Paul Deussen - Paul Deussen

Paul Deussen
Paul Deussen (1914) (oříznuto) .jpg
Paul Deussen, kolem roku 1914
narozený(1845-01-07)7. ledna 1845
Oberdreis, Německá konfederace
Zemřel6. července 1919(1919-07-06) (ve věku 74)
Kiel, Německo
NárodnostNěmec

Paul Jakob Deussen (Němec: [ˈPaʊl ˈjaːkop ˈdɔʏsən]; 7. ledna 1845 - 6. července 1919) byl a Němec Indolog a profesor filozofie na University of Kiel.[1] Silně ovlivněn Arthur Schopenhauer, Deussen byl přítel Friedrich Nietzsche a Svámí Vivekananda. V roce 1911 založil Schopenhauerova společnost (Schopenhauer-Gesellschaft). Profesor Deussen byl prvním editorem vědeckého časopisu Schopenhauer Yearbook v roce 1912 (Schopenhauer-Jahrbuch).

Deussen, kdo Sanskritised jeho jméno na „Deva-Sena“[2] jako známka jeho obdivu k hinduismu patří k významným rolím Evropanů, kteří se - často s lyrickým obdivem - podíleli na vědeckém západním objevu sanskrtu a hinduismu, který se uskutečnil v samotné britské Indii, Německu, Francii a Anglii.

Životopis

Paul Deussen se narodil 7. ledna 1845 v Oberdreis, Neuwied v Provincie Rýn,[3] jedno z osmi dětí duchovního se skromnými prostředky. Stal se studentem a doživotním oddaným německého filozofa Schopenhauera a filozofie Kant; a stal se přítelem Friedricha Nietzscheho. Deussen byl vzděláván v Bonn, Tübingen a Berlín Univerzity v letech 1864 až 1881, kde psal disertační práci o Platónově filozofii. Deussen byl jmenován Privatdocent (1881-7) a Mimořádný (1887-9) na univerzitě v Berlíně a Ordinarius (1889–1919, rok jeho smrti), u University of Kiel. Do roku 1919 Deussen pokračoval v úpravách Schopenhauerovy ročenky a pracoval na vydání Schopenhauerových děl.

Bylo to, když se zúčastnil přednášky profesora Lassena o výkladu Shakuntala že Deussen byl vyhozen sanskrtem a hinduismem. Jeho první publikace v roce 1877 vyšla v angličtině jako Prvky metafyziky v roce 1894. Po něm následovaly překlady Sutra Vedanta v roce 1906; Filozofie Upanišad také v roce 1906; a Systém Vedanta v roce 1912. Jeho návštěva Indie v roce 1904 vyšla v angličtině jako Moje indické vzpomínky v roce 1912. Jeho autobiografické práce, vydané jeho dcerou Erikou a publikované v němčině v roce 1922, však dosud nebyly přeloženy do angličtiny.[Citace je zapotřebí ]

Deussenova Systém Vedanta byl několikrát přetištěn: používá Brahmasutra a - poněkud méně - komentář Adi Shankary k tomu, jako struktura jeho expozice.

Jeho stipendium bylo popsáno jako nesmírné, vnímavé a pečlivé. Mahinder Gulati o něm mluví jako o Orientalista a Sanskrt učenec.[4]

Jméno Paula Deussena je tedy spojeno s Georgem Boucherem, Sir William Jones a Sir John Woodroffe v Britské Indii, Anquetil-Duperron a Eugène Burnouf ve Francii, Heinrich Roth, Franz Bopp, Friedrich von Schlegel a Max Müller v Německu, v evropském odhalení bohatství hinduismu, jak odhalují sanskrtské dokumenty.[Citace je zapotřebí ]

Funguje

  • Die Elemente der Metaphysik (1877) - „nebst einer Vorbetrachtung über das Wesen des Idealismus“ - 6. Auflage (1919)
  • Das System des Vedânta. Nach den Brahma-Sûtra's des Bâdarâyana und dem Commentare des Çankara über dieselben als ein Compendium der Dogmatik des Brahmanismus vom Standpunkte des Çankara aus (1883)
  • Die Sûtra's des Vedânta oder die Çariraka-Mimansa des Badarayana nebst einem vollständigen Kommentare des Çankara. Aus dem Sanskrit übersetzt (1887)
  • Allgemeine Geschichte der Philosophie unter besonderer Berücksichtigung der Religionen (1894 a nás.):
    • Kapela I, Teil 1: Allgemeine Einleitung und Philosophie des Veda bis auf die Upanishad's (1894)
    • Kapela I, Teil 2: Die Philosophie der Upanishad's (1898)
    • Kapela I, Teil 3: Die nachvedische Philosophie der Inder (1908)
    • Kapela II, Teil 1: Die Philosophie der Griechen (1911)
    • Kapela II, Teil 2,1: Die Philosophie der Bibel (1913)
    • Kapela II, Teil 2,2: Die Philosophie des Mittelalters (1915)
    • Kapela II, Teil 3: Die neuere Philosophie von Descartes bis Schopenhauer (1917)
  • Sechzig Upanishad's des Veda (1897)
  • Erinnerungen an Friedrich Nietzsche (1901)
  • Erinnerungen an Indien (1904)
  • Vedânta und Platonismus im Lichte der Kantischen Philosophie (1904)
  • Nástin indické filozofie, s dodatkem: K filozofii Vedânty ve vztahu k Occidental metafyzice (1907)
  • Vedânta, Platon und Kant (1917)
  • Mein Leben (1922)

Recepce

Deussen byl nazýván „vynikajícím učencem“,[5] „velký učenec“, který stál v čele studia upanišad a védské literatury,[6] a jako „kritický učenec“.[7]

Reference

  1. ^ Hans Rollmann (1979), Deussen, Nietzsche a Vedānta, Journal of the History of Ideas, Vol. 39, č. 1 (leden - březen, 1978), strany 125-132
  2. ^ Gopal Stavig (2011), západní obdivovatelé Ramakrishny a jeho učedníků, Vedanta, ISBN  978-8175053342, strana 434
  3. ^ Stuart Brown; Diane Collinson; Robert Wilkinson, eds. (2012). Biografický slovník filozofů dvacátého století. Routledge. str. 184. ISBN  978-1-134-92796-8.
  4. ^ „Srovnávací náboženství a filozofie: antropomorfismus a božství“, Mahinder N. Gulati, s. 106
  5. ^ Natalia Isaeva (1992), Shankara a indická filozofie, State University of New York Press, ISBN  978-0-7914-1281-7, strana 4
  6. ^ Georg Feuerstein (2003), The Deeper Dimension of Yoga: Theory and Practice, Shambala, ISBN  978-1570629358, strana 65
  7. ^ Walter Kaelber (2004), The Hindu World (Redakce: Mittal a quarter), Routledge, ISBN  978-0415772273, strana 384

externí odkazy