překladu „matka a otec“, je množné číslo.^[4]

Množné číslo se používá jako značka respektu nejen pro adresáty druhé osoby, ale i pro referenty třetí osoby, jak je vidět v (12).^[4] V Taba bylo pozorováno, že používá mnoho dospělých deiktický posouvá směrem k perspektivě dětí adresáta ohledně používání množného čísla. Příklad (13) je typický pro výpověď starší osoby, než na kterou odkazuje, což svědčí o respektu, který by měl adresátovi poskytnout.^[4]

Pronominální přípony

Všechna slovesa Taba s argumenty herce nesou přípony, které odkazují na číslo a osobu herce, příklady proklitiky jsou uvedeny výše. V Tabě existují přípony, které mění valenci a které se zabývají vzory křížových odkazů se třemi odlišnými vzory. Dominantní vzor se používá u všech sloves s argumentem herec. Další dva vzory jsou omezeny na malý počet sloves: jeden pro přivlastňovací sloveso a druhý pro několik sloves vylučování. Toto je dále diskutováno v Possession níže.

Majetek

Taba jako taková nemá vlastnická zájmena. Spíše je podstatné jméno vlastníka a posedlá entita spojeno přivlastňovacím podvázáním. Taba ligatury jsou uvedeny níže:

Adnominální vlastnictví

Adnominal majetek zahrnuje zavedení skloněného přivlastňovacího prostředku částice mezi vlastníkem a posedlou entitou; toto skloňované přivlastňovací, formálně kategorizované jako „ligatura“, je křížově odkazováno na počet a osobu vlastníka. Tato ligatura naznačuje přivlastňovací vztah mezi podstatným jménem modifikátoru a jeho podstatným jménem. V Taba se adnominální vlastnictví rozlišuje obráceně genitiv uspořádání, ve kterém podstatné jméno vlastníka předchází podstatné jméno odkazující na posedlou entitu.^[14]

V mnoha kontextech nebude na držitele otevřeně odkazováno.

Příklad obráceného genitivního řazení v Taba:

(12)	ni	mtu
	3SG.POSS	dítě
	„Jeho dítě.“

Povinné přivlastňovací značení

Na Tabě zcizitelný a nezcizitelné vlastnictví není povinně poznamenáno použitím různých forem, i když je to běžné v mnoha souvisejících jazycích. Existuje však řada zdánlivě nezcizitelných entit, na které nelze odkazovat bez odkazu na vlastníka.^[15]

Například:

(13)	meja	ni	wwe
	stůl	3SG.POSS	noha
	„Noha (stolu).“

Slovní držení

Slovní vlastnictví na tabě je obecně naznačeno připojením kauzativní předpony ha- k adnominálním přivlastňovacím formám. Vlastník se poté stává aktérem klauzule a posedlá entita se stává podřízeným.^[16] Tato metoda formování přivlastňovacího slovesa je velmi neobvyklá, typologicky, a nenachází se téměř v žádném jiném jazyce.^[17]

(14)	kabin	da	jaka	k = ha-nik
	koza	DIST	1SG	1SG = CAUS-1SG.POSS
	„Ta koza, já ji vlastním.“

Negace

Jako ostatní Středovýchodní malajsko-polynéský jazyky, kterými se mluví v Ostrovy Maluku „Taba používá k negaci různé částice deklarativní a rozkazovací způsob doložky;^[18] deklarativy jsou negovány pomocí te, zatímco imperativy jsou negovány použitím oik.^[19] V obou případech jsou negativní částice klauzule-finální, umístění, které je považováno za výsledek kontaktu s ne Austronesianem Papuánské jazyky.^[20]

Negace použití deklarativ te

Deklarativní klauze jsou negovány pomocí částice te, který následuje po všech ostatních prvcích klauze, s výjimkou modálních a aspektových částic (tyto jsou popsány níže).^[21] Příklady (15a) a (15b) ukazují negaci aktorské nepřechodné klauze, zatímco (16a) a (16b) dávají negaci neaktivní bivalentní klauze (tj. Klauzule se dvěma argumenty Undergoer); te má stejné umístění závěrečné klauzule bez ohledu na strukturu klauzule.

Negace složité věty mohou být nejednoznačné - viz příklad (17), kde te může pracovat buď pouze s doložka o doplnění chán „Jdu“ nebo do celého komplexu doložek kalusa khan ‚Řekl jsem, že jdu ':^[22]

Negativní existenční klauze^[22]

te může sloužit jako predikátor zápor existenční klauze, bez požadovaného slovesa. Může nastat bezprostředně po jmenné frázi, která odkazuje na cokoli, co se tvrdí jako neexistující, jako v (18):

Nicméně, a diskurzní značka je obvykle vloženo mezi podstatnou frázi a te. Tato značka vyjadřuje něco o tom, jak neexistuje podstatná fráze referent souvisí s kontextem diskurzu nebo alternativně naznačuje postoj mluvčího k propozici.^[22] V (19), diskurzní značka mai (označeno jako „ale“) se používá k označení toho, že neexistence čaje, cukru a kávy v domácnosti popsaná mluvčím je v rozporu s očekáváním člověka, že běžná domácnost bude mít tyto položky:

Komplexní negativní modální / aspektové částice^[23]

Taba má tři komplexní negativní částice, které kromě negace vyjadřují náladu nebo aspekt; tyto jsou tvořeny modálními a aspektovými částicemi, které se k nim připojují te tak jako klitici. Tyto tři částice jsou tedo (realis negativní), tehu (průběžný zápor) a tesu (potenciálně negativní).

tedo (realis negativní)^[24]

tedo je sloučenina z te a realis nálada popisovač dělat, a vyjadřuje důraznější negaci než prostou te. V bodě (20) se používá k zdůraznění absolutní povahy zákazu výroby alkoholu v muslimské komunitě mluvčího:

tehu (pokračující negativní)^[25]

tehu je sloučenina z te a souvislý aspekt marker hu, a lze jej zhruba přeložit jako „až do příslušného okamžiku“: může to být buď čas promluvy (tj. „ještě ne“, „ještě ne“), nebo nějaký jiný čas relevantní pro kontext výpověď, jako v (21). Na rozdíl od potenciálního negativu tesu, tehu nevyjadřuje žádná očekávání ohledně pravděpodobnosti negované události nebo stavu nastávajícího v budoucnosti.

tehu také se často objevuje na konci první klauzule v posloupnosti klauzulí, což naznačuje, že cokoli, na co odkazuje první klauzule, ještě v době události (událostí) nebo stavu (stavů) uvedených v následujících klauzulích ještě nedošlo.

tesu (potenciálně negativní)^[26]

tesu je tvořen příponou -su, vyjadřující potenciální nálada, do te. Ačkoli tesu je podobný tehu v tom smyslu, že kóduje význam „až do příslušného okamžiku“, vyjadřuje také očekávání, že událost uvedená vůle nastanou v budoucnosti: toto očekávání je výslovně uvedeno ve volném překladu (23).

tesu sdílí s tehu schopnost být použita na konci první věty v posloupnosti vět a má také podobný význam neúplnosti; Kromě toho kóduje očekávání, že k události, na kterou odkazuje první klauzule, mělo dojít při událostech následujících klauzulí. Toto očekávání nemusí být skutečně naplněno; snídaně, která se měla vařit v první klauzuli (24), se ve skutečnosti nikdy nevařila kvůli následující erupci.

Na rozdíl od modálních a aspektových markerů, které se používají k vytvoření dalších komplexních negativních částic, su není doložen jako volný morfém někde jinde; pravděpodobně to však souvisí s volitelným finále -s modálního slovesa -ahate (y) „být neschopný“, z čehož se historicky odvozuje te fúzoval na sloveso -ahan 'být schopný'.^[27] Při použití s ​​finále -s, stejně jako v (25b) ve srovnání s (25a), toto modální sloveso kóduje stejné významy vyjádřené pomocí tesu:

Negace použití imperativů oik

Imperativní klauze jsou negovány pomocí admonitivní částice oik. Zdá se, že tato částice je odvozena od slovesa oik „zanechat něco za sebou“; toto sloveso však vyžaduje křížové odkazy na herce, zatímco částice není nikdy křížově odkazována.^[28] Bowden (2001) tvrdí, že je nutné použít imperativ oik se vyvinulo z použití nezávislého slovesa v sériové slovesné konstrukce, přičemž morfologické prvky se ztrácejí v procesu gramatikalizace.^[29] Částice je zobrazena v (26), zatímco slovní použití (s křížovými odkazy) je zobrazeno v (27):

Použití záporných částic jako otazníků

Ano-ne (polární) otázky může být kladen s pozitivní nebo negativní polaritou; otázky s pozitivní polaritou fungují podobně jako v angličtině, zatímco otázky s negativní polaritou, které se tvoří pomocí forem negativního markeru te tak jako otazníky, pracovat jiným způsobem.^[30] Příklad otázky kladné polarity je uveden níže v (28a), zatímco (28b) ukazuje otázku záporné polarity:

Odpovědi na kladnou polaritu mohou být buď Jou / Ole (Ano, kouřím) nebo Te (Ne, nekouřím); při odpovědi na otázku s negativní polaritou jsou odpovědi buď Jou / Ole (Ano ne kouř), Te (Ne, já dělat kouř).^[30]

Jméno tabu (Aroah)

Jak je běžné u mnoha Melanésanů, reproduktory Taba praktikují rituál jmenovat tabu. Když tedy někdo zemře v komunitě Taba, jeho jméno nesmí používat žádná osoba, s níž měl blízký vztah. Tato praxe se drží makianského přesvědčení, že pokud budou vyslovena jména nedávno zesnulých, může dojít k drastickému narušení jejich nálady. Zesnulého lze označit jednoduše jako „Dekuovu matku“ nebo „Dulinu sestru“. Ostatní v komunitě se stejným jménem jako zemřelý budou uvedeni maronga, nebo náhradní jména.^[31]

Poznámky

Reference

• Bowden, John (2001). Taba: popis jazyka South Halmahera. Pacifická lingvistika. 521. Canberra: Research School of Pacific and Asian Studies, The Australian National University. doi:10.15144 / PL-521. ISBN  0858835177.
• Florey, Margaret (2010). "Negace v moluckých jazycích". In Ewing, Michael C .; Klamer, Marian (eds.). Východní Nusantara: Typologické a plošné analýzy. 618. Canberra: Research School of Pacific and Asian Studies, The Australian National University. str. 227–250. doi:10.15144 / PL-618. ISBN  9780858836105.
• Reesink, Ger P. (2002). "Klauzule-závěrečná negace: struktura a interpretace". Funkce jazyka. 9(2): 239–268. doi:10.1075 / fol.9.2.06ree.