Lingua Franca Nova - Lingua Franca Nova

Lingua Franca Nova
lingua franca nova, лингуа франка нова
Vytvořil	C. George Boeree
datum	1965[1]
Nastavení a použití	Mezinárodní pomocný jazyk
Uživatelé	603 dále Facebook  (2020)[2]
Účel	konstruovaný jazyk Mezinárodní pomocný jazyk Lingua Franca Nova
Psací systém	latinský cyrilice
Zdroje	na základě Romantika a Kreolské jazyky
Oficiální status
Regulováno	Asosia per Lingua Franca Nova (ALFN)[3]
Kódy jazyků
ISO 639-3	lfn
Seznam lingvistů	lfn
Glottolog	ling1267[4]
Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

Lingua Franca Nova (/ ˈLiŋɡwa ŋfraŋka ˈnɔva /) zkráceně jako LFNa zavolal elefen mnoho jeho uživatelů^[5]) je pomocný konstruovaný jazyk původně vytvořil C. George Boeree z Shippensburg University, Pensylvánie,^[6] a dále rozvíjeno mnoha uživateli. Jeho slovník je založen na Románské jazyky francouzština, italština, portugalština, španělština, a Katalánština.

Lingua Franca Nova má phonemic hláskování na základě 22 písmen a lze je napsat pomocí latinský nebo cyrilice skripty.

Gramatika Lingua Franca Nova je inspirována Romantika kreolské jazyky. Jako většina kreolských jazyků má Lingua Franca Nova extrémně zjednodušený gramatický systém, který se snadno naučí.^[7][8]

Dějiny

Boeree začal navrhovat Lingua Franca Nova v roce 1965,^[1][9] s cílem vytvořit mezinárodní pomocný jazyk jednoduché, koherentní a snadno se učí pro mezinárodní komunikaci.^[10] Inspiroval se Středomořská Lingua Franca nebo „Sabir“, románek pidgin používaný evropskými námořníky a obchodníky jako lingua franca v Středomořská pánev z 11. – 18. století a podle různých kreoli jako Papiamento a Haitská kreolština. Použil francouzština, italština, portugalština, španělština, a Katalánština tak jako lexifikátory.

Lingua Franca Nova byla poprvé představena na internetu v roce 1998.^[1] A Yahoo! Skupina^[11] byla založena v roce 2002 Bjornem Madsenem a dosáhla přibližně 300 členů, kteří významně přispěli k dalšímu vývoji jazyka.

V roce 2005 vytvořil Stefan Fisahn a wiki pro jazyk.^[12] Wiki se přesunula na Wikia v roce 2009,^[13] poté byl v roce 2019 hostován přímo na oficiálních webových stránkách.^[14]

V roce 2007 vytvořil Igor Vasiljevic a Facebook skupina, která má nyní přes 600 členů.^[2]

LFN dostal ISO 639-3 označení ("lfn") podle SIL v lednu 2008.^[15]

V roce 2008 Simon Davies zahájil důležité aktualizace LFN – anglického „hlavního“ slovníku, který lze prohledávat.^[16] Slovník je průběžně aktualizován na oficiálních webových stránkách,^[17] s více než 20 000 hesly a v roce 2018 byla dokonce zveřejněna v tištěné podobě.^[18]

V roce 2012 byl poprvé v tištěné podobě vydán román zcela přeložený do jazyka Lingua Franca Nova: „La aventuras de Alisia en la pais de mervelias“, což je překlad Simona Daviese Lewis Carroll „“Alenka v říši divů ".^[19][20]

V roce 2014 byl spuštěn nový oficiální web v doméně „elefen.org“: nabízí různé výukové podpory (například seznamy slov pro cestovatele, úplné gramatické příručky) dostupné v několika jazycích a je hostitelem wiki a oficiálního slovníku, který lze prohledávat. Některá literární díla zcela přeložená do jazyka Lingua Franca Nova jsou rovněž veřejně dostupná ke čtení na oficiálních webových stránkách.

18. dubna 2018 Wikipedia v Lingua Franca Nova, nazvaný „Vicipedia“, byl oficiálně spuštěn jako běžný projekt Wikipedie.^[21]

Zdroje lexikonu

Lexikon Lingua Franca Nova je primárně založen na západorománských jazycích: francouzština, italština, portugalština, španělština, a Katalánština.^[22]

Lingua Franca Nova neodvozuje slovní formu striktně logicky, ale tvůrci lexikonu také berou v úvahu zvukovou krásu a další subjektivní faktory. Obecně platí, že pokud je slovo ve většině zdrojových jazyků podobné, je přijato.

Každý jazyk má samozřejmě varianty pravopisu a výslovnosti. Obecně Lingua Franca Nova dává přednost výslovnosti před pravopisem.

Když zdrojové jazyky sdílejí rodné slovo z latiny, ale mění jej různými způsoby, upřednostňuje Lingua Franca Nova nejstarší variantu, a to variantu podobnou latině. Například:

Ale když latinská forma nesouhlasí s fonotaktický pravidla Lingua Franca Nova, jeho pravopis je přizpůsoben (podobně jako v moderních jazycích, zejména v italštině):

Lexikon Lingua Franca Nova může přijímat cizí slova, která jsou mezinárodně důležitá (například názvy moderních národů, hlavní jazyky, moře a další mezinárodní geografické entity, důležité entity z různých světových kultur). Obecně platí, že slova jsou foneticky přepsaný, ne ortograficky (například dopis C se stává s pokud je zdrojový jazyk hláskuje do a sykavý způsob, tx slovy převzatými z italštiny). Existuje spousta výjimek, zvláště když je výslovnost nejistá; v takovém případě se přednostně dodržuje pravopis (například slovo „angličtina“ je přepsáno jako engles a ne inglix zachovat rozpoznatelnější formu).^[23]

Pravopis a výslovnost

LFN se obvykle píše pomocí Latinské písmo. Paralela Písmo cyrilice je také k dispozici:

LFN samohlásky (A, E, i, Ó a u) jsou vyslovována tak, jak jsou ve španělštině nebo italštině (přibližně jako v angličtině) bar, návnada nebo sázka, řepa, loď nebo míč, a boot). Zvuky samohlásky umožňují určitý stupeň variace, zejména A, E, a Ó, jak je uvedeno v tabulce výše.

Dvojhlásky jsou ai [ai ~ ɑi], au [au ~ ɑu], eu [eu ~ ɛu], a oi [oi ~ ɔi] (přibližně jako v můj, kráva, "eh-w", a chlapec).

Dopisy i a u se používají jako polosamohlásky ([j] a [w]) na začátku slova před samohláskou (např. ioga), mezi samohláskami (např. joia), v li a ni (ne v první slabice slova) mezi samohláskami (např. folia) a v cu a gu před samohláskou (např. acua). Dopis n se vyslovuje jako v myslet si ([ŋ]) před G (např. Longa) a C (např. ance) a v -ng na konci slabiky (např. bumerang). Dopisy E a Ó se může lišit ve výslovnosti, jak je uvedeno výše tildes (~).

Ačkoli stres je ne phonemic v LFN, většina slov je zdůrazněna na samohlásku nebo dvojhlásku před poslední souhláskou (např. CAsa, AbeÓn, bAIA). Slova bez samohlásky před poslední souhláskou jsou s první samohláskou zdůrazněna (např. tiÓ). Slova končící na dvojhlásku jsou na dvojhlásku akcentována (např. cacAu). Ty, které končí dvojitými samohláskami ae, ao, ea, eo, oa, oenebo ui jsou s důrazem na první z těchto samohlásek (např. idEA). Přidání -s nebo -es pro podstatná jména v množném čísle nemění stres.

Foném / h / je velmi okrajový a může být tichý.

Dopisy k, q, w, a y (ka, qua, wa, a ya) jsou k dispozici pro slova a jména z jiných jazyků. Změny výslovnosti jsou přijatelné.

Gramatika

LFN je SVO (předmět-sloveso-objekt) jazyk. Modifikátory obecně se řídí tím, co upravují, stejně jako to dělají předložkové věty a podřízené věty.

Jiné než množné číslo v -s nebo -es, podstatná jména jsou neměnné. Role podstatného jména ve větě je určena slovosledem a předložky. Existuje 22 předložek, jako např A (v, do), de (v rozmezí od), en (v, do) a ošidit (s).

Podstatným jménům obvykle předchází článků (Los Angeles nebo un) nebo jiný determinanty jako esta (toto, tyto), acel (že tamty), řasa (nějaký), cada (každý, každý), vícenásobný (mnoho, hodně) a Poca (málo, málo). Přivlastňovací determinanty, základní číslice a přídavná jména bon a mal (dobré a špatné) předchází také podstatné jméno; pořadové číslovky následovat podstatné jméno. Různé zájmena jsou totožná nebo odvozená od determinantů.

Osobní zájmena jsou neměnné:

osoba	jednotné číslo	množný
1	mě	nos
2	tu	vos
3	el / lo / on	los

El se používá pro lidi a vyšší zvířata; hle se používá pro všechny ostatní. Na se používá stejným způsobem jako ve francouzštině nebo „one“ v angličtině (způsobem, který by člověk používal, kdyby řekl tuto větu).

U zájmen první a druhé osoby jsou reflexivní výrazy stejné jako u běžných zájmen a přivlastňovací determinanty jsou mea, nosa, tua, a vosa. Přivlastňovací zájmena se tvoří pomocí článku Los Angeles před přivlastňovacími determinanty, např. la mea.

Se je reflexivní, jednotné a množné číslo třetí osoby. Posesivní determinant třetí osoby, jednotného i množného čísla, je suaa přivlastňovací zájmeno je la sua.

Slovesa jsou neměnné. Samotné sloveso představuje přítomný čas a infinitiv. jiný časy a nálady jsou označeny předchozími částicemi:

Příslovce jako ja (již) a pomocná slovesa jako komensa (začínají) se používají k přidání přesnosti. Aktivní participium končí v -nte a pasivní příčestí v -da. Mohou být použity s es (být) k vytvoření progresivního aspektu a pasivního hlasu.

Přídavná jména jsou invariantní a příslovce se nerozlišují od adjektiv. Přídavná jména následují podstatná jména a příslovce sledují slovesa, ale předcházejí přídavná jména. The srovnávací je vytvořen s plu nebo min, the superlativ s la plu nebo la min.

Dotazy jsou tvořeny před větou s esce nebo pomocí jednoho z několika "otázkových slov", například cual (co, které), ci (SZO), dělat (kde), cuando (kdy) a vnímat (proč).^[24] Stejná slova se také používají k zavedení podřízené věty, stejně jako slova jako si (li), ce (že), auto (protože), a afin (aby).

Předložky zahrnout A (v, do), de (v rozmezí od), ante (před, před), poz (po, za) atd.

Spojení zahrnout E (a), Ó (nebo) a ma (ale).

Přípony

LFN má malý počet pravidelných připevňuje které pomáhají vytvářet nová slova.

Tři přípony které vytvářejí podstatná jména -nebo, -ador, a -eria, které odkazují na osobu, zařízení a místo. Mohou být přidány k jakémukoli podstatnému jménu, přídavnému jménu nebo slovesu. Například:

• carne (maso) + -nebo > Carnor (řezník)
• láva + -ador > lavador (pračka)
• flor + -Eria > floreria (květinářství)

Další přípona je -i který, přidaný k přídavnému jménu a některým podstatným jménům, znamená „stát se“ nebo „způsobit stát se“. Používá se také u názvů nástrojů, strojů nebo spotřebního materiálu s významem „k použití“. Například:

• kalda (horké) + -i > Caldi (zahřát)
• telefon (telefon) + -i > telefoni (zatelefonovat)

Další dvě přípony jsou -eta, což znamená malou verzi něčeho a -na, což znamená velkou verzi něčeho. (Oni jsou ne, jednoduše synonyma pro malé i velké!) Například:

• nad (kráva, dobytek) + -eta > boveta (tele)
• tela (hadřík) + -na > telon (prostěradlo, ubrus)

Existují také tři přípony, které mění podstatná jména na přídavná jména: -al znamená „vztahující se k ...,“ -v znamená „podobný ...,“ -osa znamená „plný ...“ Například:

• nasion (národ) + -al > nasional (národní)
• had (had) + -v > serpentin (hadí)
• mofo (forma) + -osa > mofosa (plesnivý)

Mezi další přípony patří - schopný (-able), - obraz (-ism) a -iste (-ist).

Je jich také několik předpony. Ne- znamená ne, re- znamená znovu nebo v opačném směru, a des- znamená vrátit zpět. Například:

• ne- + felis (šťastný)> nonfelis (nešťastný)
• re- + pone (místo)> opakovat (nahradit)
• des- + infeta (infikovat)> desinfeta (dezinfikovat)

Mezi další předpony patří pos- (pošta-), před (před-), nad- (super-), su- (sub-), média (střední-), vis- (svěrák-), pohřbít- (mezi-) a auto- (auto-, self-)

Sloučeniny sloves plus objektů vytvářejí podstatná jména:

• porta (nosit) + kandela (svíčka)> portacandela (svícen)
• pasa (projít) + tempo (čas)> pasatempo (zábava)
• odst (stop) + zapojit (déšť)> parapluve (deštník)

Dvě podstatná jména jsou spojena zřídka (jak jsou často v angličtině), ale jsou spojena s de nebo jiné předložky místo:

• avia de mar - mořský pták
• dům za avias - ptačí budka
• xef de polisia - policejní šéf

Literatura

Existuje bohatá literatura v Lingua Franca Nova s ​​původními i přeloženými texty. Zde jsou hlavní literární díla přeložená do jazyka Lingua Franca Nova, všechna veřejně dostupná ke čtení na oficiálních webových stránkách:^[25]

• Colinas como elefantes blanca (Kopce jako bílí sloni ) od Ernest Hemingway
• Demandas de un laboror lejente (Fragen eines lesenden Arbeiters ) od Bertolt Brecht
• Frate Peti (Malý bratr ) od Cory Doctorow
• La alia de capeles roja (Liga červenohlavých ) od Arthur Conan Doyle
• La aventuras de Alisia en la pais de mervelias (Alenka v říši divů ) od Lewis Carroll
• La cade de la Casa de Usor (Pád domu Usherů ) od Edgar Allan Poe
• La jigante egoiste (Sobecký obr ) od Oscar Wilde
• La prinse peti (Malý princ ) od Antoine de Saint-Exupéry
• Leteras de la tera (Dopisy ze Země ) od Mark Twain
• Re Lear (král Lear ) od William Shakespeare
• Tra la miror, e lo cual Alisia trova a ultra (Přes zrcadlo a co tam Alice našla ) od Lewis Carroll
• Un canta de natal (Vánoční koleda ) od Charles Dickens

Vlajka

Vlajka Lingua Franca Nova.

Vlajka Lingua Franca Nova, kterou v roce 2010 navrhli Stefan Fisahn a Beate Hornung, je hlavním symbolem Lingua Franca Nova a Elefenistů.^[26]

Vlajka je složena z pěti barevných pruhů (modré, zelené, žluté, oranžové a červené), počínaje od levého dolního úhlu a sahající k horním a pravým hranicím.

Je to podobné jako vlajka Seychely, země, která přijímá Seychellois kreolský jako jeho oficiální jazyk, ale používá barvy duhy symbolizující mír. Jeho tvar má připomenout východ slunce.

V minulosti existovaly další vlajky: první, původně navržená Boereem a žertem nazvaná „europijon“ od slova hříčka mezi „pijon“ (holubice ) a „europijin“ (europidgin ), byl inspirován Pablo Picasso kresba.

Ukázkové texty v LFN

Článek 1 univerzální deklarace lidských práv

Tota umanas es naseda como persones libre e egal en dinia e diretos. Los ave razona e consiensa e debe trata lunlotra con la spirito de fratia.

Všichni lidé se rodí svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Jsou obdařeni rozumem a svědomím a měli by jednat vůči sobě navzájem v duchu bratrství.

— univerzální deklarace lidských práv, umění. 1^[27]

modlitba k Bohu

Nosa Padre, ci es en la sielo,
ta ce tua nom es santida,
ta ce tua rena veni,
ta ce tua vole aveni, sur la tera como en la sielo.
Dona oji nosa pan dial a nos,
e pardona nosa detas
como nos pardona nosa detores,
e no lasa nos cade en tenta,
ma libri nos de malia.
Amen.

Náš Otče, který jsi v nebi,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
ať se stane tvá vůle na zemi i na nebi.
Dali nám dnes náš denní chléb,
a odpusť nám naše dluhy
jak jsme odpustili našim dlužníkům,
a neuveď nás do pokušení,
ale vysvoboď nás od zla.
Amen.

— modlitba k Bohu^[28]

Viz také

• Lingua franca
• Mezinárodní pomocný jazyk
• Seznam vytvořených jazyků

Poznámky pod čarou

Reference

• Fisahn, Stefan (2005). „Plansprache: Lingua Franca Nova“. Kontrast (244). str. 12.
• Harrison, Richard K. (2008). „Lingua Franca Nova“. Vynalezené jazyky (1). 30–33.

externí odkazy

• Oficiální webové stránky (v Lingua Franca Nova)
• Slovník
• Gramatika
• Literatura (v Lingua Franca Nova)
• Vici de Elefen (v Lingua Franca Nova)
• Lingua Franca Nova na Langolandu
• Seznam Swadesh pro Lingua Franca Nova