Simonides Ceos - Simonides of Ceos

"Simonides" přeadresuje tady. Pro další použití viz Simonides (disambiguation).
Korintská váza zobrazující Perseus, Andromeda a Ketos; jména jsou psána archaickou řeckou abecedou.

Simonides Ceos (/saɪˈmɒnɪˌdiːz/; řecký: Σιμωνίδης ὁ Κεῖος; C. 556–468 př. N. L.) Byl a Řecký lyrický básník, narozen v Ioulis na Ceos. Vědci z Helénistické Alexandrie zařadil jej do kanonického seznamu devět lyrických básníků je považují za hodné kritického studia. Na tomto seznamu bylo zahrnuto Bacchylides, jeho synovec, a Pindar, údajně hořký rival, oba těží z jeho inovativního přístupu k lyrické poezii. Simonides se však více než na hlavních událostech a osobnostech své doby více angažoval.[1]

Lessing, psaní do Osvícenská éra, odkazoval se na něj jako „Řek Voltaire."[2] Jeho všeobecná pověst vděčí za mnoho tradičních zpráv o jeho barevném životě, jako o jednom z nejmoudřejších lidí; jako chamtivý lakomec; jako vynálezce systému mnemotechnika; a také vynálezce některých písmen Řecká abeceda (ω, η, ξ, ψ).[3] Takové zprávy zahrnují fantazijní prvky, přesto měl skutečný vliv na sofistické osvícení klasická éra.[4] Jeho sláva jako básníka spočívá do značné míry na jeho schopnosti prezentovat základní lidské situace s dopadem na jednoduchost.[5] Podle slov římského rétorika Quintilian (55–100 nl):

Simonides má jednoduchý styl, ale lze ho pochválit za trefnost jeho jazyka a za určité kouzlo; jeho hlavní zásluha však spočívá v moci vzbudit soucit, a to natolik, že ho někteří v tomto ohledu upřednostňují před všemi ostatními autory žánru.[6]

On je populárně spojován s epitafy připomínajícími padlé válečníky, jako například Lacedaemonians v Bitva u Thermopyl:

Ὦ ξεῖν ', ἀγγέλειν Λακεδαιμονίοις ὅτι τῇδε
κείμεθα, τοῖς κείνων ῥήμασι πειθόμενοι.[7]

Řekněte jim v Lacedaimon, kolemjdoucí
Že tady, poslušní jejich slovu, lžeme,

-Přeloženo F L Lucas
jako Angličan hrdinské dvojverší

Dnes z jeho poezie zůstaly jen záblesky, ať už v podobě papyrus fragmenty nebo citace starověkých literárních postav, přesto nové fragmenty nadále objevují archeologové v Oxyrhynchus, město a archeologické naleziště v Egypt která přinesla fragmenty papyru během století vykopávek. Je zahrnut do tak různorodých příběhů Mary Renault je moderní historický román Chvála Singer (kde je vypravěčem a hlavní postavou), Platón je Protagoras (kde je tématem konverzace) a některé verše v Callimachus ' Aetia (kde je zobrazen jako duch stěžující si na znesvěcení své vlastní hrobky Acragas ).[8]

Životopis

Několik jasných faktů o Simonidesově životě sestoupilo do moderní doby navzdory jeho slávě a vlivu. Starověké zdroje si nejsou jisté ani o datu jeho narození. Podle byzantské encyklopedie, Suda: „Narodil se na 56. olympiádě (556/552 př. N. L.) Nebo podle některých autorů v 62. (532/528 př. N. L.) A přežil až do 78. (468/464 př. N. L.), Kde žil osmdesát devět let.“[9]Simonides byl populárně akreditován vynálezem čtyř písmen revidované abecedy a jako autor nápisů byl prvním významným básníkem, který skládal verše, které se spíše četly než recitovaly.[5] Shodou okolností také složil a oslavná hymna na téma Perseus, který je nyní jedním z největších fragmentů jeho existujících veršů.[10]

Moderní vědci obecně přijímají 556–468 př. N. L. Pro svůj život i přes některé nepříjemné důsledky - například by ho to učinilo asi o padesát let starším než jeho synovec Bacchylides a stále by byl v 80 letech velmi aktivní na mezinárodní úrovni. Jiné starověké zdroje mají také nepříjemné důsledky. Například podle záznamu v Parian Marble „Simonides zemřel v roce 468/467 př. N. L. Ve věku devadesáti let, v dalším příspěvku je uvedeno vítězství jeho dědečka v básnické soutěži v Aténách v letech 489/488 př. N. L. - tento dědeček musel být v té době už přes sto let starý čas, pokud jsou data narození Simonidesova správná. Jméno dědečka, jak ho zaznamenal Parian Marble, bylo také Simonides, a někteří vědci tvrdí, že nejstarší odkazy na Simonides ve starověkých pramenech mohou být ve skutečnosti odkazy na tohoto dědečka. O Parian Marble je však známo, že je nespolehlivý, a možná to nebyl ani dědeček, ale vnuk, který vyhrál výše uvedené vítězství v Aténách.[11] Podle Suda byl tento vnuk ještě dalším Simonides a byl autorem knih o genealogii.[12]

Raná léta: Ceos a Atény

Ioulis, dnešní hlavní město Kea (Ceos ve starořečtině), včetně zbytků starověké akropole. Jako většina kykladských osad byla postavena ve vnitrozemí na snadno obhájitelném kopci jako ochrana před piráty

Simonides byl syn Leoprepes a vnuk nebo potomek Hylichus.[13] Narodil se v Ioulis na Ceos (Ἰουλίς, Κέως), nejvzdálenější ostrov ostrova Kyklady. Nejvnitřnější ostrov, Delos, bylo údajným rodištěm města Apollo, kde lidé z Ceosu pravidelně posílali sbory, aby přednesli hymny na boží počest. Carthaea, další Ceanské město, zahrnovalo choregeion nebo školu, kde se cvičily sbory, a možná tam Simonides pracoval jako učitel v jeho raných létech.[14]

Kromě své hudební kultury měl Ceos bohatou tradici atletických soutěží, zejména v běhu a boxu (jména Ceans vítězných na panhelénských soutěžích byla zaznamenána v Ioulis na kamenných deskách), což z něj dělalo úrodné území pro žánr sborová lyrika kterou Simonides propagoval - vítězná óda. Dědeček Simonidesova synovce, Bacchylida, byl ve skutečnosti jedním z významných atletů ostrova.[15]

Ceos leží jen asi patnáct mil jihovýchodně od Attica, kam Simonidesa přitáhlo, kolem třiceti, lákadlo příležitostí otevírajících se na dvoře tyrana Hipparchus, mecenáš umění. Jeho rivalita tam s jiným trenérem sboru a básníkem, Lasus z Hermiony, se stalo pro Athéňany pozdější generace něčím vtipem - krátce je zmiňován komiksovým dramatikem Aristofanes[16] který označil Simonidesa za lakomý typ profesionálního básníka (viz Lakomec níže)

Střední kariéra: Thesálie

Po atentátu na Hipparcha (514 př. N. L.) Se Simonides stáhl do Thesálie, kde požíval ochranu a záštitu nad Scopadae a Aleuadae. Jednalo se o dvě z nejmocnějších rodin v thesanské feudální aristokracii, přesto se zdálo, že jsou pozdní Řekové pozoruhodní, jako například Theocritus jen pro jejich spojení se Simonidesem.[17] Thesálie byla v té době kulturní stojatou vodou, která zůstávala v „temném věku“ až do konce 5. století. Podle účtu od Plútarchos Ionský básník jednou propustil Thessaliance jako „příliš nevědomé“ na to, aby se nechali okouzlit poezií.[18]

Mezi nejpestřejší z jeho „nevědomých“ patronů patřila hlava klanu Scopadae jménem Scopas. Hrdý a vrtošivý vztah aristokrata se Simonidesem, který má rád pití, přátelskou společnost a marné projevy bohatství, se projevuje v tradičním účtu souvisejícím s Cicero[19] a Quintilian,[20] podle kterého byl básník pověřen psát vítěznou ódu pro boxera. Simonides ozdobil svou ódu tolika odkazy na dvojčata Castor a Pollux (hrdinské archetypy boxera), které mu Scopas řekl, aby od nich vybral poloviční provizi - zaplatil by pouze druhou polovinu.[21] Simonides však nakonec z mýtických dvojčat dostal mnohem víc než jen poplatek: Dlužil jim svůj život (viz Zázračné útěky ). Podle tohoto příběhu byl povolán z hodovní síně, aby viděl dva návštěvníky, kteří přišli a žádali ho - pravděpodobně Castora a Polluxa. Jakmile vyšel z haly, zhroutil se a zabil každého uvnitř. Tyto události ho údajně inspirovaly k vývoji systému mnemotechniky založeného na obrazech a místech zvaných metoda loci. Metoda loci je jednou ze složek Umění paměti.

Vrchol kariéry: perské války

Thessalian období v Simonidesově kariéře následuje ve většině biografií jeho návrat do Atén během Perské války a je jisté, že se v té době stal významnou mezinárodní osobností,[22] zejména jako autor pamětních veršů. Podle anonymního autora životopisů z Aischylos,[23] Athéňané si vybrali Simonidesa před Aischylem, aby byl autorem epigramu na počest jejich válečných mrtvých v Maratón, který vedl tragéda (který bojoval v bitvě a jehož bratr tam zahynul), aby se stáhl trucovitě k soudu Hieron ze Syrakus - příběh je pravděpodobně založen na vynálezech komiksových dramatiků[24] ale je pravděpodobné, že Simonides ve skutečnosti napsal nějaké pamětní verše pro aténské vítězství na Marathonu.[25]

Jeho schopnost vkusně a uštěpačně komponovat na vojenská témata jej po porážce druhé perské invaze, kdy je známo, že složil epitafy pro Athéňany, Sparťany a Korinťany, stala velmi žádanou mezi řeckými státy, pamětní píseň pro Leonidas a jeho muži, zasvěcovací epigram pro Pausanias a básně o bitvách u Artemisium, Salamis,[24] a Plataea.[26]

Podle Plútarchos, nechal Cean o sobě tentokrát udělat sochu, která inspirovala aténského politika Themistocles komentovat jeho ošklivost. Ze stejného důvodu se říká, že Themistocles odmítl pokus básníka podplatit ho, a potom se přirovnal jako poctivý soudce k dobrému básníkovi, protože poctivý soudce dodržuje zákony a dobrý básník udržuje melodii.[27] Suda zmiňuje spor mezi Simonidesem a rhodianským lyrickým básníkem, Timocreon, pro něž Simonides zjevně vytvořil falešný epitaf, který se dotýká otázky Rhodianů medismus - problém, který zahrnoval také Themistocles.[28]

Poslední roky: Sicílie

Poslední roky života básníka strávil na Sicílii, kde se stal přítelem a důvěrníkem Hierona ze Syrakus. Podle a scholiast na Pindarovi kdysi působil jako mírotvorce mezi Hieronem a dalším sicilským tyranem, Theron z Acragasu, čímž skončila válka mezi nimi.[29] Scholiastové jsou jedinou autoritou pro příběhy o soupeření mezi Simonidesem a Pindarem u soudu v Hieronu, které se tradičně používají k vysvětlení některých významů v Pindarových vítězných ódách[30] (viz články na Bacchylides a Pindar ). Jsou-li příběhy soupeření pravdivé, lze předpokládat, že Simonidesovy zkušenosti na dvorech tyranů, Hipparchos a Scopas, mu poskytly konkurenční výhodu nad pyšným Pindarem a umožnily mu prosazovat kariéru jeho synovce Bacchylida u Pindarových výdaje.[31] Pindarští scholiastové jsou však obecně považováni za nespolehlivé,[32] a není důvod jejich účet přijímat.[33] Helénistický básník Callimachus odhalil v jedné ze svých básní, že Simonides byl pohřben venku Acragas, a že jeho náhrobek byl později zneužit při stavbě věže.[34]

Životopisná témata

Tradiční zprávy o životě básníka ztělesňují řadu témat.

Zázračné útěky

Detail mozaiky v Pompejích (Casa del Poeta Tragico) ukazující básníka

Jak již bylo zmíněno výše, Cicero i Quintilian jsou zdrojem příběhu, že Thassalianský šlechtic Scopas odmítl zaplatit Simonidesovi celou odměnu za vítěznou ódu, která obsahovala příliš mnoho dekorativních odkazů na mýtická dvojčata Castora a Polluxa. Podle zbytku příběhu Simonides oslavoval stejné vítězství se Scopasem a jeho příbuznými na banketu, když dostal zprávu, že venku na něj čekají dva mladí muži. Když se však dostal ven, jednak zjistil, že oba mladí muži nejsou nikde, a jednak se za ním zhroutila jídelna. Scopas a řada jeho příbuzných byli zabiti. Zjevně byli oba mladí muži dvojčaty a tím, že zachránili život, odměnili básníkova zájem o ně. Simonides později těžil z tragédie tím, že z ní odvodil systém mnemotechnických pomůcek (viz Vynálezce ). Quintilian odmítá příběh jako fikci, protože „básník nikde nezmiňuje záležitost, ačkoli nebyl ani v nejmenším pravděpodobný, že bude mlčet o záležitosti, která mu přinesla takovou slávu ...“[35] To však nebyl jediný zázračný únik, který mu jeho zbožnost poskytla.

V epigramu jsou dva Palatine Anthology, připsaný Simonidesovi a věnovaný utopenému muži, jehož mrtvolu básník a někteří společníci údajně našli a pohřbili na ostrově. Prvním z nich je epitaf, ve kterém je mrtvý muž představen tak, aby se dovolával požehnání pro ty, kteří pohřbili tělo, a druhý zaznamenává vděčnost básníka utopenému muži za to, že mu zachránil život - Simonides byl varován jeho duchem, aby vypluli z ostrova se svými společníky, kteří se následně utopili.[36][37]

Vynálezce

Během výkopu trosek Scopasovy jídelny byl Simonides vyzván, aby identifikoval každého zabitého hosta. Jejich těla byla rozdrcena k nepoznání, ale on dokončil příšerný úkol porovnáním jejich totožnosti s jejich pozicemi (loci v latinský ) u stolu před jeho odjezdem. Z této zkušenosti později čerpal při vývoji „paměťového divadla“ nebo „paměťový palác ', systém pro mnemotechnika široce používán v ústní společnosti až do renesance.[38] Podle Cicera nebyl Themistocles příliš zaujatý básníkovým vynálezem: „Raději bych techniku ​​zapomínání, protože si pamatuji to, co bych si raději nepamatoval, a nemohu zapomenout na to, na co bych raději zapomněl.“[39]

The Suda připočítá Simonidesovi vynález „třetí tóny lyry“ (což je podle všeho mylné, protože lyra měla sedm strun ze 7. století) a čtyři písmena řecké abecedy.[40] Ať už jsou takové nároky jakékoli, v jeho poezii se projevuje kreativní a originální obrat, protože pravděpodobně vynalezl žánr vítězné ódy[41] a přesvědčivě se vyjádřil k novému souboru etických standardů (viz Etika ).

Lakomec

V jeho hře Mír, Aristofanes si představoval, že tragický básník Sofokles proměnil se v Simonidesa: „Může být starý a zchátralý, ale v dnešní době, kdybys mu zaplatil dost, šel by k moři přes síto.“[42] A scholiast, komentující pasáž, napsal: „Zdá se, že Simonides jako první zavedl do svých písní chytání peněz a napsal píseň za odměnu.“ Jako důkaz citoval pasáž z jedné z Pindarových ód („For pak Muse ještě neměl rád zisk ani žoldáka “), což interpretoval jako skrytou kritiku Simonidesa. Stejný scholiast souvisel s populárním příběhem, že básník držel dvě krabice, jednu prázdnou a druhou plnou - ta prázdná byla tam, kde držel laskavosti, plná ta, kde držel své peníze.[43][44] Podle Athenaeus, když byla Simonides u Hieronova soudu v Syrakusy, prodával většinu denních zásob, které dostal od tyrana, a ospravedlnil se tak: „Aby všichni viděli Hieronovu velkolepost a mou umírněnost.“[45] Aristoteles uvedla, že Hieronova manželka se kdysi zeptala Simonidesa, zda je lepší být bohatý nebo moudrý, na což zjevně odpověděl: „Bohatý; vidím, jak moudrí tráví své dny u dveří bohatých.“[46]

Podle anekdoty zaznamenané na papyru z doby kolem roku 250 př. N.l. se Hieron jednou zeptal básníka, zda vše stárne: „Ano,“ odpověděl Simonides, „kromě vyjmutí peněz; a laskavé činy stárnou nejrychleji ze všech.“[47] Jednou odmítl malý poplatek za složení vítězné ódy pro vítěze závodu mezků (nejednalo se o prestižní událost), ale podle Aristotela změnil názor, když byl poplatek zvýšen, což mělo za následek toto velkolepé zahájení: „Zdravím, dcery orelích nohou! “[48] V nabídce zaznamenané uživatelem Plútarchos, jednou si stěžoval, že ho stáří připravilo o veškeré potěšení, ale o vydělávání peněz.[49]

Všechny tyto zábavné anekdoty by mohly jednoduše odrážet skutečnost, že byl prvním básníkem, který si účtoval poplatky za své služby - velkorysost je zahlédnuta v jeho platbě za nápis na epitafu přítele, jak jej zaznamenal Herodotus.[50] Hérodotos také zmiňuje dřívějšího básníka Arion, který nashromáždil jmění na návštěvě Itálie a Sicílie, takže možná Simonides nebyl prvním profesionálním básníkem, jak tvrdí sami Řekové.[51]

Mudrc a vtip

Lyrická poezie, maloval Henry Oliver Walker (Thomas Jefferson Building, Washington D.C.).
"Simonides nazývá malba tichá poezie a malba poezie, která mluví" — Plútarchos.

Platón, v Republika, očíslované Simonides Zaujatost a Pittacus mezi moudrý a požehnaný, dokonce i vložení do úst Socrates slova „není snadné neuvěřit Simonidesovi, protože je moudrý a božsky inspirovaný,“ ale v jeho dialogu Protagoras Platón počítal Simonidesa Homere a Hesiod jako předchůdci sofista.[52] Byla mu přisuzována řada apokryfních výroků.

Michael Psellos akreditoval jej „slovo je obrazem věci“.[53] Plútarchos pochválil „výrok Simonidesa, že mu bylo po promluvě často líto, ale nikdy poté, co mlčel“[54] a poznamenal, že „Simonides volá malování tiché poezie a malby poezie, která mluví“[55] (později parafrázován latinským básníkem Horace tak jako ut pictura poesis ).

Diogenes Laërtius, po citování slavného epigramu Cleobulus (jeden z „sedmi mudrců“ starověkého Řecka), ve kterém si má dívka vytesaná na hrobku představit, že hlásá její věčnou bdělost, cituje Simonidesa, který jej komentuje v básni: „Kámen je rozbit i smrtelnými rukama. úsudek hlupáka. “[56] Jeho racionalistický pohled na vesmír dokládá i Plutarchův dopis útěchy Apolloniovi: „podle Simonidesa je tisíc nebo deset tisíc let neurčitelným bodem, nebo spíše jeho nejmenší částí.“[57]

Cicero vyprávěl, jak, když ho Hieron ze Syrakus požádal, aby definoval boha, Simonides neustále odkládal jeho odpověď, „protože čím déle uvažuji, tím temnější se mi zdá.“[58] Stobaeus zaznamenal tuto odpověď muži, který se svěřil Simonidesovi některé nelichotivé věci, které o něm slyšel, řekl: „Prosím, přestaň mě pomlouvat ušima!“.[59]

Poezie

Simonides skládal verše téměř výhradně pro veřejná vystoupení a nápisy, na rozdíl od předchozích lyrických básníků jako např Sappho a Alcaeus, kteří komponovali důvěrnější verše, aby pobavili přátele - „S Simonidesem uplynul věk individualismu v lyrice.“[60] Přinejmenším se to zdálo až do nedávného objevení papyru P.Oxy. 3965[61] ve kterém Simonides zahlédne v sympotický kontext, mluvící například jako starý muž omlazený ve společnosti svého homoerotického milence, na gauči na květinové posteli.[62] Některé z krátkých pasáží, které starověcí nebo moderní autoři označili jako epigramy, mohly být také provedeny na sympoziích. Velmi málo z jeho poezie dnes přežije, ale na fragmentech papyru a v citacích starověkých komentátorů je zaznamenáno dost, aby bylo možné vyvodit alespoň mnoho závěrů předběžně (nikdo neví, zda a kdy egyptský písek odhalí další objevy).

Simonides napsal širokou škálu sborových textů s Ionian chuť a elegické verše v Doric idiomy. On je obecně připočítán s vynalezením nového typu sborové lyriky, kodmium, zejména popularizovat jeho formu, vítězná óda. Jednalo se o rozšíření hymnus, které předchozí generace básníků zasvětily pouze bohům a hrdinům:

Ale byl to Simonides, kdo nejprve přiměl Řeky, aby cítili, že taková pocta by mohla být věnována každému muži, který byl dostatečně významný v zásluhách nebo ve stanici. Musíme si pamatovat, že v době Simonidesa měl člověk, kterému byla určena hymna, pocit, že dostává vyznamenání, které bylo dosud vyhrazeno bohům a hrdinům. -

— R.C. Jebb (1905)[63]

Simonides v jedné vítězné ódě, oslavující Glauka z Carystu, slavného boxera, prohlašuje, že ani Heracles nebo Polydeuces mohlo stát proti němu - prohlášení, jehož bezbožnost se zdála být dokonce pozoruhodná Luciane o mnoho generací později.[64]

Simonides byl první, kdo založil chorál žalozpěv jako uznávaná forma lyriky,[65] jeho nadání k tomu svědčí například Quintillian (viz citát v úvodu), Horace ("Ceae ... munera neniae"),[66] Catullus ("maestius lacrimis Simonideis")[67] a Dionysius z Halikarnasu, kde říká:

Sledujte v Simonidesovi jeho výběr slov a jeho péči při jejich kombinování; navíc - a tady se zjistí, že je lepší než Pindar - pozorujte, jak vyjadřuje lítost ne použitím velkolepého stylu, ale odvoláním na emoce.[68]

Simonides byl také zběhlý v živých skladbách vhodných k tanci (hyporchema ), za což ho Plutarch chválí.[69] Byl velmi úspěšný v dithyrambických soutěžích podle anonymního epigramu z doby helénismu, který mu připisoval 57 vítězství, možná v Aténách.[70] The oslavná hymna, žánr textů tradičně zpívaných Dionýsovi, se později vyvinul v příběhy ilustrující hrdinské mýty; Simonides je nejstarší básník, o kterém je známo, že komponoval v této rozšířené podobě[71] (zeměpisec Strabo zmínil dithyramb, Memnon, ve kterém Simonides lokalizoval hrobku hrdiny v Sýrii, což naznačuje, že nesložil jen legendy o Dionýzovi.)[72]

O Simonidesovi je již dlouho známo, že psal epitafy pro ty, kteří zemřeli v perských válkách, což vedlo k tomu, že mu byly nesprávně přiřazeny mnoho jadrných veršů „... jak moudré pily Konfuciusovi nebo hudební anekdoty Beecham."[73] Moderní učenci obecně považují pouze jeden z přisuzovaných epigramy být nepochybně autentický (nápis pro věštce Megistius citovaný Herodotus ),[74] což zpochybňuje i některé z nejznámějších příkladů, jako je například ten Sparťanům v Thermopylách, uvedený v úvodu. Složil delší skladby na téma perské války, včetně Žalozpěv na padlé v Thermopylách, Bitva u Artemisium a Bitva u Salamis ale jejich žánry nejsou z fragmentárních pozůstatků jasné - první byl označen Diodorus Siculus jako kodmium ale pravděpodobně to byla hymna[75] a druhá byla v Sudě charakterizována jako elegická Priscian, v komentáři k prozodii uvedl, že byl složen v lyrickém metru.[76] Podstatné fragmenty nedávno objevené básně, popisující přípravu na Bitva o Plataea a porovnávání Pausanias na Achilles, ukázat, že ve skutečnosti skládal narativní účty v elegickém metru.[77] Simonides také napsal Paeans a Modlitby / kletby (κατευχαί)[78] a možná v některých žánrech, kde o jeho práci nepřežije žádný záznam.[79]

Poetický styl

Stejně jako ostatní lyričtí básníci pozdě Archaické Řecko Simonides pozoruhodně používal složená adjektiva a dekorativní epiteta, přesto je pozoruhodný svou zdrženlivostí a vyvážeností. Jeho výraz byl jasný a jednoduchý, spoléhal se na přímou výpověď. Příklad lze nalézt v citaci od Stobaeus[80] zde parafrázováno, abych navrhl originál Eolický verš rytmy, převážně choriambic ( s nějakým daktylová expanze (¯˘˘¯˘˘) a an jambický zavřít):

Jako člověk nemůžete říct, co by mohlo přijít, až přijde zítra
Zatím tak dlouho nezůstane ten, kdo se objeví požehnaný,
Naše štěstí se tak brzy změní i u mouchy s dlouhými křídly
Otočí se méně náhle.

Jediným ozdobným slovem je „dlouhokřídlý“ (τανυπτέρυγος), používaný k označení a vážka, a vyplývá ze zobecněných významů úryvku jako „objektivního korelativu“ křehkosti lidského stavu.[81] Rytmus evokuje pohyb vážky a proměnlivost lidských osudů.[82]

Etika

Simonides prosazoval tolerantní, humanistický pohled, který oslavoval obyčejnou dobrotu, a poznal nesmírné tlaky, které na lidi vytváří život.[83] Jeho soupeř, Pindar, který se úzce ztotožňoval s aristokratickým světem a jeho hrdinskou etikou, nikdy nesložil nic tak promyšleného ani sympatického jako následující Simonidesova báseň (fr. 542)[názor ], citovaný v Platónově dialogu, Protagoras, a rekonstruován zde podle nedávného výkladu, což je jediná lyrická báseň Simonides, která přežije neporušená:[84][A]

Pro muže je určitě těžké být opravdu dobrý
— perfektní v rukou, nohou a mysli,
postavený bez jediné chyby;
tu cenu mohl mít jen bůh;
ale pouhý člověk,
prostě neexistuje způsob, jak by mohl pomoci být zlým
když ho srazí nějaká ohromná katastrofa.
Každý člověk je dobrý, když se k němu život chová dobře,
a špatné, když se k němu chová špatně,
a nejlepší z nás jsou ti, které bohové milují nejvíce.

Ale ani pro mě toto rčení o Pittacusovi nezní dobře
(i když to byl chytrý muž): Říká „být dobrý je těžké“.
Pro mě, člověk je dost dobrý, pokud není nezákonný,
a pokud má zdravý rozum, co je správné a co špatné
to dělá městu dobře - slušný člověk.
Určitě nenajdu chybu u takového muže.
Koneckonců, je tu nekonečná zásoba hloupých bláznů.
Jak to vidím já,
pokud v tom není velká hanba,
Vše je v pořádku.

Takže nebudu zahodit
můj krátký příděl života na marnou, hloupou naději,
hledat něco tam prostě nemůže být -
zcela bezúhonný muž - ne mezi námi smrtelníky
kdo musí vyhrát náš chléb ze široké země.
(Samozřejmě, pokud dělat náhodou narazíte na jednoho,
Určitě vám dám vědět.)
Dokud záměrně nedělá špatně,
Vzdávám chválu a lásku každému muži.
Ale ani bohové neodolají nutnosti.

Poznámky

  1. ^
    ἄνδρ 'ἀγαθὸν μὲν ἀλαθέως γενέσθαι στρ.α
    χαλεπὸν, χερσίν τε καὶ ποσὶ καὶ νόωι
    τετράγωνον, ἄνευ ψόγου τετυγμένον ·
    θεὸς ἂν μόνος τοῦτ 'ἔχοι γέρας‧ ἄνδρα δ' οὐκ
    ἔστι μὴ οὐ κακὸν ἔμμεναι,
    ὃν ἀμήχανος συμφορὰ καθέληι ·
    πράξας γὰρ εὖ πᾶς ἀνὴρ ἀγαθός,
    κακὸς δ 'εἰ κακῶς, <οὓς
    δ ‘οἱ θεοὶ φιλέωσιν
    πλεῖστον, εἰσ ‘ἄριστοι.>
    οὐδ᾽ ἐμοὶ ἐμμελέως τὸ Πιττάκειον στρ.β
    νέμεται, καίτοι σοφοῦ παρὰ φωτὸς εἰ-
    ρημένον · χαλεπὸν φάτ 'ἐσθλὸν ἔμμεναι.
    <ἐμοὶ ἀρκέει> μητ '<ἐὼν> ἀπάλαμνος εἰ-
    δώς τ 'ὀνησίπολιν δίκαν,
    ὑγιὴς ἀνήρ · οὐ <δὲ μή νιν> ἐγώ
    μωμήσομαι · τῶν γὰρ ἠλιθίων
    ἀπείρων γενέθλα.
    πάντα τοι καλά, τοῖσίν
    τ 'αἰσχρὰ μὴ μέμεικται.
    τοὔνεκεν οὔ ποτ 'ἐγὼ τὸ μὴ γενέσθαι στρ.y
    δυνατὸν διζήμενος κενεὰν ἐς ἄ-
    πρακτον ἐλπίδα μοῖραν αἰῶνος βαλέω,
    πανάμωμον ἄνθρωπον, εὐρυεδέος ὅσοι
    καρπὸν αἰνύμεθα χθονός ·
    ἐπὶ δ 'ὔμμιν εὑρὼν ἀπαγγελέω.
    πάντας δ 'ἐπαίνημι καὶ φιλέω,
    ἑκὼν ὅστις ἔρδηι
    μηδὲν αἰσχρόν · ἀνάγκαι
    δ 'οὐδὲ θεοὶ μάχονται.
    - PMG 542

Reference

  • Campbell, David A. 1982. Řecká lyrická poezie, Bristol Classical Press.
  • Campbell, David A. 1991. Řecká lyrika III, Loeb Classical Library.
  • Campbell, David A. 1992. Řecká lyrika IV, Loeb Classical Library.
  • Molyneux, J. 1992. Simonides: Historická studie. Wauconda, IL.
  • Boedeker, Deborah & Sider, David [Eds.] 2001. The New Simonides: Contexts of Praise and Desire, New York a Oxford: Oxford U. Press - USA.
  • Poltera, Orlando. Simonides lyricus: Testimonia und Fragmente. Einleitung, kritische Ausgabe, Übersetzung und Kommentar. Basilej 2008.
  • Sider, Davide. Simonides: Epigramy a elegie. Oxford 2020.
  1. ^ John H. Molyneux, Simonides: Historická studie, Bolchazy-Carducci Publishers (1992), strana 3
  2. ^ G. E. Lessing (1836). Laocoon; Nebo meze poezie a malířství. J. Ridgway & Sons. str. xvi - prostřednictvím knih Google.
  3. ^ David A. Campbell, Řecká lyrická poezie, Bristol Classical Press (1982), strany 380-381
  4. ^ Charles Segal, Sborová lyrika v pátém století„The Cambridge History of Classical Literature: Greek Literature“ (1985), P. Easterling & B. Knox (eds), strany 223, 226
  5. ^ A b Charles Segal, Sborová lyrika v pátém století„The Cambridge History of Classical Literature: Greek Literature“ (1985), P. Easterling a B. Knox (eds), strana 225
  6. ^ Quintilian, Inst. 10.1.64, přeložil David A. Campbell, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 359
  7. ^ Hérodotos, kniha VII, 228
  8. ^ Callimachus fr. 64. 1-14, citovaný D. A. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library, strany 344-6
  9. ^ Suda, Simonides (1. upozornění), přeložil D. Campbell, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 331
  10. ^ Fr. 543, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 437–438
  11. ^ John H. Molyneux, Simonides: Historická studie, Balchazy-Caducci Publishers (1992), strany 26, 67-68
  12. ^ Suda, Simonides (4. upozornění), citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 335
  13. ^ Herodotus, Historie 7.228; Callimachus fr. 222 Pfeiffer; Suda σ 439-441.
  14. ^ Athenaeus 10.456c-57b.
  15. ^ Jebb, Bacchylides: básně a fragmenty, Cambridge University Press (1905), strana 5 digitalizováno Googlem
  16. ^ Aristofanes, Vosy 1411 ff., citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 299
  17. ^ Theocritus, 16,42-47, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 341
  18. ^ Plútarchos, aud. básník. 15c, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 341
  19. ^ Cicero, de orat. 2.86.351-3, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 375
  20. ^ Quintilian, Inst. 11.2.11-16, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 377
  21. ^ John H. Molyneux, Simonides: Historická studie, Bolchazy-Caducci Publishers (1992), strany 117-24
  22. ^ John H. Molyneux, Simonides: Historická studie, Bolchazy-Caducci Publishers (1992), strana 147
  23. ^ Vit. Aesch., citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 342-2
  24. ^ A b David Campbell, Řecká lyrická poezie, Bristol Classical Press (1982), strana 378
  25. ^ John H. Molyneux, Simonides: Historická studie, Bolchazy-Caducci Publishers (1992), strana 153
  26. ^ D. Boedeker a D. Sider (eds), The New Simonides: kontexty chvály a touhy, Oxford University Press (2001)
  27. ^ Plútarchos Jim. 5,6-7, citováno D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strany 339, 353
  28. ^ David Campbell, Řecká lyrika IV, Loeb Classical Library (1992), strany 84-97
  29. ^ Scholiast na Pindaru, Ol. 2,29 d, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 345
  30. ^ Geoffrey S. Conway, Ódy Pindarovy, John Dent and Sons (1972), strany 10, 88-89
  31. ^ Jebb, Bacchylides: básně a fragmenty, Cambridge University Press (1905), strany 12-26
  32. ^ Ian Rutherford, Pindar's Paeans, Oxford University Press (2001), strany 321-322
  33. ^ D. Campbell, Řek Lyric IV: Bacchylides, Corinna a další, Loeb Classical Library (1992), strana 6
  34. ^ Callim. fr.64.1-14, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strany 345-346
  35. ^ Quintilian. "Inst. 11.2.11-16". Řecká lyrika III. Přeložil Campbell, D. str. 379.
  36. ^ A.P. 7,7 a 7,516
  37. ^ Cicero de Div. 1,27,56; citovaný D. Campbellem v Řecká lyrika III, strana 589
  38. ^ Francis A. Yates. 'The Art of Memory', University of Chicago Press, 1966, str. 2
  39. ^ Cicero de Fin. 2. 104, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 351
  40. ^ Suda Σ 439, citovaný, přeložený a anotovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, strana 330.
  41. ^ D. Campbell, Řecká lyrická poezie, Bristol Classical Press (1982), strana 379
  42. ^ Aristofanes, Mír 695 ff., přeložil A.H. Sommerstein, Aristophanes: Ptáci a jiné hry, Penguin Books (1978), strana 121
  43. ^ Scholiast viz D.A. Campbell, Řecká lyrika III, strana 349
  44. ^ pro Pindarovu ódu, viz Isthmian 2, antistrof 1
  45. ^ Athenaeus 14,656 de, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 349
  46. ^ Aristoteles Rhet. 2.16.1391a, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 365
  47. ^ Hibeh Papyrus 17, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 365
  48. ^ Aristoteles Rhet. 3.2.1405b, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 383
  49. ^ Plútarchos An Seni 768b, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 365
  50. ^ David Campbell, Řecká lyrická poezie, Bristol Classical Press (1982), strana 379, cit Herodotus 7.228.3-4
  51. ^ Hdt. 1.24.1, citovaný C.M. Bowra, Pindar, Oxford University Press (dotisk 2000), s. 355
  52. ^ Platón Resp. i 331de a 335e a Prot. 316d, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strany 357, 497
  53. ^ Michael Psellos, O práci démonů, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 363
  54. ^ Plútarchos, de garr. 514f-515a, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 367
  55. ^ Plútarchos, De gloria Atheniensium 3.346f, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 363
  56. ^ Diogenes Laërtius, Životy filozofů, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 465
  57. ^ Plútarchos, konzola Apollón. 17, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 501
  58. ^ Cicero (1933) [45 př. N. L.]. De Natura Deorum [O povaze bohů]. Přeložil Rackham, Harris. Academica. p. 59. 1.22.60. Alternativní URL
  59. ^ Stobaeus, Ecl. 3.2.41, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 367
  60. ^ Weir Smith, citoval David A. Campbell, Řecká lyrická poezie, Bristol Classical Press (1982), strana 379
  61. ^ Boedeker, Deborah; Sider, David, eds. (2001). The New Simonides: Contexts of chválu a touhy. New York; Oxford: Oxford University Press - USA.
  62. ^ fragment 22, citovaný Michaelem W. Haslamem, Klasická recenze Bryna Mawra, recenze M.L. Západní Iambi et Elegi Graeci ante Alexandrum cantati, sv. II, online kopie
  63. ^ Jebb, R.C. (1905). Bacchylides: Básně a fragmenty. Cambridge University Press. str. 33–34 - prostřednictvím knih Google.
  64. ^ Luciane, pro. imag. 19, uvedený D. Campbell, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 373
  65. ^ Jebb, R.C. (1905). Bacchylides: Básně a fragmenty. Cambridge University Press. p. 40 - prostřednictvím knih Google.
  66. ^ Horace, Carm. 2.1.38, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 359
  67. ^ Catullus, 38,8, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 357
  68. ^ Dionysius z Halikarnasu, Napodobit. 2,420, citovaný D. Campbellem, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), strana 359
  69. ^ Plútarchos, Quaest. sv. ix 15.2, citovaný Jebbem, Bacchylides: básně a fragmenty, Cambridge University Press (1905), strana 40
  70. ^ Anonymous epigram, cited by John H. Molyneux, Simonides: A Historical Study, Bolchazy-Carducci Publishers (1992), pages 102-103
  71. ^ Jebb, Bacchylides: the poems and fragments, Cambridge University Press (1905), page 39
  72. ^ Strabo 15.3.2, cited by David Campbell, Řecká lyrická poezie, Bristol Classical Press (1982), page 379
  73. ^ David Campbell, Řecká lyrická poezie, Bristol Classical Press (1982), page 380
  74. ^ Herodotus, 7.228.3-4, cited by John H. Molyneux, Simonides: A Historical Study, Bolchazy-Carducci Publishers (1992), page 19
  75. ^ Diodorus Siculus, 11.11.6, cited by David A. Campbell, Řecká lyrická poezie, Bristol Classical Press (1982), page 383
  76. ^ Suda Σ 439, Priscian de metr. Ter. 24, cited and annotated by D. Campbell, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), page 425
  77. ^ Deborah Boedeker and David Sider (eds.), The New Simonides: Contexts of Praise and Desire (New York and Oxford: OUP-USA, 2001)
  78. ^ Scholiasts on Homer and Plutarch, cited by D. Campbell, Řecká lyrika III, Loeb Classical Library (1991), page 429-431
  79. ^ Jebb, Bacchylides: The poems and fragments, Cambridge University Press (1905), page 43
  80. ^ Simonides 521 PMG, Stobaeus 4.41, cited David A. Campbell, Řecká lyrická poezie, Bristol Classical Press (1982), page 90
  81. ^ Charles Segal, 'Choral lyric in the fifth century', P. Easterling and B. Knox (ed.s), Cambridge historie klasické literatury: řecká literatura, Cambridge University Press (1985), page 226
  82. ^ David A. Campbell, Řecká lyrická poezie, Bristol Classical Press (1982), page 383
  83. ^ Segal, Charles (1985). "Choral Lyric in the Fifth Century". In Easterling, P.; Knox, B. (eds.). Řecká literatura. The Cambridge History of Classical Literature. Cambridge University Press. p. 244.
  84. ^ Beresford, Adam (2008). "Nobody's Perfect: A new text and interpretation of Simonides PMG 542". Klasická filologie. 103 (3): 237–256. doi:10.1086/596516.[úplná citace nutná ]

Další čtení

  • Molyneux, John H. 1992. Simonides: A Historical Study. Wauconda, IL.
  • Boedeker, Deborah & Sider, David [Eds.] 2001. The New Simonides: Contexts of Praise and Desire, New York & Oxford: Oxford U. Press - USA. A collection of essays on the Simonides papyri.
  • Poltera, Orlando. 1997. Le langage de Simonide. Etude sure la tradition poetique et son renouvellement. Bern: Peter Lang.
  • Bravi, Luigi. 2006. "Gli epigrammi di Simonide e le vie della tradizione", Filologia e critica, 94. Roma: Edizioni dell'Ateneo.
  • Petrovic, Andrej. 2007. Kommentar zu den simonideischen Versinschriften. (Mnemosyne, bibliotheca classica Batava. Supplementum, 282) (Leiden: Brill).
  • Poltera, Orlando. 2008. Simonides lyricus: Testimonia und Fragmenta. Basilej. The remains of his lyric poetry, with a commentary in German.
  • Rawles, Richard. 2018. Simonides the Poet: Intertextuality and Reception. Cambridge.

Překlady do jiných jazyků

externí odkazy