Jazyk Kayapo - Kayapo language

Mẽbêngôkre, někdy označované jako Kayapó (Mẽbêngôkre: Mẽbêngôkre kabẽn [mẽbeŋoˈkɾɛ kaˈbɛ̃n]) je Severní Jê Jazyk (Jê, Macro-Jê ) mluvený Kayapó a Xikrin lidé na severu Mato Grosso a Pará v Brazílii.^[3] Na základě 18. vydání Ethnologue 2015 existuje od roku 2010 přibližně 8600 rodilých mluvčích. Vzhledem k počtu řečníků a vlivu portugalština reproduktory, jazyk stojí na šesté úrovni ohrožení; v nichž jsou materiály pro gramotnost a vzdělávání v Mẽbêngôkre velmi omezené.

Etnografie

Jazykem Mẽbêngôkre v současné době hovoří dva etnické skupiny, Kayapó a Xikrin, které kromě společného jazyka používají oba endonym Mẽbêngôkre (doslova „ti z díry vody“)^[4] „Ačkoli existují rozdíly mezi dialekty, kterými se mluví mezi různými etnickými skupinami, všichni se uznávají jako účastníci společné kultury.“^[5]) odkazovat na sebe a na svůj jazyk.^[6]:53 Oni jsou také někdy považováni za hlavní členění jedné etnické skupiny, Mẽbêngôkre.

Etiketa Kayapó (také hláskováno Caiapó nebo Kayapô) byl občas používán jako synonymum pro Mẽbêngôkre v literatuře - to znamená, že se začalo odkazovat jak na Kayapó (stricto sensu), tak na Xikrin, stejně jako na jazykové rozmanitosti, kterými tyto skupiny mluví. Aby se zabránilo nejednoznačnosti (a další záměně s Jižní Kayapó, další etnická skupina, která mluvila nepříliš úzce související jazyk rodiny Jê), termín Mẽbêngôkre je v tomto článku upřednostňován (pokud není uveden odkaz na Kayapó na rozdíl od Xikrinu). Termín Kayapó, jehož původní odkaz byl omezen na výše uvedené Jižní Kayapó, je exonym neznámého původu. Někdy bylo etymologizováno jako Tupi-Guarani slovo znamená „ti, kteří vypadají jako opice“,^[7] ale toto bylo sporné.^{[6]:91, fn. 41}

První historické záznamy jazyka a kultury Mẽbêngôkre ze strany obyvatel Západu pocházejí z konce 19. století, kdy francouzský průzkumník Henri Coudreau přišel do kontaktu se skupinou Mẽbêngôkre mluvící skupinou Irã'ãmrãnhre. Některé záznamy pořídili misionáři, kteří přijeli do Brazílie později ve století, aby pokřesťanšťovali domorodé obyvatelstvo. Mezi známé autory tohoto období patří otec Sebastião a reverend Horace Banner, který žil v letech 1937–1951 mezi další skupinou Mẽbêngôkre (Kayapó) známou jako Gorotire.^[4] Ačkoli „Mebengokre [byli v trvalém kontaktu s okolní nepůvodní populací v různých dobách, ve většině případů [byly] katastrofické důsledky.^[3] Irã'ãmrãnhre nyní vyhynuli a populace skupiny Gorotire poklesla během prvních let kontaktu o 80%. Po takových brutálních zkušenostech některé malé skupiny odmítly být vyšetřovateli osloveny a zůstaly bezkontaktní kolem řek Xingu a Curuá.

Od období průzkumu akademičtí lingvisté a antropologové zkoumali Mẽbêngôkre a úspěšně získali soubor znalostí o této domorodé skupině. Od raných spisů o gramatice Mẽbêngôkre od Letní lingvistický institut misionáři Stout a Thomson (1974), mnozí akademičtí vědci pracovali na tomto jazyce, včetně Marílie Ferreirové,^[8] Maria Amélia Reis Silva, Andrés Pablo Salanova, Lucivaldo Silva da Costa a Edson de Freitas Gomes. Překlad Nový zákon do Mẽbêngôkre byla zveřejněna v roce 1996 a existují literární díla včetně mýtů a rituálních příběhů a popisů M speakingbêngôkre mluvících komunit.

Kromě toho brazilská organizace ProDocult zahájila dokumentační projekt jazyka a kultury Kayapó v dubnu 2009 a dosud vyprodukovala „150 hodin záznamu videa, 15 hodin záznamu zvuku a více než 6 000 digitálních fotografií, kromě ... filmů [obsahující] záznamy o „kultuře“ Mebengokre a jak by to mohlo být ... vysoce dynamické [v jeho] tvůrčím aspektu. “^[9]

Fonologie

Fonologický soupis Mẽbêngôkre se skládá ze 16 souhlásek a 17 samohlásek,^[10] včetně ústních a nosních samohlásek. Mẽbêngokre má řadu vyjádřených ústních zastávek, díky čemuž je mezi severními jazyky Jê jedinečný v používání funkce [hlasu] pro vytváření fonologických opozic. Všechny ostatní severní jazyky Jê ztratily proto-severní jazyky Jê obstrukcí prostřednictvím devoicing.^[11]:85

Souhlásky

Souhláska / d / (jako v jaduj 'krátký', krwỳdy „zobák“) je mimořádně vzácný; / t͡ʃ / (jako v xãn 'kočka', jaxwe „nic“) je v počáteční pozici vzácný. Za souhláskou / ɾ / v poloze coda vždy následuje epentetikum echo samohláska, což může být přesná kopie předchozí samohlásky nebo [i] (pokud je předchozí samohláska / a / nebo někdy / ɔ ʌ /). Tímto způsobem se slova / paɾ / „jeho / její noha“ a / puɾ / „zahrada“ vyslovují [ˈpaɾi], [ˈpuɾu] (a pari, puru).

Samohlásky

Samohlásky / ã / (jako v pane 'na procházku', xãn „kočka“) a / ũ / (jako v tũm „staré“) jsou vzácné a většinou se v určitých prostředích vracejí k dřívějším ústním samohláskám / a / a / u /. Samohláska / ɯ̃ / (jako v nhỹ „sedět“) je také poněkud vzácné.

V některých analýzách má Mẽbêngôkre pět dvojhlásky které se vyskytují pouze slovo: uwa / uᵊ /, ija / iᵊ /, eje / ɛᵊ /, ôwa / oᵊ /, ĩja / ĩᵊ /. Ty jsou realizovány foneticky jako [ˈuwa], [ˈija], [ˈɛjɛ], [ˈowa], [ˈĩj̃ã].^[6]:69 Jiní autoři je analyzují jako monofthongy následované klouzáním (/ w / nebo / j /) v poloze coda, po které následuje epentetika echo samohláska. Následuje několik příkladů.

Struktura slabiky

Maximální struktura slabik Mẽbêngôkre je / CCCVC /. Jakákoli souhláska může nastat jako jednoduchý začátek. Složité nástupy mohou být tvořeny kombinací jednoho z / p b m k ŋ / a jednoho z / ɾ j / (pr-, br-, mr-, kr-, ngr-, pj-, mj-, bj-, kj-, ngj-); / t n ɾ t͡ʃ d͡ʒ ɲ k ŋ kɾ ŋɾ / lze také kombinovat s / w / (tw-, nw-, rw-, xw-, djw-, nhw-, kw-, ngw-, krw-, ngrw-). Coda může být libovolná z / p t t͡ʃ k m n ɲ ɾ j / (v analýzách, které nerozpoznávají existenci dvojhlásek, také / w /).

Stres

V Mẽbêngôkre je napětí fixováno na poslední základní slabiku. Epentetické samohlásky (echo samohlásky ) chybí ve fonologickém vyjádření a jsou tak nepřízvuční (jako v pari / paɾ / [ˈpaɾi] „jeho / její noha“). V dvojhláskách je zdůrazněn prvek nejvíce vlevo (jako v ngija / ŋiᵊ / [ˈŋija] 'skunk'). Maličký klitik -re je nepřízvučný, jako v ngôre [ˈŊoɾɛ] „jeho / její veš“.

Morfologie

Konečnost morfologie

Stejně jako ve všech ostatních jazycích Northern Jê se i Mẽbêngôkre slovesa skloňují pro konečnost a mít tak základní opozici mezi a konečný forma a neurčitá forma. Konečné tvary se používají pouze v maticových klauzích, zatímco neomezené tvary se používají ve všech typech podřízených klauzí a také v některých maticových klauzích (se zvláštním aspektovým výkladem). Morfologie spojená s konečným / neomezeným rozlišením zahrnuje sufixaci a / nebo substituci předpony.^[10] Některým slovesům chybí zjevné rozlišení konečnosti.

V jazyce se vyskytují následující neomezené přípony: -rV (nejběžnější možnost, která se nachází v mnoha přechodných a nepřechodných slovesech) a její allomorf -n (následující přední nosní samohlásky), -č (nachází se hlavně v přechodných slovesech), stejně jako -k, -m, a -X (nachází se v hrsti nepřechodných sloves).

U hrstky sloves, z nichž všechna končí podřazenou zarážkou, neomezený tvar nepřijímá žádné zjevné přípony, ale přesto se liší od konečného tvaru, protože ten lenité závěrečná souhláska (-t, -k → -rV, -rV).^[12]:544

Dřívější palatalizující předpona

Malá sada sloves tvoří jejich neomezené tvary využitím jednoho z výše uvedených procesů a morfofonologický proces, při kterém se nástup stresované slabiky mění na dj, ’, nebo je odstraněn, zatímco jádro stresované slabiky je zvednuto (pokud je to možné). To bylo přičítáno vlivu podkladové palatalizující nekonečné předpony v Proto-severní Jê.^[12]

Nahrazení nebo ztráta předpony

Kromě výše zmíněných procesů může ohýbání konečnosti zahrnovat substituci nebo ztrátu předpony. Například předpony snižující valenci jsou aj)- (anticausative ) a A- (antipasivní ) ve formách konečných sloves, ale bi- a djà- / dju-, respektive v neomezených formách.^[10]:54–5 Některá slovesa, která označují fyziologické činnosti nebo pohyb, mají navíc předponu (i- a wa-, v uvedeném pořadí) ve svých konečných formách, ale ne v neomezené formě.

Skloňování osob a případ

V Mẽbêngôkre, postpozice, a relační podstatná jména skloňovat pro osobu jejich vnitřní argument tím, že absolutní nebo akuzativ předpony osob. Akuzativní řada je vyžadována podtřídou přechodných sloves (pouze v konečných větách) a také některými postpozicemi; absolutivní řada je výchozí a nachází se u většiny přechodných a všech nepřechodných sloves v konečných větách, u všech sloves v nekonečných větách, se všemi relačními podstatnými jmény as některými postpozicemi. Externí argumenty sloves nejsou indexovány předponami osob, ale jsou spíše kódovány jmenovaný (neoznačený) podstatné jméno fráze (počítaje v to osobní zájmena ) v konečných klauzích nebo ergativní fráze v neomezených klauzích. V podstatných jménech jsou nominativ, absolutiv a akuzativ neoznačeny, zatímco ergativní případ je označen ergativní postpozice te.

Předpony osob, které indexují vnitřní argument sloves, postpozic a podstatných jmen, jsou následující.^[13]:41

Nominativní a ergativní tvary zájmen jsou následující.^[13]:40–1

Zájmena mají také důrazný tvar, který se používá, když je zájmeno soustředěný a lze jej také považovat za gramatický případ sám o sobě.

Nominativní případ

Nominativní pád vyjadřuje předmět přechodného nebo nepřechodného slovesa.

 Arỳm nẽbaari i-tẽ-m mã. JižNFUT	1NOM	PAUC	1břišní svaly-jít.SG -NF	DAT 'Odcházíme.'

Ergativní případ

Ergativní případ označuje činidlo přechodného slovesa v a neomezený a může se vyskytovat s nominativním zájmenem vyjadřujícím stejného účastníka.

 Djàm nẽ gaaje∅-omũ-nh kêt? INT	NFUT	2.NOM	2ERG	3břišní svaly-vidět-NF	NEG "Nevidíš to?"

Absolutní případ

V klauzulích s neomezeným významem zakóduje absolutní pád jediného účastníka (subjektu) v nepřechodných slovesech a trpěliví v přechodných slovesech.

 ∅-Wỳ-rỳ mã nẽ tẽ. 3břišní svaly-koupat se-NF	DAT	NFUT jít.SG.F "Koupá se / bude se koupat."

Používá se také ke kódování souboru trpěliví některých přechodných sloves v jejich konečný formy (s výjimkou jednoslabičných sloves kompatibilních s zjevnou morfologií neurčitosti, která přebírá akuzativní předměty), stejně jako vlastníky podstatných jmen a doplňky některých postpozic.

Akuzativ

Akuzativní případ kóduje trpěliví monosyllabických přechodných sloves kompatibilních se zjevnou morfologií neurčitosti v konečný doložky.

 Arỳm nẽ ba ku-ma. jižNFUT	1NOM	3ACC-poslouchat / slyšet.F "Už jsem to slyšel."

Hlas

V Mẽbêngôkre mohou být přechodná slovesa detransitivována pomocí anticausative nebo antipasivní derivace. Anticausative marker je předpona aj)- v konečný formulář a předpona bi- v neomezený forma slovesa. Antipasivní derivace je dosažena pomocí předpony A- v konečný formulář a předpona djà- nebo dju- v neomezený forma slovesa.^[14]

Derivační morfologie

Drobný a augmentativní

Mẽbêngôkre využívá a zdrobnělina přípona -re (což je vždy nepřízvučné; poté -t má allomorf -E, a po nasals to povrchy jako -ne) a z augmentativní přípona -ti (což je vždy zdůrazněno). Připojují se k podstatným jménům a hojně se vyskytují ve jménech živočišných a rostlinných druhů. Kombinace -ti a -re se používá v řadě podstatných jmen, která označují lidské kolektivy, jako např Gorotire a Mẽtyktire (názvy dělení Mẽbêngôkre).

Neproduktivní přípony

V Mẽbêngôkre se zdá, že mnoho predikátů obsahuje zkamenělé předpony různých tvarů (například ka-, nhõ-, ku-, py- / pu-, ja-, dju-, nhĩ-), jehož sémantický příspěvek není vždy přímočarý. Ty byly různě označovány jako klasifikátory^[15]:100 nebo předpony přechodnosti.^{[12]:539–40}

Zdvojení

Reduplikace může být použita k vyjádření opakované akce a případně transitivity, jako v následujících příkladech:^[14]

U některých sloves, jako např prõrprõt „To float up and down“, finální souhláska zdvojené základny se změní ze stop / t / na rhotic / ɾ /.

Syntax

Mẽbêngôkre je a hlava-finále Jazyk.

Morfosyntaktické zarovnání

Prototypicky, konečné maticové věty v Mẽbêngôkre mít a jmenovaný – akuzativ vzor zarovnání, přičemž agenti přechodných sloves (A) a jediné argumenty nepřechodných sloves (S) dostávají jmenovaný případ zatímco pacienti tranzitivních sloves (P) dostávají absolutní nebo akuzativ případ, který byl popsán jako instance a split-P zarovnání.^[11]:272 Existuje pouze několik desítek přechodných sloves, která přijímají akuzativního pacienta, všechna jsou jednoslabičná^[15]:30–2 a mají odlišné konečné a neomezené tvary. Bylo navrženo, aby všechna přechodná slovesa, která splňují obě podmínky (monosyllabicita a formální rozlišení konečnosti), a pouze jejich, vybírají pro akuzativní pacienty,^[12]:538 zatímco všechna zbývající přechodná slovesa berou absolutní pacienty v Mẽbêngôkre a dalších severních jazycích Jê.

Nekonečné věty (včetně všech vložených vět) jsou nadřazeny neomezenými slovesy a jsou ergativně organizovaný: agenti tranzitivních sloves (A) jsou kódováni pomocí ergativní postpoziční fráze vzhledem k tomu, že pacienti s přechodnými slovesy (P) a jedinými argumenty všech nepřechodných predikátů (S) dostávají absolutní případ.^[15][16]

Třídy predikátů

Následující tabulka shrnuje navrhované třídy predikátů v Mẽbêngôkre.^[16]

Přechodná slovesa

V Mẽbêngôkre berou přechodná slovesa akuzativ nebo absolutní pacienti v konečných větách, v závislosti na třídě slovesa. V neomezených klauzích se berou všechna přechodná slovesa absolutní pacientů. Všimněte si, že podstatná jména neobdrží žádné zjevné označení ani v akuzativ nebo v absolutní případ; rozdíl mezi těmito dvěma případy je vidět v indexu třetí osoby, který má podobu ku- v akuzativu a ∅- v absolutním případě.

Přechodná slovesa, která indexují jejich pacienta v akuzativ (v konečných klauzích) jsou známé jako ku-slovesa. Všechno ku-slovesa jsou jednoslabičná a mají odlišné konečné a neomezené tvary. Zbývající přechodná slovesa indexují jejich pacienta v absolutní případ. Všechna slovesa, která patří do této třídy, splňují alespoň jednu z následujících podmínek:

• obsahují alespoň dvě slabiky (například pumũ 'vidět', kaô ‚Sát ', ku’õ 'umýt (pevné objekty)’),
• jejich konečné a neomezené tvary jsou totožné (například 'OK 'malovat', kre 'zasadit', djũn 'urazit').

Konečný ku- slovesa se dále liší od všech ostatních přechodných sloves v tom, že za určitých okolností indexují svá činidlo (spíše než trpěliví ) na slovesu. To se stane, když agent druhé osoby jedná nad pacientem třetí osoby:^[13]:55–6

 GaA-bi. 2NOM	2ACC-zabít.SG.F "Zabil jsi to."

Nepřechodná slovesa

Tato část je prázdná. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Listopad 2020)

Sémantika

Nástroje, umístění a prototypové prostředky

Mẽbêngôkre značně používá podstatná jména djà „Kontejner“ a djwỳnh „Vlastník, pán“ pro označení nástrojů (nebo umístění) a prototypových agentů, jak je uvedeno v idjàkuru djà „Jídelní nádobí; místo na jídlo; jídlo “(doslova„ nádoba mého jídla “) nebo pi’ôk jarẽnh djwỳnh „Učitel“ (doslova „vlastník vyprávění knihy“). Tato podstatná jména se váží k neomezeným (nominálním) tvarům sloves nebo k jiným podstatným jménům a vyjadřují významy, které jsou v jiných jazycích často vyjadřovány zvláštními druhy jmenovitých.^[15]:88

Napjatý a aspekt

V Mẽbêngôkre neexistuje morfologický rozdíl mezi přítomností a minulostí, dokončení nebo pokračování akce je určeno narativním kontextem. Poměrové rozdíly mohou být vyjádřeny pomocnými zařízeními nebo použitím a neomezený forma slovesa v nečleněné větě. Následující věta ukazuje roli slovní konečnosti při určování aspektu:^[15]:89–90

 Krwỳj jã nẽ môpkrẽ. andulkaDEM	NFUT yam jíst.SG.F "Tento andulka jí / snědl yam."

 Krwỳj jã nẽ ku-te môpkrẽn. andulkaDEM	NFUT	3 -ERG yam jíst.SG.NF "Tento andulka snědl yam (alespoň jednou v životě)."

V sémantické interpretaci prvního příkladu může být poloha události vzhledem k době promluvy určena pouze narativním kontextem. Naproti tomu výskyt neomezené podoby slovesa ve druhém příkladu činí událost „anaforickou k diskurzu, ale spíše se shoduje s délkou života subjektu (mutatis mutandis pro neživé subjekty). Tato interpretace byla různě popsána jako„ stativní “. nebo „předmětově orientovaný“ (v tom smyslu, že subjektu připisuje určitou vlastnost, spíše než se zaměřovat na samotnou událost) v popisné literatuře. “^[17]

Slovní zásoba

Podmínky příbuznosti

Mẽbêngôkre má triadic příbuzenské podmínky, které vyjadřují současně vztah daného referenta k řečníkovi i adresátovi.^[18]

Výpůjční slova

Mẽbêngôkre byl v kontaktu se vzdáleně příbuznými Karajá jazyk, což dokazuje řada karajských výpůjček v Mẽbêngôkre, zejména v dialektu, kterým mluví Xikrin skupina; zdroj těchto loanwords je myšlenka být Xambioá dialekt. Existují také půjčky od Tupian jazyky Yudjá (Jurunan skupina) a Língua Geral Amazônica (Tupi-Guarani skupiny), stejně jako z hypotetického vyhynulého Severní Jê Jazyk. V poslední době byly přijaty lexikální výpůjčky Brazilská portugalština. Mezi příklady patří:^[19]:13[6]

Reference

Viz také

• Kayapo lidé