Estonský pravopis - Estonian orthography
![]() | tento článek chybí informace o interpunkci.Září 2020) ( |
estonština pravopis je systém používaný pro psaní Estonský jazyk a je založen na latinka. Estonský pravopis se obecně řídí fonematickými principy grafém odpovídající jednomu foném.
Abeceda
Kvůli Němec a švédský vliv, estonská abeceda (estonština: eesti tähestik) má písmena A, Ó, a " (A, O a U s přehláska ), které představují zvuky samohlásky […], [Ó] a [y], resp. Na rozdíl od německých přehlášek jsou považovány a řazeny podle abecedy jako samostatná písmena a jsou součástí abecedy. Nejvýraznějším písmenem v estonské abecedě je však Ó (O s vlnovkou), kterou do abecedy v 19. století přidal Otto Wilhelm Masing a znamená samohlásku [ɤ ]. Kromě toho se abeceda také liší od latinské abecedy přidáním písmen Š a Ž (S a Z s caron / háček) a pozicí Z v abecedě: bylo přesunuto z konce na mezi S a T (nebo Š a Ž).
Oficiální estonská abeceda má 27 písmen: A, B, D, E, F, G, H, I, J, K, L, M, N, O, P, R, S, Š, Z, Ž, T, U, V, Õ, Ä, Ö, Ü. Písmena F, Š, Z, Ž jsou takzvaná „cizí písmena“ (võõrtähed), a vyskytují se pouze v výpůjční slova a cizí vlastní jména. Abeceda je příležitostně přednesena bez nich, a má tedy pouze 23 písmen: A, B, D, E, G, H, I, J, K, L, M, N, O, P, R, S, T, U, V, Õ, Ä, Ö, Ü.
dodatečně C, Q, Ž, X a Y jsou používány při psaní zahraničních vlastní jména. Nevyskytují se v Estonská slova, a nejsou oficiálně součástí abecedy. Abeceda obsahuje všechna cizí písmena a skládá se z následujících 32 písmen:
Dopis | IPA | název | Poznámky | |
---|---|---|---|---|
A | A | [ɑː] | [ɑː] | |
B | b | [b] | [být] | |
C | C | [ts] | [tseː] | Není oficiálně součástí abecedy; používá se pouze v výpůjčních slovech |
D | d | [d] | [deː] | |
E | E | [E] | [E] | |
F | F | [F] | [efˑ] | Používá se pouze v výpůjčkách |
G | G | [ɡ] | [ɡeː] | |
H | h | [h], [ɦ], [C] nebo [X] | [hɑː] nebo [hɑʃˑ] | |
Já | i | [i] | [iː] | |
J | j | [j] | [drobek] | |
K. | k | [k] nebo [kː] | [kɑː] | |
L | l | [l] | [elˑ] | |
M | m | [m] | [emˑ] | |
N | n | [n] | [enˑ] | |
Ó | Ó | [Ó] | [Ó] | |
P | p | [p] nebo [pː] | [peː] | |
Q | q | [k] | [kuː] | Není oficiálně součástí abecedy; používá se pouze v výpůjčních slovech |
R | r | [r] | [erˑ] | |
S | s | [s] | [esˑ] | |
Š | š | [ʃ] | [ʃɑː] | Používá se pouze v výpůjčkách |
Z | z | [z] | [zetˑ] nebo [zeː] | Používá se pouze v výpůjčních slovech |
Ž | ž | [ʒ] | [ʒeː] | Používá se pouze v výpůjčních slovech |
T | t | [t] | [teː] | |
U | u | [u] | [uː] | |
PROTI | proti | [ʋ] | [ʋeː] | |
Ž | w | [ʋ] | [kɑk.sisˈʋeː] | Není oficiálně součástí abecedy; používá se pouze v výpůjčních slovech |
Ó | Ó | [ɤ] | [ɤː] | |
A | A | […] | […] | |
Ó | Ó | [Ó] | [Ó] | |
" | ü | [y] | [yː] | |
X | X | [ks] | [iks] | Není oficiálně součástí abecedy; používá se pouze v výpůjčkách |
Y | y | [i] | [iɡ.rek] nebo [yp.si.lon] | Není oficiálně součástí abecedy; používá se pouze v výpůjčkách |
v Skript Blackletter Místo V. bylo použito W
Johannes Aavik navrhl, aby písmeno Ü bylo nahrazeno písmenem Y, jak to bylo ve finské abecedě.
Digraf | Výslovnost |
---|---|
aa | [ɑː] nebo [ɑːː] |
ee | [E] nebo [E] |
ii | [iː] nebo [iːː] |
oo | [Ó] nebo [Ó] |
U u | [uː] nebo [uːː] |
õõ | [ɤː] nebo [ɤːː] |
ää | […] nebo […] |
öö | [Ó] nebo [Ó] |
U u | [yː] nebo [yːː] |
Pravopisné principy
Ačkoli estonský pravopis se obecně řídí fonematickými principy grafém odpovídající jednomu foném, existují určité historické a morfologické odchylky od tohoto: například počáteční písmeno „h“ ve slovech[je zapotřebí objasnění ], zachování morfému v skloňování slova (psaní b, g, d v místech, kde se vyslovuje p, k, t) a v použití „i“ a „j“.[je zapotřebí objasnění ] Kde je nepraktické nebo nemožné psát š a ž, jsou nahrazeny sh a zh v některých písemných textech, i když je to považováno za nesprávné. Jinak by h v sh představuje a neznělá hlasová frikativa, jako v Paša (paša); to platí i pro některá cizí jména.
Moderní estonský pravopis je založen na Novější pravopis vytvořil Eduard Ahrens ve druhé polovině 19. století na základě finského pravopisu. The Starší pravopis nahradil byl vytvořen v 17. století Bengt Gottfried Forselius a Johann Hornung na základě standardní němčina pravopis. Dříve psané v estonštině obecně používaly ad hoc pravopis založený na latinský a Střední dolní němčina pravopis. Některé vlivy standardního německého pravopisu - například psaní „W“ / „w“ namísto „V“ / „v“ přetrvávalo až do 30. let.
Estonská slova a jména uvedená v mezinárodních publikacích ze sovětských zdrojů jsou často zpětnými přepisy z ruského přepisu. Příkladem je použití я („ya“) pro A (např. Pyarnu (Пярну) pro Pärnu ), ы („y“) pro Ó (např. Pylva (Пылва) pro Põlva ) a ю („yu“) pro ü (např. Pyussi (Пюсси) pro Püssi ). I v Encyklopedie Britannica lze najít „ostrov Khiuma“, kde „ostrov“ znamená v ruštině „ostrov“ a „Khiuma“ je zpětný přepis z ruštiny místo „Ahoj " (Hiiumaa> Хийума (а)> Khiuma).