Alala - Alala
Alala /ˈ…lələ/ (Starořečtina: Ἀλαλά (alalá); „válečný pokřik“ nebo „válečný pokřik“) zosobnění z válečný pokřik v řecká mytologie. Její jméno je odvozeno od onomatopoická Řecké slovo ἀλαλή (alalḗ),[1] proto sloveso ἀλαλάζω (alalázō), „vyvolat válečný pokřik“. Řeckí vojáci zaútočili na nepřítele tímto výkřikem, aby v jejich liniích vyvolali paniku. Hesiod tvrdili, že Athéňané jej přijali, aby napodobili výkřik sovy, ptáka jejich bohyně patronky Athéna.[2]
Podle Pindar, Alala byla dcerou Polemos, ztělesnění války, a byl charakterizován básníkem jako „Preludium kopí, kterým jsou vojáci obětováni kvůli svému městu ve svaté oběti smrti“.[3] Její teta byla válečná bohyně Enyo[4] a ona strýc byl bůh války Ares, jehož poetický epiteton je Alaláxios (Ἀλαλάξιος). Jako taková je jednou z obsluhy Ares na ulici bojiště, spolu se zbytkem jeho doprovodu: Phobos a Deimos (jeho synové); Eris /Diskordie, s Androktasiai, Makhai, Hysminai a Phonoi (Erisovy děti); the Spartoi a Keres.
V Itálii válečný pokřik (upraven jako Eja Eja Alalà) byl vynalezen Gabriele D'Annunzio v srpnu 1917 použil řecký výkřik, kterému předcházel sardinský výkřik, místo toho, co považoval za barbarské „Hip! Boky! Hurá!'.[5] Brzy nato jej použil letecký sbor a poté se vydal na nebezpečný let 1. světová válka.[6] V roce 1919 byla spojena se sborem, který zajal Fiume a poté byl přijat Fašistický hnutí. Později mladý polský sympatizant Artur Maria Swinarski (1900–1965) použil tento výkřik jako název sbírky svých básní v roce 1926.[7]
Viz také
Reference
- ^ LSJ vstup ἀλαλή
- ^ Za Hesiod, Práce a dny
- ^ Theoi Project: Alala
- ^ Quintus Smyrnaeus, Pád Tróje 8. 424 a násl
- ^ Giovani Bonomo, Storia del Facismo
- ^ Podle ilustrace pro La Domenica Del Corriere, 21. - 28. října 1917
- ^ Isabelle Vonlanthen, Dichten für das Vaterland, Curych, 2012, p. 229