Kratos (mytologie) - Kratos (mythology)
v řecká mytologie, Kratos (nebo Cratos)[A] je božská personifikace síly. Je synem Pallas a Styx. Kratos a jeho sourozenci Nike ("Vítězství"), Bia ("Síla") a Zelus („Horlivost“) jsou v zásadě personifikace vlastnosti.[5] Kratos je poprvé zmíněn po boku svých sourozenců v Hesiod je Theogony. Podle Hesioda přebývá Kratos a jeho sourozenci Zeus protože jejich matka Styx za ním přišla nejprve požádat o místo v jeho režimu, a tak ji a její děti poctil vznešenými pozicemi. Kratos a jeho sestra Bia jsou nejlépe známí pro své vystoupení v úvodní scéně filmu Aischylos ' Prometheus Bound. Působí jako agenti Dia a vedou zajatce Titan Prometheus na pódiu. Kratos nutí mírného kovářského boha Hefaistos připoutat Prometheuse ke skále jako trest za jeho krádež ohně.[6]
Kratos je charakterizován jako brutální a nemilosrdný, opakovaně se vysmívá Hefaistovi i Prometheovi a prosazuje používání zbytečného násilí. Hájí represivní vládu Dia a předpovídá, že Prometheus nikdy neunikne jeho poutům. V Aischylosově Osvobození nositelé, Electra vyzývá Kratose, Hráz („Spravedlnost“) a Zeus na pomoc svému bratrovi Orestes pomstít vraždu svého otce Agamemnon. Kratos a Bia se objevují na konci pátého století před naším letopočtem červená postava Podkroví skyphos trestu Ixion, pravděpodobně na základě scény ze ztracené tragédie od Euripides. Objevují se také na konci osmnáctého a devatenáctého století Romantický vyobrazení a úpravy vazby Prometheus.
Starořecká literatura a umění
Theogony
Kratos a jeho sourozenci jsou poprvé zmíněni v básni Theogony, kterou složil Boeotian básník Hesiod na konci osmého nebo počátku sedmého století před naším letopočtem.[7][8][9] Hesiod říká: "A Styx, dcera oceánu, byla připojena k Pallasovi a porodila Zeluse (emulace) a zdobené kotníky Nike (vítězství). Také vyvedla Cratos (síla) a Bia (síla), úžasné děti. Tyto nemají žádný dům kromě Dia a žádné obydlí ani cestu kromě toho, kde je vede Bůh, ale oni přebývají vždy s hlasitým hromem Zeusem. “[10] Zde je Kratos uveden pouze jako zbožněná abstrakce s malým vývojem nebo vysvětlením.[7] Hesiod dále vysvětluje, že důvodem, proč bylo dětem Styxe dovoleno přebývat u Dia, bylo to, že Zeus rozhodl po Titanomachy že všichni ti, kteří pod sebou neměli funkce Kronos dostal pozice v jeho režimu.[10][8] Protože Styx přišel k Diovi jako první spolu se svými dětmi, ocenil je Zeus jako jedny z nejvyšších členů jeho nového režimu.[10][8] Podle Diany Burtonové představuje Styx, Zelos, Nike, Kratos a Bia dobrovolná změna věrnosti jistotu vítězství Dia nad Titány.[9] Zatímco bohyně Hráz ("Spravedlnost"), Eunomia ("Dobrý zákon") a Eirene („Mír“) představují výhody Zeusovy vlády, Kratos a jeho sourozenci představují práci potřebnou k vybudování tohoto režimu.[9]
Prometheus Bound
V úvodní scéně tragédie Prometheus Bound, který se tradičně připisuje Aischylos Kratos a jeho sestra Bia berou Prometheus na vzdálené místo v Scythian divočina, kde bude připoután ke skalnímu výběžku.[1][13][14] Příkaz k tomu dal sám Zeus[1][13][14] a Kratos a Bia jsou zobrazováni jako ztělesnění Zeusova nového režimu.[7][12] Přítomnost Kratose a Bie, ale absence Nike a Zelose naznačuje tyranské vyobrazení Dia ve hře, protože Kratos a Bia představují tyraničtější aspekty autority.[15] Zejména Kratos představuje to, co Ian Ruffell nazývá „druh nekomplikovaného násilníka, pro kterého despotické režimy nabízejí nespočet pracovních příležitostí“.[7] Vynucuje moc Dia pomocí fyzické brutality a nemilosrdnosti.[7][12] Bia, i když je na scéně, nemá žádné řádky; mluví jen Kratos.[16][17]
Kratos donucuje mírného kovářského boha Hefaistos do řetězu Prometheuse ke skalnímu útesu, navzdory Hefaestovým námitkám.[1][11][14] Hefaistos běduje nad Prometheovým budoucím utrpením, což vede Kratose k tomu, že se mu vysmívá.[18] Kratos přirovnává vládu zákona k vládni strachem[7] a odsuzuje soucit jako zbytečnou ztrátu času.[7] Hefaistos a Kratos se shodují, že Zeus je „despotický“ (barys; doslova „těžký“).[7] Kratos jde o spravedlnost (δίκη; hráz) jako systém kosmické hierarchie, ve kterém panovník Zeus rozhoduje o tom, kdo obdrží která privilegia a kdo ne.[7] Každý, kdo poruší tuto sociální propast, je provinilcem, který musí být potrestán.[7] Kratos uvádí, že pod vládou panovníka, jako je Zeus, nikdo kromě samotného Zeuse není skutečně svobodný.[19] Hefaistos s tímto hodnocením souhlasí.[18]
Kratos opakovaně nařizuje Hefaistovi, aby použil více násilí, než je nutné, aby způsobil proti Prometheovi co největší bolest.[7][11] Nejprve nařídí Hefaistosovi, aby přibil Prometheovy ruce ke skále.[20] Pak mu nařídí, aby mu do hrudi vrazil ocelový klín.[20] Nakonec mu přikáže uvázat Prometheovy nohy, aby ho znehybnil.[20] Hefaistos kritizuje Kratose a řekl mu, že jeho řeč je stejně ošklivá jako jeho fyzický vzhled.[21][7] Kratos odpoví tím, že mu řekne: „Buď měkký. Neházej mi do tváře svou‚ úmyslnost 'a ‚drsnost temperamentu'.“[21][7] Jakmile byl Prometheus svázán, Hefaistos, Bia a Kratos opustili zákulisí, přičemž Kratos odešel jako poslední.[22] Těsně před svým exuntem se Kratos vysmívá Prometheovi s tím, že ze svých pout nikdy neunikne[11] a že si nezaslouží své jméno.[11] (Prometheus znamená v řečtině „prozíravost“.[11]) Podle Roberta Holmese Becka bylo Aischylovo zobrazení tvrdého trestu Prometheova zamýšleno jako příklad toho, jak musí být pachatelé potrestáni, aby ostatní odradili od přestupků.[16] V tomto výkladu nemá být Kratosova krutost chápána jako přehnaná, ale spíše jako řádné vymáhání práva.[16]
Další reference
V Aischylosově Osvobození nositelé, Electra vyvolává Kratose, Hráz a Zeus, aby ji a jejího bratra podpořili Orestes „snaha pomstít vraždu jejich otce Agamemnon jejich matkou Clytemnestra.[23][24] Platón dialog Protagoras, napsaný ve čtvrtém století před naším letopočtem, obsahuje popis legendy o Prometheovi, ve kterém Prometheus kradl oheň z chrámu Athény a Hefaista spíše než z Zeusovy pevnosti, protože „Zeusovy stráže“ (Διὸς φυλακαί; Dios phylakai) byly příliš děsivé.[25][26][27] Totožnost těchto „strážců“ je neznámá a sporná.[28]
Vyobrazení Kratos a Bia v starořecké umění jsou extrémně vzácné.[29][30][31] Jediné známé dochované vyobrazení Kratose a Bia v roce starořecká keramika je fragmentární červená postava skyphos podle Meidias Painter, nebo člen jeho kruhu, který je datován do konce pátého století před naším letopočtem a zobrazuje trest Ixion.[29][32] Jedna z Biainých rukou je viditelná na volantu, ke kterému je Ixion připoután, a stabilizuje ho.[32] H. A. Shapiro předpokládá, že se pravděpodobně jedná o zobrazení scény ze ztracené tragédie Ixion podle Euripides, kteří si pravděpodobně vypůjčili postavy Kratose a Bia Prometheus Bound.[33] Kratos je uveden jako jeden ze synů Pallas a Styx v Knihovna Pseudo-Apollodorus.[34]
V moderní kultuře
V roce 1772 Thomas Morell zveřejnil svůj anglický překlad Prometheus Bound tak jako Prometheus v řetězech, což poprvé zpřístupnilo dílo britské veřejnosti.[36] O čtyři roky později abolicionista Richard Potter vydal kompletní anglický překlad všech Aischylových tragédií.[36] Scéna z Prometheus Bound ve kterém Héfaistovy řetězy Prometheus na úbočí hory pomocí Kratose a Bia zachytily představivost osmnáctého a devatenáctého století Romantici[37] a stali se objektivem, jehož prostřednictvím analyzovali otázky vztahů mezi revolucí a tyranií, otroctví a svobodou a válkou a mírem.[37]
Richard Porson překlad z roku 1795 do jazyka Prometheus Bound byl ilustrován kresbami od John Flaxman představení slavné vazební scény.[36] V letech 1798 až 1799 George Romney vytvořil sérii křídových kreseb scén z Prometheus Bound, včetně závazné scény s Kratosem a Bia.[36] Na ilustracích Flaxmana i Romneyho jsou Kratos a Bia zobrazeni společně v symetrii.[36] V roce 1819 Percy Bysshe Shelley přizpůsobil mýtus o Prometheovi pro svou vlastní hru Prometheus bez závazků.[38]
v Gabriel Fauré tříaktová opera Prométhée, poprvé provedeno v roce 1900 s Francouzem libreto napsané básníky Jean Lorrain a André-Ferdinand Hérold, scéna z počátku roku Prometheus Bound ve kterém Kratos nutí Hefaista k vázání Prometheus je úzce parafrázován.[39] Hefaestův dialog s Kratosem je zhudebněnýimpresionista narážky na celotónová stupnice ".[40] Fauré byl známý svou měkkou, nóbl komorní hudba a „nenávistná zuřivost“ hudby v pozadí dialogu Kratose a Bia ohromila publikum.[40]
Postava jménem Kratos se objeví v Bůh války franšíza videoher,[2][41][42] ve kterém je zobrazen jako to, co klasická učenka Sylwia Chmielewski nazývá „hluboce tragickým, herkulovským antihrdinou, který po vraždě své rodiny musí smýt miasma aby znovu získal klid. “[41] Postava videohry Kratos dostala své jméno v pozdní fázi vývoje hry původní hra z roku 2005 poté, co už byla postava upřesněna.[43] Nevědomý o skutečném mytologickém bohu jménem Kratos, který se objevil v Prometheus Bound, tvůrci shodou okolností zvolili Kratos, stejné řecké slovo, které znamená „Síla“, jehož ztělesněním je mytologická postava Kratos.[3][43] Stig Asmussen, ředitel roku 2010 Bůh války III nazval shodu názvů „šťastnou chybou“,[43] berouce na vědomí, že Kratos ve hře a jeden v Prometheus Bound jsou oba „pěšci“.[43] Zoran Iovanovici z Kalifornská státní univerzita, Long Beach s ironií poznamenává, že zatímco mytologický Kratos je nejlépe známý pro řetězení Prometheus, v roce 2007 Bůh války II, postava videohry ho uvolní.[43] Chmielewski uvádí, že postava z videohry Kratos ve velké míře čerpá z dalších postav z řecké mytologie, včetně hrdinů Perseus, Theseus, a Achilles,[41][2] ale jeho nejsilnějším vlivem je hrdina Heracles.[41] Tyto hry vykreslují Kratose jako brutální a násilné vůči nevinným.[44][42] Ve třetí hře série zničí drtivou většinu řeckých bohů, kteří jsou vylíčeni jako „zkorumpovaní a pomstychtiví“, a obnoví původní stav prvotní chaos do Řecka.[45]
Poznámky
Reference
- ^ A b C d Ruffell 2012, str. 25.
- ^ A b C Martin 2016, str. 163.
- ^ A b Lowe 2009, str. 82.
- ^ κράτος. Liddell, Henry George; Scott, Robert; Řecko-anglický lexikon na Projekt Perseus.
- ^ Gantz, s. 25–26, 158; Hesiod, Theogony 383–385; Apollodorus 1.2.4
- ^ Gantz, str. 158; Aischylos (?), Prometheus Bound, 1 a násl.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ruffell 2012, str. 30.
- ^ A b C Sammons 2018, str. 131.
- ^ A b C Burton 2011, str. 58.
- ^ A b C Hesiod, Theogony řádky 383–387, překládal Hugh G. Evelyn-White
- ^ A b C d E F Allen 2000, str. 294.
- ^ A b C Beck 1975, str. 126–127.
- ^ A b Pearson 1997, str. 187.
- ^ A b C Těžký 2004, str. 95.
- ^ Burton 2011, str. 58–59.
- ^ A b C Beck 1975, str. 127.
- ^ Spindler 2015, s. 17–18.
- ^ A b Ruffell 2012, str. 31.
- ^ Ruffell 2012, s. 30–31.
- ^ A b C Spindler 2015, str. 24.
- ^ A b Boegehold 1999, str. 54.
- ^ Spindler 2015, str. 27.
- ^ Aischylos, Osvobození nositelé, řádky 244–245.
- ^ Marshall 2017, str. 40.
- ^ Platón, Protagoras 321a
- ^ Ruffell 2012, str. 74.
- ^ Huffman 2007, str. 82.
- ^ Huffman 2007, str. 81–83.
- ^ A b Smith 2011, str. 18.
- ^ Burton 2011, str. 59.
- ^ Spindler 2015, str. 32.
- ^ A b Shapiro 1994, str. 81–82.
- ^ Shapiro 1994, str. 81.
- ^ Pseudo-Apollodorus, Knihovna 1.2
- ^ Van Kooy 2016, s. 166–167.
- ^ A b C d E F Van Kooy 2016, str. 166.
- ^ A b Van Kooy 2016, str. 165–166.
- ^ Van Kooy 2016, str. 165.
- ^ Bertagnolli 2016, str. 238.
- ^ A b Bertagnolli 2016, str. 246.
- ^ A b C d Chmielewski 2016, str. 186.
- ^ A b Lowe 2009, str. 81–82.
- ^ A b C d E Quinio a kol., 2010.
- ^ Chmielewski 2016, s. 186–187.
- ^ Chmielewski 2016, str. 185–186.
Bibliografie
- Aischylos (?), Prometheus Bound v Aischylos s anglickým překladem Herberta Weira Smytha, Ph. D. ve dvou svazcích. Vol. 2. Cambridge, Massachusetts. Harvard University Press. 1926. Online verze v digitální knihovně Perseus.
- Allen, Danielle S. (2000), Svět Prometheus: Politika trestání v demokratických Aténách Princeton, New Jersey: Princeton University Press, ISBN 978-0-691-05869-6
- Apollodorus, Apollodorus, The Library, with an English Translation by Sir James George Frazer, F.B.A., F.R.S. ve 2 svazcích. Cambridge, Massachusetts, Harvard University Press; London, William Heinemann Ltd. 1921. Online verze v digitální knihovně Perseus.
- Beck, Robert Holmes (1975), Aischylos: Dramatik pedagog, Haag, Nizozemsko: Martinus Nijhoff, doi:10.1007/978-94-011-8818-0, ISBN 978-94-011-8818-0
- Bertagnolli, Paul (2016) [2007], Prometheus v hudbě: Reprezentace mýtu v romantické době, New York City, New York a Londýn, Anglie: Routledge, ISBN 978-07-546-5468-1
- Boegehold, Alan L. (1999), Když se očekávalo gesto: Výběr příkladů z archaické a klasické řecké literatury Princeton, New Jersey: Princeton University Press, ISBN 978-0-691-00263-7
- Burton, Diana (2011), „Kapitola čtvrtá: Nike, Dike a Zeus na Olympii“ v McWilliam, Janette; Puttock, Sonia; Stevenson, Tom; Taraporewalla, Rashna (eds.), Socha Dia v Olympii: Nové přístupy, Cambridge, Anglie: Cambridge Scholars Publishing, ISBN 978-1-4438-2921-2
- Chmielewski, Sylwia (2016), „C: // Hercules in Computer Games / A Heroic Evolution“, v Dominas, Konrad; Wesołowska, Elżbieta; Trocha, Bogdan (eds.), Starověk v populární literatuře a kultuře, Cambridge, Anglie: Cambridge Scholars Publishing, s. 177–192, ISBN 978-1-4438-9024-3
- Gantz, Timothy, Raně řecký mýtus: Průvodce literárními a uměleckými prameny„Johns Hopkins University Press, 1996, dva svazky: ISBN 978-0-8018-5360-9 (Sv. 1), ISBN 978-0-8018-5362-3 (Sv. 2).
- Hesiod, Theogony, v The Homeric Hymns and Homerica with an English Translation by Hugh G. Evelyn-White, Cambridge, Massachusetts., Harvard University Press; London, William Heinemann Ltd. 1914. Online verze v digitální knihovně Perseus.
- Hard, Robin (2004), Routledge Handbook of Greek Mythology: Based on H.J.Rose's Příručka řecké mytologie, New York City, New York a Londýn, Anglie: Routledge, ISBN 978-0-203-44633-1
- Huffman, Carl (2007), „Philolaus and the Central Fire“ v Stern-Gilette, Suzanne; Corrigan, Kevin (eds.), Čtení starověkých textů: Presokratika a Platón: Pokusy o čest Denise O'Briena, Leiden, Nizozemsko a Boston, Massachusetts: Brill, str. 57–96, ISBN 978-90-04-16509-0
- Lowe, Dunstan (2009), „Hra se starověkem: videohry recepcí klasického světa“, v Lowe, Dunstan; Shahabudin, Kim (eds.), Classics For All: Přepracování starověku v masové kultuře, Cambridge, Anglie: Cambridge Scholars Publishing, s. 64–90, ISBN 978-1-4438-0120-1
- Marshall, C. W. (2017), Aischylos: Nositelé osvobození, Bloomsbury Companions to Greek and Roman Tragedy, New York City, New York and London, England: Bloomsbury Academic, ISBN 978-1-4742-5508-0
- Martin, Richard (2016), Klasická mytologie: Základy, New York City, New York a Londýn, Anglie: Routledge, ISBN 978-1-315-72718-9
- Pearson, Birger A. (1997), „Filantropie v řecko-římském světě a v raném křesťanství“, Vznik křesťanského náboženství: Eseje o raném křesťanství, Eugene, Oregon: Wipf & Stock, ISBN 978-1-62032-637-4
- Quinio, Charles; Wellere, Petere; Iovanovici, Zoran; Lape, Susan; Purves, Alex; Madden, John; Asmussen, Stig (2010), God of War: Unearthing the Legend (Dokumentární), Los Angeles, Kalifornie: Studio SCE Santa Monica, událost nastane v 00:35:33
- Ruffell, Ian (2012), Aeschylus: Prometheus Bound, Companions to Greek and Roman Tragedy, London, England: Bristol Classical Press, ISBN 978-0-7156-3476-9
- Sammons, Benjamin (2018), „Hesiodův Theogony a struktury poezie ", v Loney, Alexander C .; Scully, Stephen (eds.), Oxford Handbook of HesiodOxford, Anglie: Oxford University Press, ISBN 978-0-19-090536-1
- Shapiro, H. A. (1994), Mýtus do umění: Básník a malíř v klasickém Řecku, New York City, New York a Londýn, Anglie: Routledge, ISBN 978-0-203-41503-0
- Smith, Amy C. (2011), Polis a personifikace v klasickém aténském umění, Monumenta Graeca et Romana, Leiden, Nizozemsko: Koninklijke Brill, ISBN 978-90-04-19417-5, ISSN 0169-8850
- Spindler, Alexander J. (2015), „Umění scénického strojníka: Dramatická rekonstrukce Aischylovy lineární tragédie, Prometheus Bound", Vyznamenání Bakalář umění, referát 3, Cincinnati, Ohio
- Van Kooy, Dana (2016), Shelleyho radikální fáze: výkon a kulturní paměť v post-napoleonské éře, New York, New York a Londýn, Anglie, ISBN 978-1-315-60894-5