Svipdagsmál - Svipdagsmál
Svipdagsmál (Stará norština: 'The Lay of Svipdagr')[1] je Stará norština báseň, součást Poetická Edda, skládající se ze dvou básní, Kouzlo Gróa a Lay of Fjölsviðr.
Obě díla jsou seskupena, protože mají společného vypravěče, Svipdagr. Navíc se zdá, že mají společný původ, protože jsou si velmi podobné v používání jazyka, struktury, stylu a metru (ljóðaháttr ). Tyto dvě básně se nacházejí v několika papírových rukopisech ze 17. století. V nejméně třech z těchto rukopisů jsou básně v obráceném pořadí a jsou odděleny třetí eddickou básní s názvem Hyndluljóð.[2] Po dlouhou dobu bylo spojení mezi těmito dvěma básněmi realizováno až v roce 1854 Svend Grundtvig poukázal na souvislost mezi vyprávěným příběhem Grógaldr a první část středověké skandinávské balady z Ungen Sveidal/Herr Svedendal/Hertig Silfverdal (TSB A 45, DgF 70, SMB 18, NMB 22[3]). Pak v roce 1856, Sophus Bugge všiml si, že poslední část balady odpovídá Fjölsvinnsmál. Bugge o tomto připojení napsal v Forhandlinger ve společnosti Videnskabs-Selskabet i Christiania 1860, svolání obou básní dohromady Svipdagsmál. Následní učenci tento titul přijali.[4]
Básně
Grógaldr
V první básni byl mladý Svipdagr přinucen přijít do Menglöð svou krutou nevlastní matkou. Aby splnil tento zdánlivě nemožný úkol, přivolá stín své matky, Gróa, a völva nebo čarodějnice, aby mu pomohl v tomto úkolu. Vrhá devět kouzel (významné číslo ve skandinávské mytologii ).
Fjölsvinnsmál
Ve druhé básni je Svipdag, který přežil náročnost cesty, konfrontován s titulním obřím hlídačem Fjölsviðrem. Fjölsviðr je jedním ze jmen hlavního boha Asgard, Odin. Fjölsviðr mu řekne, aby odešel, a zeptal se ho, jak se jmenuje; Svipdagr moudře skrývá své jméno. Následuje hra skládající se z hádanek otázek a odpovědí, kde se Svipdagr dozví, že Menglöð žije v zámku střeženém Fjölsviðr a že do hradu nesmí vstoupit nikdo jiný než Svipdagr. Dá své pravé jméno a brány se otevřou a Menglöð pozdraví svého zachránce.
Teorie
K dnešnímu dni nedosáhlo stipendium konsensu ohledně významu básní a vytvořilo řadu konkurenčních teorií. Jacob Grimm (1835) identifikoval Menglöða (stará norština) „toho, kdo má potěšení z klenotů“[5]) s Freya. Viktor Rydberg (1889) identifikoval Svipdagra jako Freyjina manžela Óðra, samotnou Menglöð jako Freyji a Fjölsviðra zastupujícího Odina.[6] Hjalmar Falk (1893) má sklon vidět vliv Grálu -básně.[7] Jan de Vries (1941) dospěli k závěru, že autorka vytvořila eddickou báseň z pohádkového příběhu začarované princezny a jejího milence prostřednictvím půjčky a invence. Otto Höfler (1952) a F.R. Schröder (1966) rozeznali prvky mýtu a rituálu, které každé jaro ošetřují probuzení Země pod paprsky slunce. Einar Ólafur Sveinsson (1975) naznačuje, že podstata básně pochází z irské legendy o Art mac Cuinn. Lotte Motz (1975) tvrdí, že báseň představuje zahájení mladého hrdiny do a bohyně matky kult, identifikující Svipdagrovu matku Gróu s jeho milenkou, Menglöð, založený především na omezeném výkladu slova mögr v Fjölsvinnsmál 47. Nedávno John McKinnell (2005) uvedl: „Není třeba identifikovat Menglöð s Gróou a pokus vnímat Gróova kouzla jako iniciační rituál narušuje zřejmý význam několika z nich.“[2]
Poznámky
Bibliografie
- Falk, Hjalmar (1893). "Om Svipdagsmål ". Arkad ford nordisk filologi: 311—362. Lund: Berlingska Boktryckeri.
- McKinnell, John (2005). Setkání s ostatními ve staré norštině Mýtus a legenda. D.S. Brewer ISBN 1-84384-042-1
- Orchard, Andy (1997). Slovník severských mýtů a legend. Cassell. ISBN 978-0-304-34520-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Rydberg, Viktor (1889) přeložil Rasmus B. Anderson. Germánská mytologie. Londýn: Swan Sonnenschein & Co.
- Šimek, Rudolf (2007) přeložil Angela Hall. Slovník severní mytologie. D.S. Brewer ISBN 0-85991-513-1
- Einar Ólafur Sveinsson (1975). „Svipdag's Long Journey: Some Observations on Grógaldr and Fjölsvinnsmál“. Hereditas: 298—319. Vyd. Bo Almqvist a kol. Dublin: Folklore of Ireland Society.
externí odkazy
- Jörmungrund: Svipdagsmál (Starý norský text s anglickým překladem.)
- Měchův překlad