Geometrické znázornění dokladu o pravidle produktu
Vzorec pro derivát produktu
v počet , produktové pravidlo je vzorec používaný k nalezení deriváty produktů dvou nebo více funkce . Může být uvedeno jako
( F ⋅ G ) ′ = F ′ ⋅ G + F ⋅ G ′ { displaystyle (f cdot g) '= f' cdot g + f cdot g '} nebo v Leibnizova notace
d d X ( u ⋅ proti ) = d u d X ⋅ proti + u ⋅ d proti d X . { displaystyle { dfrac {d} {dx}} (u cdot v) = { dfrac {du} {dx}} cdot v + u cdot { dfrac {dv} {dx}}.} Pravidlo lze rozšířit nebo zobecnit na mnoho dalších situací, včetně produktů s více funkcemi, pravidla pro deriváty produktu vyššího řádu a do jiných kontextů.
Objev Objev tohoto pravidla je připsán na Gottfried Leibniz , který to demonstroval pomocí diferenciály .[1] (Nicméně J. M. Child, překladatel Leibnizových článků,[2] tvrdí, že je to kvůli Isaac Barrow .) Zde je Leibnizův argument: Let u (X ) a proti (X ) být dva diferencovatelné funkce z X . Pak rozdíl uv je
d ( u ⋅ proti ) = ( u + d u ) ⋅ ( proti + d proti ) − u ⋅ proti = u ⋅ d proti + proti ⋅ d u + d u ⋅ d proti . { displaystyle { begin {zarovnáno} d (u cdot v) & {} = (u + du) cdot (v + dv) -u cdot v & {} = u cdot dv + v cdot du + du cdot dv. end {zarovnáno}}} Od termínu du ·dv je "zanedbatelné" (ve srovnání s du a dv ), Dospěl Leibniz k závěru, že
d ( u ⋅ proti ) = proti ⋅ d u + u ⋅ d proti { displaystyle d (u cdot v) = v cdot du + u cdot dv} a toto je skutečně diferenciální forma pravidla produktu. Dělíme-li diferenciem dx , získáváme
d d X ( u ⋅ proti ) = proti ⋅ d u d X + u ⋅ d proti d X { displaystyle { frac {d} {dx}} (u cdot v) = v cdot { frac {du} {dx}} + u cdot { frac {dv} {dx}}} do kterého lze také napsat Lagrangeova notace tak jako
( u ⋅ proti ) ′ = proti ⋅ u ′ + u ⋅ proti ′ . { displaystyle (u cdot v) '= v cdot u' + u cdot v '.} Příklady Předpokládejme, že chceme rozlišovat F (X ) = X 2 hřích(X ). Použitím pravidla produktu získá derivát F′ (X ) = 2X hřích(X ) + X 2 cos (X ) (od derivátu X 2 je 2X a derivát sinus funkce je kosinová funkce). Jedním zvláštním případem pravidla produktu je konstantní vícenásobné pravidlo , kde se uvádí: pokud C je číslo a F (X ) je tedy rozlišitelná funkce srov (X ) je také diferencovatelný a jeho derivát je (srov )′ (X ) = C F′ (X ). To vyplývá z pravidla produktu, protože derivace jakékoli konstanty je nula. To v kombinaci s pravidlem součtu pro deriváty ukazuje, že diferenciace je lineární . Pravidlo pro integrace po částech je odvozeno z pravidla produktu, stejně jako (slabá verze) pravidlo kvocientu . (Jedná se o „slabou“ verzi v tom, že neprokazuje, že kvocient je diferencovatelný, ale pouze říká, jaký je jeho derivát. -li je rozlišitelný.) Důkazy Důkaz factoringem (od prvních principů) Nechat h (X ) = F (X )G (X ) a předpokládejme to F a G jsou každý rozlišitelný na X . Chceme to dokázat h je diferencovatelný v X a že jeho derivát, h′ (X ) , darováno F′ (X )G (X ) + F (X )G′ (X ) . Udělat toto, F ( X ) G ( X + Δ X ) − F ( X ) G ( X + Δ X ) { displaystyle f (x) g (x + delta x) -f (x) g (x + delta x)} (což je nula, a tedy nemění hodnotu) se přidá do čitatele, aby umožnil jeho factoring, a poté se použijí vlastnosti limitů.
h ′ ( X ) = lim Δ X → 0 h ( X + Δ X ) − h ( X ) Δ X = lim Δ X → 0 F ( X + Δ X ) G ( X + Δ X ) − F ( X ) G ( X ) Δ X = lim Δ X → 0 F ( X + Δ X ) G ( X + Δ X ) − F ( X ) G ( X + Δ X ) + F ( X ) G ( X + Δ X ) − F ( X ) G ( X ) Δ X = lim Δ X → 0 [ F ( X + Δ X ) − F ( X ) ] ⋅ G ( X + Δ X ) + F ( X ) ⋅ [ G ( X + Δ X ) − G ( X ) ] Δ X = lim Δ X → 0 F ( X + Δ X ) − F ( X ) Δ X ⋅ lim Δ X → 0 G ( X + Δ X ) ⏟ Viz poznámka níže. + lim Δ X → 0 F ( X ) ⋅ lim Δ X → 0 G ( X + Δ X ) − G ( X ) Δ X = F ′ ( X ) G ( X ) + F ( X ) G ′ ( X ) . { displaystyle { begin {aligned} h '(x) & = lim _ { Delta x až 0} { frac {h (x + Delta x) -h (x)} { Delta x}} [5pt] & = lim _ { Delta x až 0} { frac {f (x + Delta x) g (x + Delta x) -f (x) g (x)} { Delta x }} [5pt] & = lim _ { Delta x až 0} { frac {f (x + Delta x) g (x + Delta x) -f (x) g (x + Delta x) + f (x) g (x + Delta x) -f (x) g (x)} { Delta x}} [5pt] & = lim _ { Delta x až 0} { frac { { big [} f (x + Delta x) -f (x) { big]} cdot g (x + Delta x) + f (x) cdot { big [} g (x + Delta x) -g (x) { big]}} { Delta x}} [5 bodů] & = lim _ { Delta x až 0} { frac {f (x + Delta x) -f (x )} { Delta x}} cdot underbrace { lim _ { Delta x až 0} g (x + Delta x)} _ { text {Viz poznámku níže.}} + Lim _ { Delta x to 0} f (x) cdot lim _ { Delta x to 0} { frac {g (x + Delta x) -g (x)} { Delta x}} [5 bodů ] & = f '(x) g (x) + f (x) g' (x). end {zarovnáno}}} Skutečnost, že
lim Δ X → 0 G ( X + Δ X ) = G ( X ) { displaystyle lim _ { Delta x až 0} g (x + Delta x) = g (x)} je odvozeno z věty, která uvádí, že diferencovatelné funkce jsou spojité.
Krátký důkaz Podle definice, pokud F , G : R → R { displaystyle f, g: mathbb {R} rightarrow mathbb {R}} jsou diferencovatelné na X { displaystyle x} pak můžeme psát
F ( X + h ) = F ( X ) + F ′ ( X ) h + ψ 1 ( h ) G ( X + h ) = G ( X ) + G ′ ( X ) h + ψ 2 ( h ) { Displaystyle f (x + h) = f (x) + f '(x) h + psi _ {1} (h) qquad qquad g (x + h) = g (x) + g' (x ) h + psi _ {2} (h)} takhle lim h → 0 ψ 1 ( h ) h = lim h → 0 ψ 2 ( h ) h = 0 , { displaystyle lim _ {h až 0} { frac { psi _ {1} (h)} {h}} = lim _ {h až 0} { frac { psi _ {2} (h)} {h}} = 0,} také psaný ψ 1 , ψ 2 ∼ Ó ( h ) { displaystyle psi _ {1}, psi _ {2} sim o (h)} . Pak:
F G ( X + h ) − F G ( X ) = ( F ( X ) + F ′ ( X ) h + ψ 1 ( h ) ) ( G ( X ) + G ′ ( X ) h + ψ 2 ( h ) ) − F G ( X ) = F ( X ) G ( X ) + F ′ ( X ) G ( X ) h + F ( X ) G ′ ( X ) h − F G ( X ) + další termíny = F ′ ( X ) G ( X ) h + F ( X ) G ′ ( X ) h + Ó ( h ) { displaystyle { begin {zarovnáno} fg (x + h) -fg (x) & = (f (x) + f '(x) h + psi _ {1} (h)) (g (x) + g '(x) h + psi _ {2} (h)) - fg (x) & = f (x) g (x) + f' (x) g (x) h + f (x) g '(x) h-fg (x) + { text {další termíny}} & = f' (x) g (x) h + f (x) g '(x) h + o (h) [12pt] end {zarovnáno}}} „Ostatní termíny“ se skládají z položek, jako jsou F ( X ) ψ 2 ( h ) , F ′ ( X ) G ′ ( X ) h 2 { displaystyle f (x) psi _ {2} (h), f '(x) g' (x) h ^ {2}} a h F ′ ( X ) ψ 1 ( h ) . { displaystyle hf '(x) psi _ {1} (h).} Není těžké ukázat, že jsou všechny Ó ( h ) . { displaystyle o (h).} Dělení h { displaystyle h} a vezmeme limit pro malé h { displaystyle h} dává výsledek.
Čtvrtletní čtverce Existuje použití důkazu násobení čtvrtiny čtverce který se opírá o řetězové pravidlo a na vlastnostech funkce čtvercového čtverce (zde zobrazeno jako q , tj. s q ( X ) = X 2 4 { displaystyle q (x) = { tfrac {x ^ {2}} {4}}} ):
F = q ( u + proti ) − q ( u − proti ) , { displaystyle f = q (u + v) -q (u-v),} Rozlišování obou stran:
F ′ = q ′ ( u + proti ) ( u ′ + proti ′ ) − q ′ ( u − proti ) ( u ′ − proti ′ ) = ( 1 2 ( u + proti ) ( u ′ + proti ′ ) ) − ( 1 2 ( u − proti ) ( u ′ − proti ′ ) ) = 1 2 ( u u ′ + proti u ′ + u proti ′ + proti proti ′ ) − 1 2 ( u u ′ − proti u ′ − u proti ′ + proti proti ′ ) = proti u ′ + u proti ′ = u proti ′ + u ′ proti { displaystyle { begin {zarovnáno} f '& = q' (u + v) (u '+ v') - q '(uv) (u'-v') [4pt] & = left ( {1 over 2} (u + v) (u '+ v') right) - left ({1 over 2} (uv) (u'-v ') right) [4pt] & = {1 over 2} (uu '+ vu' + uv '+ vv') - {1 over 2} (uu'-vu'-uv '+ vv') [4pt] & = vu '+ uv ' [4pt] & = uv' + u'v end {zarovnáno}}} Řetězové pravidlo Pravidlo produktu lze považovat za zvláštní případ řetězové pravidlo pro několik proměnných.
d ( A b ) d X = ∂ ( A b ) ∂ A d A d X + ∂ ( A b ) ∂ b d b d X = b d A d X + A d b d X . { displaystyle {d (ab) nad dx} = { frac { částečné (ab)} { částečné a}} { frac {da} {dx}} + { frac { částečné (ab)} { partial b}} { frac {db} {dx}} = b { frac {da} {dx}} + a { frac {db} {dx}}.} Nestandardní analýza Nechat u a proti být spojité funkce v X a nechte dx , du a dv být nekonečně malá čísla v rámci nestandardní analýza , konkrétně hyperrealistická čísla . Pomocí st k označení standardní funkce dílu který se přidruží k a konečný hyperrealistické číslo, které je nekonečně blízko, to dává
d ( u proti ) d X = Svatý ( ( u + d u ) ( proti + d proti ) − u proti d X ) = Svatý ( u proti + u ⋅ d proti + proti ⋅ d u + d proti ⋅ d u − u proti d X ) = Svatý ( u ⋅ d proti + ( proti + d proti ) ⋅ d u d X ) = u d proti d X + proti d u d X . { displaystyle { begin {aligned} { frac {d (uv)} {dx}} & = operatorname {st} left ({ frac {(u + du) (v + dv) -uv} { dx}} right) [4pt] & = operatorname {st} left ({ frac {uv + u cdot dv + v cdot du + dv cdot du-uv} {dx}} right ) [4pt] & = operatorname {st} left ({ frac {u cdot dv + (v + dv) cdot du} {dx}} right) [4pt] & = u { frac {dv} {dx}} + v { frac {du} {dx}}. end {zarovnáno}}} To bylo v zásadě Leibniz je důkaz o zneužívání transcendentální zákon homogenity (místo standardní části výše).
Hladká nekonečně malá analýza V kontextu přístupu Lawvere k nekonečně malým číslům, pojďme dx být nilsquare nekonečně malý. Pak du = u ′ dx a dv = proti ′ dx , aby
d ( u proti ) = ( u + d u ) ( proti + d proti ) − u proti = u proti + u ⋅ d proti + proti ⋅ d u + d u ⋅ d proti − u proti = u ⋅ d proti + proti ⋅ d u + d u ⋅ d proti = u ⋅ d proti + proti ⋅ d u { displaystyle { begin {zarovnáno} d (uv) & = (u + du) (v + dv) -uv & = uv + u cdot dv + v cdot du + du cdot dv-uv & = u cdot dv + v cdot du + du cdot dv & = u cdot dv + v cdot du , ! end {zarovnáno}}} od té doby
d u d proti = u ′ proti ′ ( d X ) 2 = 0. { displaystyle du , dv = u'v '(dx) ^ {2} = 0.} Zobecnění Produkt více než dvou faktorů Pravidlo produktu lze zobecnit na produkty více než dvou faktorů. Například máme tři faktory
d ( u proti w ) d X = d u d X proti w + u d proti d X w + u proti d w d X . { displaystyle { frac {d (uvw)} {dx}} = { frac {du} {dx}} vw + u { frac {dv} {dx}} w + uv { frac {dw} { dx}}.} Pro kolekci funkcí F 1 , … , F k { displaystyle f_ {1}, tečky, f_ {k}} , my máme
d d X [ ∏ i = 1 k F i ( X ) ] = ∑ i = 1 k ( ( d d X F i ( X ) ) ∏ j ≠ i F j ( X ) ) = ( ∏ i = 1 k F i ( X ) ) ( ∑ i = 1 k F i ′ ( X ) F i ( X ) ) . { displaystyle { frac {d} {dx}} vlevo [ prod _ {i = 1} ^ {k} f_ {i} (x) vpravo] = součet _ {i = 1} ^ {k } left ( left ({ frac {d} {dx}} f_ {i} (x) right) prod _ {j neq i} f_ {j} (x) right) = left ( prod _ {i = 1} ^ {k} f_ {i} (x) right) left ( sum _ {i = 1} ^ {k} { frac {f '_ {i} (x) } {f_ {i} (x)}} vpravo).} Vyšší deriváty Lze jej také zobecnit na obecné Leibnizovo pravidlo pro n th derivát produktu ze dvou faktorů, symbolickým rozšířením podle binomická věta :
d n ( u proti ) = ∑ k = 0 n ( n k ) ⋅ d ( n − k ) ( u ) ⋅ d ( k ) ( proti ) . { displaystyle d ^ {n} (uv) = součet _ {k = 0} ^ {n} {n zvolit k} cdot d ^ {(nk)} (u) cdot d ^ {(k) }(proti).} Aplikováno v konkrétním bodě X , výše uvedený vzorec dává:
( u proti ) ( n ) ( X ) = ∑ k = 0 n ( n k ) ⋅ u ( n − k ) ( X ) ⋅ proti ( k ) ( X ) . { displaystyle (uv) ^ {(n)} (x) = součet _ {k = 0} ^ {n} {n zvolit k} cdot u ^ {(nk)} (x) cdot v ^ {(k)} (x).} Dále pro n th derivace libovolného počtu faktorů:
( ∏ i = 1 k F i ) ( n ) = ∑ j 1 + j 2 + ⋯ + j k = n ( n j 1 , j 2 , … , j k ) ∏ i = 1 k F i ( j i ) . { displaystyle left ( prod _ {i = 1} ^ {k} f_ {i} right) ^ {(n)} = sum _ {j_ {1} + j_ {2} + cdots + j_ {k} = n} {n vyberte j_ {1}, j_ {2}, ldots, j_ {k}} prod _ {i = 1} ^ {k} f_ {i} ^ {(j_ {i })}.} Vyšší parciální derivace Pro částečné derivace , my máme[3]
∂ n ∂ X 1 ⋯ ∂ X n ( u proti ) = ∑ S ∂ | S | u ∏ i ∈ S ∂ X i ⋅ ∂ n − | S | proti ∏ i ∉ S ∂ X i { displaystyle { částečné ^ {n} nad částečné x_ {1} , cdots , částečné x_ {n}} (uv) = součet _ {S} { částečné ^ {| S |} u over prod _ {i in S} částečné x_ {i}} cdot { částečné ^ {n- | S |} v over prod _ {i ne v S} částečné x_ { já}}} kde index S prochází všemi 2n podmnožiny z {1, ..., n } , a |S | je mohutnost z S . Například když n = 3 ,
∂ 3 ∂ X 1 ∂ X 2 ∂ X 3 ( u proti ) = u ⋅ ∂ 3 proti ∂ X 1 ∂ X 2 ∂ X 3 + ∂ u ∂ X 1 ⋅ ∂ 2 proti ∂ X 2 ∂ X 3 + ∂ u ∂ X 2 ⋅ ∂ 2 proti ∂ X 1 ∂ X 3 + ∂ u ∂ X 3 ⋅ ∂ 2 proti ∂ X 1 ∂ X 2 + ∂ 2 u ∂ X 1 ∂ X 2 ⋅ ∂ proti ∂ X 3 + ∂ 2 u ∂ X 1 ∂ X 3 ⋅ ∂ proti ∂ X 2 + ∂ 2 u ∂ X 2 ∂ X 3 ⋅ ∂ proti ∂ X 1 + ∂ 3 u ∂ X 1 ∂ X 2 ∂ X 3 ⋅ proti . { displaystyle { begin {aligned} & { částečné ^ {3} nad částečné x_ {1} , částečné x_ {2} , částečné x_ {3}} (uv) [6pt] = {} & u cdot { částečné ^ {3} v nad částečné x_ {1} , částečné x_ {2} , částečné x_ {3}} + { částečné u nad částečné x_ { 1}} cdot { částečné ^ {2} v nad částečné x_ {2} , částečné x_ {3}} + { částečné u nad částečné x_ {2}} cdot { částečné ^ {2} v přes částečné x_ {1} , částečné x_ {3}} + { částečné u nad částečné x_ {3}} cdot { částečné ^ {2} v přes částečné x_ {1} , částečné x_ {2}} [6 bodů] & + { částečné ^ {2} u nad částečné x_ {1} , částečné x_ {2}} cdot { částečné v přes částečné x_ {3}} + { částečné ^ {2} u přes částečné x_ {1} , částečné x_ {3}} cdot { částečné v přes částečné x_ {2}} + { částečné ^ {2} u nad částečné x_ {2} , částečné x_ {3}} cdot { částečné v nad částečné x_ {1}} + { částečné ^ {3} u přes částečné x_ {1} , částečné x_ {2} , částečné x_ {3}} cdot v. end {zarovnáno}}} Banachův prostor Předpokládat X , Y , a Z jsou Banachovy prostory (který zahrnuje Euklidovský prostor ) a B : X × Y → Z je kontinuální bilineární operátor . Pak B je diferencovatelný a jeho derivace v bodě (X ,y ) v X × Y je lineární mapa D (X ,y ) B : X × Y → Z dána
( D ( X , y ) B ) ( u , proti ) = B ( u , y ) + B ( X , proti ) ∀ ( u , proti ) ∈ X × Y . { displaystyle (D _ { doleva (x, y pravá)} , B) levá (u, v pravá) = B levá (u, y pravá) + B levá (x, v pravá ) qquad forall (u, v) v X krát Y.} Derivace v abstraktní algebře v abstraktní algebra , pravidlo produktu je zvyklé definovat co se nazývá a derivace , ne naopak.
Ve vektorovém počtu Pravidlo produktu se rozšiřuje na skalární násobení , tečkované výrobky , a křížové výrobky vektorových funkcí.[4]
Pro skalární násobení: ( F ⋅ G ) ′ = F ′ ⋅ G + F ⋅ G ′ { displaystyle (f cdot mathbf {g}) '= f' cdot mathbf {g} + f cdot mathbf {g} '}
Pro dot produkty: ( F ⋅ G ) ′ = F ′ ⋅ G + F ⋅ G ′ { displaystyle ( mathbf {f} cdot mathbf {g}) '= mathbf {f}' cdot mathbf {g} + mathbf {f} cdot mathbf {g} '}
U křížových produktů: ( F × G ) ′ = F ′ × G + F × G ′ { displaystyle ( mathbf {f} times mathbf {g}) '= mathbf {f}' times mathbf {g} + mathbf {f} times mathbf {g} '}
Existují také analogy pro jiné analogy derivátu: pokud F a G jsou skalární pole, pak existuje pravidlo produktu s spád :
∇ ( F ⋅ G ) = ∇ F ⋅ G + F ⋅ ∇ G { displaystyle nabla (f cdot g) = nabla f cdot g + f cdot nabla g} Aplikace Mezi použití pravidla produktu je důkaz, že
d d X X n = n X n − 1 { displaystyle {d over dx} x ^ {n} = nx ^ {n-1}} když n je kladné celé číslo (toto pravidlo platí, i když n není kladné nebo není celé číslo, ale jeho důkaz se musí spoléhat na jiné metody). Důkaz je matematická indukce na exponentu n . Li n = 0 tedy X n je konstantní a nx n − 1 = 0. Pravidlo v takovém případě platí, protože derivace konstantní funkce je 0. Pokud pravidlo platí pro libovolného konkrétního exponenta n , pak pro další hodnotu, n + 1, máme
d d X X n + 1 = d d X ( X n ⋅ X ) = X d d X X n + X n d d X X (zde se používá pravidlo produktu) = X ( n X n − 1 ) + X n ⋅ 1 (zde se používá indukční hypotéza) = ( n + 1 ) X n . { displaystyle { begin {aligned} {d over dx} x ^ {n + 1} & {} = {d over dx} left (x ^ {n} cdot x right) [12 bodů ] & {} = x {d over dx} x ^ {n} + x ^ {n} {d over dx} x qquad { mbox {(zde se používá pravidlo produktu)}} [12 bodů ] & {} = x left (nx ^ {n-1} right) + x ^ {n} cdot 1 qquad { mbox {(zde je použita indukční hypotéza)}} [12pt] & {} = (n + 1) x ^ {n}. end {zarovnáno}}} Pokud tedy platí tvrzení pro n , platí to také pron + 1, a proto pro všechny přirozené n .
Reference ^ Michelle Cirillo (srpen 2007). „Zlidštění kalkulu“ . Učitel matematiky . 101 (1): 23–27. ^ Leibniz, G. W. (2005) [1920], Rané matematické rukopisy Leibnize (PDF) , překládal J.M. Child, Dover, s. 28, poznámka pod čarou 58, ISBN 978-0-486-44596-0 ^ Micheal Hardy (leden 2006). „Kombinatorika parciálních derivátů“ (PDF) . Electronic Journal of Combinatorics . 13 . ^ Stewart, James (2016), Počet (8. vyd.), Cengage , Oddíl 13.2.