Völuspá hin skamma - Völuspá hin skamma

Völuspá hin skamma (Stará norština: „Krátký Völuspá )[1] je Stará norská báseň který přežívá jako hrstka slok v Hyndluljóð, v Poetická Edda, a jako jedna sloka v Gylfaginning část Snorri Sturluson je Próza Edda. Název básně je znám pouze díky Snorriho citaci v něm Gylfaginning (kapitola 5):

[...] ok var sá nefndr Ymir, en hrímþursar kalla hann Aurgelmi, ok eru þaðan komnar ættir hrímþursa, svá sem segir í Völuspá inni skömmu:
7.
Eru völur allar
pro Viðolfiho,
vitkar allir
pro Vilmeiði,
en seiðberendr
pro Svarthöfðu,
jötnar allir
pro Ymi komnir.[2]
A ten muž se jmenuje Ymir, ale Rime-Giants mu zavolat Aurgelimir; a odtud přicházejí rasy Rime-Giants, jak se říká ve Völuspé the Less:
-
Všechny čarodějnice
pramen od Witolfa,
Všichni čarodějové
jsou Willharm,
A nositelé kouzel
pružina od Swarthead;
Všichni zlobři
Ymir přijde.[3]

Další sloky, které zůstanou, se objeví v Hyndluljóð. Ve svém překladu Hyndluljóð, Henry Adams Bellows komentuje, že zachovaný fragment z Völuspá hin skamma ukazuje, že to byla „pozdní a velmi podřadná napodobenina velikána Voluspo ", a datuje jej do dvanáctého století. Dále navrhuje, aby jeho vzhled v Hyndluljóð je způsoben chybou opisovače, který zmátl tyto dvě básně, a nepovažuje je za žádnou velkou hodnotu ani jako poezii, ani jako mytologii.

Reference

  1. ^ Orchard 1997.
  2. ^ Gylfaginning, Vydání Guðni Jónssona.
  3. ^ Gylfaginning v překladu Arthur Gilchrist Brodeur (1916), u posvátných textů.

Bibliografie

  • Orchard, Andy (1997). Slovník severských mýtů a legend. Cassell. ISBN  978-0-304-34520-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení