Phorcys - Phorcys
Phorcys | |
---|---|
Příbytek | Moře |
Osobní informace | |
Rodiče | Pontus a Gaea |
Sourozenci | Nereus, Thaumas, Ceto a Eurybia |
Choť | Ceto |
Děti | Hesperidové, Gorgony, Graeae, Thoosa, Scylla, Echidna, sirény, a Ladone |
Řecká božstva série |
---|
Vodní božstva |
v řecká mytologie, Phorcys nebo Phorcus (/ˈF.rsɪs/; Starořečtina: Φόρκυς, romanized: Phórkus) je prvotní bůh moře, obecně citováno (první v Hesiod ) jako syn Pontus a Gaia (Země). Podle Orphic hymny, Phorcys, Cronus a Rhea byli nejstarší potomci Oceán a Tethys.[1][2] Klasický učenec Karl Kerenyi sjednotil Phorcys s podobnými mořskými bohy Nereus a Proteus.[3] Jeho žena byla Ceto, a on je nejpozoruhodnější v mýtu pro otcovství Ceto řadu obludných dětí. V existujících helénsko-římských mozaikách byl Phorcys zobrazen jako merman s rybími ocasy s krabími drápy předních končetin a červenou špičatou kůží.
Potomek
Hesiod je Theogony uvádí děti Phorcys a Ceto jako Graeae (pojmenování pouze dvou: Pemphredo, a Enyo ), Gorgony (Stheno, Euryale a Medusa ),[4] pravděpodobně Echidna (ačkoli text je v tomto bodě nejasný)[5] a Ceto „nejmladší, hrozný had, který hlídá jablkům všechno zlato na tajných místech temné země na jejích velkých hranicích“,[6] také nazývaný Drakon Hesperios („Hesperianský drak“ neboli drak Hesperidů) nebo Ladone. Tyto děti mají tendenci být konzistentní napříč zdroji, ačkoli Ladon je často citován jako dítě Echidny Typhon a proto vnuk Phorcys a Ceto.[7]
Podle Apollodorus, Scylla byla dcerou Crataeis, přičemž otec byl buď Trienus (Triton ?) nebo Phorcus (varianta Phorkys ).[8] Apollonius z Rhodosu má Scyllu jako dceru Phorcys a sjednocenou Crataeis-Hecate.
Scholiast na ostrově Apollonius z Rhodosu uvádí Phorcys a Ceto jako rodiče Hesperides, ale toto tvrzení se neopakuje v jiných starověkých zdrojích.
Homer odkazuje Thoosa, matka Polyfémos, jako dcera Phorcys, bez matky uvedeno.
Genealogie
Poznámky
- ^ Kerenyi, str. 42.
- ^ Platón. Timaeus 40e. Přeložil W.R.M. Jehněčí. Cambridge, MA, Harvard University Press; London, William Heinemann Ltd. 1925.
- ^ Kerenyi str. 42–43.
- ^ Hesiod, Theogony, 270–276.
- ^ Hesiod, Theogony, 295–297. Ačkoli Herbert Jennings Rose jednoduše říká, že „není jasné, kteří rodiče jsou míněni“, Athanassakis, str. 44, říká, že Phorcys a Ceto jsou „pravděpodobnějšími kandidáty na rodiče tohoto odporného stvoření, kteří přivedli na svět řadu příšer a bičů“. Problém nastává u nejednoznačného referenta zájmena "ona" v řádku 295 Theogony. Zatímco někteří četli tuto „ona“ jako odkaz na Callirhoe (např. Smith "Echidna"; Morford, str. 162), podle Claye, str. 159 n. 32 „zní„ moderní vědecká shoda “zní Ceto, viz například Gantz, s. 22; Caldwell, s. 7, 46 295–303; Grimal, "Echidna" str. 143.
- ^ Hesiod, Theogony, 333–335.
- ^ Pherecydes, fr. 16b Fowler; Apollodorus, Knihovna 2.5.11; Hyginus, Fabulae Předmluva, 151.
- ^ Apollodorus, E7.20. Podobně Plato scholiast, snad po Apollodorovi, dává matce Crataeis a otci Tyrrhenus nebo Phorcus, zatímco Eustathius na Homera, Odyssey 12,85 dává otci Tritona. Homere, Odyssey 12.124–125; Ovid, Proměny 13.749, mít Crataeis jako matku bez otce; viz také Servius na Virgil Aeneid 3,420; a schol. na Platón, Republika 588c. Diskuse o původu Scylly viz Fowler 2013, str. 32, Ogden, str. 134; Gantz, str. 731–732; a Frazerova poznámka k Apollodorovi, E7.20.
- ^ Existují dva hlavní protichůdné příběhy o původu Afrodity: Hesiod (Theogony ) tvrdí, že se „narodila“ z mořské pěny poté, co Cronus kastroval Uran, čímž se stala Uranovou dcerou; ale Homere (Ilias, kniha V) má Afroditu jako dceru Dia a Diony. Podle Platón (Symposium 180e), dva byly zcela samostatné entity: Afrodita Ourania a Afrodita Pandemos.
- ^ Většina zdrojů popisuje Medusu jako dceru Phorcys a Ceta, ačkoli je autorkou Hyginus (Fabulae Předmluva) dělá z Medúzy dceru Gorgon a Ceto.
Reference
- Apollodorus, Apollodorus, The Library, with an English Translation by Sir James George Frazer, F.B.A., F.R.S. ve 2 svazcích. Cambridge, MA, Harvard University Press; London, William Heinemann Ltd. 1921. Online verze v digitální knihovně Perseus.
- Athanassakis, Apostolos N, Hesiod: Theogony, Works and days, Shield, JHU Press, 2004. ISBN 978-0-8018-7984-5.
- Caldwell, Richard, Hesiodova Theogony, Focus Publishing / R. Pullins Company (1. června 1987). ISBN 978-0-941051-00-2.
- Clay, Jenny Strauss, Hesiodův vesmír, Cambridge University Press, 2003. ISBN 978-0-521-82392-0.
- Fowler, R. L. (2000), Raná řecká mytografie: Svazek 1: Text a úvod, Oxford University Press, 2000. ISBN 978-0198147404.
- Fowler, R. L. (2013), Raná řecká mytografie: Svazek 2: Komentář, Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0198147411.
- Freeman, Kathleen, Ancilla předsokratovským filozofům: Kompletní překlad fragmentů v Diels, Fragmente Der Vorsokratiker, Harvard University Press, 1983. ISBN 9780674035010.
- Gantz, Timothy, Raně řecký mýtus: Průvodce literárními a uměleckými prameny„Johns Hopkins University Press, 1996, dva svazky: ISBN 978-0-8018-5360-9 (Sv. 1), ISBN 978-0-8018-5362-3 (Sv. 2).
- Grimal, Pierre, Slovník klasické mytologie, Wiley-Blackwell, 1996, ISBN 978-0-631-20102-1. „Echidna“ str. 143.
- Hyginus, Gaius Julius, Mýty o Hyginovi. Editoval a překládal Mary A. Grant, Lawrence: University of Kansas Press, 1960.
- Kerenyi, Karl 1951 (1980). Bohové Řeků.
- Morford, Mark P. O., Robert J. Lenardon, Klasická mytologie, Osmé vydání, Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-530805-1.
- Rose, Herbert Jennings, "Echidna" Oxfordský klasický slovník, Hammond and Scullard (redaktoři), druhé vydání, Oxford University Press, 1992. ISBN 0-19-869117-3
- Smith, William; Slovník řecké a římské biografie a mytologie, Londýn (1873).
externí odkazy
- Theoi Project - Phorcys
- (francouzsky) Řecká mytologie na Mythologica