Adrasteia - Adrasteia

Pro další použití viz Adrasteia (řecká mytologie) a Adrasteia (Mysia).

v řecká mytologie, Adrasteia (/ˌ…drəˈstiːə/; řecký: Ἀδράστεια (Iontský Řek: Ἀδρήστεια), "nevyhnutelný"; také hláskoval Adrastia, Adrastea, Adrestea, Adastreia nebo Adrasta) byl Krétské nymfa a dcera Melisseus, který byl obviněn Rhea s péčí o kojence Zeus tajně, aby ho chránil před otcem Cronus.[1]

Adrastea může být zaměnitelná s Cybele, bohyně také spojován s porod. Řekové kultivovali systém patronů bohové kteří sloužili konkrétním lidským potřebám, podmínkám nebo touhám, kterým by člověk vzdával chválu nebo hold pro úspěch v určitých oblastech, jako je porod.[Citace je zapotřebí ]

Adrasteia je také zmíněna Plotinus ve svém 3. oddílu Ennead, 2. traktátu „O prozřetelnosti“. Když je zmíněna následující pasáž, „Proto vyvstává to úžasné slovo„ Adrasteia “[Nevyhnutelná odplata]; neboť ve skutečnosti je to vyhláška Adrasteia, sama spravedlnost a úžasná moudrost.“

Výňatek z: „Delphi Complete Works of Plotinus - Complete Enneads (Illustrated)“ od Plotinus

Termín v Plotinus je spojen s myšlenkou karmického znovuzrození do situace, kdy člověk platí za své předchozí nespravedlnosti v novém životě. Jedním z příkladů uvedených v předchozí části je to, že muž, který v jednom životě zabil matku, se pak v příštím životě znovu narodí jako žena, kterou poté zabije její syn.

Mytologie

Zeusova sestra

Oba počátkem 3. století před naším letopočtem Callimachus a básník z poloviny 3. století př. n. l Apollonius z Rhodosu, jméno Adrasteia (zde možná jiný název pro Nemesis ) jako zdravotní sestra kojence Zeus.[2] Podle Callimachus, Adrasteia, spolu s nymfami jasanu, the Meliae, položil Zeuse „k odpočinku ve zlaté kolébce“ a nakrmil ho voštinou a mlékem kozy Amaltheie.[3] Apollonius z Rhodosu, popisuje úžasnou hračku, kterou Adrasteia darovala dítěti Zeusovi, když byla jeho zdravotní sestrou v „Ideanské jeskyni“.[4]

Podle Apollodorus, Adrasteia a Ida byly dcery Melisseus, který kojil Dia a krmil ho mlékem Amalthea.[5] Hyginus říká, že Adrasteia, spolu se svými sestrami Ida a Amalthea, byly dcery Oceán, nebo že podle „jiných“ to byly Zeusovy sestry, „ty, které se nazývají Dodonian Nymphys (jiní jim říkají Naiadové)“.[6]

Možné další související bohyně

Adrasteia byla epitetonem Nemesis, prvotní bohyně archaického období. Její jméno se objevuje jako a-da-ra-te-ja v Mykénský Pylos.[7] Přídomek je odvozen některými autory z Adrastus, o kterém se říká, že na řece postavil první svatyni Nemesis Asopus,[8] a další z řeckého slovesa διδράσκειν (didraskein), podle kterého by to znamenalo bohyni, které nikdo nemůže uniknout.[9][10]

Adrasteia byla také epiteton aplikován na Rhea sama, aby Cybele a do Ananke jako její dcera.[11] Stejně jako v případě Adrasteia byly i tyto čtyři spojeny zejména s udělováním odměn a trestů.

Adrasteia byla také jménem horské bohyně, uctívané v helenised Frýgie (severozápadní krocan ), možná odvozený od místního Anatolian horská bohyně. Její jméno se nachází v nápisech v Řecko od roku 400 př. n.l. jako obránce spravedlivých.[12]

v Dialog mořských bohů, Poseidon poznámky k a Mořská nymfa že Adrasteia je mnohem silnější než Nephele, která nedokázala zabránit pádu své dcery Helle od berana z zlaté rouno.[13]

Viz také

Poznámky

  1. ^ Tripp, s.v. Adrasteia, str. 13; Kovář, s.v. Adrasteia 1; Apollodorus, 1.1.6; Hyginus, Fabulae 182 (Smith a Trzaskoma, str. 158 ).
  2. ^ Gantz, str. 42; Tvrdý, str. 75.
  3. ^ Callimachus, Chvalozpěv 1 na Dia 46–48.
  4. ^ Tvrdý, str. 197; Apollonius z Rhodosu, Argonautica 3.132–136.
  5. ^ Apollodorus, 1.1.6 –7.
  6. ^ Hyginus, Fabulae 182 (Smith a Trzaskoma, str. 158 ).
  7. ^ Margareta Lindgrenová. (1973). Lidé z Pylosu: Prosopografické a metodologické studie v Pylosově archivu: část II. Uppsala.
  8. ^ Strabo, xiii, s. 588.
  9. ^ Valeken, ad Heroditus, iii, 40.
  10. ^ Schmitz, Leonhard (1867), „Adrasteia (2)“, Smith, William (ed.), Slovník řecké a římské biografie a mytologie, 1, Boston, s. 21
  11. ^ Abril Cultural, ed. (1973). Dicionário de Mitologia Greco-Romana (v portugalštině). Editor Victor Civita. str. 134. OCLC  45781956.
  12. ^ Jordan, s.v. Adeastea, str. 4.
  13. ^ Lucian ze Samosaty, Dialog bohů moře, 9.

Reference

  • Apollodorus, Apollodorus, The Library, with an English Translation by Sir James George Frazer, F.B.A., F.R.S. ve 2 svazcích. Cambridge, MA, Harvard University Press; London, William Heinemann Ltd. 1921. Online verze v digitální knihovně Perseus.
  • Apollonius z Rhodosu, Apollonius Rhodius: Argonautica, přeložil Robert Cooper Seaton, W. Heinemann, 1912. Internetový archiv.
  • Callimachus, Callimachus a Lycophron s anglickým překladem A. W. Maira; Aratus s anglickým překladem G. R. Mair, Londýn: W. Heinemann, New York: G. P. Putnam 1921. Internetový archiv.
  • Gantz, Timothy, Raně řecký mýtus: Průvodce literárními a uměleckými prameny„Johns Hopkins University Press, 1996, dva svazky: ISBN  978-0-8018-5360-9 (Sv. 1), ISBN  978-0-8018-5362-3 (Sv. 2).
  • Tvrdý, Robine, Routledge Handbook of Greek Mythology: Na základě „Handbook of Greek Mythology“ od H. J. Rose, Psychology Press, 2004, ISBN  9780415186360.
  • Hyginus, Gaius Julius, Fabulae v Apollodorův Knihovna a Hyginus ' Fabuae: Dvě příručky řecké mytologie, přeloženo, s úvodem R. Scotta Smitha a Stephena M. TrzaskomyHackett Publishing Company, 2007. ISBN  978-0-87220-821-6.
  • Jordan, Michael, Encyklopedie bohů: Více než 2 500 božstev světa, Facts on File, `1993.
  • Tripp, Edward, Crowell's Handbook of Classical Mythology, Thomas Y. Crowell Co.; První vydání (červen 1970). ISBN  069022608X.
  • Smith, William; Slovník řecké a římské biografie a mytologie, Londýn (1873). Online verze v digitální knihovně Perseus

externí odkazy

  • Průvodce po muzeu Pergamon Königliche Museen zu Berlin, Berlín (Německo).Pergamonské muzeum