Ensign Racing - Ensign Racing
![]() | tento článek potřebuje další citace pro ověření.únor 2014) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
![]() | |
Celé jméno | Praporčík Racing Team |
---|---|
Základna | Burntwood, Spojené království |
Zakladatel (é) | Mo Nunn |
Známí řidiči | ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Formule jedna Kariéra mistrovství světa | |
První vstup | Grand Prix Francie 1973 |
Závody vstoupily | 99 |
Konstruktéři Mistrovství | 0 |
Řidiči' Mistrovství | 0 |
Závodní vítězství | 0 |
Pole position | 0 |
Nejrychlejší kola | 1 |
Konečný vstup | Grand Prix Caesars Palace 1982 |
Prapor byl Formule jedna konstruktér z Británie. Zúčastnili se 133 velkých cen a přihlásili celkem 155 automobilů. Ensign získal 19 mistrovských bodů a žádné stupně vítězů. Nejlepším výsledkem bylo 4. místo na Grand Prix Brazílie 1981 podle Marc Surer, který také zajel nejrychlejší kolo závodu.
Prapor byl založen Morris Nunn který také během prvních dvou sezón existence týmu vykonával konstrukční povinnosti. Nunn by později pokračoval být prominentní hlavní inženýr v americkém sídle Champ Car série, vyhrávat mistrovství s řidiči Alex Zanardi a Juan Pablo Montoya na konci 90. let.
Formule jedna


Praporčík vstoupil Formule jedna v 1973, s podporou z platit řidiči, Rikky von Opel. Von Opel jel pro tým dovnitř Formule tři v roce 1972 a vyhrál Lombard North Central, britská formule tři Mistrovství toho roku.[1] Na základě tohoto úspěchu zadal von Opel podvozek Formule 1.[1] Jejich první sezóna nebyla úspěšná, von Opel dokončil pouze dva závody[2] a nejlepším výsledkem týmu v této sezóně bylo 13. místo na turnaji Grand Prix Velké Británie 1973.[2] Partnerství však pokračovalo 1974, ale von Opel odešel po prvním závodě sezóny poté, co mu bylo nabídnuto dílo Brabham řídit.[1] Na Ensignu byl nahrazen Vern Schuppan jehož jediným cílem bylo 15. místo v Velká cena Belgie[3] a později byl sám nahrazen Mike Wilds. Wilds se kvalifikoval pouze v Americe; závod dokončil po zastávce v boxech na palivo, ale nebyl klasifikován, devět kol pozadu.[4]
V roce 1975 byl Ensign sponzorován společností HB Bewaking (nizozemská společnost), která je vedla k podpisu nizozemských řidičů. Roelof Wunderink a Gijs van Lennep. Wunderink neměl moc úspěchů v kvalifikaci na tři závody a dokončení jednoho. Gijs van Lennep kvalifikoval se na všechny své závody a obsadil v Německu šesté místo, čímž získal první body pro Ensign ve formuli jedna. Chris Amon také závodil pro tým v Rakousko a Itálie oba skončili na 12. místě. V roce 1976 zůstal Amon u Ensignu, který měl skvělé kvalifikační výsledky. Ve Švédsku se kvalifikoval na třetím místě a v Británii na šestém místě, ale body získal pouze ve Španělsku, kde skončil na pátém místě. Patrick Nève nahradil Amon ve Francii a Hans Binder nahradil Amona v Rakousku. Jacky Ickx zbytek sezóny závodí pro Ensign.
V roce 1977 Clay Regazzoni závodil za Ensign a získal pět bodů s nejlepším výsledkem pátý v Itálii a Americe. V roce 1978 tým vstoupil do automobilů Danny Ongais a Lamberto Leoni, ale Ongais odešel po dvou závodech a Leoni po čtyřech závodech. Jacky Ickx napadl další čtyři závody a Derek Daly závodil zbytek sezony a v Kanadě bodoval. Také v roce 1978 Nelson Piquet debutoval ve formuli 1 na Velká cena Německa na Hockenheimring řídit praporčíka. V roce 1979 Daly zůstal u praporčíka, ale po Velké ceně Monaka odešel a byl nahrazen Patrick Gaillard. Gaillard se kvalifikoval pouze ve dvou z pěti závodů a byl nahrazen Marc Surer pro poslední tři závody sezóny.

V roce 1980 se Clay Regazzoni znovu připojil k Ensignu, ale na Long Beach se Regazzonimu zlomil brzdový pedál, což způsobilo, že pokračoval přímo na vlásenku královny, která narazila do zaparkovaného vozu Ricarda Zunina a ochromila jej. Tiff Needell závodil v Belgii, ale nedokázal se kvalifikovat na Velkou cenu Monaka. Jan Lammers závodil zbytek sezóny.
Marc Surer závodil za Ensign v roce 1981 a skončil na čtvrtém místě v Brazílii, kde také zajel nejrychlejší kolo závodu. Surer také skončil šestý v Monaku. Eliseo Salazar nahradil Surera ze Španělska. Salazar skončil v Nizozemsku na šestém místě. V roce 1982 Roberto Guerrero závodil za praporčíka. Skončil pouze ve dvou závodech.
Tým byl mezitím také zapojen do posledního roku roku Britské mistrovství F1, vyhrál šampionát se starými vozy MN180B Cars a Jim Crawford jako řidič.
Po 1982 sezóny byl Ensign sloučen do Theodore tým, ke kterému měl předchozí vazby prostřednictvím finančníka Teddy Yip a vzal jméno toho týmu. Během mnoha sezón bylo spojení mezi Ensignem a Theodorem tak velké, že v některých letech používali téměř stejné auto, Red Bull Racing má druhý, ale samostatný tým, Toro Rosso, v novější době.
Praporčík Roberto Guerrero pokračoval s nově sloučeným týmem pro 1983, stejně jako hlavní designér automobilu týmu.[5]Tým Theodore F1 však sezónu 1983 nevydržel a na konci roku se zavřel.[5]
Kompletní výsledky mistrovství světa formule jedna
(klíč) (výsledky v kurzíva označte nejrychlejší kolo)
* Zahrnuje pět bodů získaných Patrick Tambay v praporu N177 zadaném uživatelem Theodore Racing (viz. níže).
Výsledky ostatních praporčíků
(klíč) (Výsledky v tučně uveďte pólovou polohu)
Rok | Účastník | Podvozek | Motor | Pneumatiky | Řidič | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1977 | Theodore Racing Hong Kong | N177 | Brod Cosworth DFV 3.0 V8 | G | ARG | PODPRSENKA | RSA | USW | ESP | PO | BEL | SWE | FRA | GBR | GER | AUT | NED | ITA | USA | UMĚT | JPN | |
![]() | Ret | 6 | Ret | 5 | Ret | DNQ | 5 | Ret | ||||||||||||||
1978 | Mario Deliotti Racing | N175 | Brod Cosworth DFV 3.0 V8 | G | ARG | PODPRSENKA | RSA | USW | PO | BEL | ESP | SWE | FRA | GBR | GER | AUT | NED | ITA | USA | UMĚT | ||
![]() | DNQ | |||||||||||||||||||||
Sachs Racing | N177 | ![]() | 11 | Ret | DNPQ | DNPQ |
Výsledky mimo mistrovství
(klíč) (výsledky v tučně uveďte pólovou polohu; výsledky v kurzíva označte nejrychlejší kolo)
Rok | Účastník | Podvozek | Motor | Řidič | 1 | 2 | 3 |
---|---|---|---|---|---|---|---|
1974 | Týmový praporčík | N174 | Brod Cosworth DFV 3.0 V8 | PŘED | ROC | INT | |
![]() | DNS | ||||||
![]() | 8 | ||||||
1975 | Tým probouzejícího se praporčíka | N174 | Brod Cosworth DFV 3.0 V8 | ROC | INT | SUI | |
![]() | 10 | Ret | |||||
N175 | ![]() | 9 | |||||
1976 | Týmový praporčík | N174 | Brod Cosworth DFV 3.0 V8 | ROC | INT | ||
![]() | 5 | ||||||
N176 | Ret | ||||||
1977 | Týmový praporčík | N177 | Brod Cosworth DFV 3.0 V8 | ROC | |||
![]() | 13 | ||||||
1978 | Tissot Ensign | N177 | Brod Cosworth DFV 3.0 V8 | INT | |||
![]() | Ret | ||||||
![]() | DNA | ||||||
1979 | Smith & Jones | N174 | Brod Cosworth DFV 3.0 V8 | ROC | GNM | RÁMUS | |
![]() | Ret | ||||||
1980 | Unipart Racing Team | N180 | Brod Cosworth DFV 3.0 V8 | ESP | |||
![]() | 6 | ||||||
? | ![]() | DNA | |||||
1981 | Ensign Racing | N180B | Brod Cosworth DFV 3.0 V8 | RSA | |||
![]() | Ret |
Reference
- ^ A b C Malý, Steve (1994). Guinness Complete Grand Prix Who's Who. Guinness. str. 273. ISBN 0851127029.
- ^ A b Malý, Steve (1994). Guinness Complete Grand Prix Who's Who. Guinness. str. 272. ISBN 0851127029.
- ^ Malý, Steve (1994). Guinness Complete Grand Prix Who's Who. Guinness. str. 344. ISBN 0851127029.
- ^ Malý, Steve (1994). Guinness Complete Grand Prix Who's Who. Guinness. str. 401. ISBN 0851127029.
- ^ A b Roberto Guerrero - biografie Archivováno 16. listopadu 2007 v Wayback Machine