Fulla - Fulla

Fulla (Stará norština, případně "štědrý") nebo Volla (Stará vysoká němčina, "pllenitude") je a bohyně z Germánská mytologie. v Severská mytologie, Fulla je popisována jako nosí zlatý pás a má sklon k popele box a obuv ve vlastnictví bohyně Frigg a navíc se Frigg svěřuje Fulle se svými tajemstvími. Fulla je doložen v Poetická Edda, sestavený ve 13. století z dřívějších tradičních zdrojů; the Próza Edda, napsaný ve 13. století autorem Snorri Sturluson; a v skaldický poezie. Volla (Folla) je doložen v „Horse Cure“ Merseburgské zaklínadlo, zaznamenané anonymně v 10 Stará vysoká němčina, ve kterém pomáhá při hojení zraněných hříbě Phol a je označována jako Friggova sestra. Vědci navrhli teorie o důsledcích bohyně.
název
The Stará norština název Fulla, případně přeloženo jako „štědrá“,[1] pochází z Proto-germánský *plný („plnost, plnost“; srovnej s gotický ahoj 'plnost', OHG folla 'plnost'), sama o sobě a derivát z * fullaz ('full'; porovnání se Old Nor. plný, Goth. plné, OHG foll, vše znamená „plný“), nakonec z Protoindoevropský plh₁-nó- (srovnat s Skt pūrná 'úplný', Lit. pìlnas 'vyplněno'), minulost participium slovního kořene * pelh₁- ('vyplnit').[2]
Atesty

Poetická Edda
V próze úvod do Poetická Edda báseň Grímnismál, Frigg uzavře sázku se svým manželem - bohem Odin —Na pohostinnost jejich lidských patronů. Frigg pošle svou služebnou služebnou Fullu, aby krále varovala Geirröd —Friggův patron - že ho kouzelník (ve skutečnosti maskovaný Odin) navštíví. Fulla se setkává s Geirrödem, varuje ho a radí mu, jak detekovat kouzelníka:
- Henry Adams Bellows překlad:
- Frigg poslala svou služebnou Fullu do Geirröthu. Požádala krále, aby si nedal pozor, aby ho kouzelník, který tam přišel do jeho země, očaroval a řekla tomuto znamení o něm, že žádný pes není tak divoký, aby na něj skočil.[3]
- Benjamin Thorpe překlad:
- Frigg poslala svou čekající služebnou Fullu, aby nabídla Geirrödovi jeho stráž, jinak trollmann kdo by měl přijít, měl by mu ublížit a také říci, že známkou, o níž by ho mohli znát, bylo to, že na něj žádný pes, jakkoli divoký, nezaútočí.[4]
Próza Edda
V kapitole 35 Próza Edda rezervovat Gylfaginning, Vysoký poskytuje stručný popis 16 ásynjur. High uvádí pátou Fullu a uvádí, že stejně jako bohyně Gefjun, Fulla je panna, nosí vlasy volně tekoucí se zlatým páskem kolem hlavy. High popisuje, že Fulla nese Frigga eski, stará se o Friggovu obuv, a to ve Fulle Frigg svěřuje tajemství.[5]
V kapitole 49 z Gylfaginning„Vysoké podrobnosti, které po smrti božského páru Baldr a Nanna, Bůh Hermóðr sázky na jejich návrat do podsvětí Hel. Hel, vládce stejnojmenného místa, říká Hermóðrovi způsob, jak vzkřísit Baldra, ale nedovolí Baldrovi a Nanně odejít, dokud nebude skutek splněn. Hel však umožňuje Baldrovi a Nanně posílat dary živým; Baldr pošle Odinovi prsten Draupnir a Nanna pošle Friggovi plátěné šaty a „další dary“. Z těchto zaslaných „dalších darů“ je jedinou konkrétní položkou, kterou High zmiňuje, prst pro Fullu.[6]
První kapitola Próza Edda rezervovat Skáldskaparmál, Fulla je uvedena mezi osmi ásynjur, kteří se účastní večerního pití při banketu Ægir.[7] V kapitole 19 z Skáldskaparmál, jsou uvedeny poetické způsoby, jak odkazovat na Frigg, jedním z nich je odkazovat se na ni jako na „královnu [...] z Fully.“[8] V kapitole 32 poetické výrazy pro zlato jsou uvedeny, z nichž jeden zahrnuje „Fullovy snood."[9] V kapitole 36 dílo skald Eyvindr skáldaspillir je citován odkazující na Fullovu zlatou pokrývku hlavy („padající slunce [zlato] roviny [čelo] Fullových řas svítilo na [...]“).[10] Fulla dostává poslední zmínku v Próza Edda v kapitole 75, kde se Fulla objevuje v seznamu 27 jmen ásynjur.[11]
„Horse Cure“ zaklínadlo Merseburg

Jeden ze dvou Merseburgské zaklínadla ("kůňový lék"), zaznamenaný v Stará vysoká němčina, zmiňuje Vollu. Zaklínadlo popisuje, jak Phol a Wodan jel do lesa a tam Balder hříbě vymkla si nohu. Sinthgunt zpívala kouzla, její sestra Sunna zpíval kouzla, Friia zpívala kouzla, její sestra Volla zpívala kouzla a nakonec Wodan zpíval kouzla, po nichž následoval verš popisující uzdravení kosti hříběte. Kouzlo zní:
- Phol a Wodan šli do lesa.
- Pak Balderův kůň podvrtl nohu.
- Pak Sinthgunt zpívala kouzla a Sunna její sestra;
- Pak Friia zpívala kouzla a Volla její sestra;
- Pak Wodan zpíval kouzla, jak mohl:
- ať už je to podvrtnutí kostí, podvrtnutí krve, podvrtnutí končetin:
- kost na kost, krev na krev,
- končetiny na končetiny, tak ať jsou slepeny dohromady.[12]
Teorie

Andy Orchard poznamenává, že zdánlivý vzhled Baldr s Vollou v Merseburgském zaklínadlu je „zajímavý“, protože Fulla je jednou ze tří bohyň (další dvě jsou Baldrova matka Frigg a jeho manželka Nanna), zesnulý Baldr výslovně posílá dary Hel.[1] John Lindow říká, že od jména Fulla Zdá se, že má něco společného s plností, může také poukazovat na souvislost s plodností.[13]
Rudolf Šimek komentuje, že zatímco Snorri poznamenává, že Baldr pošle Fullovi zlatý prsten od Hel Gylfaginning„To nedokazuje, že hraje nějakou roli v mýtu o Baldrovi, ale pouze ukazuje, že ji Snorri spojila se zlatem“, protože příbuznosti Fully se zlatem byly spojeny s příbuznými. Simek říká, že jelikož se Fulla objevuje v poezii Skalds již v 10. století, je pravděpodobné, že „není pozdní ztělesnění hojnosti“, ale že je velmi pravděpodobně totožná s Vollou z Merseburgského zaklínadla. Simek dodává, že není jasné, kdo vlastně Fulla je; Simek tvrdí, že může být nezávislým božstvem nebo jednoduše totožná s bohyní Freya nebo s Friggem.[14]
John Knight Bostock říká, že byly navrženy teorie, že Fulla mohla být najednou aspektem Frigga. Výsledkem je, že tato představa vyústila v teorii, že podobná situace mohla existovat mezi postavami bohyň Sinthgunt a Sunna, protože tyto dvě mohly být chápány spíše jako vzájemné aspekty než jako zcela oddělené postavy.[15]
Hilda Ellis Davidson uvádí, že bohyně Gefjun, Gerðr, Fulla a Skaði „může na severu představovat důležité bohyně raných dob, ale v době, kdy Snorri sbíral jeho materiál, se o nich pamatovalo jen málo.“ Na druhou stranu Davidson poznamenává, že je také možné, že tyto bohyně lze vnímat jako aspekty singlu Velká bohyně.[16] Davidson nazývá Fullu a Vollu „vágními, nejistými čísly, vycházejícími z podivných odkazů na bohyně, které si Snorri všimla u básníků, ale naznačují možnost, že mezi bohyněmi plodnosti a sklizně ve Skandinávii byly najednou zastoupeny tři generace.“[17]
Poznámky
- ^ A b Orchard 1997, str. 49.
- ^ Orel 2003, str. 118.
- ^ Měch (1923: 86).
- ^ Thorpe (1866:20).
- ^ Faulkes 1987, str. 29.
- ^ Faulkes 1987, str. 50.
- ^ Faulkes 1987, str. 59.
- ^ Faulkes 1987, str. 86.
- ^ Faulkes 1987, str. 94.
- ^ Faulkes 1987, s. 97–98.
- ^ Faulkes 1987, str. 157.
- ^ Lindow 2001, str. 227.
- ^ Lindow 2001, str. 132.
- ^ Šimek 1996, str. 96.
- ^ Bostock (1976: 29).
- ^ Davidson (1998: 10).
- ^ Davidson (1998: 86).
Reference
- Bostock, John Knight. Král, Charles Kenneth. McLintock, D. R. (1976). Příručka o staré vrcholoněmecké literatuře. Oxford University Press. ISBN 0-19-815392-9
- Měch, Henry Adams (Trans.) (1923). Poetická edda: Přeloženo z islandštiny s úvodem a poznámkami Henryho Adamse Bellowse. New York: Americko-skandinávská nadace.
- Davidson, Hilda Roderick Ellis (1998). Role severní bohyně. Routledge. ISBN 0-415-13610-5
- Faulkes, Anthony, trans. (1987). Edda (1995 ed.). Každý muž. ISBN 0-460-87616-3.
- Lindow, Johne (2001). Severská mytologie: Průvodce k bohům, hrdinům, rituálům a vírám. Oxford University Press. ISBN 978-0-19-983969-8.
- Orchard, Andy (1997). Slovník severských mýtů a legend. Cassell. ISBN 978-0-304-34520-5.
- Orel, Vladimir E. (2003). Příručka germánské etymologie. Brill. ISBN 978-90-04-12875-0.
- Šimek, Rudolf (1996). Slovník severní mytologie. D.S. Brewer. ISBN 978-0-85991-513-7.
- Thorpe, Benjamin (Trans.) (1907). Starší Edda ze Saemundu Sigfussona. Norrœna Society.