Novial - Novial

Novial
nováček
Vytvořil	Otto Jespersen
datum	1928
Nastavení a použití	mezinárodní pomocný jazyk
Účel	konstruovaný jazyk mezinárodní pomocný jazyk Novial
Zdroje	Romantika a Germánské jazyky; taky Interlingue a Dělám
Kódy jazyků
ISO 639-3	listopad
Seznam lingvistů	listopad
Glottolog	novi1234[1]
Linguasphere	51-AAB-dc

Novial^[A] je postavena mezinárodní pomocný jazyk (IAL) pro univerzální komunikaci mezi reproduktory různých rodné jazyky. Byl navržen Otto Jespersen, a dánština lingvista kteří byli zapojeni do Dělám hnutí a později ve vývoji Interlingua.

Jeho slovník je z velké části založen na germánský a Románské jazyky a jeho gramatika je ovlivněna Angličtina.

Novial byl představen v Jespersenově knize Mezinárodní jazyk v roce 1928.^[2] Byl aktualizován v jeho slovníku Novial Lexike v roce 1930,^[3] a další úpravy byly navrženy ve třicátých letech minulého století, ale jazyk se stal nečinným po Jespersenově smrti v roce 1943.^[4] V 90. letech 20. století s oživením zájmu o konstruované jazyky vyvolané Evropskou unií Internet, někteří lidé znovuobjevili Novial.

Fonologie

Souhlásky

Samohlásky

Stres

Základní pravidlo je: zdůraznit samohlásku před poslední souhláskou. Souhlásková flexe zakončení (tj. -d, -m, -n, -s) se za to nepočítají (např. „bóni“, ale „bónim“, nikoli „boním“; „apérta“, ale „apértad“, nikoli „apertád“), takže možná je lepší říci, že samohláska před poslední souhláskou stopka bere stres.^[5]

Pravopis

Digrafy ch a sh zastupovat [t͡ʃ ] nebo [ʃ ], v závislosti na reproduktoru. Například, chokolate by se také vyslovovalo / t͡ʃokoˈlate / nebo / ʃokoˈlate /.^[2]

Gramatika

Stejně jako mnoho vytvořených IAL má Novial jednoduchou a pravidelnou gramatiku. Hlavní slovosled je SVO, což odstraňuje potřebu označovat předmět věty akuzativem (protože pozice normálně říká, jaké slovo je předmět). Existuje však způsob, jak označit akuzativ. Neexistuje žádný gramatický rod (lze však označit pohlaví nebo pohlaví referentů). Slovesa nejsou konjugovaná podle osoby nebo čísla a mají pravidelnou konjugaci.

Podstatná jména končí hlavně na e, a, o, u nebo um v jednotném čísle. Existují určité formy podstatných jmen označených článkem a tvary jednotného a množného čísla, kde množné číslo je označeno příponou -s po samohláskách nebo -es po souhláskách. K dispozici je také forma pro neurčitý počet (například v čínštině a japonštině v mandarínštině), vyjádřená odstraněním zakončení podstatného jména v jednotném čísle (Leone - lev, leon es kruel - a / lev je krutý nebo lvi jsou krutí).^[6]

Pokud podstatné jméno označuje živou bytost, pak forma končící na -E je neutrální, pokud jde o sex, ten končí na -A žena a ta končí na -Ó mužský. Pokud je podstatné jméno založeno na přídavném jménu, mohou být podstatná jména odkazující na živé bytosti vytvořena podle výše uvedeného pravidla a dále podstatná jména odkazující na konkrétní předměty s -ua abstrakce s -um. Stejná pravidla spolu s určitým členem se řídí zájmenem třetí osoby.

V případě podstatného jména, které odkazuje na nástroj - nástroj nebo prostředek - slovo, které končí na -E je nástroj nebo samotný prostředek, -A sloveso popisující použití nástroje atd. a -Ó podstatné jméno popisující akt^[7] z toho pomocí:

• pravidlo - rula - rulo

roll - (to) roll - (a) válcování

• mesure - mesura - mesuro

measure (nástroj) - (to measure) - měření

Osobní zájmena, předmět a předmět

Standardní slovosled v Novial je předmět-sloveso-objekt, jako v angličtině. Objekt proto nemusí být označen, aby se odlišil od subjektu, a nominativní (já, on, ona atd.) A šikmá (já, on, její) zájmena jsou totožná:

• já observa vu - Pozoruji tě
• vu observa mě - pozoruješ mě

Akuzativ (přímý předmět) je proto nejčastěji totožný s nominativem (předmět). V případě problému s nejednoznačností, volitelným akuzativním koncem, -m (-em po souhlásku), je k dispozici, ale používá se zřídka. Předložka em je ekvivalentní tomuto konci.^{[pochybný – diskutovat]}

Osobní přivlastňovací adjektiva jsou tvořena od zájmen přidáním -n nebo po souhlásky -en. Toto je ve skutečnosti genitiv (přivlastňovací) zájmena tak muži znamená „můj“ i „můj“ („ze mě“):

• Muži Hunde - Můj pes
• Li hunde es muži - Pes je můj

Majetková zájmena jsou tedy muži, vun, len atd., lun a nusen, vusen, lesen atd. a lusen. Držení může být také vyjádřeno předložkou de: de me, de vu, a tak dále.

Zvratné zájmeno je se: lo admira se - obdivuje sám sebe.^[8] Neosobní zájmeno jeden (jeden / oni / vy) je na, s přivlastňovací formou onen.

Slovesa

Slovesné tvary se nikdy nemění podle osoby nebo čísla. Většina slovesných časů, nálad a hlasů je vyjádřena pomocnými slovesy předcházejícími kořenovému tvaru hlavního slovesa. Pomocní pracovníci sledují stejný slovosled jako anglický ekvivalent. Následující fráze poskytují příklady tvarů slovesa:

• Přítomné aktivní příčestí: protektent - "ochrana"
• Minulé pasivní příčestí: protektet - "chráněný"

Novial jasně rozlišuje pasivní stát se a pasivní bytí. V angličtině jsou tvary často stejné, používají pomocné sloveso být následuje minulé příčestí. Pasivum stávání se však také často vyjadřuje slovesem dostat který se používá v níže uvedených příkladech.

Pasivní hlas stávání se utváří pomocí pomocného bl následuje forma kořenového slovesa. Poté může být konjugován do dříve zmíněných forem, například:

Pasivní hlas bytí je tvořen pomocným es následuje minulé pasivní příčestí (kmen + -t). Například:

Články

Určitý článek je li což je neměnné. Používá se jako v angličtině.

Neexistuje však žádný neurčitý článek un (jeden) lze použít.

Podstatná jména

Podstatné jméno v množném čísle se tvoří přidáním –S do jednotného čísla (-es po souhlásky).

The akuzativ je obecně totožný s jmenovaný ale lze jej volitelně označit koncem -m (-em po souhláse) s množným bytím -sem (-esem za souhláskou) nebo s předložkou em.

Genitiv je tvořen koncem -n (-en po souhláse) s množným bytím -sen (-esen za souhláskou) nebo s předložkou de.

Ostatní případy jsou tvořeny předložkami.

Přídavná jména

Všechna přídavná jména končí na -i, ale toto může být zrušeno, pokud je dostatečně snadné na vyslovení a nedojde ke zmatku. Přídavná jména předcházejí podstatnému jménu kvalifikovanému. Přídavná jména nesouhlasí s podstatným jménem, ​​ale lze jim dát koncovky podstatných jmen, pokud není přítomno podstatné jméno, které by je mohlo přijmout.

Srovnávací přídavná jména jsou tvořena umístěním různých částic (plu, tam, a min) před přídavným jménem přijímajícím srovnání. Stejně tak superlativní částice (maxim a částečka) před adjektivem. Přídavné jméno neobdrží skloňování k jeho konci.

Příslovce

Adjektivum se převede na odpovídající příslovce přidáním -m po -i konec přídavného jména.

Srovnávací a superlativní příslovce se tvoří stejným způsobem jako srovnávací a superlativní adjektiva: umístěním určité částice před příslovce, která přijímá srovnání.

Slovní zásoba

Přípony

Viz Tabulka předpon a Tabulka přípon na Novial Wikibook.

Novial ve srovnání s esperantem a idem

Jespersen byl profesionální lingvista, na rozdíl od tvůrce esperanta.^{[neutralita je sporný]} Nelíbil se mu libovolný a umělý charakter, který našel v esperantu a idu.^{[Citace je zapotřebí ]} Dále namítal proti těmto jazykům ' inflexní systémy, které považoval za zbytečně složité. Usiloval o to, aby byl Novial okamžitě euforický a pravidelný a zároveň si uchoval užitečné struktury z přirozených jazyků.

V Novial:

• Syntaxe je do značné míry záležitostí slovosledu, jako v Angličtina a moderní Skandinávské jazyky. Není povinné akuzativ jako v esperantu, ale akuzativ může být volitelně označen buď akuzativním koncem, nebo akuzativní předložkou.
• A genitiv nebo přivlastňovací případ je k dispozici jako alternativa k předložce de. Toto je založeno na Jespersenově pozorování, že mnoho moderních jazyků ztratilo složité skloňování podstatných jmen, přesto si zachovává přivlastňovací formu.
• Pomocné částice vyjadřují nejvíce sloveso časy. Inflexní konec je k dispozici jako zkratka pro jednoduché minulý čas.

Hlavní rozdíl mezi Novial a esperanto / Ido se týká podstatné jméno konce. Jespersen odmítl jedinou samohlásku k ukončení všech podstatných jmen (-o v esperantu / idu), což považoval za nepřirozené a potenciálně matoucí. ^[9] Místo toho mohou nová podstatná jména končit -Ó, -A, -Enebo -u nebo -um. Tyto zakončení lze použít k označení přirozeného sexu podle zvyku v románských jazycích. Rovněž neexistuje žádný gramatický rod nebo požadavek na přídavná jména souhlasit s podstatnými jmény.

Ukázka jazyka pro srovnání

Tady je Otčenáš v Novialu a několika souvisejících jazycích:

Kritika

Jak Jespersen líčí ve své autobiografii, v roce 1934 navrhl pravopisnou reformu společnosti Novial, která se nelíbila části uživatelů. Jespersen opustil základní princip jeden zvuk, jedno písmeno :^[10]

Navrhl jsem několik nezanedbatelných pozměňovacích návrhů, zejména zavedením „ortografického“ Novialu vedle původního foneticky psaného jazyka. (...) Tedy zvuk [k], kromě toho, že je reprezentován písmeny k a q a první část X, také získal nové označení C (před a, o, u a souhlásky), což je praxe, kterou téměř všichni Evropané, Američané a Australané znají od dětství. (...) Vím, že se tato pravopisná forma nelíbila několika starým a věrným přátelům Noviala, ale podle mého názoru jí mnoho dalších tleskalo.

— Otto Jespersen (1995 [1938], s. 227–8)

Někteří Jespersenovi kolegové z filologů žertovně označovali Novial jako Jesperanto, kombinující jeho příjmení s esperanto, prototyp pomocného jazyka.

Viz také

• Srovnání esperanta a novialu
• Srovnání mezi Ido a Novial

Poznámky

Reference

externí odkazy

• Souhrn roku 1928 Novial
• Souhrn verze z roku 1930
• Novial ’98
• Novial Lexike: Mezinárodní slovník Otto Jespersen, 1930