Gerhard Barkhorn - Gerhard Barkhorn
Gerhard Barkhorn | |
---|---|
Přezdívky) | Gerd |
narozený | Königsberg, Svobodný stát Prusko | 20. března 1919
Zemřel | 11. ledna 1983 Frechen /Kolín nad Rýnem, západní Německo | (ve věku 63)
Pohřben | |
Věrnost | |
Servis/ | |
Roky služby |
|
Hodnost | |
Jednotka | JG 2, JG 52, JG 6 a JV 44 |
Příkazy drženy | 4./JG 52, I./JG 52, II./JG 52, JG 6, JaboG 31 Boelcke |
Bitvy / války | |
Ocenění | Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy a meči |
Gerhard "Gerd" Barkhorn (20. Března 1919 - 11. Ledna 1983) byl německý vojenský letec a velitel křídla v Luftwaffe v průběhu druhá světová válka. Jako stíhací eso, byl druhým nejúspěšnějším stíhacím pilotem všech dob po druhém pilotovi Erich Hartmann. Kromě Hartmanna je Barkhorn jediným stíhacím esem, které kdy překročilo 300 získaných vítězství.[1] Po druhé světové válce se stal vysoce postaveným důstojníkem v Německé letectvo Spolkové republiky Německo.
Barkhorn, který se narodil ve Výmarské republice v roce 1919, se připojil k Luftwaffe v roce 1937 a výcvik dokončil v roce 1939. Barkhorn absolvoval své první bojové mise během „Falešná válka "a pak Bitva o Británii bez sestřelení jakéhokoli letadla. Létání s Jagdgeschwader 52 (52. až 52. stíhací křídlo JG), v červenci 1941 získal své první vítězství a jeho celkový počet stabilně vzrostl proti Sovětské vzdušné síly. V březnu 1942 byl Barkhorn jmenován vedoucím letky 4. Staffel (4. letka) JG 52 a byla mu udělena Rytířský kříž Železného kříže v srpnu 1942. Dostal velení II. Gruppe (2. skupina) JG 52 v září 1943. Barkhorn byl oceněn druhou nejvyšší vyznamenání v Wehrmacht když obdržel Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy a meči pro 250 vzdušných vítězství.
Barkhorn letěl 1104 bojových letů a připisoval mu 301 vítězství Východní fronta pilotování Messerschmitt Bf 109. V lednu 1945 opustil JG 52 na východní frontě a připojil se Jagdgeschwader 6 (JG 6–6. Stíhací křídlo) as Geschwaderkommodore (velitel křídla), bránící Německo před Západní spojenci letecký útok. V dubnu 1945 nastoupil do Galland's Jagdverband 44 (JV 44—44. Stíhací oddíl) a vzdal se západním spojencům v květnu 1945 a později v tomto roce byl propuštěn. Po válce se Barkhorn připojil k německému letectvu Německa Bundeswehr, který sloužil do roku 1975. Dne 6. ledna 1983 byl Barkhorn účastníkem autonehody se svou ženou Christl. Okamžitě zemřela a Barkhorn zemřel o pět dní později, 11. ledna.
Časný život a kariéra
Barkhorn se narodil 20. března 1919 v Königsberg v Svobodný stát Prusko z Výmarská republika. Dnes je Kaliningrad v Kaliningradská oblast, ruština exclave mezi Polsko a Litva na Baltské moře. Byl třetím ze čtyř dětí Stadtbauoberinspektor Tiefbautechniker im Straßenbau (inspektor pro stavbu silnic) Wilhelm a jeho manželka Therese. Barkhorn měl dva bratry, Helmuta a Dietera, a sestru Metu.[2][3][Poznámka 1] Všechny čtyři děti byly členy Bündische Jugend, německé hnutí mládeže. Od roku 1925 do roku 1929 se Barkhorn zúčastnil Volksschule (základní škola) v Königsbergu a poté Wilhelms-Gymnasium, a střední škola, kde promoval s jeho Abitur (diplom) na začátku roku 1937.[2]
1. dubna 1937 zahájil Barkhorn povinnou práci Reichsarbeitsdienst (Reich Labour Service) s Arbeitsdienstabteilung 6/12, oddělení pracovních služeb, v Mehlkehmen, dnešní Kalinino v Kaliningradské oblasti. Jeho Reichsarbeitsdienst skončila 30. září. O měsíc později, 1. listopadu, vstoupil Barkhorn do vojenské služby v Nacistická němčina Luftwaffe jako a Fahnenjunker (kadet) u Air War School Klotzsche v Drážďany.[2] Letecký výcvik zahájil v březnu 1938.[4][Poznámka 2] Dne 4. března uskutečnil svůj první let na a Heinkel He 72 dvouplošník trenér. Do 25. března letěl v doprovodu svého letového instruktora až devětkrát denně, lety do 60 minut. Jeho první jediný let, celkem 68., byl vzlétnut 29. března. V dubnu a květnu se učí létat Focke-Wulf Fw 44 a Bücker Bü 131. 1. června začal s učením letecká akrobacie na Gotha Go 145.[8] V té době byl jedním z jeho letových instruktorů Franz Stigler který si původně myslel, že Barkhorn je špatný pilot, ale později ho absolvoval s dobrým hodnocením.[9]
V prosinci 1938 Barkhorn a ostatní studenti letu přešli z Drážďan do letiště v Garz na ostrově Usedom. Dne 6. prosince vyrobil Barkhorn a nouzové přistání v Heinkel He 51 dvouplošník a utrpěl lehká zranění. Piloti poprvé létají a předstíraný boj proti jednomu z dalších pilotů v lednu 1939. V únoru se studenti vraceli do Drážďan, kde byl zdůrazněn teoretický výcvik. Před dokončením výcviku má Barkhorn v létě volno z domova.[10] S účinností od 1. srpna 1939 byl Barkhorn povýšen na Oberfähnrich (hodnost odpovídá vrchní seržant ) a zároveň na důstojnickou hodnost Poručíku (podporučík ) 27. srpna. Ten den jeho výcvik v Drážďanech skončil.[2]
Druhá světová válka v Evropě začala v pátek 1. září 1939, kdy německé síly napadl Polsko a Barkhorn byl vybrán pro specializovaný výcvik stíhacích pilotů. Ten den byl Barkhorn vyslán do Jagdfliegerschule Schleißheim, škola stíhacích pilotů v Schleißheim. Výcvik byl zahájen na He 51, 10. října výcvik prošel na Messerschmitt Bf 108 Taifun jednomotorové sportovní a cestovní letadlo. Barkhorn poprvé vzlétl Messerschmitt Bf 109 ráno 21. října. Jeho první vzdušná dělostřelba výcvik byl letecky převezen na He 51 dne 7. listopadu a zaznamenal 20 ze 100 zásahů, což je relativně špatný výkon. Jeho další pokus, letěl 16. listopadu, byl ještě horší a zaznamenal pouze 10 ze 100 zásahů do cíle. Výcvik ve Schleißheimu skončil 23. listopadu leteckým dělostřeleckým výcvikem na Bf 109 a navigačním letem na He 51. Dne 1. prosince byl vyslán na Ergänzungs-Jagdgruppe Merseburg, doplňková tréninková jednotka založená na Merseburg. Tam absolvoval další školení, zejména v formace létání. Poslední dva lety uskutečnil v Merseburgu dne 7. ledna 1940, oba vzdušné střelecké výcviky na Bf 109 B. Jeho poslední let byl celkem 615. let.[11]
druhá světová válka
Po ukončení výcviku byl přidělen do 3. Staffel (3. letka) v Jagdgeschwader 2 „Richthofen“ (2. - 2. stíhací křídlo JG), pojmenovaný po stíhacím pilotovi z první světové války Manfred von Richthofen ze dne 10. ledna 1940.[12][13] V té době byla eskadra umístěna Letiště Frankfurt-Rebstock a přikázal Hauptmann Henning Strümpell. Eskadra byla podřízena I. Gruppe (1. skupina) JG 2 v čele s Hauptmann Jürgen Roth.[Poznámka 3] The Gruppe byl vybaven Bf 109 E a letěl bojové vzdušné hlídky podél západní hranice Germanys během "Falešná válka „období druhé světové války.[14] Celkově Barkhorn létal na 22 takových misích s JG 2.[13]
Od 1. dubna do 30. června byl Barkhorn vyslán na Fliegerausbildungs-Regiment 10 (10. letecký výcvikový pluk) se sídlem v Pardubitz, dnešní Pardubice v České republice, jako velitel roty. V červnu 1940 Barkhorn onemocněl a byla mu diagnostikována spála. Byl poslán do nemocnice v Wildenschwert, dnešní Ústí nad Orlicí v České republice. V červenci se plně vzpamatoval a 1. července byl přidělen ke 4. Staffel z Jagdgeschwader 52 (52. 52. stíhací křídlo JG), letka II. Gruppe.[15] Této letce velil Oberleutnant Johannes Steinhoff zatímco Gruppe byl veden Hauptmann Horst-Günther von Kornatzki.[16] Barkhorn provedl řadu cvičných letů se 4. Staffel v Nordholz a Stade. Krátce po 18. srpnu byl převelen k 6. Staffel.[17] Jeho nový Staffelkapitän (velitel letky) byl Oberleutnant Werner Lederer.[16] Létání z Peuplingues dne 27. září měl Barkhorn poprvé kontakt s nepřítelem na a bojová letecká hlídka přes anglický kanál Během Bitva o Británii. U Maidstone a Chatham, došlo k letu královské letectvo (RAF) bojovníci. Řadu letěl stíhací doprovod mise do Anglie, dne 29. září se zúčastnil mise zajišťující ochranu bombardérům z II. Gruppe z Lehrgeschwader 2 (LG 2—2. Demonstration Wing) útočí Londýn.[17] Dne 4. října pomohl doprovodit bombardéry I. Gruppe LG 2 a další den. Barkhorn letěl dvě další mise na podporu I. Gruppe LG 2 dne 5. října a o tři dny později doprovázel II. Gruppe LG 2 a stíhacích bombardérů do Londýna. 10. října odletěl kurýrní misí a před návratem do Peuplingues odnesl dokumenty do Rouenu, Beaumontu a Cherbourgu. Ve dnech 11. a 12. října odletěl Barkhorn do Londýna další dvě mise.[18] Za svou službu mu byla udělena Železný kříž 2. třída (Eisernes Kreuz zweiter Klasse) dne 23. října 1940.[19]
Do 27. října letěl Barkhorn s dalšími misemi a doprovázel bombardéry LG 2 do Anglie. O dva dny později, na své 38 bojové misi, Barkhorn narazil na RAF Supermarine Spitfire bojovníci nad Lamanšským průlivem. Jeho Bf 109 E-7 (Werknummer 5922 - tovární číslo) zasáhlo řadu zásahů a donutilo ho provést Nouzové přistání v kanálu La Manche.[18][20][21] Plovoucí v malé nafukovací lodi malý člun po dobu dvou hodin byl zachráněn Seenotdienst, Němec záchrana vzduch-moře servis. Barkhorn letěl znovu 2. listopadu. Byl to také poslední den operací pro II. Gruppe než se znovu přesídlila do Německa.[22] Ten den, II. Gruppe také ztratil svého velícího důstojníka, Hauptmann Wilhelm Ensslen, který vedl Gruppe od 26. srpna a byl zabit v akci. Ensslen byl nahrazen Hauptmann Erich Woitke.[16] Dne 5. listopadu II. Gruppe přestěhoval do München Gladbach, dnešní Mönchengladbach, na dobu odpočinku doplnění.[23] Tam byl Barhorn odměněn Železným křížem 1. třídy (Eisernes Kreuz erster Klasse) dne 3. prosince 1940.[19]
Dne 22. prosince se II. Gruppe bylo nařízeno Leeuwarden Airfield kde měli za úkol létat stíhací hlídky podél Holanďanů Severní moře pobřeží. Dne 15. Ledna 1941 Gruppe přestěhoval do Ypenburg Airfield kde pobývali do 10. února.[24] Barhorn's 6. Staffel také používal přední letiště v Haamstede. Z tohoto letiště Barkhorn létal na řadu eskortních misí pro německou lodní dopravu.[25] 10. února se II. Gruppe přestěhoval do Berck-sur-Mer. Z tohoto letiště se Gruppe znovu hlídal Lamanšský průliv a mise do Anglie.[24] Barkhorn letěl na dvou takových hlídkách 12. února. O tři dny později se zúčastnil mise do Doveru -Dungeness.[25] II. Gruppe pak bylo nařízeno Maldegem 6. března.[24] Tady, Walter Krupinski připojil se k II. Gruppe poté, co absolvoval výcvik s Ergänzungsgruppe a spřátelil se s Barkhornem.[26] Do 24. března letěl Barkhorn s dalšími bojovými leteckými hlídkami, většinou v oblasti Ostende na Calais následovala 27. března doprovodná mise.[25] Dne 15. Dubna se Gruppe znovu přesunut, tentokrát do Raversijde. Dne 27. dubna II. Gruppe bylo nařízeno Katwijk kde obdrželi tehdy novou variantu Bf 109 F. Dne 24. Května Gruppe znovu se vrátil do Raversijde.[24] Během této doby Barkhorn absolvoval řadu výcvikových a hlídkových misí na Bf 109 F-2 a obdržel Přední létající spona Luftwaffe ve stříbře (Frontflugspange in Silber) dne 20. dubna.[27] II. Gruppe byl 9. června stažen z Lamanšského průlivu a zamířil na východ.[24]
Operace Barbarossa
Při přípravě Operace Barbarossa, německá invaze do Sovětského svazu, II. Gruppe JG 52, bez období doplňování v Německu, bylo nařízeno na letiště poblíž německo-sovětského demarkační linie. Zatímco Gruppenstab (jednotka záhlaví skupiny) a 4. Staffel byly založeny na Suwałki v severovýchodním Polsku, 5. a 6. Staffel byly převedeny na přední letiště v Sobolewo. Pro invazi II. Gruppe JG 52 byl podřízen Geschwaderstab (jednotka ústředí) Jagdgeschwader 27 (JG 27—27. Stíhací křídlo). The Geschwader byl součástí VIII. Fliegerkorps přikázal Obecně Wolfram Freiherr von Richthofen který podporoval severní křídlo Středisko skupiny armád.[28]
Dne 22. června zahájily německé síly útok na Sovětský svaz, který zahájil Východní fronta. Ten den Barkhorn letěl na podporu invaze pět bojových misí. Na své třetí misi mu bylo připsáno pozemní vítězství nad a Polikarpov I-15 stíhací letoun během a úkryt útok na sovětské letiště.[29] Barkhorn získal své první vzdušné vítězství sestřelením a Rudé letectvo Iljušin DB-3 2. července bombardér, letící ve 120. bojovém letu.[30][12] Ten den, II. Gruppe získal 19 vzdušných vítězství v boji na blízko Barysaw.[29] Následujícího dne II. Gruppe přesunul dále na východ na letiště v Slobodě východně od Minsk kde zůstali dva dny. The Gruppe pak se přesunul do Lyepyel kde podporovali Panzergruppe 2 a 3 předem Vitebsk a Polotsk. Dne 12. Července Gruppe přestěhoval se do Kamary, letiště v západních částech Vitebsku.[31] Barkhorn letěl během tohoto období několik bojových misí, aniž by si vyžádal další vzdušné vítězství. Dne 16. července dostal za úkol převést Bf 109 zpět na Werneuchen v Německu kvůli opravám, což byl úkol pro mladší piloty. O deset dní později se vrací na východní frontu. K tomuto datu II. Gruppe postupoval na letiště Andrejewka poblíž Smolensk.[32] Dne 28. července si Barkhorn připsal druhé vzdušné vítězství nad a Polikarpov I-16 bojovník. Následujícího dne mu bylo připočítáno zničení bombardéru DB-3, jeho třetí vzdušné vítězství.[33]
II. Gruppe bylo nařízeno přestěhovat se do Soltsy, západně od Jezero Ilmen, dne 5. srpna na podporu 16. armáda a Skupina armád Sever.[34] V následujících dnech Barkhorn létal několik pozemní podpora, bojovat s leteckými hlídkami a Junkers Ju 87 eskortní mise střemhlavých bombardérů do bojové oblasti poblíž Shimsk a Velikij Novgorod. Tvrdil, že byl zničen stíhač I-18, což bylo rané německé označení pro Mikojan-Gurevič MiG-1 bojovník,[35] 19. srpna.[33] Následujícího dne II. Gruppe dostal rozkaz na letiště v Spasskaya Polist jižně od Chudovo a severně od jezera Ilmen.[36] O dva dny později Barkhorn doprovodil Focke-Wulf Fw 189 letecký průzkum letadlo do Chudova na jeho první misi dne. Na své druhé misi toho dne tvrdil a Vultee V-11 útočné letadlo, které bylo Iljušin Il-2 útočné letadlo. Dne 25. srpna byla Barkhornovi připsána dvě vzdušná vítězství, a Polikarpov I-153 bojovník na své první misi dne a později bojovník I-18. Barkhornova přední létající spona Luftwaffe byla povýšena na zlato (Frontflugspange ve zlatě) 27. srpna.[37] 2. září II. Gruppe přestěhoval do Lyuban, zůstat tam do konce září. Odtamtud Gruppe letěl proti misím Shlisselburg, Mga a Leningrad. II. Gruppe'Podřízenost JG 27 skončila 20. října a dostala se pod velení Bodnout JG 52.[38] Barkhorn byl povýšen na Oberleutnant (nadporučík) dne 1. listopadu 1941.[39] Desáté a poslední vzdušné vítězství získal v roce 1941 na meteorologické průzkumné misi (Wetterflug ) nad I-61, rané německé označení pro a Mikojan-Gurevič MiG-3 bojovník,[35] dne 30. listopadu.[40]
Na konci ledna 1942 II. Gruppe byl stažen z východní fronty a poslán do Jesau poblíž Königsbergu na dobu zotavení a doplnění s příjezdem 24. ledna 1942.[41] V Jesau Gruppe obdržel řadu továrních nových letounů Bf 109 F-4. Dne 14. dubna II. Gruppe přijaté objednávky k přesunu do Plzeň, dnešní Plzeň v České republice, za přestěhování na východní frontu.[42]
Velitel letky
Zatímco II. Gruppe sídlil v Jesau, byl jmenován Barkhorn Staffelkapitän ze 4. Staffel JG 52 dne 1. března 1942. V této funkci vystřídal Steinhoffa, který byl pověřen velením II. Gruppe JG 52.[43] Jednotka se poté přesunula do Wien-Schwechat 24. dubna před odletem do Zürichtalu, dnešní Solote Pole, vesnice poblíž městského osídlení Kirovske v Krym. Tam, II. Gruppe podílel se na operaci Trappenjagd, německý protiútok během Bitva o Kerčský poloostrov zahájeno 8. května.[42]
Dne 22. června zahájily německé síly operaci Fridericus II, útok na Kupiansk, předběžná operace do Modré pouzdro, strategická letní ofenzíva v jižním Rusku.[44] Ten den se Barkhorn poprvé stal „ace-in-a-day ", tvrdí pět Lavočkin-Gorbunov-Gudkov LaGG-3 bojovníci sestřelili, přičemž jeho celkem dosáhlo 26 vzdušných vítězství.[45] Barkhorn se 19. července opět stal „esem dne“, když v ten den provedl čtyři mise a sestřelil šest sovětských stíhaček, přičemž jeho celkový počet dosáhl 51 vzdušných vítězství. Jeho tvrzení toho dne zahrnují dva Hawker Hurricanes, tři LaGG-3 a I-16 sestřeleny. Následujícího dne zvýšil svůj celkový počet vzdušných vítězství na 56, což je opět úspěch „eso-in-a-day“. S Poručíku Waldemar Semelka Barkhorn sestřelil pět svých stíhaček LaGG-3.[46]
Dne 22. července se II. Gruppe přestěhoval se na letiště s názvem Nowy Cholan, přibližně 200 kilometrů severovýchodně od Rostov na Donu.[47] Dne 24. července, Barkhorn přestoupil na letiště s názvem Nikolajewskaja, přibližně 15 minut letového času blíže k přední linii. Během tohoto dne si Barkhorn připsal další tři vzdušná vítězství, čímž zvýšil jeho celkový počet na 64. Následujícího dne letěl na eskortní misi na Fieseler Fi 156 Storch míří do přední linie.[46] Jeho Bf 109 F-4 / R1 (Werknummer 13388 - tovární číslo) přijal zásah od protiletadlové dělostřelectvo, což má za následek nouzové přistání poblíž Morosow.[48] Ačkoli poškození letadla bylo jen malé, Barkhorn byl vážně zraněn v dolní části nohy a musel být letecky převezen. Byl převezen do provizorní nemocnice instalované v Olympiapark Berlín.[49] V červenci 1942 Barkhorn zničil 30 sovětských letadel.[50] Během hospitalizace mu byla udělena Německý kříž ve zlatě (Deutsches Kreuz ve zlatě) dne 21. srpna ao dva dny později Rytířský kříž Železného kříže (Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes).[49][51][52]
Po rekonvalescenci se Barkhorn vrátil ke své 4. Staffel na konci září 1942.[53] Do této doby II. Gruppe provedl několik přemístění, bylo založeno na Maykop od 21. září.[54] 2. října se po návratu na frontu přihlásil ke svému prvnímu krátkému údržbářskému letu. Dne 7. Října, Barkhorn, s Unteroffizier Werner Quast jako jeho opora tvrdil stíhač LaGG-3 sestřelený severně od Tuapse. Později téhož dne si vyžádal další tři zničené stíhače LaGG-3.[55] Dne 19. prosince 1942 zvýšil Barkhorn své skóre na 101 vítězství.[56] Ten den se stal 32. pilotem Luftwaffe, který dosáhl známky století.[57] Barkhorn přišel respektovat sovětské piloty. Při jedné příležitosti se zúčastnil čtyřicetiminutového souboje s LaGG-3. „Pot ze mě stékal, jako bych vystoupil ze sprchy,“ vzpomněl si: navzdory tomu, že měl rychlejší letadlo, nedokázal na ruského pilota jednoduše dostat kuličku.[58]
Dne 9. ledna 1943 si Barkhorn připomenul 105. vzdušné vítězství. Mezi jeho oběti patřil poručík Vasilijev a Hrdina Sovětského svazu Podpolkovnik Lev Shestakov 236 stíhacího pluku IAP.[Poznámka 4] Barkhorn bombardoval jejich Jakovlev Jak-1 bojovníci, dokud nezačali hořet. Oba piloti přežili.[59] Barkhorn byl oceněn Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy (Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub) dne 11. ledna 1943.[12] Barkhorn získal své 120. vzdušné vítězství 27. února, o čtyři dny později odešel na domácí dovolenou. Během své dovolené mu byly předloženy dubové listy ke svému Rytířskému kříži a oženil se se svou snoubenkou Christine Tischerovou, známou také jako Christl, v Tegernsee. Z manželství vznikly tři dcery, Ursula narozená 1943, Eva narozená 1945 a Dorothea narozená 1954.[60]
Barkhorn se vrátil ke své jednotce 23. dubna.[61] V té době II. Gruppe byl založen na Anapa se nachází na severním pobřeží ostrova Černé moře blízko Azovské moře a bojoval v Bitva o Kavkaz.[62] Během své nepřítomnosti Steinhoff jako velitel II. Gruppe byl nahrazen Hauptmann Helmut Kühle.[63] Dne 28. dubna si Barkhorn vyžádal 121. vzdušné vítězství, stíhačku LaGG-3.[61] Barkhornovo 157 vzdušné vítězství, nárokované 23. srpna, bylo také II. Gruppe'Celkově 2 000. vzdušné vítězství.[64] Od 4. do 30. srpna Barkhorn dočasně vedl I. Gruppe JG 52. Úřadující velitel I. Gruppe, Hauptmann Johannes Wiese onemocněl 1. srpna a během jeho uzdravení musel být vyměněn.[65]
Velitel skupiny
Barkhorn byl jmenován Gruppenkommandeur (velitel skupiny) II. Gruppe JG 52 dne 1. září 1943. Nahradil Kühle, který byl přeložen. Velení 4. Staffe byl předán Poručíku Heinrich Sturm.[63] 5. září sestřelil Hrdinu Sovětského svazu a sovětské stíhací eso Nikolay Klepikov, eso s 10 osobními a 32 sdílenými vítězstvími. To bylo kompenzováno ztrátou II. Gruppe'eso s vítězstvím 173 Oberleutnant Heinz Schmidt. Dva Lavočkin La-5s sestřelen Barkhornem byla jeho 165. a 166. vzdušná vítězství.[66] Barkhorn dosáhl hranice 200 dne 30. listopadu 1943.[67] Tento úspěch mu vynesl pojmenovanou referenci v Wehrmachtbericht 2. prosince.[68] Ten den se také počtvrté v boji na blízko stal „esem za den“ Ostrov Tuzla.[69] Dne 28. prosince se opět stal „esem za den“, čímž se jeho celkový počet vzdušných vítězství zvýšil na 222.[70] Dne 23. ledna 1944 se Barkhorn stal prvním německým pilotem, který provedl 1 000 bojových misí.[12]
Hlavní německá stíhací jednotka pokrývající Krym a Kuban byla jeho II. Skupina jednotky JG 52 a za tři měsíce mezi prosincem 1943 a 13. únorem 1944 jednotka získala 350 vítězství, z nichž 50 si Barkhorn osobně vyžádal.[71] Dne 13. února 1944 dosáhl 250 vzdušných vítězství.[72][Poznámka 5] Barkhorn byl třetím pilotem, který dosáhl tohoto součtu,[12] a získal mu druhý jmenovaný odkaz v Wehrmachtbericht dne 14. února.[74] Několik dní byl Barkhorn uzemněn a neletěl žádné další bojové mise. Dne 25. února si připsal své další vzdušné vítězství nad a Petlyakov Pe-2 bombardér.[75]
Dne 2. Března 1944 mu byl udělen Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy a meči (Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern). Prezentace mečů byla provedena na Führerhauptquartier (Führer Headquarter) dne 24. března. Barkhorn jel nočním vlakem k Führerhauptquartier z Anhalter Bahnhof v Berlíně. Ve vlaku se setkal s ostatními piloty JG 52 Krupinskim, Wiesem a Erich Hartmann, kteří měli obdržet Dubové listy na Rytířský kříž. Na Führerhauptquartier připojili se Kurt Bühligen, Horst Ademeit, Reinhard Seiler, Hans-Joachim Jabs, Dr. Maximilián Otte, Bernhard Jope a Hansgeorg Bätcher od bombardovací síly a důstojníka Flaku Fritz Petersen, všichni předurčeni k přijetí dubových listů. Cestující předpokládali, že míří k Vlčí doupě ve východním Prusku, ale vlak směřoval k Berghof v Berchtesgaden.[76] Ve vlaku se všichni opili koňakem a šampaňským. Když se navzájem podporovali a nemohli vstát, dorazili do Berchtesgadenu. Hlavní, důležitý Nicolaus von Below Hitlerův pobočník Luftwaffe byl šokován. Po nějakém vystřízlivění byli stále pod vlivem alkoholu. Hartmann vzal ze stojanu klobouk německého důstojníka a nasadil si ho, ale byl příliš velký. Von Below se rozčilil, řekl Hartmannovi, že je Hitler, a nařídil mu, aby to vrátil.[77] Barkhorn byl vyslán na propagandistické turné v Německu, navštívil Jagdgeschwader 11 (JG 11—11. Stíhací křídlo) při Wunstorf Airfield a byl povýšen na Hlavní, důležitý (major) dne 1. dubna 1944. Vrátil se do II. Gruppe na konci dubna, který byl poté založen na Chersonesus v Sevastopol.[78]
Barkhorn byl připočítán s sestřelením tři Jakovlev Jak-7 26. dubna, další Jak-7 následující den, a znovu tři Jak-7 28. dubna. Barkhorn tak předčil Walter Nowotny kdo v té době byl připočítán s 256 vzdušnými vítězstvími.[79] Dne 25. května bylo Barkhornovi nařízeno jeden převést Staffel na západ v Obrana říše. Barkhorn vybrán Poručíku Hans Waldmann je 4. Staffel který byl oficiálně přidělen k II. Gruppe z Jagdgeschwader 3 "Udet" (JG 3—3. Stíhací křídlo), v té době pod velením Hauptmann Hans-Ekkehard Bob a později Hauptmann Herbert Kutscha.[80][81] O dva dny později, II. Gruppe byl přesunut do Huși. Dne 30. května, Barkhorn byl připočítán s sestřelením dvou Bell P-39 Airacobra.[82] Následující den získal 273. vítězství na aerailu, byl sestřelen sovětskými stíhači a hospitalizován čtyři měsíce.[12] V ten den doprovázel Barkhorn střemhlavé bombardéry Ju 87 z III. Gruppe z Schlachtgeschwader 2 (SG 2—2. Ground Attack Wing) v čele s Hlavní, důležitý Hans-Ulrich Rudel na misi pozemní podpory v bojové oblasti u Prut. Barkhorn si vyžádal dva stíhače P-39, pozemní útočný letoun Il-2 a stíhačku Jak-9. Poté byl sestřelen na svém Bf 109 G-6 (Werknummer 163195) stíhačem P-39. Těžce zraněný na pravé paži a noze udělal nucené přistání blízko Iași.[82] Byla to jeho šestá mise dne a útočil na sovětské bombardéry, když na něj zaútočili zezadu.[83] Po okamžitém ošetření v polní nemocnici v Huși byl evakuován do Špatný Wiessee pro rekonvalescenci.[84] S Barkhornem odsunutým na vedlejší kolej překonal Hartmann svůj součet a celkem dosáhl 301 vzdušných vítězství.[12] Po tomto úspěchu byl Hartmann poslán na dovolenou z domova a 10. září se oženil v Bad Wiessee. Barkhorn, který se v té době ještě zotavoval v Bad Wiessee, se zúčastnil svatby a stal se Hartmannovým nejlepším mužem.[84]
Nakonec se vrátil ke své jednotce a ukázalo se, že psychologické poškození a bojový stres na Barkhornovi; když seděl ve svém kokpitu, přemohla ho úzkost a dokonce i když letěl s přátelským letadlem za sebou, cítil silný strach. Trvalo několik týdnů, než tento stav překonal.[83] Když se v říjnu vrátil do boje, 14. listopadu získal 275. vítězství. V příštích několika týdnech přidal Barkhorn dalších 26 vítězství a 5. ledna 1945 zaznamenal své 301. (a konečné) vítězství.[85]
Obrana říše
1. ledna 1945 zahájila Luftwaffe Provoz Bodenplatte, neúspěšný pokus o zisk vzdušná převaha během stagnující fáze Bitva v Ardenách. V tomto útoku Jagdgeschwader 6 (JG 6—6. Stíhací křídlo) ztratilo své Geschwaderkommodore (velitel křídla), Oberstleutnant Johann Kogler, který byl vzat válečný vězeň.[86] Po operaci Bodenplatte se JG 6 přesídlila ze západní fronty na východní frontu, kde měla základnu Tschenstochau, dnešní Čenstochová v jižním Polsku. 23. ledna nebo v blízkosti převzal velení nad JG 6 Barkhorn Geschwaderstab právě se přestěhovali z Schroda, dnešní Środa Wielkopolska, do Sorau, dnešní Żary. V té době Geschwaderstab byl vybaven Focke-Wulf Fw 190 A-8 a A-9. Zatímco tři skupiny JG 6 byly vybaveny Bf 109 G-14 a Fw 190 A, Geschwaderstab byl v únoru vybaven Fw 190 D-9.[87]
Barkhorn vedl tuto jednotku až do konce března 1945. Během svého desetitýdenního působení jako Geschwaderkommodore JG 6, nevyžadoval žádná vzdušná vítězství.[88] Měl potíže s přizpůsobením se Fw 190 D-9. Později uvedl, že k zvládnutí letadla by potřeboval dalších 50 letů. Není jasné, zda Barkhorn létal na Fw 190 D-9 v boji. Nicméně 11. února mu byla předána Zlatá přední spona Luftwaffe s plamenem „1100“ (Frontflugspange in Gold mit Anhänger "1100"). Krátce po 23. březnu byl Barkhorn zbaven velení. Jeho křídlo později uvedl, že Barkhorn byl ze zdravotních důvodů nucen opustit. V té době po čtyřech letech boje trpěl těžkou fyzickou a psychickou zátěží.[87]
Po propuštění Generálporučík Adolf Galland tak jako General der Jagdflieger (Inspektor bojovníků) dostal Galland Hitler příležitost prokázat své představy o Messerschmitt Me 262 stíhačka. Doufal, že Me 262 vyrovná početní převahu Spojenci. V důsledku toho se vytvořil Galland Jagdverband 44 (JV 44—44. Stíhací oddíl) při Brandenburg-Briest dne 24. února 1945. Galland dostal také carte blanche s ohledem na personální obsazení a začal verbovat své piloty.[89] Dne 31. března se JV 44 přestěhoval do Mnichov-Riem. Galland a Steinhoff, kteří se také připojili k JV 44, jeli do Bad Wiessee, kde se zotavovali Barkhorn a Krupinski. Oba piloti přijali Gallandovu nabídku a připojili se k JV 44.[90] Pro Barkhorna bylo létání s Me 262 nad západní frontou obtížné a nezískal v něm žádná vítězství.[91] Dne 21. dubna 1945 odletěl na 1104. a poslední misi. Když se blížil k formaci nepřátelského bombardéru, jeden z motorů jeho letadla explodoval a byl nucen nouzově přistát. Když se blížil k letišti, jeho tryskové letadlo bylo napadeno několika pronásledováním Severoamerický P-51 Mustang bojovníci. Barkhornovi se podařilo přistát se svým hořícím letadlem, i když v důsledku této akce utrpěl lehkou ránu, když se kabina kabiny - která se na Me 262 A otevřela na pravobok, jako to udělala Bf 109 - předtím, než přistála, prudce zavřela krk.[92] Dne 4. května se JV 44 vzdal americkým silám v Maxglan, blízko Salzburg. Barkhorn a další piloti byli převezeni do provizorního tábora válečných zajatců poblíž Bad Aibling.[93] O pět dní později hledala americká kancelář piloty JV 44 a Barkhorn, Krupinski, Karl Heinz Schnell, Erich Hohagen a Waldemar Wübke posílil.[94] Muži byli poté odvezeni Heidelberg, Wiesbaden-Erbenheim a odletěl do Anglie na výslech poblíž Londýna. V červnu byl Barkhorn převezen do Southampton a pak s lodí do Cherbourg kde byl pohřben v táboře válečných zajatců poblíž Foucarville.[95]
Později život a služba
Barkhorn byl propuštěn jako válečný zajatec 3. září 1945. Poté se vrátil do Tegernsee, aby se sešel se svou rodinou. Tam se k němu připojila také jeho matka, která to dokázala útěk z Königsbergu.[96] V říjnu byl Barkhorn poprvé zaměstnán jako pomocný pracovník Linhof, výrobce kamer se sídlem v Mnichov. O rok později našel zaměstnání v Grünwald. Jeho zaměstnání v Grünwaldu skončilo v roce 1949. Po krátkém období nezaměstnanosti absolvoval kurz v Volkswagen v listopadu 1949. V prosinci byl najat Auto Junk, obchodní zastoupení společnosti Volkswagen v Trevír, nejprve jako vedoucí technických oborových služeb. O čtyři roky později byl Barkhorn povýšen na vedoucího správy zařízení a služeb.[95]
S německým letectvem
Na základě rozhodnutí Kabinet Německa vyzbrojit Spolková republika Německo, Barkhorn byl osloven Federální ministerstvo obrany na konci roku 1955. Nabídku přijal a 2. ledna 1956 se připojil k nově vytvořenému Německé letectvo, v době označované jako Bundesluftwaffe. Dne 19. června 1956 byl Barkhorn opět povýšen do hodnosti Hlavní, důležitý, poté následuje jeho přísaha věrnosti.[97] První tři Bundesluftwaffe piloty k výcviku proudových letadel byli Steinhoff, bývalý velitel letky Barkhorna během druhé světové války, Dietrich Hrabak a Kurt Kuhlmey. Všichni tři byli vyškoleni United States Air Force (USAF) v USA. Barkhorn spolu s Krupinskim a Herbertem Wehneltem patřili ke druhé části pilotů, kteří byli vysláni do Anglie a byli vycvičeni RAF. Nejprve, Ralph von Rettberg byl zvažován pro výcvik v Anglii. Von Rettberg to přehodnotil a Krupinski poté navrhl, aby se nyní uvolnilo tréninkové místo Günther Rall. Rall však již byl naplánován na výcvik v USA. V důsledku toho byla volná tréninková pozice dána Barkhornovi.[98]
Tři piloti byli uvítáni Německý velvyslanec ve Velké Británii, Hans von Herwarth. Výcvik začal v RAF Feltwell dne 19. ledna 1956 Percival Provost, poháněn vrtulí cvičné letadlo.[99] Piloti dokončili udržovací výcvik 23. března. Barkhorn pak postoupil k de Havilland Vampire proudové letadlo.[100] Barkhorn, Krupinski a Wehnelt absolvovali tento výcvik v květnu 1956. V červnu absolvovali piloti výcvik na Hawker Hunter po dobu deseti týdnů. Dne 18. června 1956 obdrželi Barkhorn, Krupinski a Wehnelt RAF posádka letadla brevet z Air Vice-Marshal George Philip Chamberlain v Stanford Park.[101][102] Po svém návratu do Německa byl Barkhorn jmenován vůdcem letky 1. Staffel z Waffenschule der Luftwaffe 30 (WaSLw 30 - Air Force Weapons School 30). Založeno na Letecká základna Fürstenfeldbruck, výcvikové jednotce velel Krupinski a později se stala Jagdbombergeschwader 33 (JaboG 33 - stíhací-bombardovací křídlo 33). Dne 1. července 1957, Barkhorn následoval Krupinski jako velitel zbrojní školy, která byla poté přesunuta do Letecká základna Büchel.[101] Od 1. Dubna 1957 do 31. Prosince 1962 velel Jagdbombergeschwader 31 "Boelcke" (JaboG 31 - stíhací-bombardovací křídlo 31), původně vybavený Republic F-84F Thunderstreak.[6] Během tohoto časového rámce byl Barkhorn povýšen na Oberstleutnant (podplukovník) dne 28. dubna 1958, účinný od 12. května 1958. Protože byl Barkhorn odloučen od své rodiny déle než dva roky, požádal dne 13. října 1958 o přeložení na místo v jižním Německu. zamítnuto. Dne 28. září 1960 byl Barkhorn povýšen na Oberst (plukovník).[103] V květnu a červnu 1961 se Barkhorn zúčastnil 4. ročníku. Staffel z Waffenschule der Luftwaffe 10 (WaSLw 10 — Air Force Weapons School 10) v Letecká základna Oldenburg. Tam byl vycvičen k letu Lockheed F-104 Starfighter.[101] V roce 1962 byl JaboG 31 pod velením Barkhorna první jednotkou, která dokončila přechod na stíhací bombardér F-104 G. Tuto událost měla slavit na Letecká základna Nörvenich dne 20. června 1962. Den předtím tým akrobacie v Bundesluftwaffepod vedením jejich letového instruktora Kapitán Jon Speer z USAF procvičoval tvorba diamantů na oslavu. Létání příliš rychle a příliš nízko havarovaly čtyři F-104 F poblíž Balkhausenu, dnešní část Kerpen. Piloti Speer, Bernd Kuebart, bratr Jörg Kuebart Při nehodě byli všichni zabiti Wolf von Stürmer a Hein Frye.[104][105] Tvorba diamantů byla po nehodě zakázána. Barkhorn zjistil, že piloti JaboG 31 také cvičili tuto formaci létáním se svými stíhacími bombardéry F-104 G.[106] Dne 1. Ledna 1963 byl Barkhorn převeden do Führungsstab der Luftwaffe (German Air Staff), oddělení spolkového ministerstva obrany.[101]
V roce 1964 byl Barkhorn vyslán do personálu Luftwaffen-Erprobungskommando (Zkušební velení letectva).[6] Od října 1964 do listopadu 1965 stál v čele šesti mužů Barkhorn Bundesluftwaffe kontingent Tripartitní hodnotící eskadry poštolky v RAF West Raynham, Norfolk, Anglie. Posláním letky bylo vyhodnotit vojenské schopnosti V / STOL Kestrel Hawker Siddeley P.1127 a předchůdce Hawker Siddeley Harrier V / STOL letadla. Eskadra se skládala z vojenských pilotů a pozemního personálu ze tří národů: Velké Británie, USA a západního Německa. Kromě toho, že byl jedním z pilotů letky, sloužil Barkhorn také jako jeden ze dvou zástupců velitele letky. Během jedné mise 13. října 1963 nouzově přistál s Hawker Siddeley Kestrel FGA.1, XS689 „No. 9, na základně RAF West Raynham, když zjevně přerušil tah jeden metr nad zemí a otřel podvozek. Luftwaffe experiment s 301 zabitími údajně komentoval: "Drei hundert und zwei [302]! “, Když mu pomohlo letadlo. Na závěr hodnocení pak Barkhorn doprovázel americký kontingent do USA, kde pomáhal při pokračujících pokusech tohoto národa se šesti Kestrely, které byly odeslány do USA. a přejmenován na XV-6A.[107]
V dubnu 1968 se Barkhorn stal členem Štáb letectva. Poté byl převezen do Čtvrté spojenecké taktické letectvo (4 ATAF) a AIRBALTAP, Pobaltské přístupy spojeneckých sil v ústředí v Karup, Dánsko. Dne 10. Září 1969 se svolením Prezident Německa, dostal dočasnou hodnost Brigádní generál (brigádní generál ), oficiální propagace následovala dne 14. května 1970 s účinností od 1. dubna.[108] V únoru 1972 byl Barkhorn informován, že jeho přidělení k AIRBALTAP bude muset být prodlouženo do 1. října 1973. Důvodem bylo, že neobsazena žádná volná místa Brigádní generál v té době v Německu.[109] Jak 1970, první generace senior Bundesluftwaffe policisté začali odcházet do důchodu. Steinhoff, který v kariéře postoupil do Inspektor letectva, definoval malou skupinu vedoucích druhé generace, mezi nimi Krupinski, Rall, Gerhard Limberg a Friedrich Obleser. Zpočátku byl Barkhorn také členem tohoto vnitřního kruhu. Rall, který v roce 1971 vystřídal Steinhoffa ve funkci inspektora letectva, však doložil, že Barkhornovi chyběla tvrdost a schopnost pracovat pod tlakem potřebným pro vyšší velitelskou pozici v Bundesluftwaffe.[110]
Na začátku roku 1973 slíbil Rall Barkhornovi velení 1. divize Luftwaffe, nabídku, která byla později vyvrácena. Po svém zařazení na AIRBALTAP byl Barkhorn povýšen na Generálmajor (generálmajor ) dne 1. října 1973. Barkhorn, který usiloval o nenaplněnou vyšší velitelskou pozici v Bundesluftwaffe, požádal o propuštění z aktivní služby počátkem roku 1974. Tato žádost byla původně zamítnuta, dokud nebyl v únoru 1975 zahájen proces odchodu do důchodu. Dne 16. dubna 1975 požádal, aby mu úřady ušetřily osobní rozdávání jeho důchodových dokladů.[111] Jeho poslední pozice byla Náčelník štábu z Druhé spojenecké taktické letectvo (2 ATAF), a NATO vojenská formace pod Spojenecké vzdušné síly ve střední Evropě sídlící v Ramsteinova letecká základna. On odešel z aktivní služby dne 30. září 1975.[6]
Nehoda a smrt
Dne 6. ledna 1983 Barkhorn řídil svou manželku Christl a jejich přítele Reichsfreiherr Walter von Loë na zimní dálnici poblíž výměna Frechen, blízko Kolín nad Rýnem, když byli účastníky vážné dopravní nehody, za kterou nemohla Barkhornová chyba. Christl byl vyhozen z vozidla a okamžitě zabit, zatímco Barkhorn a von Loë byli převezeni do nedaleké nemocnice. Přestože Barkhorn utrpěl těžká vnitřní zranění, po příjezdu do nemocnice byl stále při vědomí. Zeptal se lékaře na svou manželku a zjistil, že nehodu nepřežila. Krátce nato upadl do kómatu. Von Loë zemřel o dva dny později. Barkhorn died on 11 January without regaining consciousness.[112][113]
On 14 January, Barkhorn and his wife were buried in Tegernsee.[114] Dostal military funeral, with many senior officers of the Bundesluftwaffe v účasti. Oberst Gert Overhoff, the Geschwaderkommodore of JaBoG 31 "Boelcke", carried his military decorations pillow. Generálporučík Obleser, the Inspector of the Air Force, and Steinhoff gave an eulogy.[112]
Shrnutí kariéry
Letecké nároky na vítězství
According to Zabecki, Barkhorn claimed 301 victories in 1,100 combat missions. He was shot down nine times, bailed out once and was wounded twice.[12] Author Spick states his total number of combat missions was 1,104.[115] Matthews a Foreman, autoři Luftwaffe Aces – Biographies and Victory Claimszkoumal Německé spolkové archivy and found records for 300 aerial victory claims, plus one further unconfirmed claim. All of his aerial victories were claimed on the Eastern Front.[116]
Vítězná tvrzení byla zaznamenána do mapové reference (PQ = Planquadrat), for example "PQ 44793". The Luftwaffe grid map (Jägermeldenetz) pokrývala celou Evropu, západní Rusko a severní Afriku a byla složena z obdélníků o rozměrech 15 minut z zeměpisná šířka o 30 minut zeměpisná délka, oblast asi 360 čtverečních mil (930 km)2). Tyto sektory byly poté rozděleny na 36 menších jednotek, aby poskytly oblast o velikosti 3 × 4 km.[117]
Kronika vzdušných vítězství | |||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Toto a ♠ (Pikové eso ) indicates those aerial victories which made Barkhorn an "ace-in-a-day “, což je termín, který označuje stíhacího pilota, který sestřelil pět nebo více letadel za jediný den. | |||||||||
Nárok | datum | Čas | Typ | Umístění | Nárok | datum | Čas | Typ | Umístění |
– 6. Staffel z Jagdgeschwader 52 –[52] | |||||||||
1 | 2 July 1941 | 18:50 | DB-3[118] | 6 | 25. srpna 1941 | 10:40 | I-153[119] | ||
2 | 28. července 1941 | 11:20 | I-16[120] | 7 | 25. srpna 1941 | 12:59 | I-18 (MiG-1 )[119] | ||
3 | 29 July 1941 | 17:34 | DB-3[120] | 8 | 23. září 1941 | 16:30 | I-18 (MiG-1)[121] | ||
4 | 19. srpna 1941 | 13:35 | I-18 (MiG-1)[119] | 9 | 4. října 1941 | 13:37 | DB-3[122] | ||
5 | 22. srpna 1941 | 12:25 | V-11 (Il-2 )[119] | 10 | 30. listopadu 1941 | 10:07 | I-61 (MiG-3 )[123] | ||
– 4. Staffel z Jagdgeschwader 52 –[124] | |||||||||
11 | 16. května 1942 | 06:18 | MiG-1[125] | 87 | 8 December 1942 | 10:15 | P-40 | 10 km (6.2 mi) south of Prudboj[126] | |
12 | 18. května 1942 | 05:50 | R-5[125] | 88 | 10. prosince 1942 | 14:30 | P-40 | 3 km (1.9 mi) east of Barizynskij[126] | |
13 | 25 May 1942 | 09:24 | Il-2[125] | 89 | 11 December 1942 | 09:25 | Jak-1 | 2 km (1.2 mi) west of Kulpinskij[126] | |
14 | 26. května 1942 | 05:28 | LaGG-3 | 3 km (1.9 mi) east of Protopopowka[125] | 90 | 11 December 1942 | 09:27 | Jak-1 | 2.5 km (1.6 mi) northwest of Kulpinskij[127] |
15 | 26. května 1942 | 11:30[125] | Il-2 | 91 | 11 December 1942 | 09:30 | Jak-1 | 4 km (2.5 mi) northwest of Kulpinskij[127] | |
16 | 27. května 1942 | 08:30 | MiG-1[128] | 92 | 13 December 1942 | 10:45 | P-40 | 5 km (3.1 mi) northwest of Ssamochin[127] | |
17 | 27. května 1942 | 15:28 | Pe-2 | 6 km (3.7 mi) northeast of Petrovskaja[128] | 93 | 13 December 1942 | 10:50 | P-40 | 5 km (3.1 mi) south of Kamenko[127] |
18 | 5. června 1942 | 04:45 | MiG-1[128] | 94 | 13 December 1942 | 11:30 | Il-2 | 5 km (3.1 mi) north of Tschilekow[127] | |
19 | 9. června 1942 | 14:52 | LaGG-3[128] | 95 | 17. prosince 1942 | 07:50 | Jak-1 | 1 km (0.62 mi) south of Abganerovo[127] | |
20 | 11. června 1942 | 09:45 | LaGG-3[128] | 96 | 17. prosince 1942 | 10:10 | Jak-1 | 5 km (3.1 mi) west of Abganerovo[127] | |
21 | 14. června 1942 | 13:55 | LaGG-3[128] | 97 | 17. prosince 1942 | 13:11 | Jak-1 | 5 km (3.1 mi) north of Shutow 2[127] | |
22♠ | 22. června 1942 | 05:52 | LaGG-3[129] | Kupiansk | 98 | 18. prosince 1942 | 09:45 | Jak-1 | 15 km (9.3 mi) east of Werch, Komskij[127] |
23♠ | 22. června 1942 | 05:55 | LaGG-3[129] | Kupiansk | 99 | 18. prosince 1942 | 10:35 | Jak-1 | 8 km (5.0 mi) west of Shutowo[127] |
24♠ | 22. června 1942 | 05:57 | LaGG-3[129] | Kupiansk | 100 | 19. prosince 1942 | 09:15 | P-40 | 3 km (1.9 mi) south of Sety[127] |
25♠ | 22. června 1942 | 06:25 | LaGG-3[129] | Kupiansk | 101 | 19. prosince 1942 | 09:20 | P-40 | 1 km (0.62 mi) south of Turguta[127] |
26♠ | 22. června 1942 | 11:45 | LaGG-3[129] | 102 | 20 December 1942 | 08:00 | LaGG-3 | 5 km (3.1 mi) east of Gratschij[130] | |
27 | 23 June 1942 | 12:55 | Jak-1[129] | 103 | 9 January 1943 | 12:45 | Jak-1 | PQ 28783, 9 km (5.6 mi) north of the Kuberke train station[130] okolí Zimovniki | |
28 | 24. června 1942 | 07:48 | LaGG-3[129] | 104 | 9 January 1943 | 12:50 | Jak-1 | PQ 28783, 2 km (1.2 mi) northwest of Zimovniki[130] | |
29 | 24. června 1942 | 07:52 | LaGG-3[129] | 105 | 10. ledna 1943 | 06:17 | Jak-1 | PQ 28852, Remontnaja[130] | |
30 | 25. června 1942 | 18:05 | LaGG-3[131] | 106 | 4. února 1943 | 09:10 | Jak-4 | PQ 44 Ost 08892, 5 km (3.1 mi) northeast of Korsertschy-Chomuty[132] | |
31 | 26. června 1942 | 13:05 | LaGG-3[131] | 107 | 7 February 1943 | 12:10 | Il-2 | PQ 44 Ost 99472, 5 km (3.1 mi) northeast of Budjonowka[132] | |
32 | 30. června 1942 | 18:05 | LaGG-3[131] | 108 | 11. února 1943 | 07:15 | I-16 | PQ 44 Ost 8532, 5 km (3.1 mi) southwest of Eriwanskaja[132] | |
33 | 30. června 1942 | 18:09 | LaGG-3[131] | 109 | 11. února 1943 | 13:25 | LaGG-3 | PQ 44 Ost 8537, 5 km (3.1 mi) southeast of Gelendžik[132] | |
34 | 1. července 1942 | 06:05 | LaGG-3[131] | 110 | 11. února 1943 | 13:30 | LaGG-3 | PQ 44 Ost 8537, 5 km (3.1 mi) northwest of Gelendzhik[132] | |
35 | 1. července 1942 | 10:07 | Il-2[131] | 111 | 11. února 1943 | 13:40 | I-153 | PQ 44 Ost 7564, 5 km (3.1 mi) southeast of Novorossijsk[132] | |
36 | 1. července 1942 | 10:11 | Boston[131] | 112 | 12. února 1943 | 06:03 | I-16 | PQ 34 Ost 75464, 5 km (3.1 mi) southeast of Kabardinka[132] | |
37 | 1. července 1942 | 19:04 | Hurikán[131] | 113 | 12. února 1943 | 06:10 | I-16 | PQ 34 Ost 75462, east of Kabardinka[132] | |
38 | 2. července 1942 | 07:20 | LaGG-3[131] | 114 | 12. února 1943 | 11:55 | Jak-1 | PQ 34 Ost 86552, 4 km (2.5 mi) southeast of Peltawskaja[132] | |
39 | 2. července 1942 | 09:20 | LaGG-3[131] | 115 | 12. února 1943 | 12:03 | Jak-1 | PQ 34 Ost 8659, 5 km (3.1 mi) northwest of Iwanowskaja[132] | |
40 | 4 July 1942 | 06:27 | LaGG-3[133] | 116 | 13. února 1943 | 13:34 | Jak-1 | PQ 34 Ost 8522, 4 km (2.5 mi) northwest of Georgije[132] Afipskaja | |
41 | 4 July 1942 | 10:30 | LaGG-3[133] | 117 | 22. února 1943 | 08:15 | LaGG-3 | PQ 34 Ost 75422, 1 km (0.62 mi) north of Hight 446[132] | |
42 | 5. července 1942 | 17:43 | Hurikán[133] | 118 | 22. února 1943 | 08:20 | LaGG-3 | PQ 34 Ost 75422, 3 km (1.9 mi) east of Schirokoja-Balka (Balker)[132] | |
43 | 6. července 1942 | 15:30 | LaGG-3[133] | 119 | 26. února 1943 | 10:45 | LaGG-3 | PQ 34 Ost 75463, 7 km (4.3 mi) southwest of Kabardinka[134] | |
44 | 9. července 1942 | 15:55 | LaGG-3[133] | 120 | 27. února 1943 | 14:00 | Jak-1 | PQ 34 Ost 86533, 6 km (3.7 mi) northwest of Staromyschastowskaja[134] | |
45 | 10. července 1942 | 16:40 | LaGG-3[133] | 121 | 28.dubna 1943 | 09:45 | LaGG-3 | PQ 34 Ost 86794, 10 km (6.2 mi) east of Mingrelskaja[135] | |
46♠ | 19 July 1942 | 07:00 | LaGG-3[133] | 122 | 29.dubna 1943 | 13:20 | LaGG-3 | PQ 34 Ost 86792, 8 km (5.0 mi) northeast of Mingrelskaja[135] | |
47♠ | 19 July 1942 | 07:35 | Hurikán[133] | okolí Rostov | 123 | 29.dubna 1943 | 13:50 | LaGG-3 | PQ 34 Ost 85211, 2 km (1.2 mi) northwest of Nowo-Iwanowskoje[135] |
48♠ | 19 July 1942 | 07:36 | Hurikán[133] | vicinity of Rostov | 124 | 29.dubna 1943 | 17:30 | LaGG-3 | PQ 34 Ost 85161, 5 km (3.1 mi) north of Kholmskaya[135] |
49♠ | 19 July 1942 | 11:25 | LaGG-3[133] | 125 | 30.dubna 1943 | 07:45 | Spitfire | PQ 34 Ost 85161, 5 km (3.1 mi) north of Kholmskaya[135] | |
50♠ | 19 July 1942 | 15:20 | LaGG-3[133] | 126 | 30.dubna 1943 | 17:15 | LaGG-3 | PQ 34 Ost 85173, 3 km (1.9 mi) southwest of Usun[135] | |
51♠ | 19 July 1942 | 15:30 | I-16[133] | 127 | 9. května 1943 | 16:55 | LaGG-3 | PQ 34 Ost 76864, Kruglik[136] | |
52♠ | 20. července 1942 | 07:07 | LaGG-3[137] | 128 | 28. května 1943 | 09:18 | Spitfire | PQ 34 Ost 76893, 4 km (2.5 mi) southeast of Kijewskoje[136] | |
53♠ | 20. července 1942 | 13:16 | LaGG-3[137] | 129 | 28. května 1943 | 09:48 | Jak-1 | PQ 34 Ost 76894, 10 km (6.2 mi) east of Kijewskoje[136] | |
54♠ | 20. července 1942 | 13:18 | LaGG-3[137] | 130 | 29. května 1943 | 18:20 | Il-2 | PQ 34 Ost 75231, 4 km (2.5 mi) northwest of Krymskaja[138] | |
55♠ | 20. července 1942 | 13:20 | LaGG-3[137] | 131 | 29. května 1943 | 18:25 | Jak-1 | PQ 34 Ost 76894, 8 km (5.0 mi) east of Kijewskoje[138] | |
56♠ | 20. července 1942 | 16:00 | LaGG-3[137] | 132 | 31. května 1943 | 10:40 | P-39 | PQ 34 Ost 86573, 4 km (2.5 mi) south of Slawjanskaja[138] | |
57 | 21. července 1942 | 09:55 | I-16[137] | 133 | 31. května 1943 | 13:15 | Jak-1 | PQ 34 Ost 75231, northwest of Krymskaja[138] | |
58 | 22. července 1942 | 17:46 | Hurikán[137] | 134 | 8. června 1943 | 09:28 | LaGG-3 | PQ 34 Ost 76831, 2 km (1.2 mi) north of Anastasiewskaja[138] | |
59 | 23. července 1942 | 04:15 | LaGG-3[137] | 135 | 10. června 1943 | 11:59 | La-5 | PQ 34 Ost 85132, Abinskaja[139] | |
60 | 23. července 1942 | 04:25 | LaGG-3[137] | 136 | 10. června 1943 | 18:28 | La-5 | PQ 34 Ost 76861, 10 km (6.2 mi) north of Kijewskoje[139] | |
61 | 23. července 1942 | 13:50 | I-153[137] | 137 | 10. června 1943 | 18:34 | La-5 | PQ 34 Ost 86731, 8 km (5.0 mi) east of Krymskaja | |
62 | 24 July 1942 | 10:20 | I-16[137] | 138 | 30. července 1943 | 06:40 | Jak-1 | PQ 34 Ost 76893, 2 km (1.2 mi) southeast of Kijewskoje[140] | |
63 | 24 July 1942 | 15:13 | LaGG-3[137] | 139 | 2 August 1943 | 08:00 | Jak-1 | PQ 34 Ost 99778, 2 km (1.2 mi) east of Wagoltschik[140] | |
64 | 24 July 1942 | 15:14 | LaGG-3[137] | 140 | 2 August 1943 | 12:15 | Jak-1 | PQ 34 Ost 88292, Kujbyšev[140] | |
65 | 7. října 1942 | 08:05 | LaGG-3 | 3 km (1.9 mi) northeast Tuapse[141] | 141 | 4 August 1943 | 15:35 | La-5 | PQ 35 Ost 61355, Tomarovka[140] |
66 | 7. října 1942 | 13:25 | LaGG-3 | PQ 95674, Gunaiberg[141] | 142 | 4 August 1943 | 16:03 | La-5 | PQ 35 Ost 61365, Belgorod[140] |
67 | 7. října 1942 | 13:29 | LaGG-3 | PQ 95674, Gunaiberg[141] | 143 | 5. srpna 1943 | 09:58 | La-5 | PQ 35 Ost 61365, Belgorod[140] |
68 | 7. října 1942 | 13:29 | LaGG-3 | PQ 95674, Gunaiberg[141] | 144 | 5. srpna 1943 | 15:55 | Jak-1 | PQ 35 Ost 61339, northwest of Belgorod[140] |
69 | 9. října 1942 | 12:50 | I-16 | 3 km (1.9 mi) south of Nelkokow[141] | 145 | 5. srpna 1943 | 16:02 | Jak-1 | PQ 35 Ost 61418, Belgorod[140] |
70 | 20 October 1942 | 14:15 | R-5 | 15 km (9.3 mi) southeast of Tuapse[141] | 146 | 7. srpna 1943 | 07:05 | Jak-1 | PQ 35 Ost 61254, Melinowka[142] |
71 | 25 October 1942 | 13:30 | LaGG-3 | 15 km (9.3 mi) southeast of Slepsowskaja[143] | 147 | 7. srpna 1943 | 15:20 | La-5 | PQ 35 Ost 51474, Dorogoschtsch[142] |
72 | 25 October 1942 | 13:35 | LaGG-3 | 16 km (9.9 mi) southeast of Slepsowskaja[143] | 148 | 7. srpna 1943 | 15:27 | La-5 | PQ 35 Ost 51424, Protopopowka[142] |
73 | 26 October 1942 | 15:30 | LaGG-3 | 16 km (9.9 mi) east of Aponka[143] | 149 | 7. srpna 1943 | 18:32 | La-5 | PQ 35 Ost 60832, Sergejewka[142] |
74 | 26 October 1942 | 15:32 | LaGG-3 | PQ 44811, Bataku-Jurt[143] | 150 | 8 August 1943 | 06:10 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | PQ 35 Ost 61523, Bessonowka[142] |
75 | 29. října 1942 | 12:42 | Jak-1 | 2 km (1.2 mi) north of Altebinal[143] | 151 | 8 August 1943 | 06:13 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | PQ 35 Ost 61523, Bessonowka[142] |
76 | 30. října 1942 | 08:50 | Jak-1 | 6 km (3.7 mi) south of Lazarevskoye[143] | 152 | 12 August 1943 | 15:45 | La-5 | PQ 35 Ost 51843, 30 km (19 mi) east of Bogodacha[142] |
77 | 30. října 1942 | 11:50 | LaGG-3 | 10 km (6.2 mi) east of Schatschi[143] | 153 | 21. srpna 1943 | 08:07 | La-5 | PQ 34 Ost 88295, Kurykitschewo[142] |
78 | 30. října 1942 | 12:05 | LaGG-3 | 3 km (1.9 mi) southwest of Alexejewka[143] | 154 | 21. srpna 1943 | 11:07 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | PQ 34 Ost 88256, 3 km (1.9 mi) east of Kalinowka[142] |
79 | 3. listopadu 1942 | 14:45 | LaGG-3 | 10 km (6.2 mi) north of Tuapse[144] | 155 | 22. srpna 1943 | 14:20 | La-5 | PQ 35 Ost 70763, south of Krasnij-Oskol[145] |
80 | 10 November 1942 | 11:15 | LaGG-3 | 3 km (1.9 mi) southeast of Lazarevskoye[144] | 156 | 23 August 1943 | 10:00 | La-5 | PQ 34 Ost 79131, Dolegaskaja[145] |
81 | 15. listopadu 1942 | 09:00 | LaGG-3 | 3 km (1.9 mi) southeast of Lazarevskoye[144] | 157 | 23 August 1943 | 10:27 | La-5 | PQ 35 Ost 70843, 15 km (9.3 mi) east of Krassnij-Oskol[145] |
82 | 28. listopadu 1942 | 11:00 | P-40 | 10 km (6.2 mi) northeast of Bussinowka[146] | 158 | 23 August 1943 | 14:28 | La-5 | PQ 35 Ost 70792, 3 km (1.9 mi) east of Krassnij-Oskol[145] |
83 | 30. listopadu 1942 | 08:30 | P-40 | 10 km (6.2 mi) west of Tundutow[146] | 159 | 23 August 1943 | 14:50 | La-5 | PQ 35 Ost 70792, 5 km (3.1 mi) east of Kamyschewicha[145] |
84 | 30. listopadu 1942 | 08:40 | Jak-1 | 5 km (3.1 mi) south of Kauschino[146] | 160 | 24 August 1943 | 06:15 | Jak-1 | PQ 35 Ost 70812, 15 km (9.3 mi) east of Izium[145] |
85 | 30. listopadu 1942 | 08:45 | LaGG-3 | 10 km (6.2 mi) north of Wertjatschi[146] | 161 | 24 August 1943 | 14:34 | Jak-1 | PQ 35 Ost 70784, 15 km (9.3 mi) south of Izium[145] |
86 | 2. prosince 1942 | 13:50 | Jak-1 | 5 km (3.1 mi) south of Tundutow[126] | 162?[Poznámka 7] | 26. srpna 1943 | 17:05 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | PQ 34 Ost 76681, 15 km (9.3 mi) northwesth of Anastasijewskaja[145] |
– Bodnout II. Gruppe z Jagdgeschwader 52 –[149] | |||||||||
163 | 2. září 1943 | 17:55 | Jak-9 | PQ 35 Ost 60151, 1 km (0.62 mi) north of Besljudowka[145] | 233 | 3. ledna 1944 | 10:45 | Jak-1 | PQ 66623[150] vicinity of Iljitsch |
164 | 4. září 1943 | 16:55 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | PQ 35 Ost 40232, 1 km (0.62 mi) north of Kotelwa[145] Kolontajew | 234 | 12 January 1944 | 10:07 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | east of Bulganak[150] |
165 | 5 September 1943 | 10:55 | La-5 | PQ 35 Ost 40273[145] | 235 | 18 January 1944 | 11:27 | P-39 | okolí Kerč[150] |
166 | 5 September 1943 | 11:05 | La-5 | PQ 35 Ost 40222[151] | 236 | 23. ledna 1944 | 09:27 | Jak-1 | PQ 66642[150] vicinity of Majak |
167 | 6. září 1943 | 14:15 | Jak-1 | PQ 35 Ost 60342, 2 km (1.2 mi) northwest of Taranowka[151] | 237 | 23. ledna 1944 | 09:29 | Jak-1 | vicinity of Kerch[150] |
168 | 6. září 1943 | 14:25 | Jak-1 | PQ 35 Ost 6035, 3 km (1.9 mi) east of Taranowka[151] | 238 | 23. ledna 1944 | 12:15 | P-39 | PQ 66671[150] east of Kerch |
169 | 6. září 1943 | 17:24 | Jak-1 | PQ 35 Ost 60312, 3 km (1.9 mi) west of Ssokolowo[151] | 239 | 24. ledna 1944 | 14:56 | Jak-1 | Cape Tarchan[150] |
170 | 8 September 1943 | 07:45 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | PQ 35 Ost 60394, 10 km (6.2 mi) west of Andrejewka[151] | 240 | 25. ledna 1944 | 12:50 | P-39 | PQ 66592[150] vicinity of Kamysh Burun |
171 | 8 September 1943 | 07:55 | La-5 | PQ 35 Ost 60352, 7 km (4.3 mi) east of Taranowka[151] | 241 | 26. ledna 1944 | 12:00 | P-39 | PQ 6667[150] |
172 | 8 September 1943 | 17:23 | La-5 | PQ 35 Ost PQ 60314, 5 km (3.1 mi) southeast of Taranowka[151] | 242 | 28 January 1944 | 12:19?[Poznámka 8] | P-39 | PQ 66614[150] vicinity of Majak-Bakny |
173 | 9. září 1943 | 14:35 | Jak-1 | PQ 35 Ost 51794[151] | 243 | 10 February 1944 | 13:45 | Jak-9 | east of Bulganak[150] |
174 | 9. září 1943 | 17:13 | La-5 | PQ 35 Ost 51853[151] | 244 | 10 February 1944 | 15:00 | Jak-9 | east of Bulganak[150] |
175 | 13. září 1943 | 13:25 | Jak-1 | PQ 35 Ost 60342, northwest of Taranowka[151] | 245 | 10 February 1944 | 15:35 | Jak-9 | PQ 66533[150] vicinity of Bagerowo |
176 | 13. září 1943 | 13:50 | Jak-1 | PQ 35 Ost 60234[151] | 246 | 12. února 1944 | 10:46 | Jak-9 | PQ 66643[150] vicinity of Kerch |
177 | 20. září 1943 | 09:20 | R-5 | PQ 35 Ost 11212[151] | 247 | 12. února 1944 | 12:58 | Jak-1 | east-northeast of Bulganak[150] |
178 | 15. listopadu 1943 | 10:07 | Jak-1 | PQ 34 Ost 66812, northwest of Taman[152] | 248 | 12. února 1944 | 13:20 | Jak-1 | PQ 66473[150] 25 km (16 mi) southeast of Rusa |
179 | 15. listopadu 1943 | 10:20 | Jak-1 | PQ 34 Ost 66594[152] | 249 | 12. února 1944 | 15:50 | Jak-9 | PQ 66614[150] vicinity of Majak-Bakny |
180 | 16. listopadu 1943 | 11:57 | P-39 | PQ 34 Ost 66832[152] | 250 | 13 February 1944?[Poznámka 5] | 12:46 | Jak-1 | Adzymuskaj[150] |
181 | 16. listopadu 1943 | 12:25 | P-39 | PQ 34 Ost 66591[152] | 251 | 25. února 1944 | 12:00 | Pe-2 | PQ 4641[150] |
182 | 16. listopadu 1943 | 14:17 | Jak-1 | PQ 34 Ost 6664, 2 km (1.2 mi) east of Bakssy[152] | 252 | 24 April 1944 | 11:25 | Boston | PQ 35443[150] vicinity of Sevastopol |
183 | 19 November 1943 | 09:07 | Jak-1 | PQ 34 Ost 66644[152] | 253 | 24 April 1944 | 13:55 | Jak-7 | okolí Balaklava[150] over the Black Sea, 10 km (6.2 mi) south of Sevastopol |
184 | 19 November 1943 | 14:15 | P-39 | PQ 34 Ost 66734, south of Kerch[152] over the sea east of Elitigen | 254 | 26.dubna 1944 | 12:08 | Jak-7 | north of Balaklava[150] 10 km (6.2 mi) south of Sevastopol |
185 | 19 November 1943 | 14:20 | Jak-1 | PQ 34 Ost 66811, west of Taman[152] | 255 | 26.dubna 1944 | 17:10 | Jak-7 | vicinity of Belobek[150] |
186 | 20. listopadu 1943 | 10:15 | Jak-1 | PQ 34 Ost 66677[152] | 256 | 26.dubna 1944 | 17:50 | Jak-7 | vicinity of Balaklava[150] over the Black Sea, 10 km (6.2 mi) south of Sevastopol |
187 | 20. listopadu 1943 | 13:40 | Jak-1 | PQ 34 Ost 66643, Kolonka[152] | 257 | 27.dubna 1944 | 10:48 | Jak-7 | vicinity of Belobek[150] vicinity of Sevastopol |
188 | 20. listopadu 1943 | 13:45 | P-39 | Kerch harbor[152] | 258 | 28.dubna 1944 | 12:35 | Jak-7 | PQ 35452[150] 15 km (9.3 mi) east of Sevastopol |
189 | 21. listopadu 1943 | 09:22 | Jak-9 | PQ 34 Ost 66641, northwest of Bakssy[152] | 259 | 28.dubna 1944 | 15:23 | Jak-7 | PQ 35481[150] 15 km (9.3 mi) southeast of Sevastopol |
190 | 21. listopadu 1943 | 13:35 | Jak-1 | PQ 34 Ost 66613, northeast of Bulganak[152] | 260 | 28.dubna 1944 | 15:25 | Jak-7 | vicinity of Sevastopol[150] 15 km (9.3 mi) east of Sevastopol |
191 | 26. listopadu 1943 | 10:38 | Jak-1 | southeast of Kerch[69] | 261 | 1. května 1944 | 11:05 | Jak-7 | vicinity of Balaklava[150] 10 km (6.2 mi) south of Sevastopol |
192 | 26. listopadu 1943 | 14:03 | Jak-1 | southwest of Kertsch[69] | 262 | 4. května 1944 | 12:24 | Jak-7 | PQ 35624[150] 25 km (16 mi) southeast of Sevastopol |
193 | 26. listopadu 1943 | 14:05 | Jak-1 | southeast of Kertsch[69] | 263 | 5. května 1944 | 10:52 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | vicinity of Belobek[150] over the Black Sea, 15 km (9.3 mi) northwest of Sevastopol |
194 | 27. listopadu 1943 | 09:45 | P-39 | east of Sentinel 3[69] | 264 | 5. května 1944 | 11:00 | Jak-7 | PQ 35273[150] 10 km (6.2 mi) north-northeast of Sevastopol |
195 | 28 November 1943 | 08:44 | Jak-1 | PQ 34 Ost 66732, east of Eltigen[69] | 265 | 6. května 1944 | 15:10 | Jak-7 | vicinity of Katscha[150] |
196 | 28 November 1943 | 08:47 | Jak-1 | PQ 34 Ost 66534[69] | 266 | 8. května 1944 | 09:11 | Jak-7 | vicinity of Balaklava[150] over the Black Sea, 10 km (6.2 mi) south of Sevastopol |
197 | 28 November 1943 | 09:00 | Jak-1 | PQ 34 Ost 66594[69] | 267 | 8. května 1944 | 09:17 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | vicinity of Balaklava[150] 10 km (6.2 mi) south of Sevastopol |
198 | 29. listopadu 1943 | 10:15 | P-39 | west of Cape Takyl[69] | 268 | 30. května 1944 | 16:55 | P-39 | PQ 78643[150] 10 km (6.2 mi) south of Tudora |
199 | 29. listopadu 1943 | 14:20 | Jak-1 | PQ Ost 66734, southeast of Eltigen[69] | 269 | 30. května 1944 | 17:05 | P-39 | PQ 78643[150] 10 km (6.2 mi) south of Tudora |
200 | 30. listopadu 1943 | 09:50 | Jak-1 | western Kolonka[69] | 270 | 31. května 1944 | 05:38 | P-39 | okolí Huși[150] 8 km (5.0 mi) north of Iași |
201 | 1. prosince 1943 | 14:12 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | southeast of Eltigen[69] | — | 31. května 1944 | 05:45 | P-39 | vicinity of Huși[150] |
202♠ | 2 December 1943 | 10:27 | Jak-1 | Kossa Tusla[69] | 271 | 31. května 1944 | 06:10 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | PQ 78823[150] 10 km (6.2 mi) south of Iași |
203♠ | 2 December 1943 | 10:39 | P-39 | south of Eltigen[69] | 272 | 31. května 1944 | 06:15 | Jak-9 | PQ 78643[150] 10 km (6.2 mi) south of Tudora |
204♠ | 2 December 1943 | 10:48 | Il-2 | east of Eltigen[69] | 273 | 26. října 1944 | 14:25 | Jak-3 | PQ 18287[150] 15 km (9.3 mi) south of Nyregynaza |
205♠ | 2 December 1943 | 14:15 | Jak-1 | Kamysh Burun[69] | 274 | 14 November 1944 | 11:45 | Jak-9 | PQ 08471[150] 35 km (22 mi) west-northwest of Karcag |
206♠ | 2 December 1943 | 14:18 | Jak-1 | east of Kamysh Burun[69] | 275 | 14 November 1944 | 12:00 | Jak-9 | PQ 98635[150] okolí Jászberény |
207♠ | 2 December 1943 | 14:23 | Jak-1 | northwest of Cape Takyl[69] | 276♠ | 16 November 1944 | — | Il-2[150] | |
208 | 4. prosince 1943 | 09:06 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | east of Eltigen[69] | 277♠ | 16 November 1944 | — | Il-2[150] | |
209 | 4. prosince 1943 | 14:09 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | east of Eltigen[70] | 278♠ | 16 November 1944 | — | Il-2[150] | |
210 | 6. prosince 1943 | 14:21 | Jak-1 | west of Kossal Tusla[70] | 279♠ | 16 November 1944 | 13:40 | Yak-9?[Poznámka 9] | PQ 98478[150] vicinity of Jászberény |
211 | 6. prosince 1943 | 14:37 | Il-2 | southeast of Eltigen[70] | 280♠ | 16 November 1944 | 13:45 | Yak-9?[Poznámka 10] | PQ 98452[150] 20 km (12 mi) southwest of Gyöngyös |
212 | 9. prosince 1943 | 10:18 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | south of Dshankoj[70] | 281 | 17. listopadu 1944 | 10:23 | La-5 | PQ 98615[150] 40 km (25 mi) east-northeast of Budapešť |
213 | 9. prosince 1943 | 10:25 | Jak-1 | east of Kolonka[70] | 282 | 17. listopadu 1944 | 15:00 | La-5?[Poznámka 9] | PQ 98622[150] 30 km (19 mi) southwest of Gyöngyös |
214 | 17. prosince 1943 | 10:13 | P-39 | northeast of Bakssy[70] | 283 | 23. listopadu 1944 | — | Il-2[150] | |
215 | 27. prosince 1943 | 12:11 | P-39 | PQ 34 Ost 6664, northwest of Bakssy[70] | 284 | 24. listopadu 1944 | — | Pe-2[150] | |
216♠ | 28 December 1943 | 08:47 | Jak-1 | north of Cape Warsowka[70] | 285 | 25 December 1944 | — | Jak-9[150] | |
217♠ | 28 December 1943 | 08:53 | Il-2 m.H.[Poznámka 6] | near Dshankoj[70] | 286 | 25 December 1944 | — | Jak-9[150] | |
218♠ | 28 December 1943 | 10:20 | Jak-1 | east of Cape Chroni[70] | 287 | 29. prosince 1944 | — | Il-2[150] | |
219♠ | 28 December 1943 | 10:23 | Jak-1 | west of Cape Chroni[70] | 288 | 29. prosince 1944 | — | Boston[150] | |
220♠ | 28 December 1943 | 12:07 | Jak-1 | Kertsch harbor[70] | 289 | 2. ledna 1945 | — | Il-2[150] | |
221♠ | 28 December 1943 | 12:10 | P-39 | north of Bakssy[70] | 290 | 2. ledna 1945 | — | Il-2[150] | |
222♠ | 28 December 1943 | 12:21 | Jak-1 | Kertsch harbor[64] | 291 | 2. ledna 1945 | — | Jak-9[150] | |
223 | 29 December 1943 | 09:38 | Jak-9 | north of Katerles[64] | 292 | 3. ledna 1945 | — | Il-2[150] | |
224 | 29 December 1943 | 13:35 | P-39 | east of Opassnaja[64] | 293 | 3. ledna 1945 | — | Il-2[150] | |
225 | 29 December 1943 | 13:45 | Jak-1 | south of Bulganak[64] | 294 | 3. ledna 1945 | — | Jak-9[150] | |
226 | 29 December 1943 | 13:48 | Jak-1 | north of Dshankoj[64] | 295 | 3. ledna 1945 | — | Jak-9[150] | |
227 | 30. prosince 1943 | 09:30 | Jak-1 | northern Bulganak[64] | 296 | 4. ledna 1945 | — | La-5[150] | |
228 | 30. prosince 1943 | 13:23 | Jak-1 | east of Bulganak[64] | 297 | 4. ledna 1945 | — | La-5[150] | |
229 | 1. ledna 1944 | 10:43 | Jak-1 | PQ 66654[150] over the sea east of Kerch | 298 | 4. ledna 1945 | — | La-5[150] | |
230 | 1. ledna 1944 | 13:08 | Pe-2 | Cape Tarchan[150] | 299 | 4. ledna 1945 | — | Jak-9[150] | |
231 | 1. ledna 1944 | 13:09 | Pe-2 | Cape Tarchan[150] | 300 | 5. ledna 1945 | — | La-5[150] | |
232 | 1. ledna 1944 | 13:10 | Pe-2 | Cape Chroni[150] |
Ocenění
- Pilotní odznak (3 May 1939)[19]
- Železný kříž (1939)
- Přední létající spona Luftwaffe in Gold with Pennant "1,100"[155]
- Kombinovaný odznak za pozorování pilotů[155]
- Čestný pohár Luftwaffe on 20 July 1942 as Oberleutnant a Staffelkapitän[156][157]
- Odznak rány in Black (25 July 1942)[155]
- Německý kříž in Gold on 21 August 1942 as Oberleutnant in the 4./Jagdgeschwader 52[158]
- Východní medaile (31 August 1942)[19]
- Krymský štít (15 March 1943)[19]
- Slovakian Medal of Valor in Silver 2nd Class (17 August 1943)[19]
- Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy a meči
- Knight's Cross on 23 August 1942 as Oberleutnant a Staffelkapitän of the 4./Jagdgeschwader 52[113][159]
- 175th Oak Leaves on 11 January 1943 as Oberleutnant a Staffelkapitän of the 4./Jagdgeschwader 52[113][160]
- 52nd Swords on 2 March 1944 as Hauptmann a Gruppenkommandeur II./Jagdgeschwader 52[113][161]
With an unknown date of presentation, Barkhorn was also awarded the Hungarian Cross of Valor, the Croatian Medal of Valor in Silver, and the Cena za dlouhou službu Wehrmacht for four years of service.[19]
Data hodnosti
Wehrmacht | |
---|---|
27 August 1939: | Poručíku (second lieutenant)[19] |
1 November 1941: | Oberleutnant (první poručík)[19] |
1 April 1943: | Hauptmann (kapitán)[19] |
1 April 1944: | Hlavní, důležitý (hlavní, důležitý)[19] |
Bundeswehr | |
19 June 1956: | Hlavní, důležitý[19] |
12 May 1958: | Oberstleutnant (podplukovník)[19] |
28 September 1960: | Oberst (colonel)[19] |
10 September 1969: | Brigádní generál (brigadier general; TR—temporary rank)[19] |
1 April 1970: | Brigádní generál (brigádní generál)[19] |
1 October 1973: | Generálmajor (major general)[19] |
Poznámky
- ^ His sister Meta died of apendicitida during the compulsory Reichsarbeitsdienst (Reich Labour Service). His brother Helmut was zabit v akci jako Fahnenjunker -Feldwebel on the first days of the Bitva o Francii when his vehicle ran on a nášlapná mina.[4] His younger brother Dieter was killed in 1943 as Poručíku and pilot on the Západní fronta.[5] Jeho otec byl odveden do Volkssturm (people's militia) and went chybí v akci v Bitva u Königsbergu.[6]
- ^ Letecký výcvik v Luftwaffe postupoval úrovněmi A1, A2 a B1, B2, označovanými jako A / B letový výcvik. A training included theoretical and practical training in aerobatics, navigation, long-distance flights and dead-stick landings. The B courses included high-altitude flights, instrument flights, night landings and training to handle the aircraft in difficult situations.[7]
- ^ Vysvětlení označení jednotek Luftwaffe viz Organisation of the Luftwaffe during World War II.
- ^ IAP—Istrebitelny Aviatsionny Polk (Fighter Aviation Regiment—Истребительный Авиационный Полк)
- ^ A b According to Matthews and Foreman claimed on 12 February 1944.[73]
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó The "m.H." refers to a Ilyushin Il-2 with rear gunner (mit Heckschütze).
- ^ According to Prien, Stemmer, Rodeike and Bock, this claim was with 4./JG 52 as Barkhorn was Staffelkapitän ze 4. Staffel until 31 August 1943.[147] Matthews and Foreman state that this claim was with Bodnout II./JG 52.[148]
- ^ According to Matthews and Foreman claimed at 12:18.[73]
- ^ A b According to Matthews and Foreman claimed as a Jakovlev Jak-3.[73]
- ^ According to Matthews and Foreman claimed as a Lavočkin La-5.[73]
Reference
Citace
- ^ Zabecki 2014, pp. 19, 479.
- ^ A b C d Barbas 2014, str. 6.
- ^ Stockert 2012, pp. 302, 306.
- ^ A b Stockert 2012, str. 302.
- ^ Stockert 2012, str. 303.
- ^ A b C d Stockert 2012, str. 306.
- ^ Bergström, Antipov a Sundin 2003, str. 17.
- ^ Barbas 2014, str. 8.
- ^ Makos & Alexander 2012, s. 32–33.
- ^ Barbas 2014, s. 8–9.
- ^ Barbas 2014, str. 9.
- ^ A b C d E F G h Zabecki 2014, str. 117.
- ^ A b Barbas 2014, str. 10.
- ^ Prien a kol. 2001, str. 56–57.
- ^ Barbas 2014, pp. 10, 14.
- ^ A b C Prien a kol. 2002, str. 151.
- ^ A b Barbas 2014, str. 14.
- ^ A b Barbas 2014, str. 17.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u Barbas 2014, str. 203.
- ^ Prien a kol. 2002, str. 161.
- ^ Weal 2004, str. 35.
- ^ Barbas 2014, str. 19.
- ^ Prien a kol. 2002, str. 147.
- ^ A b C d E Prien a kol. 2002, str. 149.
- ^ A b C Barbas 2014, str. 20.
- ^ Braatz 2010, pp. 40.
- ^ Barbas 2014, pp. 20, 203.
- ^ Prien a kol. 2003b, str. 26.
- ^ A b Barbas 2014, str. 28.
- ^ Weal 2001, str. 25.
- ^ Prien a kol. 2003b, s. 27–28.
- ^ Barbas 2014, str. 29–30.
- ^ A b Barbas 2014, str. 30.
- ^ Prien a kol. 2003b, str. 28.
- ^ A b Prien a kol. 2003a, str. 11.
- ^ Prien a kol. 2003b, str. 29.
- ^ Barbas 2014, pp. 32, 203.
- ^ Prien a kol. 2003b, pp. 31, 33.
- ^ Barbas 2014, str. 36.
- ^ Barbas 2014, str. 38.
- ^ Prien a kol. 2006, str. 446.
- ^ A b Prien a kol. 2006, str. 447.
- ^ Prien a kol. 2006, str. 475.
- ^ Prien a kol. 2006, str. 452.
- ^ Barbas 2014, str. 49.
- ^ A b Barbas 2014, str. 50.
- ^ Prien a kol. 2006, str. 456.
- ^ Prien a kol. 2006, str. 503.
- ^ A b Barbas 2014, str. 52.
- ^ Bergström 2008, str. 55.
- ^ Weal 2001, str. 59.
- ^ A b Matthews & Foreman 2014, str. 40.
- ^ Barbas 2014, str. 55.
- ^ Prien a kol. 2006, str. 462.
- ^ Barbas 2014, str. 55–56.
- ^ Bergström 2007, s. 102–103.
- ^ Obermaier 1989, str. 243.
- ^ Harvey 2018, str. 25.
- ^ Bergström 2007, str. 110–111.
- ^ Barbas 2014, pp. 6, 83.
- ^ A b Barbas 2014, str. 84.
- ^ Prien a kol. 2012, str. 375.
- ^ A b Prien a kol. 2012, str. 374.
- ^ A b C d E F G h Prien a kol. 2012, str. 395.
- ^ Prien a kol. 2012, pp. 249, 278.
- ^ Bergström 2008, str. 27.
- ^ Weal 2001, str. 72.
- ^ Barbas 2014, str. 141.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s Prien a kol. 2012, str. 393.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Prien a kol. 2012, str. 394.
- ^ Bergström 2008, str. 45–46.
- ^ Weal 2001, str. 73.
- ^ A b C d Matthews & Foreman 2014, str. 45.
- ^ Barbas 2014, str. 160.
- ^ Barbas 2014, pp. 160, 206.
- ^ Braatz 2010, str. 118.
- ^ Braatz 2010, str. 119.
- ^ Barbas 2014, pp. 163, 203.
- ^ Bergström 2008, str. 50–51.
- ^ Prien & Stemmer 2003, str. 328.
- ^ Barbas 2005, str. 160.
- ^ A b Barbas 2014, str. 168.
- ^ A b Bergström 2008, str. 56.
- ^ A b Barbas 2014, str. 171.
- ^ Bergström 2008, str. 86.
- ^ Manrho & Pütz 2004, str. 224.
- ^ A b Barbas 2014, str. 190.
- ^ Weal 1998, str. 80.
- ^ Braatz 2010, str. 159.
- ^ Braatz 2010, str. 160.
- ^ Weal 2006.
- ^ Forsyth 2008, str. 71.
- ^ Forsyth 2008, pp. 118–120.
- ^ Braatz 2010, str. 168.
- ^ A b Barbas 2014, str. 195.
- ^ Barbas 2014, pp. 6, 195.
- ^ Barbas 2014, str. 195–196.
- ^ Braatz 2010, str. 194.
- ^ Braatz 2010, str. 195.
- ^ Barbas 2014, str. 196.
- ^ A b C d Barbas 2014, str. 197.
- ^ Braatz 2010, str. 199.
- ^ Barbas 2014, pp. 197, 203.
- ^ Rall 2007, s. 283–284.
- ^ Der Spiegel Volume 26/1962.
- ^ Der Spiegel Volume 36/1962.
- ^ Carlin 2017, pp. xvi, 8, 36, 48, 73–74, 87, 88, 99–100, 102.
- ^ Barbas 2014, pp. 199, 203.
- ^ Barbas 2014, str. 199.
- ^ Braatz 2010, str. 273–274.
- ^ Barbas 2014, str. 201.
- ^ A b Barbas 2014, str. 202.
- ^ A b C d Scherzer 2007, str. 202.
- ^ Stockert 2012, str. 307.
- ^ Spick 1996, str.227.
- ^ Matthews & Foreman 2014, s. 40–46.
- ^ Planquadrat.
- ^ Prien a kol. 2003b, str. 41.
- ^ A b C d Prien a kol. 2003b, str. 44.
- ^ A b Prien a kol. 2003b, str. 43.
- ^ Prien a kol. 2003b, str. 45.
- ^ Prien a kol. 2003b, str. 46.
- ^ Prien a kol. 2003b, str. 47.
- ^ Matthews & Foreman 2014, s. 40–43.
- ^ A b C d E Prien a kol. 2006, str. 481.
- ^ A b C d Prien a kol. 2006, str. 496.
- ^ A b C d E F G h i j k l Prien a kol. 2006, str. 497.
- ^ A b C d E F Prien a kol. 2006, str. 482.
- ^ A b C d E F G h Prien a kol. 2006, str. 483.
- ^ A b C d Prien a kol. 2006, str. 498.
- ^ A b C d E F G h i j Prien a kol. 2006, str. 484.
- ^ A b C d E F G h i j k l m Prien a kol. 2012, str. 378.
- ^ A b C d E F G h i j k l Prien a kol. 2006, str. 485.
- ^ A b Prien a kol. 2012, str. 379.
- ^ A b C d E F Prien a kol. 2012, str. 382.
- ^ A b C Prien a kol. 2012, str. 383.
- ^ A b C d E F G h i j k l m Prien a kol. 2006, str. 486.
- ^ A b C d E Prien a kol. 2012, str. 384.
- ^ A b Prien a kol. 2012, str. 385.
- ^ A b C d E F G h Prien a kol. 2012, str. 386.
- ^ A b C d E F Prien a kol. 2006, str. 491.
- ^ A b C d E F G h i Prien a kol. 2012, str. 387.
- ^ A b C d E F G h Prien a kol. 2006, str. 492.
- ^ A b C Prien a kol. 2006, str. 494.
- ^ A b C d E F G h i j k Prien a kol. 2012, str. 388.
- ^ A b C d Prien a kol. 2006, str. 495.
- ^ Prien a kol. 2006, str. 374, 496.
- ^ Matthews & Foreman 2014, str. 43.
- ^ Matthews & Foreman 2014, str. 43–46.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak al dopoledne an ao ap vod ar tak jako v au av aw sekera ano az ba bb před naším letopočtem bd být bf bg bh bi bj bk bl bm bn bo bp bq br bs bt bu Barbas 2014, str. 206.
- ^ A b C d E F G h i j k l Prien a kol. 2012, str. 389.
- ^ A b C d E F G h i j k l m Prien a kol. 2012, str. 392.
- ^ A b MacLean 2007, str. 223.
- ^ A b Thomas 1997, str. 22.
- ^ A b C Berger 1999, str. 20.
- ^ Patzwall 2008, str. 45.
- ^ Obermaier 1989, str. 35.
- ^ Patzwall & Scherzer 2001, str. 24.
- ^ Fellgiebel 2000, str. 122.
- ^ Fellgiebel 2000, str. 65.
- ^ Fellgiebel 2000, str. 42.
Bibliografie
- Barbas, Bernd (2005). Die Geschichte der II. Gruppe des Jagdgeschwaders 52 [Historie 2. skupiny stíhacího křídla 52] (v němčině). ISBN 978-3-923457-71-7.
- Barbas, Bernd (2014). Das vergessene As - Der Jagdflieger Gerhard Barkhorn [Zapomenuté eso - stíhací pilot Gerhard Barkhorn] (v němčině a angličtině). Bad Zwischenahn, Německo: Luftfahrtverlag-Start. ISBN 978-3-941437-22-7.
- Berger, Florian (1999). Mit Eichenlaub und Schwertern. Die höchstdekorierten Soldaten des Zweiten Weltkrieges [S dubovými listy a meči. Nejlépe vyzdobení vojáci druhé světové války] (v němčině). Vídeň, Rakousko: Selbstverlag Florian Berger. ISBN 978-3-9501307-0-6.
- Bergström, Christer. „Webové stránky Černý kříž / Červená hvězda Bergström“. Identifikace Luftwaffe Planquadrat. Archivovány od originál dne 22. prosince 2018. Citováno 6. února 2018.
- Bergström, Christer; Antipov, Vlad; Sundin, Claes (2003). Graf & Grislawski - dvojice es. Hamilton MT: Eagle Editions. ISBN 978-0-9721060-4-7.
- Bergström, Christer (2007). Stalingrad - Letecká bitva: listopad 1942 - únor 1943. Londýn, Velká Británie: Chevron / Ian Allan. ISBN 978-1-85780-276-4.
- Bergström, Christer (2008). Bagration to Berlin —The Final Air Battles in the East: 1944–1945. Burgess Hill: Klasické publikace. ISBN 978-1-903223-91-8.
- Braatz, Kurt (2010). Walter Krupinski - Jagdflieger, Geheimagent, generál [Walter Krupinski - stíhací pilot, špión, generál] (v němčině). Moosburg, Německo: NeunundzwanzigSechs Verlag. ISBN 978-3-9811615-5-7.
- Carlin, Brian (2017). Squestrona Kestrel, monografie pozemních posádek. USA. ISBN 978-1-5212-4692-4.
- Fellgiebel, Walther-Peer (2000) [1986]. Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 - Die Inhaber der höchsten Auszeichnung des Zweiten Weltkrieges aller Wehrmachtteile [Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945 - vlastníci nejvyšší ceny druhé světové války ze všech poboček Wehrmachtu] (v němčině). Friedberg, Německo: Podzun-Pallas. ISBN 978-3-7909-0284-6.
- Forsyth, Robert (2008). Jagdverband 44 Squadron of Experten. Oxford, Velká Británie: Vydavatelství Osprey. ISBN 978-1-84603-294-3.
- Harvey, Arnold D. (2018). „Ruské letectvo versus Luftwaffe: západoevropský pohled“. 65 (1). Historie letecké síly /Air Force Historical Foundation. Citovat deník vyžaduje
| deník =
(Pomoc) - MacLean, French L. (2007). Zprávy o účinnosti a propagaci Luftwaffe - Pro vítěze Rytířského kříže. Atglen, Pensylvánie: Schiffer Publishing. ISBN 978-0-7643-2657-8.
- Makos, Adam; Alexander, Larry (2012). Vyšší volání: neuvěřitelný skutečný příběh boje a rytířství ve válečné obloze druhé světové války (1. vyd.). New York: Berkley Caliber. ISBN 978-0-425-25286-4.
- Manrho, John; Pütz, Ron (2004). Bodenplatte: Luftwaffe's Last Hope - The Attack on Allied Airfields, New Year's Day 1945. Crowborough, Velká Británie: Hikoki Publications. ISBN 978-1-902109-40-4.
- Matthews, Andrew Johannes; Foreman, John (2014). Luftwaffe Aces - Životopisy a Vítězství - Svazek 1 A – F. Walton on Thames: Red Kite. ISBN 978-1-906592-18-9.
- Obermaier, Ernst (1989). Die Ritterkreuzträger der Luftwaffe Jagdflieger 1939-1945 [Rytířský kříž Nositelé stíhacích sil Luftwaffe 1939-1945] (v němčině). Mainz, Německo: Verlag Dieter Hoffmann. ISBN 978-3-87341-065-7.
- Patzwall, Klaus D .; Scherzer, Veit (2001). Das Deutsche Kreuz 1941-1945 Geschichte und Inhaber Band II [Německý kříž 1941 - 1945 Historie a příjemci Svazek 2] (v němčině). Norderstedt, Německo: Verlag Klaus D. Patzwall. ISBN 978-3-931533-45-8.
- Patzwall, Klaus D. (2008). Der Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkrieg [Čestný pohár za vynikající výsledky ve letecké válce] (v němčině). Norderstedt, Německo: Verlag Klaus D. Patzwall. ISBN 978-3-931533-08-3.
- Prien, Jochen; Stemmer, Gerhard (2003). Jagdgeschwader 3 "Udet" ve druhé světové válce: II./JG 3 v akci s Messerschmitt Bf 109. Atglen, Pensylvánie: Schifferova vojenská historie. ISBN 978-0-7643-1774-3.
- Prien, Jochen; Stemmer, Gerhard; Rodeike, Peter; Bock, Winfried (2001). Die Jagdfliegerverbände der Deutschen Luftwaffe 1934 bis 1945 — Teil 2 — Der "Sitzkrieg" —1.9.1939 bis 9.5.1941 [Stíhací jednotky německého letectva 1934–1945 - 2. část - „Falešná válka“ - 1. září 1939 až 9. května 1940] (v němčině). Eutin, Německo: Struve-Druck. ISBN 978-3-923457-59-5.
- Prien, Jochen; Stemmer, Gerhard; Rodeike, Peter; Bock, Winfried (2002). Die Jagdfliegerverbände der Deutschen Luftwaffe 1934 bis 1945 — Teil 4 / II — Einsatz am Kanal und über England — 26.6.140 bis 21.6.1941 [Stíhací jednotky německého letectva 1934 až 1945 - část 4 / II - Akce na kanálu La Manche a nad Anglií - 26. června 1940 až 21. června 1941] (v němčině). Eutin, Německo: Struve-Druck. ISBN 978-3-923457-64-9.
- Prien, Jochen; Stemmer, Gerhard; Rodeike, Peter; Bock, Winfried (2003a). Die Jagdfliegerverbände der Deutschen Luftwaffe 1934 až 1945 — Teil 6 / I — Unternehmen „BARBAROSSA“ —Einsatz im Osten — 22.6. bis 5.12.1941 [Stíhací jednotky německého letectva 1934 až 1945 - část 6 / I - operace „BARBAROSSA“ - akce na východě - 22. června až 5. prosince 1941] (v němčině). Eutin, Německo: Struve-Druck. ISBN 978-3-923457-69-4.
- Prien, Jochen; Stemmer, Gerhard; Rodeike, Peter; Bock, Winfried (2003b). Die Jagdfliegerverbände der Deutschen Luftwaffe 1934 až 1945 — Teil 6 / II — Unternehmen "BARBAROSSA" —Einsatz im Osten - 22.6. bis 5.12.1941 [Stíhací jednotky německého letectva 1934–1945 - část 6 / II - operace „BARBAROSSA“ - akce na východě - 22. června až 5. prosince 1941] (v němčině). Eutin, Německo: Struve-Druck. ISBN 978-3-923457-70-0.
- Prien, Jochen; Stemmer, Gerhard; Rodeike, Peter; Bock, Winfried (2006). Die Jagdfliegerverbände der Deutschen Luftwaffe 1934 bis 1945 — Teil 9 / II — Vom Sommerfeldzug 1942 bis zur Niederlage von Stalingrad — 1.5.1942 bis 3.2.1943 [Stíhací jednotky německého letectva 1934 až 1945 - část 9 / II - Od letního tažení 1942 po porážku u Stalingradu - 1. května 1942 až 3. února 1943] (v němčině). Eutin, Německo: Struve-Druck. ISBN 978-3-923457-77-9.
- Prien, Jochen; Stemmer, Gerhard; Rodeike, Peter; Bock, Winfried (2012). Die Jagdfliegerverbände der Deutschen Luftwaffe 1934 až 1945 — Teil 12 / II — Einsatz im Osten — 4.2. bis 31.12.1943 [Stíhací jednotky německého letectva 1934 až 1945 - část 12 / II - Akce na východě - 4. února až 31. prosince 1943] (v němčině). Eutin, Německo: Buchverlag Rogge. ISBN 978-3-942943-05-5.
- Rall, Günther (2007). Braatz, Kurt (ed.). Günther Rall: Mein Flugbuch — Erinnerungen 1938–2006 [Günther Rall: Moje letová kniha - vzpomínky 1938–2006] (v němčině). Moosburg, Německo: NeunundzwanzigSechs Verlag. ISBN 978-3-9807935-3-7.
- Scherzer, Veit (2007). Die Ritterkreuzträger 1939–1945 Die Inhaber des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939 von Heer, Luftwaffe, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm sowie mit Deutschland verbündeter Streitkräfte nach den Unterlagen des Bundesarchives [Nositelé Rytířského kříže 1939–1945 Držitelé Rytířského kříže Železného kříže 1939 armádou, letectvem, námořnictvem, Waffen-SS, Volkssturmem a spojeneckými silami s Německem Podle dokumentů Federálního archivu] (v němčině). Jena, Německo: Scherzers Militaer-Verlag. ISBN 978-3-938845-17-2.
- Spick, Mike (1996). Luftwaffe Fighter Aces. New York: Ivy Books. ISBN 978-0-8041-1696-1.
- Stockert, Peter (2012) [1997]. Die Eichenlaubträger 1939–1945, pásmo 2 [Nositelé dubových listů 1939–1945, svazek 2] (v němčině) (4. vydání). Bad Friedrichshall, Německo: Friedrichshaller Rundblick. ISBN 978-3-9802222-9-7.
- Thomas, Franz (1997). Die Eichenlaubträger 1939–1945 Pásmo 1: A – K [Nositelé dubových listů 1939–1945 Svazek 1: A – K] (v němčině). Osnabrück, Německo: Biblio-Verlag. ISBN 978-3-7648-2299-6.
- Weal, John (2001). Bf 109 Esa ruské fronty. Oxford, Velká Británie: Vydavatelství Osprey. ISBN 978-1-84176-084-1.
- Weal, John (2006). Bf 109 Obrana říšských es. Vydavatelství Osprey. ISBN 1-84176-879-0.
- Weal, John (1998). Focke-Wulf Fw 190 Aces ruské fronty. Londýn, Velká Británie: Vydavatelství Osprey. ISBN 978-1-85532-518-0.
- Weal, John (2004). Jagdgeschwader 52: The Experten (letecké elitní jednotky). Oxford, Velká Británie: Vydavatelství Osprey. ISBN 978-1-84176-786-4.
- Zabecki, David T., vyd. (2014). Německo ve válce: 400 let vojenské historie. Londýn: ABC-Clio. ISBN 978-1-59884-980-6.
- „Tod am Nachmittag“ [Smrt odpoledne]. Der Spiegel (v němčině) (26). 1962. Citováno 23. listopadu 2020.
- „Kunstflugstaffel“ [Akrobatický tým]. Der Spiegel (v němčině) (36). 1962. Citováno 23. listopadu 2020.
Vojenské úřady | ||
---|---|---|
Předcházet Hlavní, důležitý Johann Kogler | Velitel Jagdgeschwader 6 Horst Wessel 16. ledna 1945 - 9. dubna 1945 | Uspěl Hlavní, důležitý Gerhard Schöpfel |
Předcházet žádný | Velitel Jagdbombergeschwader 31 Boelcke Září 1957 - prosinec 1962 | Uspěl Oberstleutnant Wilhelm Meyn |