Laryngeální souhláska - Laryngeal consonant
![[]](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1a/Parentesi_Quadre.svg/30px-Parentesi_Quadre.svg.png){kind=small}
Laryngeální souhlásky (termín často používaný zaměnitelně s hrdelní souhlásky ) jsou souhlásky s jejich primární artikulace v hrtan. Hrtanové souhlásky zahrnují faryngální souhlásky (včetně epiglotů), rázové souhlásky,[1][2] a pro některé jazyky uvulární souhlásky.[3]
Termín laryngeální se často považuje za synonymum pro ráz, ale hrtan se skládá z více než jen glottis (hlasové záhyby): zahrnuje také epiglottis a aryepiglotické záhyby. V širším smyslu tedy laryngeální artikulace zahrnují radikální souhlásky, které zahrnují kořen jazyka. Rozmanitost zvuků produkovaných v hrtanu je předmětem probíhajícího výzkumu a terminologie se vyvíjí.
Termín laryngeální souhláska se také používá pro laryngealizované souhlásky kloubově v horním hlasivkovém traktu, jako např arabština 'důraz' a korejština 'čas' souhlásky.
Viz také
- Laryngeální teorie (v protoindoevropské fonologii)
- Místo artikulace
- Rejstřík článků o fonetice
Reference
- ^ John Esling (2010) „Fonetická notace“, Hardcastle, Laver & Gibbon (eds) Příručka fonetických věd, 2. vyd.
- ^ Všimněte si, že Esling (2010) opustil epiglotto-faryngální výraz jako výraznou artikulaci.
- ^ Scott Moisik, Ewa Czaykowska-Higgins a John H. Esling (2012) „Epilaryngeální artikulátor: nový koncepční nástroj pro porozumění lingválně-laryngeálním kontrastům“
- Ladefoged, Petere; Maddieson, Iane (1996). Zvuky světových jazyků. Oxford: Blackwell. ISBN 978-0-631-19815-4.
- Miller, Amanda (2005), „Guttural samohlásky a guttural co-artikulace v Ju | 'hoansi". Journal of Phonetics, sv. 35, 1. vydání, leden 2007, str. 56–84.
