Dvanáct olympioniků - Twelve Olympians

Fragment a Helénistické úleva (1. století př. N. L. – 1. století n. L.) Zobrazující dvanáct olympioniků nesoucích své atributy v průvodu; zleva doprava, Hestia (žezlo), Hermes (okřídlená čepice a hůl), Afrodita (zahalená), Ares (helma a kopí), Demeter (žezlo a snop pšenice), Hephaestus (hůl), Hera (žezlo), Poseidon ( trojzubec), Athéna (sova a helma), Zeus (blesk a hůl), Artemis (luk a toulec), Apollo (lyra), z Muzeum umění Walters.[1]

v starořecké náboženství a mytologie, dvanáct olympioniků jsou hlavní božstva řecký panteon, běžně považovaný za Zeus, Héra, Poseidon, Demeter, Athéna, Apollo, Artemis, Ares, Hefaistos, Afrodita, Hermes, a buď Hestia nebo Dionýsos.[2] Byli povoláni Olympionici protože podle tradice sídlili dál Mount Olympus.

Ačkoli Hades byl významným starořeckým bohem a byl bratrem první generace olympioniků (Zeus, Poseidon, Héra, Demeter a Hestia), jeho říší byl podsvětí, daleko od Olympu, a proto se obvykle nepovažoval za jednoho z olympioniků.

Kromě dvanácti olympioniků existovalo mnoho dalších kultovních seskupení dvanácti bohů.

Olympionici

Olympionici byli rasou božstva, skládající se převážně ze třetí a čtvrté generace nesmrtelných bytostí, uctívaných jako hlavní bohové Řecka panteon a tak pojmenovaní kvůli jejich pobytu nahoře Mount Olympus. Svou nadvládu získali za deset let válka bohů, ve kterém Zeus vedl své sourozence k vítězství nad předchozí generací vládnoucích bohů, Titáni. Byla to rodina bohů, nejdůležitější byla první generace olympioniků, potomků Titánů Cronus a Rhea: Zeus, Poseidon, Héra, Demeter a Hestia, spolu s hlavním potomkem Dia: Athéna, Apollo, Artemis, Ares, Afrodita,[3] Hefaistos, Hermes, a Dionýsos. Ačkoli Hades byl v Řecku hlavním božstvem panteon, a byl bratrem Dia a další první generace olympioniků, jeho říše byla daleko od Olympu v podsvětí, a proto nebyl obvykle považován za jednoho z olympioniků.[4] Olympijští bohové mohou být v kontrastu chthonic bohové[5] včetně Hades, způsobem obětování, druhý přijímá oběti v a Bothros (βόθρος, „jáma“) nebo megaron (μέγαρον, "potopená komora")[6] spíše než u oltáře.

Kanonický počet bohů olympioniků byl dvanáct, ale kromě výše uvedených (třinácti) hlavních olympioniků existovalo mnoho dalších obyvatel Olympu, kteří by tak mohli být považováni za olympioniky.[7] Heracles se po něm stal obyvatelem Olympu zbožnění a oženil se s dalším obyvatelem olympionika On být.[8] Podle Hesioda, dětí Styx: Zelus (Závist), Nike (Vítězství), Kratos (Síla) a Bia (Síla), „nemají kromě Zeuse žádný dům, ani obydlí, ani cestu kromě toho, kam je vede Bůh, ale oni přebývají vždy s Zeusem.“[9] Někteří další, kteří by mohli být považováni za olympioniky, zahrnují Múz, Milosti, Duhovka, Dione, Eileithyia, Horae, a Ganymede.[10]

Dvanáct bohů

Kromě dvanácti olympioniků existovalo po celém starověkém Řecku mnoho dalších různých kultovních seskupení dvanácti bohů. Nejstarší důkazy řecké náboženské praxe zahrnující dvanáct bohů (řecký: δωδεκάθεον, dódekátheon, z δώδεκα Dodeka„„ dvanáct “a θεοί theoi, "bohové") pochází ne dříve než na konci šestého století před naším letopočtem.[11] Podle Thucydides, an oltář dvanácti bohů byla založena v agora z Athény podle archon Pisistratus (syn Hippias a vnuk tyrana Pisistratus ), v c. 522 př.[12] Oltář se stal ústředním bodem, od kterého se měřily vzdálenosti od Atén, a místem prosby a útočiště.[13]

Olympia zjevně měl také ranou tradici dvanácti bohů.[14] The Homérská hymna na Hermese (asi 500 př. n. l.) má boha Hermes rozdělit oběť dvou krav, které ukradl Apollovi, na dvanáct částí, na břehu řeky Alpheius (pravděpodobně na Olympii):

„Hermes s dobrým srdcem přetáhl bohatá masa, která připravil, a položil je na hladký plochý kámen a rozdělil je na dvanáct porcí rozdělených losem, takže každá část byla zcela čestná.“[15]

Pindar, v ódě psané k zpívání v Olympii c. 480 př. N.l. Heracles obětovat po boku Alpheia „dvanácti vládnoucím bohům“:[16]

„[Heracles] uzavřel Altis všude kolem a označil to na otevřeném prostranství, a z obklopující oblasti udělal místo odpočinku pro hodování, ctít proud Alpheus spolu s dvanácti vládnoucími bohy. “[17]

Další z Pindarových olympských ód zmiňuje „šest dvojitých oltářů“.[18] Herodorus z Heraclea (asi 400 př. n. l.) také Heracles zakládá svatyni v Olympii se šesti páry bohů, přičemž každý pár sdílí jeden oltář.[19]

Mnoho dalších míst mělo kulty dvanácti bohů, včetně Delos, Chalcedon, Magnesia on the Maeander, a Leontinoi v Sicílie.[20] Stejně jako u dvanácti olympioniků, i když počet bohů byl stanoven na dvanáct, počet členů se lišil.[21] Zatímco většina bohů zahrnutých jako členové těchto dalších kultů dvanácti bohů byli olympionici, někdy byli zahrnuti i neolympionici. Například Herodorus z Heraclea identifikoval šest párů bohů v Olympii jako: Zeus a Poseidon, Héra a Athéna, Hermes a Apollo, Milost a Dionýsos, Artemis a Alpheus, a Cronus a Rhea.[22] Přestože tento seznam obsahuje osm olympioniků: Zeus, Poseidon, Hera, Athéna, Hermes, Apollo, Artemis a Dionýsos, obsahuje také tři jasné neolympioniky: rodiče Titanů první generace olympioniků, Cronus a Rhea, a říční bůh Alpheius, přičemž status milostí (zde se zjevně počítal jako jeden bůh) byl nejasný.

Platón spojil „dvanáct bohů“ s dvanácti měsíci a naznačuje, že uvažoval Pluto jeden z dvanácti navrhl, aby poslední měsíc byl věnován jemu a duchům mrtvých.[23]

Římský básník Ennius dává Římské ekvivalenty (dále jen Dii souhlasí ) jako šest doplňků muž-žena,[24] zachování místa Vesta (Řek Hestia), který hrál klíčovou roli v Římské náboženství jako státní bohyně udržovaná Vestály.

Seznam

Neexistuje jediný kanonický seznam dvanácti olympských bohů. Třináct bohů a bohyň, které jsou nejčastěji považovány za jednu z dvanácti olympioniků, je uvedeno níže.

řeckýřímskýobrazFunkce a atributy
ZeusJupiterJupiter Smyrna Louvre Ma13.jpgKrál bohů a vládce Mount Olympus; bůh nebe, blesk, hrom, zákon, pořádek a spravedlnost.
Nejmladší dítě Titánů Cronus a Rhea. Bratr a manžel Héry a bratr Poseidona, Háda, Demetera a Hestie. Měl mnoho vztahů s bohyněmi a smrtelníky, jako byla jeho sestra Demeter, titán Leto, smrtelníci Leda a Alcmene, a více.[25]

Mezi jeho symboly patří blesk, orel, dub, býk, žezlo a váhy.

HéraJunoHera Campana Louvre Ma2283.jpgKrálovna bohů a bohyně manželství, žen, porodů a rodiny.
Nejmladší dcera Crona a Rhea. Sestra a manželka Dia. Jako bohyně manželství se často pokoušela pomstít Zeusovým milencům a jejich dětem.
Mezi její symboly patří páv, kukačka a kráva.
PoseidonNeptune0036MAN Poseidon.jpgBůh moří, vody, bouří, hurikánů, zemětřesení a koní.
Prostřední syn Crona a Rhea. Bratr Dia a Háda. Vdaná za Mořská nymfa Amfitrit; ačkoli, stejně jako u mnoha mužských řeckých bohů, měl mnoho milenců.
Mezi jeho symboly patří kůň, býk, delfín a trojzubec.
DemeterCeresDemeter Altemps Inv8546.jpgBohyně úrody, plodnosti, zemědělství, přírody a ročních období. Předsedala zrna a plodnost ze země.
Prostřední dcera Crona a Rhea. Také milenka Dia a Poseidona a matka Persefona.
Mezi její symboly patří mák, pšenice, pochodeň, roh hojnosti a prase.
AthénaMinervaMattei Athena Louvre Ma530 n2.jpgBohyně moudrosti, řemesel a války.[26]
Dcera Dia a Oceanid Metis, vstala z otcovy hlavy plně dospělá a v plné bojové zbroji.
Mezi její symboly patří sova a olivovník.
Apollo /
Apollon		ApolloApollo z Belvederu.jpgBůh světla, slunce, proroctví, filozofie lukostřelba, pravda, inspirace, poezie, hudba, umění, mužná krása, medicína, léčení a mor.
Syn Dia a Leto a dvojče Artemis.
Mezi jeho symboly patří Slunce, luk a šíp, lyra, labuť a myš.
ArtemisDianaDiane de Versailles Leochares.jpgBohyně lovu, divočiny, panenství, Měsíce, lukostřelby, porodu, ochrany a moru.
Dcera Dia a Leto a dvojče Apolla.
Mezi její symboly patří Měsíc, kůň, jelen, ohař, medvěda, hada, cypřiš a luk a šíp.
AresMarsAres Canope Villa Adriana b.jpgBůh války, násilí, krveprolití a mužných ctností.
Syn Dia a Héry, všichni ostatní bohové ním pohrdali, kromě Afrodity. Jeho latinské jméno Mars nám dalo slovo „bojový."
Mezi jeho symboly patří kanec, had, pes, sup, kopí a štít.
AfroditaVenušeNAMA Aphrodite Syracuse.jpgBohyně lásky, rozkoše, vášně, plození, plodnosti, krásy a touhy.
Dcera Dia a Oceanidy Dione, nebo snad narozená z mořské pěny poté Uran 'krev vytekla do moře poté, co byl kastrován jeho nejmladším synem, Cronus, který poté hodil genitálie svého otce do moře. Vdala se za Hefaista, i když měla mnoho cizoložných věcí, zejména s Aresem. Její jméno nám dalo slovo „afrodiziakální „zatímco její latinský název, Venuše, nám dal slovo“pohlavní ".
Mezi její symboly patří holubice, pták, jablko, včela, labuť, myrta a vstal.
HefaistosVulcanVulcan Coustou Louvre MR1814.jpgMistr kovář a řemeslník bohů; bůh kovárny, řemeslné umění, vynález, oheň a sopky.
Syn Héry, buď Zeusem, nebo skrze partenogeneze. Ženatý s Afroditou. Jeho latinské jméno, Vulcan, nám dalo slovo „sopka."
Mezi jeho symboly patří oheň, kovadlina, sekera, osel, kladivo, kleště a křepelka.
HermesRtuťHermes Ingenui Pio-Clementino Inv544.jpgPosel bohů; bůh cestování, obchodu, komunikace, hranice, výmluvnost, diplomacie, zloději a hry. Byl také průvodcem mrtvých duší.
Syn Dia a víly Maia. Druhý nejmladší olympionik, jen starší než Dionýsos.
Mezi jeho symboly patří caduceus (personál propletený dvěma hady), okřídlené sandály a čepice, čáp a želva (jejíž lasturu použil k vymýšlení lyry).
Většina seznamů „dvanácti olympioniků“ se skládá z výše uvedených jedenácti plus buď Hestia nebo Dionýsos
HestiaVestaHestia Giustiniani.jpgBohyně krbu, ohně a správného uspořádání domácnosti a rodiny; narodila se do první olympionické generace a byla jednou z původních dvanácti olympioniků.
Je prvním dítětem Crona a Rhea, starší sestry Hades, Demeter, Poseidon, Hera a Zeus.


Některé seznamy dvanácti olympioniků ji opomíjejí ve prospěch Dionýsa, ale spekulace, že mu dala trůn, aby udržel mír, se jeví jako moderní vynález.

Dionýsos /
Bakchus		BakchusDionysos Louvre Ma87 n2.jpgBůh vína, vinné révy, plodnosti, veselí, extáze, šílenství a vzkříšení. Bůh patrona umění divadlo.
Syn Dia a smrtelná thébská princezna Semele. Oženil se s krétskou princeznou Ariadne. Nejmladší olympionický bůh a zároveň jediný, kdo měl smrtelnou matku.
Mezi jeho symboly patří vinná réva, břečťan, šálek, tygr, panter, leopard, delfín, koza a šiška.

Genealogie

Rodokmen významných olympioniků[27]
UranGaia
Uranovy genitálieCronusRhea
ZEUSHERAPOSEIDONHadesDEMETERHESTIA
A [28]
b [29]
ARESHEPHAESTUS
Metis
ATHENA [30]
Leto
APOLLOARTEMIS
Maia
HERMES
Semele
DIONYSUS
Dione
A [31] b [32]
APHRODITE

Viz také

Poznámky

  1. ^ Muzeum umění Walters, přístupové číslo 23.40.
  2. ^ Hansen, p. 250; Burkert, s. 125 a násl .; Dowden, p. 43; Chadwick, p. 85; Müller, 419 a násl.; Pache, 308 a násl.; Thomas, p. 12; Shapiro, p. 362; Dlouho, str. 140–141; Morford, str. 113; Tvrdý p. 80.
  3. ^ Podle Homere, Afrodita byla dcerou Dia (Ilias 3.374, 20.105; Odyssey 8.308, 320 ) a Dione (Ilias 5.370–71 ), viz Gantz, s. 99–100. Nicméně, podle Hesiod, Theogony 183–200 „Afrodita se narodila z useknutých genitálií Uranu, viz Gantz, s. 99–100.
  4. ^ Hansen, p. 250; Morford, str. 113; Tvrdý p. 80.
  5. ^ Chadwick, p. 85.
  6. ^ Dillon, p. 114.
  7. ^ Ogden, s. 2–3; Dowden, p. 43; Hansen, p. 250; Burkert, str. 125.
  8. ^ Herodotus, 2.43–44.
  9. ^ Hesiod, Theogony 386–388.
  10. ^ Kdo může být nazýván olympionikem, není zcela jasný. Například Dowden, p. 43, popisuje Heracles, Hebe, Múzy a Milosti jako olympionici atd p. 45 uvádí Iris, Dione a Eileithyia mezi homerickými olympioniky, zatímco Hansen, p. 250, popisuje Heracles, Hebe, Horu a Ganymeda jako pozoruhodné obyvatele Olympu, ale říká, že „nejsou obvykle klasifikováni jako olympionici“.
  11. ^ Dowden, p. 43; Rutherford, str. 43 ;.
  12. ^ Rutherford, s. 43–44; Thucydides, 6.54.6-7.
  13. ^ Gadbery, str. 447.
  14. ^ Dowden, p. 43; Rutherford, str. 44; Dlouhá, str. 58–62 (T 13), 154–157.
  15. ^ Long, str. 61–62 (T 13 G), 156–157; Homérská hymna na Hermese, 128–129.
  16. ^ Dowden, p. 43; Rutherford, str. 44; Dlouhá, str. 59–60 (T 13 C), 154–155.
  17. ^ Pindar, Olympionik 10.49.
  18. ^ Rutherford, str. 44; Long, str. 58 (T 13 A), 154; Pindar, Olympionik 5.5.
  19. ^ Dowden, p. 43; Rutherford, str. 47; Long, str. 58–59 (T 13 B), 154; FGrH 31 F34a-b.
  20. ^ Rutherford, str. 45; Delos: Long, str. 11, 87–90 (T 26), 182; Chalcedon: Long, pp. 56 –57 (T 11 D), 217 –218; Magnesia on the Maeander: Long, str. 53–54 (T 7), 221 –223; Leontinoi: Long, str. 95 –96 (T 32), p. 157.
  21. ^ Long, s. 360–361, uvádí 54 řeckých (a římských) bohů, včetně třinácti výše zmíněných olympioniků, kteří byli identifikováni jako členové jednoho nebo více kultovních seskupení dvanácti bohů.
  22. ^ Dowden, p. 43; Rutherford, str. 47; Tvrdý, p. 81; Long, str. 58–59 (T 13 B), 141, 154; FGrH 31 F34a-b.
  23. ^ Rutherford, s. 45–46; Platón, Zákony 828 b-d
  24. ^ "Řecká mytologie". Encyklopedie Americana. 13. 1993. s. 431.
  25. ^ Hamilton, Edith, 1867-1963 ,. Mytologie: nadčasové příběhy bohů a hrdinů. Tierney, Jim, (75. výročí ilustrováno vyd.). New York. ISBN  978-0-316-43852-0. OCLC  1004059928.CS1 maint: extra interpunkce (odkaz) CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  26. ^ Inc, Merriam-Webster (1995). Encyklopedie literatury Merriam-Webster. Merriam-Webster. p.81. ISBN  9780877790426.
  27. ^ Tento graf je založen na Hesiod je Theogony, pokud není uvedeno jinak.
  28. ^ Podle Homere, Ilias 1.570–579, 14.338, Odyssey 8.312, Hefaistos byl zjevně synem Héry a Dia, viz Gantz, s. 74.
  29. ^ Podle Hesiod, Theogony 927–929 „Hefaistos byl vyroben samotnou Hérou bez otce, viz Gantz, str. 74.
  30. ^ Podle Hesiod, Theogony 886–890, Zeusových dětí od jeho sedmi manželek, byla Athena první, která byla počata, ale poslední, která se narodila; Zeus impregnovaný Metis ji poté polkl, později sám Zeus porodil Athénu „z hlavy“, viz Gantz, str. 51–52, 83–84.
  31. ^ Podle Hesiod, Theogony 183–200 „Afrodita se narodila z useknutých genitálií Uranu, viz Gantz, s. 99–100.
  32. ^ Podle Homere, Afrodita byla dcerou Dia (Ilias 3.374, 20.105; Odyssey 8.308, 320 ) a Dione (Ilias 5.370–71 ), viz Gantz, s. 99–100.

Reference

  • Burkert, Walter, Řecké náboženství, Harvard University Press, 1985. ISBN  0-674-36281-0.
  • Chadwick, John, Mykénský svět, Cambridge University Press, 1976. ISBN  9780521290371.
  • Dillon, Matthew, Dívky a ženy v klasickém řeckém náboženství. London: Routledge. (2002). ISBN  0415202728.
  • Dowden, Ken, "Olympian Gods, Olympian Pantheon", v Společník řeckého náboženství, Daniel Ogden editor, John Wiley & Sons, 2010. ISBN  9781444334173.
  • Gadbery, Laura M., „Svatyně dvanácti bohů v aténské Agoře: revidovaný pohled“, Hesperia 61 (1992), str. 447–489.
  • Gantz, Timothy, Raně řecký mýtus: Průvodce literárními a uměleckými pramenyJohns Hopkins University Press, 1996, dva svazky: ISBN  978-0-8018-5360-9 (Sv. 1), ISBN  978-0-8018-5362-3 (Sv. 2).
  • Hansen, William, William F. Hansen, Klasická mytologie: Průvodce po bájném světě Řeků a Římanů, Oxford University Press, 2005. ISBN  9780195300352.
  • Robin, Robine, Routledge Handbook of Greek Mythology: Na základě „Handbook of Greek Mythology“ od H. J. Rose, Psychology Press, 2004, ISBN  9780415186360. Knihy Google.
  • Herodotus; Historie, A. D. Godley (překladatel), Cambridge: Harvard University Press, 1920; ISBN  0674991338. Online verze v digitální knihovně Perseus.
  • Hesiod, Theogony, v The Homeric Hymns and Homerica with an English Translation by Hugh G. Evelyn-White, Cambridge, Massachusetts., Harvard University Press; London, William Heinemann Ltd. 1914. Online verze v digitální knihovně Perseus.
  • Homere, Ilias s anglickým překladem A.T. Murray, Ph.D. ve dvou svazcích. Cambridge, Massachusetts., Harvard University Press; London, William Heinemann, Ltd. 1924. Online verze v digitální knihovně Perseus.
  • Homere; Odyssey s anglickým překladem A.T. Murray, PH.D. ve dvou svazcích. Cambridge, Massachusetts., Harvard University Press; London, William Heinemann, Ltd. 1919. Online verze v digitální knihovně Perseus.
  • Homeric Hymn to Hermes (4), v The Homeric Hymns and Homerica with an English Translation by Hugh G. Evelyn-White, Cambridge, Massachusetts., Harvard University Press; London, William Heinemann Ltd. 1914. Online verze v digitální knihovně Perseus.
  • Long, Charlotte R., Dvanáct bohů Řecka a Říma, Brill Archive, 1. ledna 1987. Knihy Google
  • Morford, Mark P. O., Robert J. Lenardon, Klasická mytologie, Osmé vydání, Oxford University Press, 2007. ISBN  978-0-19-530805-1.
  • Müller, Karl Otfried, Starověké umění a jeho zbytky: Nebo Manuál archeologie umění, přeložil John Leitch, B. Quaritch, 1852.
  • Ogden, Daniel "Úvod" do Společník řeckého náboženství, Daniel Ogden editor, John Wiley & Sons, 2010. ISBN  9781444334173.
  • Pache, Corinne Ondine, „Bohové, Řekové“ v Oxfordská encyklopedie starověkého Řecka a Říma, svazek 3, Oxford University Press. 2010. ISBN  9780195170726.
  • Pindar, ÓdyDiane Arnson Svarlien. 1990.
  • Platón, Zákony v Platón ve dvanácti svazcích, Sv. 10 a 11 přeložil R.G. Pohřbít. Cambridge, Massachusetts, Harvard University Press; London, William Heinemann Ltd. 1967 a 1968. Online verze v digitální knihovně Perseus
  • Rutherford, Ian, „Kanonizace Pantheonu: Dodekatheon v řeckém náboženství a jeho počátky“ v Bohové starověkého Řecka: Identity a transformace, redaktoři Jan N. Bremmer, Andrew Erskine, Edinburgh University Press 2010. ISBN  978-0748637980. Online verze
  • Shapiro, H. A., „Kapitola 20: Olympijští bohové doma i v zahraničí“ v Společník řeckého umění, redaktoři Tyler Jo Smith, Dimitris Plantzos, John Wiley & Sons, 2012. ISBN  9781118273371.
  • Thomas, Edmund, "Od panteonu bohů k římskému Pantheonu" v Pantheons: Transformations of Monumental Idea, redaktoři Richard Wrigley, Matthew Craske, Ashgate Publishing, Ltd., 2004. ISBN  9780754608080.
  • Thucydides, Thucydides přeložen do angličtiny; s úvodem, marginální analýzou, poznámkami a indexy. Hlasitost 1.Benjamin Jowett. překladatel. Oxford. Clarendon Press. 1881. Online verze v digitální knihovně Perseus.