Godoberi jazyk - Godoberi language
![]() | Tento článek může vyžadovat vyčištění setkat se s Wikipedií standardy kvality. Specifický problém je: Tento článek vyžaduje vyčištění.Srpna 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Godoberi | |
---|---|
ГъибдилIи мицци ƛibdiƛi micci | |
Rodilý k | Rusko |
Kraj | Jihozápadní Dagestan |
Rodilí mluvčí | 3,250 (2007)[1] |
Severovýchodní kavkazská
| |
Kódy jazyků | |
ISO 639-3 | gdo |
Glottolog | ghod1238 [2] |
Godoberi (také hláskováno Ghodoberi; vlastní označení Gijbdilhi rukavice bez prstů; další jména zahrnují také zvané годоберинский язык, ღოდობერიული ენა, годоберийский язык, гъибдилIи мицци, Ɣibdiƛi micci, Godoberin je Andský jazyk z Jazyková rodina na severovýchodě Kavkazu mluvený Godoberi na jihozápadě Dagestan, Rusko. Mluví ním přibližně 3250 lidí.[1][3] Existují pouze dva dialekty - Godoberi a Zibirhali, které se liší hlavně výslovností.[4] Projekt ohrožených jazyků klasifikuje jazyk jako ohrožený na základě počtu rodilých mluvčích.[3]
Dějiny
Historie Godoberis není známa. Godoberi jazyk je hlavní věc, která odlišuje kulturní skupinu od ostatních skupin v této oblasti. Ve srovnání s jinými andickými jazyky je Godoberi nejpodobnější Chamalal a Botlikh. Některá slova jsou vypůjčena z avarštiny, turečtiny a arabštiny. Poté, co byl v 19. století začleněn do Ruské říše a poté ve 20. století ovládán Sovětským svazem, má v jazyce Godoberi silný ruský vliv.[4]
Geografická distribuce
Rodilí mluvčí Godoberi žijí ve dvou vesnicích: Godoberi (Gjudu v Godoberi) a Zibirhali (Shalu v Godoberi). Tyto vesnice se nacházejí v horách na levém břehu řeky Andi-Koisu v jihozápadní Dagestánu, v ruské republice.[4][3]
Postavení
Godoberi není psaný jazyk a používá se pouze v domácnosti. Školy vyučují avarštinu a ruštinu. Rodilí mluvčí Godoberi používají jako psaný jazyk avarštinu nebo ruštinu. Tyto dva jazyky se také používají, když hovoříte s lidmi ze sousedních komunit. Zdá se, že počet řečníků Godoberi je za posledních 40 let stabilní. [4]
Fonologie
Dvojhlásky se nacházejí pouze v Godoberi a v žádných jiných jazycích Daghestanainu (příklad: c'ai 'oheň').[5] Existuje 13 phonemic samohlásek: i, e, a, o, u, i :, e :, a :, o :, u :, ˜i, ã, ˜u. Systém přízvuků je mimořádně složitý, zejména pro podstatná jména.[5]
počáteční stres (H! H) | počáteční stres (HL) | počáteční / předfinále / konečné (HH) | finále (HL-B) | finále / předfinále (HL!) | finále / předfinále (LL) | konečné / počáteční (HH!) | konečné / počáteční (LL-B) | konečné / předfinále / počáteční (HH-B) | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Jmenovaný | gédu 'kočka' | íča 'kobyla' | ímu 'otec' | qučá 'ovčí kůže' | buRá 'býk' | haí 'oko' | łerú 'Pírko' | set'íl 'prst' | ziní 'kráva' |
Genitiv | géduLi 'kočka' | íčLi 'kobyla' | imúLi 'otec' | qučiLí 'ovčí kůže' | buRáLi 'býk' | háiLi 'oko' | łéruLi 'Pírko' | sét'ilaLi 'prst' | zináLi 'kráva |
Dativ | gédułi 'kočka' | íčałi 'kobyla' | ímułi 'otec' | qučiłí 'ovčí kůže' | buRałí 'býk' | haiłi 'oko' | łérułli 'Pírko' | sét'ilałi 'prst' | zínałi 'kráva' |
Ergativní | gédudi 'kočka' | íčadi 'kobyla' | imudí 'otec | qučidí 'ovčí kůže' | buRadí 'býk' | haidí 'oko | łérudi 'Pírko' | sét'iladi 'prst | zinadí 'kráva' |
Gramatika
Morfologie
Singulární slova mají tři pohlaví: mužský, ženský a kastrovat. V množném čísle chybí tyto tři rody a místo toho mají dvě třídy podstatných jmen: lidský nebo neživý předmět. Existují dva typy adjektiv: primární a příčestí. Většina primárních adjektiv nemá pohlaví. Čtyři typy příčastí jsou minulost, přítomnost, budoucnost a budoucnost negativní.[5] Numerický systém se od ostatních jazyků příliš neliší. Morfologie slovesa je také pravidelná ve srovnání s jinými jazyky v rodině andských jazyků.
Reference
- ^ A b Godoberi na Etnolog (18. vydání, 2015)
- ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Godoberi". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
- ^ A b C "Ghodoberi". Projekt ohrožených jazyků.
- ^ A b C d Kolga, Margus (2001). Červená kniha národů ruské říše. Tallinn: Červená kniha nevládní organizace.
- ^ A b C d Kibrik, Aleksandr (1996). Godoberi. Mnichov: Lincom.
Další čtení
- Margus Kolga; Igor Tõnurist; Lembit Vaba; Jüri Viikberg (1993). "Godoberis". Červená kniha národů ruské říše.